Nerovná rovnost

14. června 2012, 16:16 - Robert Pelikán
14. června 2012, 16:16

Novela zákona o stavebním spoření poškozuje stavební spořitelny i jejich klienty. Navíc je protiústavní

Vláda nedávno připravila stručný, leč významný návrh legislativní změny systému stavebního spoření. V Euru č. 21/2012 jej představila Karolína Horáková z Weil, Gotshal & Manges, která dospěla k závěru, že neporušuje ústavní právo na podnikání. Nesdílím její názor a na návrh hledím s obavami.
Hlavní změna, kterou návrh přináší, je otevření možnosti poskytovat produkty stavebního spoření bankám. Tím ovšem vzniká systém o podivných, nikde nevídaných charakteristikách, pro který těžko nalézt racionální odůvodnění.
Princip stavebního spoření je jednoduchý a svou základní myšlenkou připomíná družstevnictví (vznikl ostatně ve stejné době): je to uzavřený systém, jehož účastníci střádají své prostředky na spořicích účtech, přičemž z takto akumulovaného kapitálu je účastníkům stavebního spoření poskytován účelový úvěr na uspokojení jejich bytové potřeby. Podstata systému stavebního spoření tak není ve spoření samém: nejde tu o to, aby střadatelé uspokojovali své bytové potřeby z toho, co sami naspoří. Podstata tkví ve druhé straně tohoto systému, tj. ve stavebních úvěrech, které jsou z akumulovaného kapitálu poskytovány.
Zdánlivě drobná novela naší úpravy ovšem tento systém zcela boří. Nejde tu přitom primárně o to, že stavební spoření budou moci nadále kromě stavebních spořitelen poskytovat i univerzální banky, ale o to, že prostředky, které takto univerzální banky získají, nebudou účelově vázány, ale univerzální banky s nimi budou moci nakládat stejně, jako s jakýmikoli jinými vklady. Nejenom že takové „stavební spoření“ postrádá bezrizikovost pro tento produkt charakteristickou (což se střadatelům nejen nikdo neobtěžuje sdělit, ale dokonce, jak uvidíme dále, se jich ani neobtěžuje zeptat, zda s takovou změnou souhlasí), ale ztrácí vůbec smysl, pro který bylo zaváděno: není už prostředkem k akumulaci kapitálu pro poskytování stavebních úvěrů, ale jednoduše jedním z prostředků k akumulaci kapitálu univerzálních bank. Proč by měl stát něco takového podporovat, mi není jasné.

Omezení jen pro některé

Nedosti ovšem na tom, že se naše vláda rozhodla zbořit dobře fungující systém stavebního spoření. Horší je, že to novela nečiní otevřeně, ale tím, že zavádí mezi poskytovateli stavebního spoření nerovnost, jež je neodůvodnitelná a jež škodí jak účastníkům stavebního spoření, tak stavebním spořitelnám.
Inherentní součástí pojmu spravedlnosti je pojem rovnosti či nediskriminace. Stejné případy musejí být řešeny stejně, odlišné případy odlišně. Toto pravidlo je základní součástí myšlenky právního státu a tím i našeho ústavního pořádku. Toto pravidlo navrhovaná úprava zcela otevřeně porušuje.
Zatímco totiž podle § 2 zákona o stavebním spoření v navrhovaném znění mohou poskytovat stavební spoření stavební spořitelny i ostatní banky, § 9 téhož zákona se má i nadále vztahovat výhradně na stavební spořitelny. Jde přitom o ustanovení, které je klíčové pro bezpečnost systému stavebního spoření: zakazuje stavebním spořitelnám vykonávat něco jiného než přijímat vklady od účastníků stavebního spoření, poskytovat jim úvěry a vykonávat několik málo dalších činností v § 9 uvedených. Pro banky ale žádné takové – v konečném důsledku klienty chránící – omezení neplatí!
To znamená, že zatímco jedni poskytovatelé produktu stavebního spoření mohou se získanými prostředky nakládat, jak jim libo (v širokých limitech zákona o bankách), ti druzí jsou v tom zákonem velmi omezeni. Není-li tohle diskriminace, nevím, co by jí mělo být. Žádný rozumný důvod pro to přitom není.

Rozpor s ústavou

Navrhovaná novela ovšem nepoškozuje jen stavební spořitelny, ale také jejich klienty. > Pokud se totiž některá stavební spořitelna přemění na banku, ocitnou se její klienti rázem v docela odlišné situaci, neboť jejich (ve stávajícím systému obzvláště chráněné) úspory budou vystaveny riziku běžného bankovního vkladu. V dnešní turbulentní době může být taková změna významná a je otázkou, zda také ona není protiústavním zásahem do jejich práv.
Summa summarum myslím, že nová úprava nejen neslouží žádnému veřejnému zájmu, ale je dokonce protiústavní. Zbývá tak jen doufat, že než budou naši poslanci o návrhu hlasovat, pozdvihnou hlavu k nápisu na tympanonu Sněmovny, kde stojí: „Salus rei publicae suprema lex esto.“

Mohlo by vás zajímat

  • Pavel Ryba - muž, který Čechům prodá ročně tunu zlata

  • Majitel textilky Juta a senátor Hlavatý: V Senátu by…

  • Jan Hawelka: kavárenská hvězda z Mostu

  • Aleš Kučera: Chvíli potrvá, než se lidé naučí se státem…

  • Ondřej Kania: Otevřeme další dvě školy

  • Martin Burda: Bankám v Česku ujíždí vlak

  • Mnislav Zelený Atapana: Přítel amazonských indiánů

  • Jan Bílý: Nebuď uštvaný manažer. Buď král!

  • Jaroslav Žlábek: Na jedno nabití ujedeme 1000 kilometrů

Hry pro příležitostné hráče