Nová Hedvábná stezka

12. listopadu 2008, 15:28 - Nandini Lakshman
12. listopadu 2008, 15:28

Historická pouta...

Celý podtitul: Historická pouta mezi Blízkým východem a Asií znovu oživuje proud obchodu a investic v oblasti energie, infrastruktury a výroby

Zaprášená budova z šedesátých let 20. století v obchodní čtvrti Dillí je na hony vzdálená elegantním dubajským věžím ze skla a oceli. Výtahy, které zastavují jen v sudých patrech, jsou přeplněné zpocenými lidmi. Na nekrytých podestách se neodbytně vnucují čističi bot. Varovná tabulka hlásá: „V prostorách budovy je přísně zakázáno plivat.“ V zastrčené skromné kanceláři v osmém poschodí je však možné najít malou příchuť Dubaje. Na tomto prostoru se tísní místní pobočka Evolvence Capital, soukromého kapitálového investičního impéria se sídlem v Dubaji, jehož chapadla sahají hluboko do provinčních oblastí Indie. Z této prosté kanceláře v Dillí financuje Evolvence podniky, jako jsou přední stavební společnost v tropickém městě Čennaí, vysoce moderní farmaceutický závod ve skalnatém kraji u města Hajdarábád a soukromé centrum pro léčbu rakoviny, které provozují v Bangalore lékaři vyškolení v USA. Evolvence je duchovním dítětem Chálida al-Muhajrího, šestatřicetiletého rodáka z Abú Zabí. Před osmi lety se al-Muhajrí vzdal místa finančního manažera Abu Dhabi Investment Authority a založil si vlastní firmu Evolvence pro správu aktiv. V roce 2003 al-Muhajrí začal pátrat po kapitálových podílech v Indii, protože usoudil, že ekonomika této země je konečně připravena k nastartování růstu. Třebaže musel být dostatečně ostražitý vůči indickému prostředí, aby se vyvaroval neumyté zeleniny a vody z kohoutku, líbilo se mu, co našel. Dnes má soukromé kapitálové investiční fondy v hodnotě přibližně 400 milionů dolarů, které jsou zaměřené na Indii. „V očích lidí je vidět, že chtějí mít úspěch,“ říká al-Muhajrí při obědě skládajícího se z několik druhů masa na grilu a salátů v zahradě libanonské restaurace v Dubaji.

Obchod oběma směry

Arabský svět a Asie mají dědictví obchodních styků sahající ke karavanám, jež dopravovaly tkaniny a koření napříč pouští po takzvané Hedvábné stezce, a ke kupcům z Perského zálivu, kteří se plavili azurovými vodami Indického oceánu na robustních plachetnicích (dhow). Nová Hedvábná stezka dnes vede z rušných přístavů v Šanghaji, Hongkongu a Singapuru do Perského zálivu – a ze zářivých letištních hal v Dubaji a Rijádu zpět do životem kypících asijských měst. Obchodníky na této nové trase jsou arabští investoři, kteří hledají příhodná místa, kam by mohli vložit své petrodolary. A Asijci, kteří se snaží zajistit si dodávky energie a najít trhy pro zboží, které chrlí jejich továrny.
Obchod mezi oběma regiony vzrůstá tempem 30 procent ročně. Jak ukazují údaje, jež shromáždila Standard Chartered Bank, Asie je od roku 2006 největším obchodním partnerem Rady pro spolupráci arabských států v Zálivu (GCC), skupiny šesti nejbohatších arabských zemí. Dle této banky se Asie v loňském roce podílela na celkovém obchodě GCC v hodnotě 758 miliard dolarů 55 procenty. Hlavním vývozním artiklem z Perského zálivu do Asie je ropa, ale do vyvážené směsice zboží se také řadí některé druhy energeticky náročných výrobků, jako je hliník. Na oplátku posílají Čína a Japonsko do Zálivu celou škálu výrobků od automobilů po počítače. Kdežto Indie a další asijské země dodávají na Blízký východ většinu potravin, které se tam spotřebovávají. Přestože rozsah investic pokulhává za obchodními styky, investoři z Perského zálivu kupují podíly ve všem - počínaje asijskými bankami a obchodními domy a konče hotely a kancelářskými budovami. Banka Standard Chartered odhaduje, že v letech 2002 až 2006 státy Perského zálivu investovaly v Asii 60 miliard dolarů. Doklady rostoucích styků jsou snadno k nalezení. Dillíské noviny inzerují domy vybudované dubajskou developerskou firmou Emaar Properties. Menší společnosti z Alžírska, Egypta, Maroka i odjinud mají v Číně továrny na výrobu obuvi, hraček a podobně. A velkoobchodní trhy v jihočínském městě I-wu navštěvuje tolik blízkovýchodních obchodníků, že tam jsou dopravní značky s nápisy v arabštině stejně jako v čínštině a angličtině. „Síla se přesunuje ze Západu na Východ,“ říká al-Muhajrí. „Je to obrovská příležitost.“
Rovněž Asijci se uchycují na Blízkém východě. Čína napumpovala miliardy dolarů do severoafrického ropného odvětví, zejména v Súdánu a Alžírsku. Spolu s investicemi do energie se naskýtá práce pro čínské firmy, jež budují silnice, ropovody a další infrastrukturu. Všude na Blízkém východě je k dostání zboží čínského výrobce spotřebičů Haier a společnosti TCL vyrábějící elektronické přístroje. Indické strojírenské podniky Larsen & Toubro, Voltas a další pomáhají při provádění realitních a průmyslových projektů v arabském světě. A malajsijská developerská společnost MMC pracuje na obrovském novém městě v Saúdské Arábii. „Jsme svědky významných investičních toků z Asie na Blízký východ,“ prohlašuje Rašíd Muhammad Rašíd, egyptský ministr průmyslu a obchodu. Proč nastala změna? Prosperující Asie vypadala několik let slibněji než USA nebo Evropa. A odpor vůči lidem z Blízkého východu v USA po útocích z 11. září 2001 přiměl obchodní společnosti z regionu, aby hledali jiná místa, kam investovat. Mnoho Arabů, kteří by kdysi patrně jeli do USA nebo Evropy za vzděláním, kvůli zdravotní péči nebo na dovolenou, si místo toho vybírají Asii – a berou si s sebou obchodní zájmy. „Všechny tradiční a nejdůležitější vztahy (se Západem) kopíruje a přebírá Asie,“ říká Rašíd.

