Nikomu ani korunu

06. května 2010, 13:29 - Luděk Bednář
06. května 2010, 13:29

Dle většiny manažerů by stát ztráty aerolinek a cestovních kanceláří hradit neměl

Myslíte si, že by stát měl uhradit aerolinkám a cestovním kancelářím ztrátu v důsledku výbuchu islandské sopky Eyjafjallajökull?

  • Ano 5,1 %
  • Ne 94,2 %
  • Nevím 0,7 %

Výbuch islandské sopky Eyjafjallajökull a následný sopečný prach v ovzduší, kvůli němuž byl uzavřen letecký prostor nad velkou částí Evropy, způsobil dle odhadu Evropská komise aerolinkám škodu až 2,5 miliardy eur (zhruba 64 miliard korun). Kvůli tomu se hovořilo o tom, že by členské státy EU mohly poskytnout svým přepravcům pomoc. S tím nesouhlasí 94,2 procenta manažerů.
Jedním z nich je i tento respondent: „Jde o riziko podnikání. Pokud by stát měl hradit leteckým společnostem a cestovním kancelářím ztráty spojené se sopečnou činností (vyšší mocí), pak i jakémukoli podnikatelskému subjektu ty, jež mu vznikly kvůli například povodni, požáru či přerušení dodávky elektrického proudu v důsledku vichřice nebo sněhové kalamity. Proti rizikům se lze pojistit nebo si vyhodnotit, že jsou natolik nízká, že pojištění by bylo neekonomické. Pokud to vztáhnu na český stát, úvahy o pomoci Českým aeroliniím (ČSA) mě nepřekvapují, protože je to státní podnik, jehož fungování bylo vždy problematické. V případě cestovních kanceláří jako komerčních subjektů mi požadavek na odškodnění připadá nemorální. V poměru k obratu totiž utrpěly ve srovnání například s důsledky povodní v roce 2002 při několikadenním přerušení letecké dopravy zcela zanedbatelné ztráty.“
Další manažer se nedokáže rozhodnout jednoznačně: „Odpověď je složitější. Ano u aerolinií, v nichž je stát akcionářem – třeba formou navýšení základního kapitálu. Ne u cestovních kanceláří, které jsou soukromé.“
Žádné dilema se neobjevuje v záporné odpovědi: „České aerolinie prodělávají na každém cestujícím zhruba tisíc korun, proto byl pro ně výbuch islandské sopky požehnáním. Pokud by přestaly létat, prodaly letadla a propustily zaměstnance, určitě by se konečně dostaly do zisku.“ Záporně odpovídá i následující respondent: „Aerolinky se s námi také nedělí o zisky. Snaha o privatizaci zisků a znárodňování ztrát je novým fenoménem bruselské politiky, jenž likviduje kapitalismus. Podnikání je nepředvídatelné pro každého a často je ovlivňují věci, které jsou mimo dosah nejen podnikatelů, ale kohokoli. Pokud v podnikání nebude možné zkrachovat, bude to znamenat konec obchodní civilizace a snahy o racionální společnost.“
Opačný názor zaujímá tento manažer: „Stát by měl v případě náhrad postupovat obezřetně. Výbuch sopky lze svým způsobem srovnat například s povodněmi v roce 2002. Tehdy stát také pomohl postiženým podnikům a institucím. Pomoc by však neměla přesáhnout součet náhrad vyplacených na právním podkladě klientům aerolinek a kanceláří a podílu zisku za dané období vypočteného například z reportovaného zisku v předchozím fiskálním roce – kdo nedosáhl zisku v minulosti, nemůže uplatňovat náhradu ušlého nyní. V každém případě existuje nebezpečí zneužití takové náhrady, a proto by měla být stanovena striktní pravidla, jež budou striktně a bez výjimek dodržena.“
Nekompromisní a negativní je následující odpověď: „Stát by neměl cokoli komukoli hradit, protože výbuch sopky není jeho záležitostí. Nezpůsobil jej ani za něj není odpovědný, a proto nemá žádný důvod něco kompenzovat. I když je to pro aerolinky a cestovní kanceláře tvrdá a v mnoha případech likvidační realita, patří to k riziku podnikání. V opačném případě by mohl kdokoli požadovat po státu náhradu za jakýkoli podnikatelský neúspěch, který by nezavinil. Na každou, i nejméně předvídatelnou událost se lze pojistit. To samozřejmě na něco přijde, ale omezuje to riziko. Jedna výjimka však existuje – ČSA. Při jejich současné ekonomické situaci bude stát nakonec platit ve všech případech.“
Záporně se vyjadřuje i další respondent: „Takový nápad mě nepřekvapuje. Vychází totiž z dnešního trendu vytáhnout z veřejných financí, co se dá – nejen v ČR. Tento jev lze pozorovat i ve ,zpohodlnělé‘ Evropě, USA a v dalších zemích. Veřejné finance se však musejí umět takovým snahám bránit. Abychom se nedostali od situace známé ze socialismu pod heslem ,Kdo neokrádá podnik, okrádá rodinu‘ k její tržní mutaci ,Kdo netahá peníze ze státu, chybí mu v podniku či v rodině‘. Vezmu-li v úvahu díry, které už stát za dvacet let firmám zalepil, a procento lidí, jež z něj tahá peníze za různé sociální dávky a příspěvky, nedivil bych se, kdyby nakonec od něj chtěli něco všichni.“

Odpovídalo 156 manažerů

Hodnocení

Zaujala Vás tato zpráva?
Ohodnoťte ji

Loading

Děkujeme za Vaše hodnocení

Komentáře

Mohlo by vás zajímat

Finance
Dotace na fotovoltaiku: Od září až 150 tisíc korun na větší systémy
5 aplikací, které Vás ochrání před otravnými telefonáty
Jak mohou soukromé kuřácké kluby a spolky zničit restaurace, hospody i jejich majitele
Najděte si novou práci do září
Plná zaměstnanost v ČR: čím jsme si ji zasloužili?
Auta
Na Audi RS Q5 už čekat nemusíte. K dispozici je SQ5…
Retro na neděli: Ford GT40 vznikl jako pomsta značce Ferrari
Povinné ručení: Jak na změnu smlouvy a snížení ceny
Galerie: Škoda Karoq se chlubí digitálním přístrojovým štítem. Taková věc tu ale byla už dávno
Nové BMW Z4 slibuje svobodu, ale počkáte si na ni až do jara 2018
Technologie
Xbox One X bude stát 13 500 Kč. Do obchodů půjde i limitovaná edice Scorpio
Až přijdou těžaři. Zásoby lithia v Krušných horách jsou velké, ruda ale není vydatná
První 120Hz 4K monitor je tu. S nižším rozlišením umí i 480 Hz a vyrábí ho dva nadšenci
Tento týden podcast Cnews FM nebude
Co přinese Intel Coffee Lake do lowendu? Máme parametry Pentií, takt až 3,9 GHz
Hry pro příležitostné hráče
Zavřít