Nevymýšlejte si protokoly, využijte zvukový záznam!

07. ledna 2008, 00:00 - Petr Kučera
07. ledna 2008, 00:00

VÝZVA FINANČNÍM ÚŘADŮM - Protokol o ústním jednání s finančním úřadem dosud vzniká tak, že jej úředník sepíše „vlastními slovy“. Skupina odborníků proto chce, aby kvůli větší přesnosti začal být využíván zvukový záznam.

Jednou z nejdůležitějších listin v daňovém řízení je protokol o ústním jednání. Nejčastěji zaznamenává takzvaná „sdělení daňového subjektu správci daně“ nebo výslech poplatníka či svědka.

Povinnost vyhotovit o ústním jednání protokol ukládá finančním orgánům zákon o správě daní a poplatků (zvaný též daňový řád). Z protokolu musí být patrné zejména:

• kdo, kde a kdy daňové řízení prováděl,

• které osoby se zúčastnily,

• označení hlavního předmětu jednání,

• souvislé vylíčení průběhu jednání,

• označení dokladů a jiných listin odevzdaných při jednání nebo podstatný obsah listin předložených k nahlédnutí,

• udělená poučení; vyjádření poučených osob,

• návrhy účastníků nebo jejich námitky směřující proti obsahu protokolu; rozhodnutí o těchto návrzích nebo námitkách.

Protokol o ústním jednání by tedy měl přesně a podrobně vylíčit obsah jednání tak, aby člověk, který se jej neúčastní, získal dobrý přehled o tom, co se během něj stalo a zjistilo.

Stěžejní důkaz

„Zmíněný protokol, ač má váhu veřejné listiny a častokrát je pak používán jako stěžejní důkaz, bohužel není v praxi vždy vyhotovován s tak náležitou péčí, jak je nutné. Proto předkládáme návrh na veřejnou diskuzi ohledně změny současného stavu,“ říká Roman Ondrýsek ze společnosti Lichnovský, Ondrýsek a partneři, specializující se na daňové spory.

Připomíná, že na vyhotovení protokolu musejí být kladeny zvýšené nároky, aby bylo možno maximálně zajistit jeho obsahovou přesnost a pravdivost. „Ze zákonem stanovených základních náležitostí vyplývá, že protokol musí obsahovat přesné vylíčení průběhu ústního jednání,“ dodává.

Vhodným řešením by proto podle Ondrýska bylo rozšíření dosavadní zákonné povinnosti pořizovat při ústním jednání kromě protokolu také zvukový záznam.

Hlasité čtení je povinné, ale…

S protokolem se musí seznámit všechny osoby, které se jednání nebo provedení úkonu zúčastnily (včetně pracovníků finančního úřadu), souhlas stvrzují podpisem.

„Není-li protokol hlasitě diktován, musí jej úředník před podepsáním hlasitě přečíst. Dále v něm uvede, že se hlasité přečtení uskutečnilo. Musí také uvést, co bylo před podpisem protokolu opraveno nebo jinak změněno. Přeškrtnutá místa musejí zůstat čitelná,“ upřesňuje Ondrýsek.

O návrzích na doplnění protokolu a o námitkách proti jeho znění rozhoduje na místě finanční orgán, který protokol sepisuje. Proti tomuto rozhodnutí se nelze samostatně odvolat.

Po vyznačení všech návrhů, námitek, oprav či změn musí být protokol schválen a jednání skončeno.

…v praxi je to jinak

Podle specialistů na daňové spory je však praxe některých úředníků při vyhotovování protokolu bohužel odlišná. „Při ústním jednání mají častokrát už předpřipravený protokol, který nehodlají měnit. V horším případě je tak poplatník nucen – nehledě na skutečnost – podepsat, že mu nejsou známy žádné další skutečnosti nebo že finančnímu úřadu poskytl všechny důkazní prostředky,“ uvádí Ondrýsek. „Přitom odvolací orgány a soudy v rámci přezkumu rozhodnutí následně berou tato prohlášení v protokolu za jednoznačně daná, což pak má pro poplatníka fatální následky,“ dodává.

Samotný protokol obvykle sepisuje na počítači úředník finančního orgánu. Svými slovy zapisuje sdělení poplatníka (nebo svědka). Po vyhotovení protokol vytiskne a předloží poplatníkovi (nebo svědkovi) ke kontrole. „Hlasité diktování ani hlasité přečtení tak, jak přikazuje zákon, se v praxi neužívá,“ konstatuje Ondrýsek.

