Neuvěřitelná oddanost chiméře

11. března 2011, 16:45 - Miroslav Zámečník
11. března 2011, 16:45

Euro nepoloží přiznání barvy, že za hříchy minulosti je třeba zaplatit

Zpravodajství z eurozóny vyvolává v poslední době ve slabších povahách třes v rukou kvůli pozoruhodné míře diletantismu a šířícího se amatérismu. Evropská centrální banka prostřednictvím svého v říjnu končícího šéfa Jeana-Clauda Tricheta tlačí na vlády v eurozóně, aby souhlasily s převedením obligací vydaných členskými státy, jež ECB jako mimořádné opatření nakoupila, do loni zřízeného fondu pro finanční stabilizaci (EFSF). Poslanecké kluby německé vládní koalice vehementně protestují proti tomu, aby EFSF mohla nakupovat vládní bondy krizových zemí, zatímco kancléřka Angela Merkelová sice tohle také nechce, ale souhlasila by s tím, kdyby si ohrožené členské země z EFSF mohly půjčit peníze na zpětný odkup vládních obligaci na trhu s diskontem. To už vůbec ne, zní nepochopitelná německá politická odpověď, když třeba pro Řecko je rozhodně lepším řešením půjčit mu na odkup vlastních dluhopisů s diskontem, než mu dál půjčovat a věřit, že splatí vše i s úroky.
Není divu, že Trichetův předem pomazaný německý nástupce Axel Weber křeslo šéfa ECB odmítl. Jenže další kandidát, šéf italské centrální banky Mario Draghi, sice splňuje všechny požadavky, jenže je to Ital, což vadí Němcům, zatímco francouzský prezident Sarkozy mu dal černý puntík za to, že má v životopise zaměstnání v Goldman Sachs. Co na tom, že trhy ho respektují. Fin Erkki Liikanen, který přicházel v úvahu jako vhodná „severská“, fiskálně a monetárně odpovědná alternativa, odřekl.
Nové stress testy evropských bank sice budou podle dostupných zpráv údajně simulovat situaci, kdy by některá země eurozóny vyhlásila default, a banky, které drží v rozvahách její obligace, by musely vytvořit pořádné oprávky, ale je otázkou, na jaký „haircut“ (odpis hodnoty dluhu) budou stress testy nastaveny. Budou-li měkké, nebude jim trh věřit. Budou-li tvrdé, budou muset ještě před ohlášením výsledků stress testů vlády ohlásit ochotu je rekapitalizovat. Španělský nemovitostní boom porodil hodně kyselé ovoce – tamní spořitelny mají v nemovitostech rozpůjčováno 217 miliard eur, z toho 100 miliard je „toxických“. Levné to nebude. Některým vládám nebude trh věřit, že na to mají. V EFSF není zas tak moc peněz, aby se dostalo na všechny potenciální kandidáty po stress testech, zvětšit ho bude problém.
Pakt konkurenceschopnosti, upečený mezi Sarkozym a Merkelovou jako mezikrok k „evropské ekonomické vládě“, byl samotnou komisí rovněž změkčen a naráží na výhrady ze všech stran. „Táta“ všech ministrů financí eurozóny Jean-Claude Juncker uprostřed toho všeho tvrdošíjně obhajuje svoji myšlenku eurobondů. Vysoký úředník komise (generální ředitel pro ekonomické a finanční otázky), Ital Marco Buti, by rád omezil nikoli země, které mají vysoký deficit obchodní bilance, ale naopak ty, jež mají vysoký přebytek. Ale všichni tvrdí, že krize eura neexistuje.
K čemu je tohle předstírání, že se nic neděje? Euro nepoloží přiznání barvy, že za hříchy minulosti je třeba zaplatit. Co ho položí, je tahle plejáda nápadů, které se vzájemně vylučují, které voliče v členských státech neuvěřitelně iritují, politiku radikalizují, staví členské země a jejich politické reprezentace proti sobě, a hlavně absolutně nic neřeší. Vyhlásit, že v Evropě se bude odcházet do důchodu v 67 letech, protože tak si to někde uzákonili, když správné řešení je požadovat po členských zemích dlouhodobě stabilizovaný penzijní systém, jenž odpovídá jejich demografii a domácímu konsensu o tom, jaké je přijatelné zabezpečení ve stáří, nad tím zůstává rozum stát. Požadovat, aby Irové nebo Slováci měli stejnou sazbu daně z příjmů právnických osob jako Francouzi, zatímco by měli mít v rámci ekonomického cyklu vyrovnané veřejné finance (Keynes, vzpomínáte?), to je nepochopitelné. Chtít, aby někdo snížil přebytek své obchodní bilance, protože je „nadměrně konkurenceschopný“, když nemá jak v eurozóně manipulovat s kurzem eura, to je jedna z úžasných „inovací“ evropského myšlení. Představa, že tříáčková země si vydá společný bond se zemí, která má spekulativní rating, to vyžaduje vskutku urputnou oddanost chiméře. Trpělivě opakovat, kudy cesta nevede, a co je naopak trnitá a drahá, ale přece jen stezka k budoucnosti, je dnes znakem nejvyššího evropanství.

Hodnocení

Zaujala Vás tato zpráva?
Ohodnoťte ji

Loading

Děkujeme za Vaše hodnocení

Komentáře

Mohlo by vás zajímat

Finance
Dotace na fotovoltaiku: Od září až 150 tisíc korun na větší systémy
5 aplikací, které Vás ochrání před otravnými telefonáty
Jak mohou soukromé kuřácké kluby a spolky zničit restaurace, hospody i jejich majitele
Najděte si novou práci do září
Plná zaměstnanost v ČR: čím jsme si ji zasloužili?
Auta
Na Audi RS Q5 už čekat nemusíte. K dispozici je SQ5…
Retro na neděli: Ford GT40 vznikl jako pomsta značce Ferrari
Povinné ručení: Jak na změnu smlouvy a snížení ceny
Galerie: Škoda Karoq se chlubí digitálním přístrojovým štítem. Taková věc tu ale byla už dávno
Nové BMW Z4 slibuje svobodu, ale počkáte si na ni až do jara 2018
Technologie
Xbox One X bude stát 13 500 Kč. Do obchodů půjde i limitovaná edice Scorpio
Až přijdou těžaři. Zásoby lithia v Krušných horách jsou velké, ruda ale není vydatná
První 120Hz 4K monitor je tu. S nižším rozlišením umí i 480 Hz a vyrábí ho dva nadšenci
Tento týden podcast Cnews FM nebude
Co přinese Intel Coffee Lake do lowendu? Máme parametry Pentií, takt až 3,9 GHz
Hry pro příležitostné hráče
Zavřít