Nic moc, pánové

30. ledna 2009, 16:12 - Karel Zaoral
30. ledna 2009, 16:12

První nápady NERV zatím zdaleka neodpovídají intelektuální kapacitě skupiny

Nervózní byznysmeni napjatě očekávali, s jakým zázračným lékem na krizi přijde společenstvo deseti velikánů sdružených v Národní ekonomické radě vlády (NERV). Dočkali se. Avšak pouze v případě, že nepočítali se zázrakem. Ten totiž nepřišel.
„Méně je v tomto případě více. Budeme se držet při zemi a o to větší bude šance, že naše návrhy budou nakonec uskutečněny,“ říká Martin Jahn, viceprezident Svazu průmyslu a dopravy a šéf koncernu Volkswagen v Rusku. Nakonec má v jistém slova smyslu pravdu. Nejrůznějších komisí a pracovních skupin už tu bylo nepočítaně, dokonce i odborníci z mezinárodních institucí se obtěžovali zdarma přispět nějakým tím nápadem. Jenže výsledky jejich práce pravidelně narážely na staré dobré „děkujeme, odejděte“.

Plody duše nespoutané Některá opatření samozřejmě nepostrádají smyslu, jiná jsou kontroverzní. Například takzvané šrotovné prosazované Jahnem, tedy dotace na likvidaci starých vozů, pokud si jejich majitelé koupí nové. Některé návrhy jsou v podstatě zadarmo, jiné se dají pořešit relativně levně a pár by jich zaťalo státní sekyru do privátního úvěrového futra pořádně hluboko. Dvě a půl stovky nápadů jsou vesměs velmi dobrými vodítky, pokud by chtěl někdo blíže poznat lidi, kteří je „vymysleli“. To, že momentálně koncernový Jahn tlačí na šrotovné, je vcelku dané i jeho další funkcí v českém Sdružení autoprůmyslu. Bankéři hrají malé domů na bázi daňových změn, točících se kolem pravidel nízké kapitalizace, a pokus prolomit tato nová pravidla proti daňovým únikům, platící od poloviny roku 2008, balí do hesel o půjčování firmám. To je v době credit crunche skutečně efektivní PR počin. Stejně jako snaha snížit povinné minimální rezervy. Proč, když banky sedí na hromadách hotovosti, to už pánové z NERV nespecifikují. Některé pecky člověkem při čtení doslova zalomcují, jako například návrh Jiřího Weigla na obnovu Konsolidační agentury. Všude kde podobná instituce vznikla, včetně Česka , tam se jí začalo používat jako synonyma pro korupci. Snad s výjimkou specifického Švédska. Ta naše se dala dešifrovat už ze své zkratky. NERVáci Martin Jahn a Michal Mejstřík zase vymysleli, že každý zásah státu do ekonomiky by měl být analyzován po stránce jeho dopadu na soukromý sektor… Jak tomu asi bylo doposud, se ani nechce domýšlet.
Výstup činnosti NERV se dá rozřadit do šesti kategorií. Obnova důvěry mezi bankami, vyhnutí se nákaze z ciziny, odstranění byrokracie a stabilizace rozpočtu, výčet prvků, které bychom měli prosadit za českého předsednictví, rychlé přijetí eura a nakopnutí ekonomiky. Místy doslovně, jako třeba v případě Jiřího Rusnoka, který by rád snížil firemní daně, což je v době krize, kdy jsou zasažené firmy ve ztrátě, opravdu smysluplné opatření. Postiženým nepomůže, zato připraví stát o příjmy od těch, kteří zisk vytvářejí, a tudíž nejsou bezprostředně ohroženi.

