Nezaměstnanost pět procent? Kdysi šok, dnes normálka

14. ledna 2008, 00:00 - Tomáš Stingl
14. ledna 2008, 00:00

Kdysi byla pětiprocentní nezaměstnanost pro mnoho Čechů šokem. Dnes je podobně malý počet lidí bez práce považován spíš za nezdravě nízký. Pohled na ekonomiku se neuvěřitelně rychle mění. V novém seriálu budeme zjišťovat, jak se v čase měnily problémy hospodářství, o kterých kdysi Profit psal.

Pracovní síly

Kdysi byla pětiprocentní nezaměstnanost pro mnoho Čechů šokem. Dnes je podobně malý počet lidí bez práce považován spíš za nezdravě nízký. Pohled na ekonomiku se neuvěřitelně rychle mění. V novém seriálu budeme zjišťovat, jak se v čase měnily problémy hospodářství, o kterých kdysi Profit psal.

Někdy budete hlavou uznale kývat, jindy nevěřícně kroutit. A někdy vás bude mrazit. Takové pocity vyvolává pohled do zažloutlých novin, které byly tištěny v době rodícího se českého kapitalismu v raných devadesátých letech.

V rámci nového seriálu se pokusíme mapovat, jak se vyvíjely problémy podnikání, o kterých již tehdy psal týdeník Profit. Byl prvním ekonomickým magazínem v zemi a tehdy též jediným rádcem zatím nezkušených podnikatelů a živnostníků. Profit tak byl zrcadlem tehdejšího hospodářství a je poučné si připomenout, co kdysi ekonomiku trápilo. A především jak se jednotlivé neduhy hospodářství v průběhu času podařilo nebo nepodařilo vyléčit.

Mnohým informacím, které tehdy Profit přinášel, se dnes již téměř nechce věřit. „V ČR je kolem 17 telefonních stanic na 1000 obyvatel,“ psal třeba v roce 1992 kriticky náš týdeník a zaostávání telekomunikační sítě označil za retardér podnikání. Kdo by si tehdy pomyslel, že se Česko stane telekomunikační velmocí, kde má každé děcko dva přenosné telefony.

Jindy zase Profit přinesl informaci o tom, že „Banka Bohemia vydává depozitní certifikáty, které jsou úročeny 14 procenty.“ Málokoho by tehdy napadlo, že zmíněná banka se stane stejně nenávratně zmizelou minulostí, jako zhodnocení peněz dvoucifernými úroky.

Samozřejmě, člověk se těžko brání ironickému cukání koutků, když čte na starých novinových stránkách o perspektivním podnikateli Viktoru Koženém nebo o úspěších unikátního experimentu zvaného kuponová privatizace.

Je ale dobré zbavit se přezíravého pohledu generála, který po bitvě ví, co se mělo udělat lépe. Naopak je užitečné podívat se s odstupem, v čem se tehdejší ekonomická elita mýlila, jak vznikaly instituce, které dnes rozhodují o fungování státu nebo jak dopadly některé kauzy, o jejichž počátcích Profit psal.

Pokusíme se o to v seriálu, který volně navazuje na dřívější rubriku „Psali jsme před 15 lety“. Hned pro úvodní díl jsme vybrali fenomén, na který se za krátkou dobu hned několikrát radikálně proměnil názor veřejnosti: jde o nezaměstnanost.

Nebojte se propouštět

Strašák nezaměstnanosti byl už od roku 1989 tradiční rétorickou pomůckou levice, která chtěla zpochybnit porevoluční vývoj. Když se začal po prvních vlnách propouštění zvyšovat počet lidí bez práce ke třem či čtyřem procentům, část veřejnosti byla šokována. Profit ale už tehdy poukazoval na to, že pro ekonomiku je určitá zdravá nezaměstnanost potřebná, protože vytvoří tlak na trhu práce. Týdeník naopak kritizoval, že strach z radikálnějšího postupu hospodářství neprospívá. „Tvrdý nástup fenoménu nezaměstnanosti v České republice se neustále nekoná. Ke 30. říjnu dosáhla míra nezaměstnanosti 2,5 procenta, což je absolutně asi 137 000 lidí,“ musel napsat Mojmír Založil v Profitu 48/1992. I když z dnešního pohledu je tak malý počet lidí bez práce skoro nepředstavitelný, pro část tehdejší společnosti byla i tato čísla naopak hořkou pilulkou. „Před rokem 1989 byla v České republice uměle vytvořena zaměstnanost, někteří lidé pracovali jen kvůli razítku v Občanském průkazu. Jejich výkony na pracovišti tomu pochopitelně odpovídaly,“ připomíná dnes analytik společnosti Cyrrus Jan Procházka. „Tento stav přezaměstnanosti se týkal zejména těžkého průmyslu a zemědělství,“ dodává Procházka ke stavu na počátku devadesátých let.

„Čelné postavení severomoravského regionu (nezaměstnanost 3,89 procenta) svádí k domněnce, že se zde již začíná projevovat vliv restrukturalizace a změn vlastnických vztahů. Jenže centrum průmysluOstrava v září jen 2,91 procenta nezaměstnaných, tedy 6286 osob,“ upozorňoval Profit.