Bohatství ze zlata a perel

Na tento trend bude nepochybně působit celosvětová snížená úvěrová schopnost bank. Akciové trhy v obou regionech prudce poklesly a srazily hodnotu investic. Při nízkých cenách ropy budou mít arabské země méně peněz na investice. Vlády možná použijí svou hotovost k podpoře domácích ekonomik a pravděpodobně pomohou bankám a developerským společnostem. Postižen je však i Západ. Proto je málo důvodů se domnívat, že ekonomická integrace Blízkého východu a Asie nebude pokračovat.
Ačkoli téma původní Hedvábné stezky ukazuje na dávnou historii, styky mezi oběma regiony byly živé až do poloviny 20. století. Mnoho Arabů z Perského zálivu posílalo své děti, aby se učily anglicky ve školách na indickém subkontinentu, které považovali za lepší než ty, co jsou k dispozici u nich doma. Kuvajtští kapitáni vyměňovali perly z domácích vod s indickými obchodníky za rýži, týkové dřevo a ocel. A mnozí z nich také schovávali v nákladu pašované zlato, které v Indii podléhalo vysokým clům. „Pašování zlata bylo základem bohatství mnoha kuvajtských rodin,“ říká Nádira Sultánová, členka kuvajtského obchodního klanu s dlouhou historií na subkontinentě. Díky těmto stykům vznikly v Indii prosperující komunity Arabů z Perského zálivu. Tradice rodu Sultánů vypráví o jednom předkovi, který přišel na mizinu poté, co jeho loď ztroskotala na útesu u Bombaje. Otec Nádiry si později vybudoval kariéru v Indii, kde Nádira strávila v padesátých letech dětství. Vzpomíná si na bezesné noci v indickém letovisku Chandala, kde „ani nedutala, protože za oknem naší ložnice vrčel tygr“, a na ulicích Bombaje ji okouzlovali zaříkávači hadů a tančící opice.
O několik let později však subkontinent začal pro mnoho Arabů ztrácet půvab. Indie začala pašeráky zlata uvězňovat právě v době, kdy v Perském zálivu začal růst ropného průmyslu, čímž vzniklo dobré pracovní uplatnění blíže k domovu. Například Nádiřin bratr Nádir se nakonec stal vrcholným ředitelem státní ropné společnosti Kuwait Petroleum. Ropný boom vedl k těsnějším stykům s USA a Evropou. Většina Arabů zapomněla na Indii, Čínu a zbytek Asie a raději investovala na Západě. Mezi obchodní šejky pozdější doby působícími na nové Hedvábné stezce je Nádiřin bratranec Tárik Sultán. Je nejvyšším ředitelem kuvajtské firmy Agility z oboru logistiky a skladování s ročními tržbami 6,2 miliardy dolarů. Agility vydělala mnoho peněz, protože zásobovala americkou armádu v Iráku. V současnosti investuje skoro dvě miliardy dolarů do milionů metrů skladovacích prostorů a další obchodní infrastruktury v Asii, přičemž v Číně a Indii buduje síť 70 kanceláří s dvaceti tisíci zaměstnanci. Agility dokonce nasadila deset nákladních automobilů a stovku dělníků, aby se starala o špinavé prádlo sportovců na pekingské olympiádě letos v létě. „O Číně a USA všichni vědí,“ říká čtyřiačtyřicetiletý Tárik. „Investujeme do obchodu v rámci Asie.“

