Nikola Hořejš: Prosím zpanikařte!

18. dubna 2013, 10:38 - Nikola Hořejš
18. dubna 2013, 10:38

Není důvod k panice! Jedna z nejčastějších filmových vět, která zaznívá těsně před tím, než se dav s ječením rozprchne do všech stran a nejslabší jedince začne ušlapávat. Je to jeden z nejklasičtějších obrazů.

Přitom pondělní bombový útok v Bostonu vypadal úplně jinak. Po odeznění výbuchů lidé utíkali – ale směrem k obětem, aby jim pomohli. Kdyby autoři thrillerů někdy četli psychologické studie, věděli by, že se tak nechovají jen hrdinní američtí běžci, ale je to v krizových situacích časté.

Dokonce tak časté, že to vede k větším problémům než úprk. Při útoku na Světové obchodní centrum v roce 2001 překvapilo svědky, že se lidé evakuovali pomalu a vraceli se do kanceláří, aby nikoho vevnitř nezapomněli. Do mrakodrapů ihned přispěchali záchranáři-dobrovolníci, kteří následně zůstali pod troskami.

Kanadský specialista na katastrofy studoval požáry obytných domů a zjistil, že lidé většinou považují poplach za cvičení nebo si myslí, že se jich netýká, když jsou s blízkými lidmi ve známém prostředí.

Fenomén se nazývá „útěk k blízkému“ a často komplikuje záchranné práce. Hasiči a zdravotníci by někdy trochu více strachu vlastně uvítali.


Čtěte také:

Američané po útoku v Bostonu hledají dva podezřelé

Policie v USA má videa s možným pachatelem bostonského masakru

Policie kvůli útoku posiluje ostrahu ambasády USA v Praze


Autor je psycholog

Mohlo by vás zajímat

  • Majitel textilky Juta a senátor Hlavatý: V Senátu by…

  • Jan Hawelka: kavárenská hvězda z Mostu

  • Aleš Kučera: Chvíli potrvá, než se lidé naučí se státem…

  • Ondřej Kania: Otevřeme další dvě školy

  • Martin Burda: Bankám v Česku ujíždí vlak

  • Mnislav Zelený Atapana: Přítel amazonských indiánů

  • Jan Bílý: Nebuď uštvaný manažer. Buď král!

  • Jaroslav Žlábek: Na jedno nabití ujedeme 1000 kilometrů

  • Daniel Stein Kubín: Slova jsou jen slova, surf a poušť…

Hry pro příležitostné hráče