Než půjdeme k reparátu

06. června 2008, 21:38 - Petr Bušta
06. června 2008, 21:38

Pražská olympijská kandidatura

Čtyři minus a fotr do školy! Od propadnutí Prahu dělily jen dva polehčující faktory, a to, že díky pokusu stát se kandidátským městem pro olympiádu 2016 vznikla řada územních, dopravních a rozvojových analýz, a že dobrodružství nakonec stálo méně než 100 milionů korun.
Jinak však celý proces připomínal Cimrmanovu pohádku Jak chudák do ještě větší nouze přišel.
Praha nabídla nízkorozpočtovou olympiádu na trhu velikosti družstevního kurníku. Kromě toho nabídla olympiádu v hlavním městě země, jejíž politická reprezentace projektu neposkytla podporu a kde se veřejné mínění postavilo proti.
Primátor Pavel Bém tvrdí, že je to dobrá zkušenost. Není to dobrá zkušenost. Je to zkušenost špatná. Dobrá zkušenost by to byla, kdyby i v soukromých debatách nedělali olympijští aktivisté z veřejnosti a z novinářů blbce, když tvrdili, že jistá šance olympiádu získat tu je. OK. Přijměme hru, že Praha nezkoumala terén, ale zcela vážně se pokusila prorazit.
Utratilo se skoro 100 milionů, a z toho už se sluší zodpovídat. A prosím vás, ať nikdo neargumentuje, že na rozvojové projekty by bylo nutné vynaložit tyto prostředky tak či tak. Podle této logiky bychom museli počítat případné olympijské náklady na půl bilionu korun, i když například potřebnou dopravní infrastrukturu bychom museli jednou vybudovat i bez olympiády.
V penězích však problém není. Už před dvěma lety týdeník EURO upozorňoval, že politik, který pochybuje o tom, že si v roce 2016 nebo 2020 budeme moci olympiádu dovolit, by měl okamžitě rezignovat, neboť předem ohlašuje, že hodlá spravovat zemi mizerně.
Po letošní špatné zkušenosti je třeba vést otázky zcela jiným směrem. Až Praha navrhne uvolnit další desítky milionů na další pokus o kandidaturu, měli by se zastupitelé a média ptát:
1. Proč se nepodařilo na podporu uchazečského města získat prominenty s českými kořeny, jejichž osobnost má skutečně světovou váhu. Namátkou - Jaromír Jágr, Martina Navrátilová, Pavel Nedvěd, Miloš Forman, Magdalena Kožená a možná především Václav Havel?
2. Pavel Bém už před lety přišel s myšlenkou, že olympijské investice by měl z větší části pokrýt soukromý sektor - například i formou PPP projektů. Proč byl rozpočet her nakonec sestaven jinak?
3. Kdo jsou potenciální privátní partneři?
4. Jak získat politickou podporu bez ohledu na stranickou příslušnost a neshody uvnitř politických stran?
5. Čím zvrátit provincionalitu veřejného mínění?
6. Opravdu už nikdo nepochybuje, že v roce 2020 může být Praha Dubají střední Evropy?

Hodnocení

Zaujala Vás tato zpráva?
Ohodnoťte ji

Loading

Děkujeme za Vaše hodnocení

Komentáře

Mohlo by vás zajímat

Finance
Dotace na fotovoltaiku: Od září až 150 tisíc korun na větší systémy
5 aplikací, které Vás ochrání před otravnými telefonáty
Jak mohou soukromé kuřácké kluby a spolky zničit restaurace, hospody i jejich majitele
Najděte si novou práci do září
Plná zaměstnanost v ČR: čím jsme si ji zasloužili?
Auta
Na Audi RS Q5 už čekat nemusíte. K dispozici je SQ5…
Retro na neděli: Ford GT40 vznikl jako pomsta značce Ferrari
Povinné ručení: Jak na změnu smlouvy a snížení ceny
Galerie: Škoda Karoq se chlubí digitálním přístrojovým štítem. Taková věc tu ale byla už dávno
Nové BMW Z4 slibuje svobodu, ale počkáte si na ni až do jara 2018
Technologie
Xbox One X bude stát 13 500 Kč. Do obchodů půjde i limitovaná edice Scorpio
Až přijdou těžaři. Zásoby lithia v Krušných horách jsou velké, ruda ale není vydatná
První 120Hz 4K monitor je tu. S nižším rozlišením umí i 480 Hz a vyrábí ho dva nadšenci
Tento týden podcast Cnews FM nebude
Co přinese Intel Coffee Lake do lowendu? Máme parametry Pentií, takt až 3,9 GHz
Hry pro příležitostné hráče
Zavřít