Nikdo nebude nedotknutelný

03. srpna 2007, 22:29 - Jan Štětka
03. srpna 2007, 22:29

Vláda musí vidět, že hledáme úspory uvnitř resortu, říká ministr kultury

Václav Jehlička (59) Vystudoval učitelství - výtvarnou výchovu a matematiku na pedagogické fakultě v Českých Budějovicích. Působil jako učitel v Polné, Dobroníně, Jihlavě a Telči. Tam se roku 1990 stal starostou, jímž zůstal po dobu dvanácti let. Od roku 1996 do současnosti je senátorem (předsedal senátnímu Výboru pro vzdělávání, vědu, kulturu, lidská práva a petice), před dvěma lety vstoupil do KDU-ČSL. V roce 1990 spoluzakládal Sdružení historických měst a obcí, jehož byl řadu let místopředsedou. Od 26. ledna 2007 je ministrem kultury.

EURO: Pohrozil jste demisí, když vaše ministerstvo dostane v roce 2008 ze státního rozpočtu o miliardu korun méně než letos. Zabralo to na vaše kolegy ve vládě? Dostanete víc peněz? JEHLIČKA: Já jsem dostal jako ministr od vlády za úkol navyšovat rozpočet ministerstva kultury tak, abychom v roce 2010 dosáhli jednoho procenta ze státního rozpočtu. Zároveň můj kolega Kalousek, s kterým nejsem v jakémkoli rozporu, a pan premiér mají za úkol udělat reformu veřejných financí a snížit schodek veřejných financí tak, abychom dosáhli maastrichtských kritérií. Čili úkol můj jde jiným směrem než úkol Kalouskův, nezapadají do sebe. Když jsem se stal ministrem, řekl jsem, že když nesplním vládou a premiérem zadané úkoly, měl bych odstoupit. Chápu, že jsou tady daleko větší peníze, než je rozpočet ministerstva kultury, ale musím samozřejmě hájit barvy resortu. Kdyby na tom mělo být ministerstvo tak špatně, že mu zůstanou jenom peníze na mandatorní výdaje, pak tam asi nemám co dělat. Pak je moje role k ničemu. Ale věřím, že to nedopadne tak špatně, jak to vypadá. Že si vláda, kterou pokládám za kulturní, uvědomí, že turistika v této zemi je založena ze dvou třetin na kulturním dědictví a na tom, co se uvnitř něho odehrává.

EURO: Zatím má ale kultura v návrhu rozpočtu k procentu daleko, pouhých 0,65 procenta. JEHLIČKA: Dovedu pochopit, že to teď třeba nebude jedno procento, že to bude 0,8 procenta. Ale rozhodně by na kulturu nemělo jít méně peněz než dosud. Na druhé straně jsem si vědom, že se uvnitř resortu dají najít úspory. Samo ministerstvo má kolem 260 úředníků, ale máme 32 příspěvkových organizací, celkem zhruba 7000 zaměstnanců. Od Národní galerie a Národního muzea, přes Národní technické muzeum a Národní divadlo až po skanzen v Rožnově pod Radhoštěm, Ústav lidové kultury ve Strážnici, Muzeum skla a bižuterie v Jablonci, Husitské muzeum v Táboře či Loutkářské muzeum v Chrudimi. Je to obrovský kolos s průměrným platem sedmnáct a půl tisíce korun na zaměstnance, takže je ve výsledku slabý.

EURO: Kvůli plánovanému sloučení Divadelního ústavu a Národního informačního a poradenského střediska (NIPOS) jste dostal odmítavý dopis od Václava Havla. Co jste mu odpověděl? JEHLIČKA: Odpověděl jsem to, co říkám vám – nic není definitivně rozhodnuto. Ve své odpovědi ubezpečuji, že mým cílem není měnit vlastní činnost zmíněných institucí, ale změnit především jejich organizační formu.

EURO: Protestoval i šéf karlovarského filmového festivalu Jiří Bartoška, který má přijít o část státní dotace. Prý jste kvůli tomu posunul termín kontroly festivalu. JEHLIČKA: Kontrola hospodaření festivalu v loňském roce byla pouze přerušena, akceptovali jsme totiž organizační problém na jeho straně a v kontrole budeme pokračovat 15. srpna.