Nepopulární kroky tedy byly ještě daleko, nedařilo se ani docílit vhodné struktury nezaměstnanosti. „O žádné významnější strukturální změny nejde, protože nerostou ani počty rekvalifikovaných pracovníků či nově vznikajících podniků. Po získání magického názvu »akciová společnost« se u většiny firem nezměnilo téměř nic, velká hra pokračuje. Chybí pocit odpovědnosti, hrozba bankrotu… A efektivnost využití pracovních sil? Management firem argumentuje tím, že si na období příští konjunktury musí nechat odborníky. Takže odborníci pracují s minimální výkonností. Mnozí přiznávají, že za tak málo práce ještě nikdy tolik peněz nebrali,“ konstatoval liberálně orientovaný Profit. „Jindřich Vodička, ministr práce a sociálních věcí ČR, potvrzuje, že nízká míra nezaměstnanosti je dána neuskutečněnou restrukturalizací uhelného průmyslu, hutnictví, těžkého strojírenství, ale i pomalou privatizací. Na co tedy dále čekat?“ ptal se tehdy řečnicky týdeník.

Jindřich Vodička dnes vzpomíná na to, jaké byly představy tehdejší pravicové vlády, která se pozvolna odhodlávala k nepopulárním reformám. „Za zdravou a přirozenou míru nezaměstnanosti jsme považovali asi pět až šest procent. Toho se postupně podařilo docílit,“ říká dnes exministr.

Nezaměstnanost zase veřejným nepřítelem

Na větší konkurenci na trhu práce ale museli zaměstnavatelé čekat až na konec tisíciletí. Počet pracovních míst v primárním sektoru klesl v letech 1990 až 1997 o 400 tisíc. „Nově tvořící se soukromý sektor pak nasál zejména nejkvalitnější zaměstnance a z těch zbývajících se většinou rekrutovali dlouhodobě nezaměstnaní,“ uvádí Jan Procházka.

Skryté problémy ekonomiky, které tiše bobtnaly pod povrchem, ovšem kolem roku 1997 probublaly na povrch a s nimi přišel raketový nárůst nezaměstnanosti. Jestliže ještě v roce 1996 bylo v zemi méně než 200 tisíc nezaměstnaných, v roce 2000 to bylo už skoro půl milionu lidí. „Rychlý růst nezaměstnanosti na konci 90. let má dvě hlavní příčiny. První z nich představují strukturální změny v české ekonomice, kdy propouštěla či svou činnost ukončila řada firem, které v průběhu 90. let udržely při životě úvěry poskytované polostátním bankovním sektorem. Řada z nich potom skončila v portfoliu České konsolidační agentury. Druhou příčinou byl cyklický útlum ekonomiky,“ vysvětluje analytik David Marek ze společnosti Patria Finance.

Znaménka se na přelomu tisíciletí rázem prohodila. Nezaměstnanost byla zase úhlavním nepřítelem, kterého je třeba za každou cenu potírat. Jestliže do té doby byl považován její zdravý růst za žádoucí, sociální demokracie jako nová vládnoucí strana začala nezaměstnanost tlumit tím, že pozvala velkorysými pobídkami zahraniční investory. I to se ale v jistém směru pozitivně promítlo do kultivace trhu práce. „Zahraniční vlastníci přinesli jinou firemní kulturu. Zaměření na výsledek, mzdové provizní systémy atd. Nebáli se propouštět i desítky procent zaměstnanců nově nabytých podniků,“ připomíná Procházka.

Třetí otočka: podnikatel rukojmím zaměstnance

Společnost si na vyšší počet nezaměstnaných zvykla. Vnímání tohoto fenoménu pak ale čekalo ještě jedno salto mortale. Rozehřáté české ekonomice, která v posledních letech dynamicky roste zhruba o šest procent, se přestalo dostávat pracovních sil. Jejich deficit už nyní nedokáží pokrýt ani pracovníci z ciziny. Zbylí nezaměstnaní jsou přitom z velké části zjevně lidé, kteří buď pracovat nechtějí, nebo nemají potřebnou kvalifikaci.

Kruh se tak uzavřel a historie se opakuje. Zase tahá zaměstnavatel za kratší konec provazu a nedostatkové kvalitní pracovníky si musí držet královskými platy. Mnohý podnikatel by tak nyní uvítal, kdyby nezaměstnanost vzrostla, vytvořila mezi zaměstnanci konkurenci a znemožnila jim tlačit na mzdy. Přestože počet nezaměstnaných je nyní zhruba dvakrát vyšší než před patnácti lety, platí i na dnešní situaci slova, která psal Profit už v roce 1992. Nezaměstnanost je zase nebezpečně nízká.

Mohlo by vás zajímat

  • Pavel Ryba - muž, který Čechům prodá ročně tunu zlata

  • Majitel textilky Juta a senátor Hlavatý: V Senátu by…

  • Jan Hawelka: kavárenská hvězda z Mostu

  • Aleš Kučera: Chvíli potrvá, než se lidé naučí se státem…

  • Ondřej Kania: Otevřeme další dvě školy

  • Martin Burda: Bankám v Česku ujíždí vlak

  • Mnislav Zelený Atapana: Přítel amazonských indiánů

  • Jan Bílý: Nebuď uštvaný manažer. Buď král!

  • Jaroslav Žlábek: Na jedno nabití ujedeme 1000 kilometrů

Hry pro příležitostné hráče