Protokol má obvykle několik stran, takže bývá obtížné si při jeho opětovném čtení vzpomenout na přesné citace. „Toho úředníci využívají a s oblibou do něj upravují sdělení poplatníka podle své potřeby. Například jeho vyhýbavá tvrzení bývají přeformulována na tvrzení kategorická, což pak mívá zásadní dopad v dalším řízení,“ upozorňuje Ondrýsek.

Chybějí důkazy

Specialisté na daňové spory ze společnosti Lichnovský, Ondrýsek a partneři se při zastupování klientů výjimečně setkávají také s nátlakem, vyhrožováním a urážkami ze strany finančních úřadů. „Mnohem častější je však uplatňování presumpce viny poplatníka,“ vzpomíná Ondrýsek. V podobném duchu totiž úřady vedou ústní jednání nejen s poplatníkem či jeho zástupcem, ale také s jeho obchodními partnery, u nichž správce daně zjišťuje či ověřuje skutkový stav. „Poplatník pak před obchodními partnery bývá například otevřeně nazýván podvodníkem, načež ti ze strachu okamžitě přerušují s tímto poplatníkem veškerý obchodní styk,“ dodává.

Jestliže se podnikatel nebo jeho zástupce chtějí následně proti zmíněným excesům úředníků bránit, mívají problém právě kvůli neúplnému a nepřesnému protokolu o ústním jednání. Chybějí tedy zásadní důkazy, které by mohli využít a odvrátit tak například vyměření daleko vyšší daně, než je správné.

Jako rovný s rovným?

Ondrýsek potvrzuje, že přístupy úředníků bývají značně odlišné podle toho, jakého mívají „protivníka“. S těmi poplatníky, kteří znají svá práva, nebo s jejich kvalifikovaným právním zástupcem jednají jako rovný s rovným a přiznávají jim všechna zákonná práva. „Opačná je však situace u poplatníků, kteří nemají dostatečné prostředky či kvalifikaci se vůči nezákonným postupům úřadu bránit. Přitom právě těmto subjektům by měl zákon poskytovat maximální ochranu,“ říká Ondrýsek.

Jednou z možností takové ochrany je podle něj právě povinnost finančních orgánů pořizovat z ústního jednání vždy (případně za zákonem stanovených okolností) zvukový záznam. Jestliže by se pak protokol rozcházel se zvukovým záznamem, platil by zvukový záznam. Díky tomu by poplatníci dostali do ruky silný důkaz, který jim pomůže domáhat se svých práv před nestranným soudem.

Podle Ondrýska nicméně už současný zákon o správě daní a poplatků stanoví, že protokol o ústním jednání má být přesným zachycením tohoto jednání. „Zvukový záznam by se tak nestal žádným novým právem poplatníků. Pouze by konečně uváděl do praxe právo již v zákoně dříve obsažené, ale v současné době bohužel nevymahatelné,“ upřesňuje.

Dobrá pomůcka

NEBOJTE SE NAHRÁVAT

Teoreticky mají poplatníci už nyní možnost využít při ústním jednání vlastní techniku pro pořízení zvukového záznamu. Zákon totiž takový postup nezakazuje. Úřad m
ůže namítnout, že pořízením zvukového záznamu dojde k porušení povinnosti zachovávat mlčenlivost. „Avšak neporušuje-li mlčenlivost dosavadní vydání opisu protokolu do dispozice poplatníka, pak nemůže k porušení mlčenlivosti dojít ani pořízením zvukového záznamu ústního jednání,“ říká Ondrýsek.

Finanční ředitel Svazu průmyslu a dopravy Tomáš Barták iniciativu vítá: „Je to dobrý nápad, ale samozřejmě je nejdříve nutné prosadit tuto povinnost do zákona,“ říká.

Zároveň ale upozorňuje, že zvukový záznam je „pouze“ technická pomůcka. „Jistě by vedla k určitému zkvalitnění řízení. Není však listinou a nemá jako důkazní prostředek oporu v českém právním systému. Vždyť i pokud je jednání soudu pořizováno na zvukový záznam, musí být následně přepsáno do listinné podoby,“ připomíná Barták.

