Normu chování určuje šéf

05. března 2007, 00:00 - admin
05. března 2007, 00:00

Výrazem firemní kultury je chování na pracovišti - mezi zaměstnanci navzájem nebo vůči zákazníkům či obchodním partnerům. Nesprávné nebo neurvalé chování ohrožuje dobrou pověst firmy i důvěru v odbornost pracovníků. Snem každého šéfa je, aby měl ve své firmě dobře fungující pracovní tým.

Výrazem firemní kultury je chování na pracovišti - mezi zaměstnanci navzájem nebo vůči zákazníkům či obchodním partnerům. Nesprávné nebo neurvalé chování ohrožuje dobrou pověst firmy i důvěru v odbornost pracovníků.

Snem každého šéfa je, aby měl ve své firmě dobře fungující pracovní tým. Jaké jsou ale znaky takového dokonalého zaměstnaneckého kolektivu? Nikdo přece není schopen plnit uložené úkoly na sto procent po celou pracovní dobu. To platí zvlášť, děje-li se tak v chladně profesionální až napjatě vážné atmosféře. Jistá neformálnost komunikace v rámci firmy je praktická a osvěží. Je věcí sociální inteligence a emocionální vyspělosti, aby každý poznal, kde jsou hranice. Normu chování by měl určovat šéf firmy a jít všem příkladem.

VZTAHY NA PRACOVIŠTI

V denním pracovním styku existují určité zvláštnosti v zákonitostech společenského chování. Za prvé, pokud je v nesouladu tradiční zařazení společenské významnosti a funkční zařazení. Tedy, když například mladý manažer řídí starší podřízené. Každý alespoň trochu obezřetnější nadřízený ví, že jeho funkce není doživotní a že se může kdykoliv vrátit na úroveň svých podřízených. Už ve vlastním zájmu by se proto měl chovat ohleduplně právě i ke starší sekretářce a nečekat, až ho ona pozdraví jako první, nebo ji pustit před sebou do dveří.

Šéf ukazuje, že je na vyšší úrovni své funkce právem i podle takového vnějšího znaku, jako je chování, mimo jiné svědčící o jeho lidských kvalitách. Absolutní omezení funkčního hlediska by mělo nastat při společenských příležitostech po skončení pracovní doby, zejména pokud nejde o akce pořádané v souvislosti s firmou.

VZÁJEMNÁ OHLEDUPLNOST

Pokud sdílíme kancelář společně ještě s dalšími spolupracovníky, měli bychom omezit jakékoliv rušivé činnosti. Tedy poslech hlasité hudby, časté a dlouhé telefonování (zvláště nepracovního charakteru), obtěžování vlastními problémy.

VYKÁNÍ VERZUS TYKÁNÍ

Je věc zvyku firmy, zda si její zaměstnanci vykají nebo tykají. Vykání či tykání nemusí být zavedeno uniformně. Část zaměstnanců si může vykat, část si tyká, například z důvodu věkové blízkosti nebo časté spolupráce. Platí, že tykání navrhuje osoba nadřízená ostatním.

Ve firmách se zahraniční účastí bývá častější tykání a oslovování křestními jmény. Vliv anglosaského světa se prosazuje i v omezení užívání vysokoškolských titulů v běžné denní komunikaci. Neděje se tak kvůli menší váženosti vysokoškolského titulu, ale zejména pro jejich nesrozumitelnost pro zahraniční partnery. Samozřejmě největší zájem na této praxi mají neúspěšní uchazeči o studium na vysokých školách.

V našich poměrech nejdříve oslovujeme funkcí („pane řediteli“), pokud neznáme přesné pracovní zařazení, pak oslovujeme titulem („pane doktore“, „pane profesore“). Pokud dotyčný titul nemá, oslovíme ho jednoduše příjmením. Vyjmenované způsoby oslovování v žádném případě nekombinujeme, vždy zvolíme pouze jeden z nich.

HOSTÉ NA PRACOVIŠTI Obecně totiž platí, že host má vždy přednost. To je samozřejmé. Musíme ale přihlédnout i k tomu, z jakých krajů náš zahraniční partner přijíždí. Američani (a zejména Američanky) určitě nebudou očekávat, že jim budete dávat přednost za každou cenu, mohou to dokonce vnímat jako formu podceňování svých schopností. Pozor také na možné osočení z náznaku sexuálního obtěžování. Návštěvu zpravidla uvádí recepční či asistenti. Zde by mělo platit, že se o příchozím nesmí vyjadřovat stylem: „Je tu nějakej Novák“ nebo „Zas někdo otravuje“. Při přítomnosti člověka, který není naším zaměstnancem, se také zdržíme diskuzí o vnitropodnikových problémech. Důležitým momentem, na který se často zapomíná, je, že pokud vejde do místnosti skutečně důležitá osoba (tedy zejména host), tak sedící muž musí povstat a s příchozím se přivítat. Usadit by se měli oba společně. Neměl by vzniknout dojem, že někdo musí stát jako „na koberečku“. Žena vstát při příchodu návštěvy a při představování nemusí. Ovšem pokud chce vyjádřit svou dobrou vůli k jednání s obchodním partnerem, může vstát od svého pracovního stolu, hostu jakoby mimoděk vyjít v ústrety a zavést ho ke konferenčnímu stolku, kde se společně usadí. JAZYK JEDNÁNÍ**

Když se připravujeme na jednání se zahraničním partnerem, je dobré si rozmyslet, nakolik ovládáme jeho jazyk. Existuje několik možností. Za prvé - jsme natolik jazykově zdatní, že si můžeme dovolit komunikovat v rodné řeči hosta. To má jednu velkou výhodu: příjemně hosta naladíme a snad i pozitivně ovlivníme budoucí výsledek jednání. Za druhé - můžeme přizvat tlumočníka. Ten představuje sice určité zvýšení našich nákladů a možnou nepřesnost překladu, ale získáme cenný čas na strategické rozmýšlení odpovědi.

Nejspravedlivější je, když oba účastníci jednání užívají neutrální třetí cizí jazyk. Nijak se tímto proti jednacímu bontonu neprohřešujeme.

Mohlo by vás zajímat

  • Je o mě zájem, říká expremiér Jiří Paroubek v Euro TV

  • Pavel Ryba - muž, který Čechům prodá ročně tunu zlata

  • Majitel textilky Juta a senátor Hlavatý: V Senátu by…

  • Jan Hawelka: kavárenská hvězda z Mostu

  • Aleš Kučera: Chvíli potrvá, než se lidé naučí se státem…

  • Ondřej Kania: Otevřeme další dvě školy

  • Martin Burda: Bankám v Česku ujíždí vlak

  • Mnislav Zelený Atapana: Přítel amazonských indiánů

  • Jan Bílý: Nebuď uštvaný manažer. Buď král!

Hry pro příležitostné hráče