Finanční palebná síla

Na území Perského zálivu jsou kontakty s Asií viditelné všude. Asijští dělníci jsou silou, která buduje mrakodrapy, letiště a petrochemické závody. Asijci rovněž dodávají většinu chytrých hlav a talentovaných manažerů do různých společností - od investičních bank po maloobchodní firmy. A lidé, jejichž rodiče a prarodiče původně přišli z indického subkontinentu, tvoří páteř střední vrstvy v Dubaji a Abú Zabí. Súky podél úzké mořské zátoky, kde původně byl dubajský přístav, jsou poseté miniaturními hinduistickými svatyněmi. A v houfech lidí tísnících se na člunech abra, primitivních dřevěných vodních taxi křižujících po světélkující zelené vodě, lze jen výjimečně zahlédnout někoho v arabském oděvu. Proudy investic zatím nedržely krok s obchodními styky, ale to se patrně změní. Dosud asi jen jedenáct procent přímých zahraničních investic z Perského zálivu směřovalo do Asie. Jak však odhaduje poradenská firma McKinsey, do roku 2020 by se to mohlo téměř zdvojnásobit, na dvacet procent. Kdežto podíl blízkovýchodních financí proudících na Západ poklesne asi na polovinu z dnešních tří čtvrtin. Země Perského zálivu budou mít velkou finanční palebnou sílu dokonce i při nižších cenách ropy. Firma McKinsey se domnívá, že přijde-li barel ropy v průměru na 50 dolarů, Perský záliv do roku 2020 vydělá 4,7 bilionu dolarů. Do Asie už sypou peníze blízkovýchodní suverénní fondy. Největší z nich – Abu Dhabi Investment Authority – usiluje o to, aby osm až dvanáct procent ze svého fondu odhadovaného na více než 500 miliard dolarů měl investovaných do akcií nově vznikajících trhů, přičemž hlavní destinací je Asie. Mezi další velké investory patří společnosti Dubai Financial Group a Dubai International Capital, kontrolované vládcem emirátu. Ale spousta nedávných investic v Asii přišla zkrátka. Například společnost Dubai International Capital koupila v červenci 2007 za více než 700 milionů dolarů tříprocentní podíl v indické bance ICICI. Od té doby akcie ICICI spadly o 53 procent.
Pokud jde o asijské a blízkovýchodní investory, zdolávání psaných a nepsaných pravidel vzájemných obchodních prostředí není snadné. Indie může být „zadním dvorkem“ regionu Perského zálivu, říká Georges Makhoul, prezident banky Morgan Stanley pro Blízký východ, kdežto Čínu a další země dál na východě Arabové obtížněji chápou a svízelněji tam pronikají. Čínská delegace, jež nedávno navštívila Kuvajt, se snažila nabízet investorům projekty na pevnině, které by mohly přijít zhruba na deset až sto milionů dolarů, ale Kuvajťané je považovali za příliš malé. Místo toho projevili zájem o průmyslovou rozvojovou zónu za 400 milionů a věž s kancelářemi a hotelem za 300 milionů dolarů. „Arabové neradi investují do malých projektů – jen do obrovských,“ potvrzuje čínský obchodní činitel Lin Šun-ťie. „Pokud investují do nemovitosti v Šanghaji, pak chtějí do nejvyšší budovy.“