Snahu o rozpoutání diskuze vítá také Petra Nováková, asistentka soudce Nejvyššího správního soudu a členka legislativní rady vlády. Právě tento soud se mnohokrát zastal poplatníků ve sporu s finančními úřady. „Zavedení povinnosti pořizovat zvukový záznam by vedlo k odstranění uvedených problémů, byť v některých případech jen nepřímo,“ říká Nováková. Iniciativu společnosti Lichnovský, Ondrýsek a partneři ale zatím chápe pouze jako jakýsi námět, jenž si vyžádá ještě podrobnější rozpracování.

Nováková naznačuje, že kvůli nákladům ze státního rozpočtu není reálné stanovit povinnost nahrávat každé jednání u finančních orgánů, ale pouze některá. „Jejich okruh by vymezil zákon. Kromě toho by mohlo platit, že by se záznam musel pořídit vždy, když o to poplatník výslovně požádá,“ navrhuje. Odkazuje přitom na podobnou , už existující úpravu v trestním zákoně, protože postavení poplatníka a úřadu je podobné jako v trestním řízení.

„Institut protokolu o ústním jednání by si zasloužil revizi jako celek,“ dodává Nováková. Navrhuje zejména odstranit dosavadní pochybnosti, co vlastně znamená protokol jako veřejná listina. „Ještě stále zaznívají názory, že veřejnost protokolu má za následek pravdivost údajů tam obsažených. To je pak možno vyvrátit jen důkazem opaku,“ připomíná. Tyto názory ale podle ní svědčí o nepochopení zákona. „Protokol totiž nemůže odrážet objektivní pravdivost dokumentovaných tvrzení, ale jen povědomí určité osoby o nějaké skutečnosti či jevu, které je však potřeba kriticky zhodnotit ve vztahu k ostatním důkazům,“ dodává.

Podle Novákové by bylo vhodné stanovit také povinnost finančních orgánů vždy odůvodnit, proč finanční úřad rozhodl o neuznání námitek poplatníka proti znění protokolu.

Obrana je možná

Co na iniciativu říká ministerstvo financí? „Přestože nelze vyloučit naznačené excesy některých úředníků, nelze tvrdit, že kritizované jednání běžně a programově používají,“ říká Jakub Haas z tiskového oddělení ministerstva. Úředníci jsou podle něj instruovány, aby protokoly vyhotovovaly přesně a neprováděly formulační úpravy. Haas připomíná, že už nyní mají poplatníci účinné možnosti, jak se proti nepřesnostem v protokolu bránit. „Podle § 12 zákona o správě daní a poplatků má dotyčná osoba právo na kontrolu sepsaného protokolu před jeho podepsáním. Všechny návrhy, námitky či opravy musí úřad vyznačit, i když je neakceptuje. Je věcí každého zúčastněného, aby výsledná podoba protokolu odpovídala skutečnému obsahu,“ upřesňuje. Jestliže tato podoba neodpovídá, může účastník jednání odmítnout podpis protokolu. Proti případným jiným excesům úředníků se podle Haase lze bránit standardními prostředky, například stížností.

Už několik let vzniká na ministerstvu financí návrh zcela nového daňového řádu. Jeho dokončení má nyní v kompetenci nový náměstek Peter Chrenko. „Návrh připouští o protokolovaných úkonech pořizovat zvukové a obrazové záznamy. Stejný přístup je možný i podle nového správního řádu z roku 2004,“ připomíná Haas.

Ani nový zákon ale pravděpodobně nestanoví povinnost nahrávat každé jednání, bude pouze výslovně připouštět možnost záznamu. „Lze si to představit v případech, kdy o to požádá poplatník a úřad na to bude technicky vybaven,“ naznačuje Haas. Plošná povinnost nahrávat jednání podle něj není možná hlavně z finančních důvodů – Haas odkazuje na zásadu hospodárnosti a ekonomie řízení. Překážkou může být také nedostatečná technická vybavenost úřadů.

Mohlo by vás zajímat

  • Majitel textilky Juta a senátor Hlavatý: V Senátu by…

  • Jan Hawelka: kavárenská hvězda z Mostu

  • Aleš Kučera: Chvíli potrvá, než se lidé naučí se státem…

  • Ondřej Kania: Otevřeme další dvě školy

  • Martin Burda: Bankám v Česku ujíždí vlak

  • Mnislav Zelený Atapana: Přítel amazonských indiánů

  • Jan Bílý: Nebuď uštvaný manažer. Buď král!

  • Jaroslav Žlábek: Na jedno nabití ujedeme 1000 kilometrů

  • Daniel Stein Kubín: Slova jsou jen slova, surf a poušť…

Hry pro příležitostné hráče