Nimrod Topolánek

27. března 2009, 12:25 - Vadim Fojtík
27. března 2009, 12:25

Při lovu přeběhlíků zapomněla ODS na vlastní poslance

Chybět ve vládě již třetí volební období po sobě? V žádném případě, rozhodlo po volbách v červnu 2006 nejvyšší vedení ODS. Občanští demokraté je sice vyhráli, levice i pravice ale tehdy získala v Poslanecké sněmovně shodně sto poslaneckých mandátů. Pokud tedy chtěla ODS uspět, musela sehnat opoziční poslance, kteří by za určitých podmínek kabinet sestavený šéfem nejsilnější strany Mirkem Topolánkem podpořili. Lov přeběhlíků mohl začít. Již několik měsíců po volbách byli nimrodi v barvách ODS úspěšní. Topolánkovým vyjednávačům v čele s Markem Dalíkem se podařilo přetáhnout na vládní stranu dva poslance ČSSD – Michala Pohanku a Miloše Melčáka. Prvně jmenovaný vystoupil z poslaneckého klubu mateřské strany v říjnu 2006, druhý v prosinci téhož roku. Pohanka s Melčákem zdůvodnili svůj odchod nepřiměřeným nátlakem stranického vedení, který měl údajně často hraničit se zastrašováním. Sociální demokraté však zběhnutí svých někdejších kolegů v kuloárech Poslanecké sněmovny neváhali komentovat ostrými výrazy. Nejčastěji bylo slyšet slovo trafikanti. Vládní poslanci zase chválili přeběhlíky za jejich politickou uvědomělost, když neváhali obětovat své osobní ambice za stabilitu země. Žádné ze stran se však nepodařilo její tvrzení věrohodně prokázat. Jisté je tak pouze jedno, bez hlasů Melčáka a Pohanky by Topolánkův kabinet těžko získal důvěru v Parlamentu, stejně tak by ve sněmovně neprosadil některé klíčové reformní zákony. Pohanka však nakonec neodolal tlaku ze strany ČSSD a loni v prosinci složil poslanecký mandát.

JEDEME DÁL Spanilá lovecká jízda ODS českým Parlamentem však neskončila jen u Melčáka s Pohankou. Vládní přesvědčovací výbor slavil velké úspěchy i při prezidentské volbě. Jak jinak si lze vysvětlit poněkud překvapivé rozhodnutí poslance ČSSD Petra Wolfa dát hlas vládnímu kandidátovi Václavu Klausovi. Wolf ve svých sympatiích pro návrhy ODS pokračoval i v dalších měsících, když svým hlasem pomohl prosadit některé zákony v Poslanecké sněmovně. Ostatně nebyl sám, Klause a část reformních vládních návrhů podpořil i další exposlanec ČSSD Evžen Snítilý. „A to jsme měli v záloze dalších osm opozičních poslanců,“ komentoval loňskou volbu prezidenta nejmenovaný vládní vyjednávač. Jenže personální převaha koalici v Parlamentu příliš dlouho nevydržela. Další přeběhlíky se již Topolánkovým lobbistům ulovit nepodařilo. Možná i proto, že se nenašel další odvážlivec, který by byl ochoten čelit předpokládanému tlaku z Lidového domu.
Jak se při lovu mnohdy stává, nimrodi sledují pouze svoji kořist a přestávají vnímat okolí. A to je i Topolánkův případ. Premiér krátce po volbách v roce 2006 dosadil do vlivné funkce ministra financí spolustraníka Vlastimila Tlustého. Po několika měsících jej však v čele úřadu nechal nahradit lidovcem Miroslavem Kalouskem. Tlustý se tak za noc zřítil z pozice čelného představitele ODS, prosvištěl kolem postu řadového poslance a zakotvil až v kategorii problémový remcal. Zhrzený Tlustý, jehož politická degradace připravila nejen o ministerské křeslo, ale i o možnost prosadit svůj návrh daňové reformy, s odvetou dlouho nevyčkával. Založil se stranickými spolurebely, kromě jiného s Jurajem Ranincem a Janem Schwippelem, skupinku rebelujících poslanců, které se úspěšně podařilo odstřelit několik vládních návrhů zákonů. Raninec a Schwippel navíc loni v září opustili poslanecký klub ODS. Nesouhlasili s tím, jak se vedení stranického klubu postavilo ke kauze exposlance Jana Moravy (ODS), jenž údajně sbíral kompromitující materiály na některé kolegy ze sněmovny.

ZELENÉ ODŠTĚPKY ODS ale neměla problémy jen ve svých řadách. Topolánek se nemohl spolehnout ani na koaliční partnery. Strana zelených, partaj, která do vládního programového prohlášení prosadila zákaz podpory výroby elektřiny štěpením jádra, zapomněla podobnou, protištěpící podmínku zakotvit i ve svých stranických stanovách. Po dlouhodobých sporech s šéfem zelených Martinem Bursíkem loni v listopadu vystoupily ze strany Olga Zubová a Věra Jakubková. Letos v březnu byly ze strany vyloučeny. Zubová následně vstoupila do nově vzniklé Demokratické strany zelených, která tak najednou získala v Poslanecké sněmovně jedno křeslo. Obě poslankyně navíc jasně upozornily, že s jejich podporou vláda, v níž bude sedět Martin Bursík, počítat nemůže. Šéfovi nejsilnější opoziční strany ČSSD Jiřímu Paroubkovi tak již nic nebránilo v úspěšném pokusu o sestřelení Topolánkova kabinetu. A v Poslanecké sněmovně mohl začít další lov přeběhlíků.

Mohlo by vás zajímat

  • Pavel Ryba - muž, který Čechům prodá ročně tunu zlata

  • Majitel textilky Juta a senátor Hlavatý: V Senátu by…

  • Jan Hawelka: kavárenská hvězda z Mostu

  • Aleš Kučera: Chvíli potrvá, než se lidé naučí se státem…

  • Ondřej Kania: Otevřeme další dvě školy

  • Martin Burda: Bankám v Česku ujíždí vlak

  • Mnislav Zelený Atapana: Přítel amazonských indiánů

  • Jan Bílý: Nebuď uštvaný manažer. Buď král!

  • Jaroslav Žlábek: Na jedno nabití ujedeme 1000 kilometrů

Hry pro příležitostné hráče