Než zavoní tabák z dýmky

28. dubna 2008, 00:00 - Petr Bayer
28. dubna 2008, 00:00

TRADIČNÍ VÝROBA - Vášeň pro kouření dýmky spaluje mnoho Čechů po staletí. Neubrání se jí ani podnikatelé a některým se stala oblíbenou kratochvílí. Tuzemští řezbáři zase získali celosvětovou slávu se svými fajfkami, dýmkami či lulkami i na druhé straně zeměkoule.

Po úspěšném leč namáhavém dni jste vyčerpáni a potřebujete dobít baterie. Ještě zbývá vypnout počítač a nejlépe i mobil. Potom se už jen zabořit do křesla a pohroužit do voňavých obláčků naplňujících každou molekulu vzduchu kolem vás.

Paralelní intimní vztah vystihuje pořekadlo, že žena a dýmka se nepůjčují. Co však předchází tomu, než se v dýmce poprvé rozžehne chomáček tabáku? „Občas mě napadne nový tvar nebo někdy vznikne nová dýmka i víceméně náhodně,“ líčí Pavel Háp, který se tímto řemeslem živí již 25 let.

Království za dýmku

Vyhlášenou dýmkařskou oblastí je okolí východočeské Proseče na Chrudimsku. S výrobou se místní průkopníci seznámili podle dobových listin u českých emigrantů v Kladsku, kam byli v roce 1758 přinuceni vozit píci pro koně za ustupujícím vojskem pruského krále Fridricha II. První dřevo zde však k tomuto účelu zušlechtili pravděpodobně až po napoleonských válkách.

Tehdy si řemeslníci vystačili s pilkou, nožem a rašplí. Pro materiál chodili za humna, kde kopali kořeny olše či břízy. Ty však nesnesly žár hořícího tabáku, a proto se musely dýmky vyplechovat. Své „polesí“ každý dýmkař tajil před konkurencí a zboží vozil na trakaři třeba až do Vídně. Brzy se pařezy tak vyplenily, až se musely dovážet z okruhu několika desítek kilometrů z celé Vysočiny nebo i ze Slovenska.

Po první světové válce dýmkařskému řemeslu „ruce usekla“ strojní výroba. Domácí materiál také nahradil středomořský vřesovec stromovitý, takzvaný bryer. V Proseči vyrostla jedna z největších evropských továren na dýmky Bernarda Kopperleho a v celém okolí se v tomto oboru živilo kolem 600 lidí. Ve strojové výrobě zde nyní pokračuje firma BPK, jež vyváží dýmky do více než 40 zemí.

„Převážnou část výroby tvoří klasické dýmky, rovné a ohnuté. Především pro sběratele se stále vyrábějí dýmky s keramickou hlavičkou a třídílné dýmky,“ uvádějí majitelé. V roce 1995 se zde vyrobilo přes 400 tisíc kusů dýmek více a než tisícovka modelů. Největšími odběrateli jsou Velká Británie, Dánsko a další skandinávské země, ale též Japonsko a většina států Jižní Ameriky.

Jedna a dost

Kromě velkovýrobců však po roce 1989 ožili i tradiční dýmkaři, kteří se s jedním kouskem ušlechtilého dřeva mazlí celý den. „Mám v nabídce třeba dýmku se schody,“ vypichuje ze široké škály Háp. Na kus dřeva se nejprve namaluje přibližný tvar dýmky. Poté se budoucí lulka nahrubo ořeže a vyvrtají otvory na tabák a pro troubel. Následují dobroušení, nasazení náustku, jemné vyhlazení a zabalení do dárkového pytlíku a krabičky. „V tuzemsku zůstává 70 procent, zbytek jde za hranice na Slovensko, do Maďarska a na Tchaj-wan,“ vyjmenovává Háp.

České dýmky si podmanily i další exotická teritoria. „Naše dýmky se prodávají v prestižních tabáčnictvích v republice i v daleké cizině, od Španělska po Nový Zéland,“ přidává se Karel Krška z Drnovic u Blanska. Ten za celou svoji éru vytvořil tisíce dýmek, jednu z nich si koupil i americký herec David Hasselhof, hlavní hrdina seriálu Pobřežní hlídka.

Jelikož dýmkaři postrádají veletrhy, jezdí po kuřáckých soutěžích nejen v Česku, ale i v cizině. Barcelona, Berlín, Kodaň, Poznaň, Vídeň – o českých dýmkách tam všude mohou dlouho vyprávět. „Za úspěch mohu označit i prodej mých dýmek ve Zlaté uličce na Pražském hradě,“ chlubí se Háp.

Tajemství jeho úspěchu zní prostě jako přísloví o trpělivosti a růžích. „Nesnažím se vůbec podléhat módním trendům. Na rozdíl od mnoha jiných výrobců zpravidla nepoužívám carnaubský vosk a samozřejmě ani lak – ten jako takový je známkou nižší kvality dýmky – ale šelakovou polituru a svoji vlastní speciální lešticí pastu,“ prozrazuje klíč ke kuřáckým srdcím.

Každý výrobce rovněž zanechává na dýmce svoji „pečeť“, takzvaný rustik. Jde o speciální úpravu napodobující přírodní povrch a fantazii se zde meze opravdu nekladou. „Jeden z mých rustiků jsem nikde jinde neviděl, pracovně mu říkám pavučina,“ popisuje. Nyní hodlá obohatit nabídku dusátek. Výčet potřebného „nářadí“ dýmajících kuřáků je však mnohem obsáhlejší – od stojánků a popelníků na dýmky, přes misky pro přípravu tabáku a speciální zapalovače až po nezbytná čistítka.

