Nikomu ani korunu

06. května 2010, 13:29 - Luděk Bednář
06. května 2010, 13:29

Dle většiny manažerů by stát ztráty aerolinek a cestovních kanceláří hradit neměl

Myslíte si, že by stát měl uhradit aerolinkám a cestovním kancelářím ztrátu v důsledku výbuchu islandské sopky Eyjafjallajökull?

  • Ano 5,1 %
  • Ne 94,2 %
  • Nevím 0,7 %

Výbuch islandské sopky Eyjafjallajökull a následný sopečný prach v ovzduší, kvůli němuž byl uzavřen letecký prostor nad velkou částí Evropy, způsobil dle odhadu Evropská komise aerolinkám škodu až 2,5 miliardy eur (zhruba 64 miliard korun). Kvůli tomu se hovořilo o tom, že by členské státy EU mohly poskytnout svým přepravcům pomoc. S tím nesouhlasí 94,2 procenta manažerů.
Jedním z nich je i tento respondent: „Jde o riziko podnikání. Pokud by stát měl hradit leteckým společnostem a cestovním kancelářím ztráty spojené se sopečnou činností (vyšší mocí), pak i jakémukoli podnikatelskému subjektu ty, jež mu vznikly kvůli například povodni, požáru či přerušení dodávky elektrického proudu v důsledku vichřice nebo sněhové kalamity. Proti rizikům se lze pojistit nebo si vyhodnotit, že jsou natolik nízká, že pojištění by bylo neekonomické. Pokud to vztáhnu na český stát, úvahy o pomoci Českým aeroliniím (ČSA) mě nepřekvapují, protože je to státní podnik, jehož fungování bylo vždy problematické. V případě cestovních kanceláří jako komerčních subjektů mi požadavek na odškodnění připadá nemorální. V poměru k obratu totiž utrpěly ve srovnání například s důsledky povodní v roce 2002 při několikadenním přerušení letecké dopravy zcela zanedbatelné ztráty.“
Další manažer se nedokáže rozhodnout jednoznačně: „Odpověď je složitější. Ano u aerolinií, v nichž je stát akcionářem – třeba formou navýšení základního kapitálu. Ne u cestovních kanceláří, které jsou soukromé.“
Žádné dilema se neobjevuje v záporné odpovědi: „České aerolinie prodělávají na každém cestujícím zhruba tisíc korun, proto byl pro ně výbuch islandské sopky požehnáním. Pokud by přestaly létat, prodaly letadla a propustily zaměstnance, určitě by se konečně dostaly do zisku.“ Záporně odpovídá i následující respondent: „Aerolinky se s námi také nedělí o zisky. Snaha o privatizaci zisků a znárodňování ztrát je novým fenoménem bruselské politiky, jenž likviduje kapitalismus. Podnikání je nepředvídatelné pro každého a často je ovlivňují věci, které jsou mimo dosah nejen podnikatelů, ale kohokoli. Pokud v podnikání nebude možné zkrachovat, bude to znamenat konec obchodní civilizace a snahy o racionální společnost.“
Opačný názor zaujímá tento manažer: „Stát by měl v případě náhrad postupovat obezřetně. Výbuch sopky lze svým způsobem srovnat například s povodněmi v roce 2002. Tehdy stát také pomohl postiženým podnikům a institucím. Pomoc by však neměla přesáhnout součet náhrad vyplacených na právním podkladě klientům aerolinek a kanceláří a podílu zisku za dané období vypočteného například z reportovaného zisku v předchozím fiskálním roce – kdo nedosáhl zisku v minulosti, nemůže uplatňovat náhradu ušlého nyní. V každém případě existuje nebezpečí zneužití takové náhrady, a proto by měla být stanovena striktní pravidla, jež budou striktně a bez výjimek dodržena.“
Nekompromisní a negativní je následující odpověď: „Stát by neměl cokoli komukoli hradit, protože výbuch sopky není jeho záležitostí. Nezpůsobil jej ani za něj není odpovědný, a proto nemá žádný důvod něco kompenzovat. I když je to pro aerolinky a cestovní kanceláře tvrdá a v mnoha případech likvidační realita, patří to k riziku podnikání. V opačném případě by mohl kdokoli požadovat po státu náhradu za jakýkoli podnikatelský neúspěch, který by nezavinil. Na každou, i nejméně předvídatelnou událost se lze pojistit. To samozřejmě na něco přijde, ale omezuje to riziko. Jedna výjimka však existuje – ČSA. Při jejich současné ekonomické situaci bude stát nakonec platit ve všech případech.“
Záporně se vyjadřuje i další respondent: „Takový nápad mě nepřekvapuje. Vychází totiž z dnešního trendu vytáhnout z veřejných financí, co se dá – nejen v ČR. Tento jev lze pozorovat i ve ,zpohodlnělé‘ Evropě, USA a v dalších zemích. Veřejné finance se však musejí umět takovým snahám bránit. Abychom se nedostali od situace známé ze socialismu pod heslem ,Kdo neokrádá podnik, okrádá rodinu‘ k její tržní mutaci ,Kdo netahá peníze ze státu, chybí mu v podniku či v rodině‘. Vezmu-li v úvahu díry, které už stát za dvacet let firmám zalepil, a procento lidí, jež z něj tahá peníze za různé sociální dávky a příspěvky, nedivil bych se, kdyby nakonec od něj chtěli něco všichni.“

Odpovídalo 156 manažerů

Hodnocení

Zaujala Vás tato zpráva?
Ohodnoťte ji

Loading

Děkujeme za Vaše hodnocení

Komentáře

Mohlo by vás zajímat

Finance
Hypotéky 2017: Regulace má za důsledek unifikaci hypoték
OECD: Jak vysoké je maximální zdanění na straně zaměstnance?
Horko v práci? 5 tipů, jak na něj vyzrát
Aplikace na dovolenou: překladače a průvodci
Až pojedete autem k moři: 6 tipů, jak jezdit ekonomicky
Auta
Evora GT430 je nejvýkonnější silniční Lotus v historii. Za…
Skupina VW dodala v prvním pololetí zákazníkům přes pět milionů aut
Opel Insignia GSi má motor 2.0 T a je o 160 kg lehčí než OPC
Podívejte se na vzácné snímky exkluzivních aut ze sbírky brunejského sultána
Tři generace BMW 5 ve srovnání ojetin: E39 vs. E60 vs. F10
Technologie
RAM letos zdraží o rekordních 60 %, paměti Flash o třetinu. Příští rok je možné zlepšení
Ataribox se odhaluje. Máme první obrázky i nástin toho, co od konzole čekat
Spousta „interaktivních seriálů“ za pakatel. Humble Bundle má v akci hry od Telltale
Android se snadno připojí k síťovému disku nebo NASu. Google vydal Samba Client
Výrobci základních desek objevili průlomové chlazení napájecích kaskád. Díky Youtuberům
Hry pro příležitostné hráče
Zavřít