EURO: Nebojíte se, že úspornými kroky si proti sobě „poštvete“ kulturní frontu? JEHLIČKA: Obavy nejsou na místě, věřím v rozumnou dohodu rozumných lidí. Zároveň ale respektuji nutnost reformy veřejných financí, i když z důvodu snížení financí pro resort kultury jsem pro návrh rozpočtu nehlasoval.

EURO: Na základě čeho tak závažné proměny fungujících celků vymýšlíte? Vždyť ministerstvo dodnes nemá ani vládou uloženou analýzu poskytovaných kulturních služeb nebo metodiku jejich řízení. JEHLIČKA: Ano, nemá. Jsou cíle dlouhodobé a krátkodobé. Rozpočet se ve sněmovně začne projednávat v září a my musíme být připraveni. Chceme teď nechat provést v našich příspěvkových organizacích kontroly hospodaření, audity, a necháme si odborníky navrhnout optimální formu jejich existence. Garantuji, že když to nebudeme mít podloženo audity, odbornými posudky nebo diskusemi s odborníky, nepřikročíme k žádným revolučním krokům.

EURO: To znamená, že zatím jen nezávazně uvažujete či sondujete ohlas? JEHLIČKA: Samozřejmě, je to otevřené, jde jen o naše úvahy. Myslím, že seznam té dvaatřicítky našich příspěvkových organizací mnohdy postrádá logiku. Podporovat a koncepčně řídit by ministerstvo mělo instituce národního významu, jako jsou Národní galerie, Národní muzeum, Národní technické muzeum či souměřitelná moravská skupina Moravská galerie, Moravské technické muzeum. Jenže kupříkladu v Praze máme Národní divadlo i Státní operu, ale Moravská filharmonie a Národní divadlo v Brně jsou příspěvkovými organizacemi města Brna. To bylo již dříve nesprávně založeno. A proč zůstává Husitské muzeum v Táboře pod ministerstvem kultury, když je to vyloženě regionální nebo místní záležitost?

EURO: Je pravda, že strahovský Památník národního písemnictví chcete začlenit pod Národní knihovnu? JEHLIČKA: Ano. O památníku veřejnost příliš neví, zato je slyšet o Národní knihovně pod vedením mladého a schopného ředitele Vlastimila Ježka. Obecně řečeno jednou z možností, jak dál s některými našimi příspěvkovými organizacemi, je transformovat je na veřejnoprávní instituce. Dostávaly by podobně jako vysoké školy od státu finanční základ, ale měly by své správní a dozorčí orgány. Je to však řešení nejobtížnější, protože vyžaduje změnu zákona.

EURO: Kterých institucí by se to týkalo? JEHLIČKA: Třeba Národního muzea. Jiné instituce by mohly klidně přejít na obce, města či kraje. Například Husitské muzeum v Táboře nebo Loutkářské muzeum v Chrudimi. Tím ale moc neušetříme, protože obce a regiony od nás nic nepřevezmou, když jim nezajistíme peníze. A my ušetřit musíme, abychom měli na obnovu památek, na podporu kulturních projektů ve všech uměleckých oblastech, na podporu knihoven a podobně. Takže je tu možnost spojování jednotlivých institucí, kterou bude provázet jejich redukce. Rozpočtový návrh vlády je pro mě závazný a musím se připravovat na tu nejhorší alternativu.

EURO: Takže připravíte úsporný plán a pak eventuálně podáte demisi? Navíc se do září žádné změny stejně nestihnou udělat. JEHLIČKA: Já musím změny alespoň nabízet. Vláda musí vidět, že hledáme úspory uvnitř, že to myslíme vážně. I když k zásadní reorganizaci příspěvkových organizací můžeme přistoupit nejdříve k 1. lednu 2008, průběžně lze udělat alespoň nějaké drobnější, například personální změny. Neradi bychom cokoli úplně rušili, ale ve spojování a v zeštíhlení vidíme cestu.

EURO: Nebylo by bývalo solidnější a také taktičtější znát nejdříve výsledky auditu, a teprve pak avízovat například včlenění Divadelního ústavu do NIPOS? JEHLIČKA: Všechno chceme mít podložené audity. Nikdo tady nebude nedotknutelný. Přiměřeně spořit musíme všude, na současný provoz nemáme. Ale nejdříve jsme museli přijít s nějakými představami. Vzniká tím pohyb, diskuse, a vidíme, jak se kdo k čemu staví a co kdo hájí. Audity už zadáváme, jako první přijde na řadu Národní památkový ústav.