Dřevo vydrží až 700 stupňů Celsia

DÝMKU KOUŘÍ KAŽDÝ STÝ KUŘÁK

V České republice je přibližně 50 dýmkařských klubů. Počet kuřáků dýmky se podle prodeje tabáku odhaduje na 12 tisíc. I když kouř nevdechují, riskují nádorové onemocnění dutiny ústní, plic a jiných orgánů.

Sebelepší dýmkař nevykouzlí nic hodnotného, pokud se mu nedostane do rukou prvotřídní materiál. Jako z klobouku musí vytáhnout dřevo velmi tvrdé, s krásnou a hustou kresbou a samozřejmě s vysokou odolností proti žáru. „Při kouření má být v dýmce údajně až 500 či dokonce 700 stupňů Celsia,“ říká Háp. Tyto vlastnosti splňuje prakticky pouze italský bryer, jehož jedinou nevýhodou jsou zarostlá kůra a prasklinky. Tato tmavá místa musí zmizet jejich vyhlazením nebo rustikem. Takto upravená dýmka potom může být dokonce dražší než z úplně čistého dřeva bez chybiček, kterého je minimum. Cena dýmky se přitom vyšplhá notně vysoko, například známá dunhillka přijde i na 20 tisíc korun.

Opravdový fajnšmekr si také může svou „milou“ vyrobit sám pod dohledem zkušeného mistra. „Během jednoho až dvou dnů si odvezete svoji vlastní dýmku a myslím, že k ní budete mít větší citový vztah než k té nejlepší dunhillce,“ ujišťuje. Jedním dechem ale dodává, že se bude svým hostům i „dívat pod ruce“, protože nikde není psáno, že žák nemůže předčít učitele. Vlastní dýmka vás i s ubytováním vyjde na dva tisíce korun.

Poslední vyhrává

Kuřáci dýmek jsou vůbec zvláštní lidé a vymýšlejí ještě prapodivnější hry. V každé „normální“ disciplíně je vítězem ten nejrychlejší, nejsilnější nebo nejchytřejší. Nikoli však v této svébytné komunitě, jež navzdory všem zvyklostem oslavuje nejpomalejšího. Řeč je samozřejmě o takzvaném pomalém kouření, kde je největším uměním bafat s určeným množstvím tabáku co nejdéle. Ti nejšikovnější tak vydrží celé hodiny.

„Délku kouření může ovlivnit použitý materiál na dýmku, to jest, pokud je dýmka vyrobena z nekvalitního bryeru. Ten může být i prolezlý červotočem, špatně vysušený či dokonce nahnilý. Jinak je to veskrze v kompetenci kuřáka,“ tvrdí Háp. Na mezinárodních soutěžích pak často čekají na „pomalé“ přeborníky trofeje v podobě české dýmky, jako například nedávno v anglickém Norfolku.

Nekončí v kanále

Dýmka je pro mnohé jakýmsi pojítkem mezi skutečností a snem. Její ladné křivky vybízejí k dotyku jako nahé ženské tělo, a to je možná důvodem, proč jsou jejími ctiteli výhradně muži. Výrazné osobnosti tak odpouštějí přetlak ze svých hlav jako páru nad hrncem v podobě voňavých obláčků dýmu. A na nich lze roztančit nejbujnější tužby a fikce, či si „pouze“ srovnat myšlenky.

Stačí vzpomenout Sherlocka Holmese, který bez své dýmky nerozpletl jediný zamotaný zločin. A jaký je typický kuřák dýmky podle výrobců? „Podle mne člověk, který má vztah k umění, protože dýmka může být malým uměleckým dílem. A určitě člověk, který se umí zastavit, protože dýmku nemůžete ve spěchu vykouřit a hodit jako cigaretu do kanálu,“ míní Pavel Háp. Takže jejím ctitelům nezbývá než popřát chladný kouř!

Hodnocení

Zaujala Vás tato zpráva?
Ohodnoťte ji

Loading

Děkujeme za Vaše hodnocení

Komentáře

Mohlo by vás zajímat

Finance
Nejzadluženější státy světa
Když v cizině nabouráme, nebo nám auto ukradnou
Srovnaní cen potravin, nápojů a taxi v nejoblíbenějších dovolenkových destinacích
3x z poradny: vytýkací dopis, jak čerpat dovolenou, daň z příjmu
Státní dluh USA, Činy, Ruska a dalších zemí. Kolik dluží domácnosti a firmy?
Auta
Test ojetiny: Ford Mondeo je už v letech a nabídka pěkných…
Porsche připravuje Boxster a Cayman GTS. Čtyřválcový motor ale zůstane
Retro na neděli: Dixi DA-1 3/15 slaví 90 let jako vůbec první BMW
10 nejrizikovějších ojetin, kterým je lepší se zdaleka vyhnout
Audi, BMW a Mercedes upraví software milionům starších dieselů. Kvůli emisím
Technologie
Šestnáctijádro Intel Core i9-7960X by mohlo mít frekvenci 2,5 GHz, našlo se v Geekbench
Archos 50 Saphir: odolný obrněnec s velkým akumulátorem (recenze)
AMD neotevře kód své analogie Intel ME. Secure Processor zůstane „blackboxem“
Mapy.cz pro Android jsou kompletně offline včetně plánování tras
10 nejrizikovějších ojetin, kterým je lepší se zdaleka vyhnout
Hry pro příležitostné hráče
Zavřít