Kde je kvalita? Dalo by se čekat, že se vesměs liberální členové NERV dokážou rychle shodnout na deseti zásadních opatřeních, jež by českou ekonomiku připravily na průchod krizí a zejména na dobrý start do následující konjunktury. Jestliže se odborná veřejnost smála sociálnědemokratickému expertovi Jiřímu Havlovi a jeho 52 bodům, jak se popasovat s recesí, bude zajímavé sledovat reakci této části společnosti na výstupy NERV. Obsahem sice výstup skupiny na rozdíl od Havla míří doprava, kvalitou se mu však v podstatě rovná. Skutečně zásadní prvky je nutné hledat pečlivě, protože v záplavě balastu téměř zanikají. Zbylých devadesát pět procent obsahu jsou buďto zákeřné rány pod pás ve smyslu sbohem stabilitě bankovního systému prostřednictvím uvolnění podmínek ručení komerčních bank centrální bance za úvěry (návrh Jiřího Kunerta), nebo úplné nesmysly typu daruji sto korun a daňový základ si snížím o dvě stě korun (nápad Tomáše Sedláčka). Z dalších zmiňme snahu o změnu Paktu stability a růstu, což pro informaci panu Sedláčkovi nepůjde dřív než po několika letech intenzivní diplomacie, nebo dávno probranou samozřejmost v podobě sjednocení výběru daní a odvodů.

Kde nic není… Je škoda, že se NERV nezmohl na víc. Na druhou stranu jde s výjimkou Jahna vlastně jen o skupinu salonních řečníků, kteří v reálném byznysu v podstatě nikdy nic nedokázali. Kdyby tomu bylo naopak, možná by se zaměřili na skutečné problémy této země. Třeba na psí boudu pro párek rotveilerů se zateplenou keramickou fasádou, podlahovým topením a prosklenými dveřmi na fotobuňku, kterou subdodavatelská firma postavila coby úplatek manažerovi generálního dodavatele nejmenované stavební zakázky za přidělení prací s vyšší přidanou hodnotou. Je úsměvné pozorovat, jak se naše politická reprezentace pokaždé okázale diví, když se odhalí nějaká korupce ve státní sféře. To, že mají dopravní policisté neoficiální ceník úplatků, odvozený od výše pokut, je v podstatě drobnost. V soukromé sféře se korupcí protočí stokrát tolik. Kdybychom se s mírou korupce dostali třeba jen na úroveň Rakouska, nebo dokonce Finska, znamenalo by to dvě či tři procenta ročního přírůstku hrubého domácího produktu. Většina opatření z kategorie těch alespoň částečně dávajících smysl jsou navíc naprosté banality. Člen NERV Pavel Kohout si všímá řady drobných překážek při podnikání a byl by pro jejich odstranění. Vivat! Autor textu si jich všímá již desetiletí a jejich odstranění by také uvítal. Snad by se pak Česká republika v každoročním žebříčku snadného podnikání nepohybovala jako pravidelně někde kolem Zimbabwe. Zbytek složitějších prvků spolehlivě nemá šanci projít žádnou sněmovnou, jaká bude nejbližších sto let v Česku navolena. Jako třeba krácení platu o dvacet procent ministrovi a jeho náměstkům, pokud v resortu zatnou sekyru nad plán… Tak by se dalo probírat všech dvě stě padesát opatření kousek po kousku. Valného smyslu to ale nemá. A taková to byla sláva, když pánové nastoupili ve své na míru šité zbroji k přehlídce před kamerami. Snižte cenu práce, odstraňte korupci, odstraňte byrokracii, vložte prostředky do úvěrových garancí pro export, definujte jasně svůj postoj k euru a nechte podnikatele dělat jejich byznys, nebo jednodušeji – podívejte se do předvolebního programu své strany, pane premiére. K tomu žádného Nervu netřeba.

Mohlo by vás zajímat

  • Pavel Ryba - muž, který Čechům prodá ročně tunu zlata

  • Majitel textilky Juta a senátor Hlavatý: V Senátu by…

  • Jan Hawelka: kavárenská hvězda z Mostu

  • Aleš Kučera: Chvíli potrvá, než se lidé naučí se státem…

  • Ondřej Kania: Otevřeme další dvě školy

  • Martin Burda: Bankám v Česku ujíždí vlak

  • Mnislav Zelený Atapana: Přítel amazonských indiánů

  • Jan Bílý: Nebuď uštvaný manažer. Buď král!

  • Jaroslav Žlábek: Na jedno nabití ujedeme 1000 kilometrů

Hry pro příležitostné hráče