Megaprojekty po celé Asii

Kulturní bariéry pomáhá překonat hrstka vzdělaných investorů. Klíčovým emisarem Perského zálivu je Muhammad Alí al-Abbár, předseda developerské firmy Emaar Properties a hlavní poradce dubajského vládce Muhammada bin Rašída al-Maktúma. Al-Abbár má vysokoškolský titul ze Seattle University v USA, ale podnikatelský vzruch poprvé okusil, když na přelomu osmdesátých a devadesátých let pracoval jako bankéř a investor v Singapuru. „Být ve styku s Číňany bylo pro mne velkým darem,“ říká při obědě ve svém prosluněném dubajském domě s výhledem přes bazén na jím vlastněné soukromé šestijamkové golfové hřiště. V současnosti pracuje na projektech hotelů, areálů golfových hřišť a nákupních center v Indii, Indonésii, Pákistánu a Číně za zhruba pět miliard dolarů – některé z nich se však kvůli úvěrové krizi patrně zpozdí.
V obou regionech jsou v čele obří, státem řízené společnosti. Protože víc než polovina saúdské ropy proudí do Asie, národní ropná společnost Saudi Aramco se snaží zajistit si trhy v tomto regionu. V Číně je Aramco partnerem v rafinerském a petrochemickém komplexu v hodnotě pěti miliard dolarů v provincii Fu-ťien. A čínská společnost Sinopec se na svých 31 benzinových stanicích chlubí zeleno-modro-bílým logem Aramca. Sinopec je naopak jednou z několika zahraničních ropných společností hledajících zemní plyn v restriktivním království.
Rijád připravil obrovskou iniciativu Ekonomické město Jazan, aby přilákal asijský kapitál. Dnes je Jazan odlehlým pásem pouštních křovisek a mangrovníkových porostů o rozloze sto čtverečních kilometrů u Rudého moře nedaleko jemenské hranice. Jednou ze základních součástí projektu za 4,5 miliardy dolarů by měla být hliníkárna a elektrárna v majetku místních partnerů a společnosti China Aluminum neboli Chalco. A Saúdové hledají partnera pro rafinerii v Jazanu. Asijské podniky jsou ujišťovány, že Jazan je přitažlivý nejméně ze tří důvodů. Má dotovanou energii, pevné místo v Perském zálivu a je blízko prosperujícím trhům ve východní Africe. Saúdové doufají, že Jazan vstřebá vysokou nezaměstnanost v jedné z nejchudších oblastí království. Je však pravděpodobné, že přinejmenším v počátečních fázích budou tisíce pracovníků dovezeny z Číny, Indie a jiných částí Asie, protože místním chybějí potřebné znalosti.

Egyptský nátlak

Zatímco země vyvážející ropu si chtějí zajistit trhy pro svou surovinu, Egypt a další arabské státy nutí asijské země k investicím, jež vytvoří pracovní místa. Od roku 2003 vzrostl čínský vývoz do Egypta více než čtyřnásobně - na 4,7 miliardy dolarů v roce 2007. To je asi osmnáctkrát více než hodnota egyptského exportu do Číny. Egypťané chtějí, aby to Čína kompenzovala tím, že bude v Egyptě vyrábět. „Snažíme se udělat z Egypta centrum, odkud by Čína mohla vyvážet,“ říká Ahmad as-Sawádí, vrchní ředitel společnosti El Sewedy Cables se sídlem v Káhiře a šéf Egyptsko-čínské obchodní komory.
Jedete-li asi hodinu na severovýchod od Káhiry, uvidíte doklad toho, že egyptský nátlak patrně působí. Na odlehlém pásu pouště poblíž ústí Suezského průplavu buduje TEDA – jedna z největších čínských developerských organizací se sídlem v severním přístavním městě Tchien-ťin – výrobní zónu. Cílem je přivábit přibližně 50 továren v čínském vlastnictví, které by zaměstnaly deset tisíc Egypťanů a tisíc Číňanů. V této oblasti už působí sedm společností včetně jednoho čínsko-egyptského podniku, který montuje vrtná zařízení, a dalšího, jenž vyrábí oděvy na jedno použití pro nemocnice a restaurace. Liou Aj-min, generální ředitel společnosti Egypt-TEDA Investment, která zónu buduje, vyjmenovává atraktivity Egypta pro čínské firmy: levné pracovní síly, obchodní dohody, jež usnadňují přístup zboží do USA, Evropy a arabských zemí, a umístění „na křižovatce mezi Asií, Afrikou a Evropou vstříc miliardě zákazníků“.
Stejně jako u většiny Číňanů v regionu i v případě lidí ze společnosti TEDA se zdá, že se skrývají někde v pustině a strachují se o bezpečnost. Oproti tomu indičtí obchodníci na Blízkém východě jsou zjevně ochotnější stýkat se s místními lidmi. V blízké Ismajlíji indický textilní návrhář Siddharth Sinha s vlasy sčesanými do ohonu a jeho otec Man Mohan Sinha vybudovali továrnu na výrobu dámských džínsů. Firma Velocity Apparelz se pyšní prostornými zasedačkami plnými uměním „na hraně“, kam si přicházejí prohlédnout nové návrhy nákupčí ze společností, jako jsou Levi Strauss, Zara a Gap. Celkem 2700 pracovníků, mezi nimiž je mnoho mladých žen s šátky na hlavě, používá lasery k vypalování známek opotřebení do tkaniny a dlouhé řady vyšívacích strojů k šití květin podél švů. Tento závod – jeden ze tří, které Sinhové v Egyptě řídí – letos vyrobí džínsy pravděpodobně za více než 40 milionů dolarů a Sinhové získali pozemek na čtvrtou továrnu u Káhiry. „V Indii se velmi obtížně operuje,“ prohlašuje Sinha mladší. „Proto jsme si řekli: ,Proč nezkusit něco úplně jiného?‘“