EURO: Není spíš důvodem slučování, že ředitelem NIPOS je váš někdejší vysokoškolský spolužák František Zborník? JEHLIČKA: To nehraje žádnou roli. On je obecně pokládán za schopného, navíc není vůbec jisté, jestli ke spojení obou institucí dojde.

EURO: Institucionální změny měl v plánu už váš předchůdce Vítězslav Jandák, téměř založena byla například státní umělecká agentura Artie, která se měla starat o prezentaci české kultury v zahraničí. Paroubkova vláda údajně jednala i o osmisetmilionovém projektu Vzpomínka na Brusel 58, podporovaném europoslankyní Janou Bobošíkovou. Pokračujete v těchto věcech? JEHLIČKA: Artií se nezabýváme. Ale neříkám, že to je špatné. Ve vládě se v minulosti ohledně kultury hlasovalo o lecčems a skutek utek'. S kolegy ministry jsme se domluvili, že vyčistíme šuplík usnesení, která nejsou už dlouhou dobu plněna. Třeba usnesení z roku 2000, že v roce 2007 bude vybudováno Železniční muzeum, a přitom se nezačalo dělat nic.

EURO: Počátkem července vznikla vládní komise pro narovnání majetkových vztahů s církvemi. Kdy bude tento „ležák“ české polistopadové politiky konečně vyřešen? JEHLIČKA: Ze skutečnosti, že byla zřízena vládní komise, mám radost. Je to důkaz, že celá záležitost není pouze nějakým dílčím problémem ministerstva kultury, ale že na jejím vyřešení je celospolečenský zájem. I církve mají svou komisi, která bude pro nás partnerem při hledání společně přijatelného řešení.

EURO: A další postup? JEHLIČKA: V září by měla komise schválit věcný záměr zákona, který by měl dvě části. Jednak obecný restituční zákon, aby církve - pravděpodobně to budou pouze řeholní řády a kongregace – mohly požádat o navrácení majetku. A druhá část zákona by se týkala finanční kompenzace, která bude odpovídat nenavrácenému majetku. Ročně by byl církvím vyplácen určitý obnos, přibližně rovný tomu, co dostávají dnes. Protože majetek nelze přesně ocenit, půjde vlastně o politickou dohodu.

EURO: A co s církvemi, které nemají majetkový nárok? Nepřijdou o státní dotaci? JEHLIČKA: Bude tady snaha o jistou velkorysost římskokatolické církve. Byť právě ona může nárokovat téměř 95 procent majetku, je připravena k určitému gestu velkorysosti a část z ročně vyplacené částky poskytne pro potřeby ostatních církví. V jakém poměru se bude roční splátka dělit, jestli například 75:25 nebo 85:15, však záleží na dohodě církví. Kromě roční splátky chceme, aby tady byl - v tom je ještě minimálně jasno – ještě nějaký další mechanismus financování církví, třeba daňovým zvýhodněním. Slovo asignace jsme ale ještě nevyslovili.

EURO: Takže kdy bude odblokován nevydaný církevní majetek? JEHLIČKA: Během podzimu by měl být věcný záměr návrhu zákona připomínkován ministerstvy a do konce roku zřejmě doputuje do vlády. Jakmile kabinet záměr schválí, vznikne paragrafované znění a na jaře 2008 by zákon mohla projednat vláda. Projde-li pak Parlamentem, mohl by vstoupit v platnost snad na přelomu let 2008 a 2009. Ale raději nedělejme někomu plané naděje, stát se může ledacos. Chceme dát církvím krátkou, zhruba půlroční lhůtu pro uplatnění nároku, ale řády mají majetek zmapovány, takže umějí dát požadavky na stůl. No a pak by byl zrušen blokační paragraf.

EURO: Stát potom nevydaný majetek - zejména lesy a půdu - prodá? Jakým způsobem? JEHLIČKA: O tom jsme ještě nemluvili Zřejmě to bude v režimu Úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových. Rozhodně se církvím nebude vracet majetek, který je dnes ve vlastnictví obcí a krajů. Jedinou povinnou osobou bude stát.

EURO: V čem vidíte největší úskalí, kvůli kterému by majetkové narovnání s církvemi mohlo ještě ztroskotat? JEHLIČKA: Ve vládě žádné úskalí není. Kabinet má jasnou vůli vztahy s církvemi narovnat. A ani na straně církví problém nevidím. Všechny církve, s nimiž jsme jednali, vědí, že je před námi velká příležitost.

