Nesoulad v zahraniční politice není žádné novum

05. května 2003, 00:00 - Jan Patočka, publicista
05. května 2003, 00:00

Při nedávné disharmonii tria prezident - ministr zahraničí - ministerský předseda na variace zahraniční politiky by mohl pozorovatel české politické scény snadno přijít k názoru, že podobné názorové výkyvy nemají při prezentaci naší politiky navenek obdoby.

Stačí se však podívat trochu nazpět do období první novodobé české státnosti, abychom byli vyvedeni z omylu. Korupční aféry a skandály se státními dodávkami tak podobné těm dnešním i zjevný nesoulad v linii zahraniční politiky nebyl zde až tak něčím výjimečným. Zahraniční politika československého státu byla koncipována nejbližším spolupracovníkem T. G. Masaryka, Edvardem Benešem a vycházela přitom důsledně z versaillského mírového uspořádání. Naše postavení v táboře vítězů světové války bylo utvrzeno spojeneckými smlouvami, zejména smlouvou s Francií. Také česká vojenská doktrína byla utvářena podle francouzského vzoru. V prvním desetiletí nikdo tuto koncepci nezavrhoval. Teprve v druhé polovině třicátých let, kdy začal - také kvůli laxnosti západních spojenců - tlak německé zahraniční politiky, dostávaly se u nás ke slovu hlasy zpochybňující naše vazby na Francii a Velkou Británii. Naše nejsilnější politická (pravicová) strana - agrárníci - dávala dost hlasitě najevo, že by bylo nejlépe upravit dvoustrannou dohodou naše vztahy k nacistickému sousedovi, nejlépe po vzoru polských sousedů. K tomu vycházel vstřícně k Henleinově straně, i když už každému bylo jasné, že jde o exposituru NSDAP. Když se stal ministr zahraničí prezidentem a ministerským předsedou agrárník Hodža (ministr zahraničí Krofta byl Benešův člověk), vyvstaly rozdíly v pojetí zahraniční politiky státu v nejméně vhodném čase. Těsně před Mnichovem. Že podobné rozpory přispívají jenom ke zmatku v očích diplomatického sboru nikoho nemůže překvapit. Takovýto pohled na naši situaci měl někdejší velvyslanec Velké Británie Charles Bentinick: „V Praze to doutná, národnostní situace se mi zdá beznadějně komplikovanou. Co chcete ode mne, abych dělal v zemi, kde všichni vůdcové Čechů mají německá jména a naopak vůdci Němců česká jména, kde je třeba dokonce rozlišovat mezi českou a německou větví jedné a téže šlechtické rodiny. To jdu raději do Argentiny!“ Z toho je patrné, že ze zmatků zahraniční politiky se můžeme poměrně snadno dostat tam, kam někdejší anglický vyslanec. Do argentinských poměrů.

Hodnocení

Zaujala Vás tato zpráva?
Ohodnoťte ji

Loading

Děkujeme za Vaše hodnocení

Komentáře

Mohlo by vás zajímat

Finance
Česko - nová brána japonských investic do EU?
Paradoxy životního pojištění: Češi se bojí úrazů, největším rizikem jsou ale nemoci
8 mýtů o zdravotním pojištění
Kolik stojí dítě v první, druhé a třetí třídě
Ceny nemovitostí rostou a hovoří se i o realitní bublině. Je na čase prodat investiční byt?
Auta
Opel si připravil pro Frankfurt tři světové premiéry.…
Ferrari Portofino nahrazuje Californii. Má čtyři sedačky a jede 320 km/h
Harley-Davidson drasticky překopal nabídku, Dyna a Softail splynuly v novou řadu
Hyundai i30 N: Krátké svezení s dalším korejským dítětem Alberta Biermanna
Z nuly na 161 km/h za 3,8 s? Už za tři roky si takové auto budete moci koupit
Technologie
Budoucí mobily budou mít vzadu hned tři velké objektivy
Zoner Photo Studio bylo příliš levné, proto tvůrci u verze X zavedli předplatné
Internet si při zatmění Slunce ulevil. Američané vyšli ven a koukali na oblohu
Asus uvádí monitory s technologií ELMB. Low motion blur konečně i pro LCD s FreeSync
Bixby je u nás dřív než Cortana. Samsung v Česku spustil hlasového asistenta
Hry pro příležitostné hráče
Zavřít