Popisek s. 47: Dubajské fondy al-Muhajrího mají asi 400 milionů dolarů vyčleněných pro Indii

Popisky mapy s. 48 až 49; zleva:

STARÉ TRASY, NOVÝ OBCHOD

KÁHIRA
EGYPT
KUVAJT SAÚDSKÁ ARÁBIE
RIJÁD
JAZAN
DUBAJ
SPOJENÉ ARABSKÉ EMIRÁTY
STARÁ HEDVÁBNÁ STEZKA
DILLÍ
INDIE
BOMBAJ
STARÁ HEDVÁBNÁ STEZKA
ČÍNA
PEKING
TCHIEN-ŤIN
SI-AN
MALAJSIE
KUALA LUMPUR
ŠANGHAJ
HONGKONG

1. Peníze z Perského zálivu proudí do indických nemovitostí.
2. Saúdská Arábie posílá do Číny 790 tisíc barelů ropy denně.
3. U Suezského průplavu se budují indické textilky.
4. Jedna čínská skupina buduje průmyslovou zónu na břehu Rudého moře.
5. Čína vyváží ročně na Blízký východ zboží za 68 miliard dolarů.
6. Čínští dodavatelé plánují hliníkárnu v Ekonomickém městě Jazan u saúdskoarabské hranice s Jemenem.
7. Malajsijská společnost MMC je partnerem při budování Jazanu; Kuala Lumpur se stává centrem islámských financí.

Popisek s. 48:
Ind Sinha vyrábí spolu se synem dámské džínsy v Egyptě

Praporek s. 49:
Asie dodává do Perského zálivu dělníky, kteří budují mrakodrapy, a talentované manažery k řízení společností od bank po maloobchodní firmy

Box s. 50:
Turecko vzhlíží ke Střední Asii
Válka Ruska s Gruzií letos v létě možná vytvořila prostor pro Turecko, aby posílilo styky se Střední Asií. Dne 22. října informoval on-linový Eurasia Daily Monitor, že turecká delegace, která v říjnu navštívila tento region, usilovala o to, aby v příštích dvou letech značně narostla obchodní výměna. Základem tohoto úsilí bude energie, ale turecké společnosti provádějí v regionu rovněž stavební práce a mají významné investice ve středoasijských firmách. Turecko má s tímto regionem společné jazykové, náboženské a kulturní tradice a může toto společné dědictví využít jako protiváhu ruských a čínských vlivů ve Střední Asii.

Popisek s. 50:
Obchodník z čínského města I-wu, kde jsou dopravní značky s nápisy v arabštině

Praporek s. 52:
Od roku 2003 vzrostl čínský vývoz do egypta čtyřnásobně. Teď se Káhira snaží, aby Čína v Egyptě budovala továrny a vytvářela pracovní místa.

Popisek s. 52:
Kuvajťan Tárik Sultán investuje miliardy do skladů v Číně a Indii

Copyrighted 2008 by The McGraw-Hill Companies, Inc BusinessWeek

PŘEKLAD: Jiří Kasl

Mohlo by vás zajímat

  • Pavel Ryba - muž, který Čechům prodá ročně tunu zlata

  • Majitel textilky Juta a senátor Hlavatý: V Senátu by…

  • Jan Hawelka: kavárenská hvězda z Mostu

  • Aleš Kučera: Chvíli potrvá, než se lidé naučí se státem…

  • Ondřej Kania: Otevřeme další dvě školy

  • Martin Burda: Bankám v Česku ujíždí vlak

  • Mnislav Zelený Atapana: Přítel amazonských indiánů

  • Jan Bílý: Nebuď uštvaný manažer. Buď král!

  • Jaroslav Žlábek: Na jedno nabití ujedeme 1000 kilometrů

Hry pro příležitostné hráče