EURO: Takže sněmovna? JEHLIČKA: Samozřejmě, to je úskalí. Ale myslím, že ze strany všech demokratických stran existuje dobrá vůle. Věřím, že sociální demokracie k tomu přistoupí konstruktivně. Chceme o tom jednat.

EURO: Svou ministerskou kariéru jste letos v zimě začal neúspěšným pokusem zastavit demolici přerovského spolkového domu Trávník. Co jste od té doby udělal, aby se nic podobného nemohlo opakovat? JEHLIČKA: Tady musí především fungovat odborná památková péče a státní správa. Není možné, aby takové případy řešil ministr nebo jeho náměstci. Proto se snažíme ministerstvo odborně i personálně revitalizovat. Ředitelkou odboru památkové péče se stala velmi zkušená a vážená pracovnice doktorka Anna Matoušková, bývalá vedoucí odboru kultury a památkové péče na Středočeském kraji a také předsedkyně Sdružení historických sídel Čech, Moravy a Slezska. Otevřeli jsme ministerstvo krajům a obcím. Jde o to, aby tam byli odborníci a zkušení úředníci, kteří jsou zárukou toho, že se případ Trávník nemůže opakovat.

EURO: Jenže co třeba bývalý první náměstek ministra kultury Zdeněk Novák, odpovědný léta za památkovou péči? Za jeho éry mimochodem došlo k dodnes vyšetřované korupční kauze Vrána. Ministr Jandák se předloni Nováka dramaticky zbavil, ale už za Martina Štěpánka nastoupil zpět, byť byl vzápětí po aféře s financováním své brněnské vily „uklizen“ na nižší post. Jak rozumět tomu, že dnes je Novák vrchním ředitelem sekce odpovědné za zahraniční vztahy, UNESCO a za oddělení koncepcí a analýz? JEHLIČKA: Lze říci, že je to zkušený odborník, který se dobře orientuje v problematice. Dnes má na starosti koncepce a památkové péči se nevěnuje.

EURO: Drží Nováka na ministerstvu něčí politický zájem? JEHLIČKA: Ne, ne. Navíc pana Nováka nikdy nikdo nevyšetřoval.

EURO: Jak si představujete budoucnost památkové péče? Předá stát část památek krajům nebo městům? JEHLIČKA: Stát má v současnosti ve správě na 102 hradů, zámků, klášterů a dalších památek. To je národní poklad. Nechceme tyto památky odstátnit, spíše uvažujeme, zda je mít dále v Národním památkovém ústavu pod jednou střechou s památkáři, zda nevytvořit oddělenou správní instituci.

EURO: To se chystalo už před půldruhým rokem za ministra Jandáka. JEHLIČKA: Hovořilo se o tom, ale nic v tom uděláno nebylo. Nechci ale Jandáka kritizovat. Právě audit v NPÚ nám musí ukázat, jak s památkami nejlépe hospodařit. Vedle městských památkových rezervací a zón jde o to nejcennější, co máme, a je na tom postavený turistický ruch. Osobně dokonce uvažuji, zda by ministerstvo kultury nemělo jednou být ministerstvem kultury a cestovního ruchu. O budoucnosti resortu totiž lze přemýšlet tak, jako kdysi pan ministr Tigrid, totiž že ministerstvo kultury patří zrušit, a druhá úvaha může jít směrem, že by to mohlo být ministerstvo ekonomické. Aby kultura nebyla resortem s nastavenou rukou, ale i producentem peněz s nárokem na příspěvek.

Mohlo by vás zajímat

  • Majitel textilky Juta a senátor Hlavatý: V Senátu by…

  • Jan Hawelka: kavárenská hvězda z Mostu

  • Aleš Kučera: Chvíli potrvá, než se lidé naučí se státem…

  • Ondřej Kania: Otevřeme další dvě školy

  • Martin Burda: Bankám v Česku ujíždí vlak

  • Mnislav Zelený Atapana: Přítel amazonských indiánů

  • Jan Bílý: Nebuď uštvaný manažer. Buď král!

  • Jaroslav Žlábek: Na jedno nabití ujedeme 1000 kilometrů

  • Daniel Stein Kubín: Slova jsou jen slova, surf a poušť…

Hry pro příležitostné hráče