Neprásknu tě, ale hlásit to musím

06. října 2003, 00:00 - DANA RYBÁKOVÁ
06. října 2003, 00:00

DONAŠEČSTVÍ TÝKAJÍCÍ SE DEFRAUDACÍ A PODVODŮ NENÍ VE STŘEDNÍ A VÝCHODNÍ EVROPĚ NIJAK OBLÍBENÉ, S VĚTŠÍM NADHLEDEM K NĚMU PŘISTUPUJÍ NAPŘÍKLAD BRITOVÉ. INFORMACE O PODVODNÉM JEDNÁNÍ MOHOU FIRMĚ UŠETŘIT MNOHO STAROSTÍ.

Udavači slouží západním firmám jako systém včasné výstrahy

Čím větší firma je, tím hůř dokáže uhlídat své zaměstnance, aby ji svou činností nepoškozovali. Tvrzení, s nímž lze souhlasit i nesouhlasit. Především nikdo nepředpokládá, že by jeho zaměstnanci či spolupracovníci nemysleli než na špatnosti. Pokud tomu tak v některých případech je, nezáleží na velikosti firmy. Nejvíc vědí o činnosti toho druhého vždy lidé, kteří s ním těsně pracují. Řada firemních malérů se možná mohla ututlat, nemusela se vůbec stát nebo nemusela dorůst do takových rozměrů, kdyby vedení či majitelé dostali včas potřebné informace. To však předpokládá jev, který není v našich zemích sice neznámý, ale také se netěší žádnému uznání - „donašečství“.

BRITI SI S PRÁSKÁNÍM HLAVU NELÁMOU

V zemích na západ od našich hranic si však s etickou otázkou „informátorství“ o defraudantech příliš hlavu zřejmě nelámou. Společnost KPMG Forensic zjistila nedávno průzkumem ve Spojeném království, že 83 procenta dotázaných by nadřízeným ohlásila zásadní zpronevěru svých kolegů. Přibližně 44 respondentů by dokonce neváhalo ohlásit i méně závažné přestupky, jako například krádež kancelářských potřeb. „Přestože tento přístup není ve střední a východní Evropě rozšířen, donášení se pro management firem stává závažnou otázkou. Poskytuje důležitý systém včasné výstrahy a umožňuje problémy řešit interním způsobem,“ uvedl Charlie Patrick z KPMG. Své tvrzení může podepřít zkušenostmi z vyšetřování případů zpronevěry, korupce a podnikových přestupků pro společnosti a investory v patnácti zemích střední a východní Evropy.

V POSTKOMUNISTICKÝCH ZEMÍCH SE PÍŠÍ ANONYMY

Firmy se přirozeně nerady přiznávají, že zaměstnávaly člověka, který jednal proti jejich zájmu, nebo je či jejich klienty okrádal, pokud se jim podaří problém zachytit a vyřešit. Přesto zkušeností s podobným takzvaně neslučitelným jednáním mají tuzemské podniky také dost. A nejsou nijak výjimečné případy, kdy na nepravost upozornil zaměstnanec. Například velký moravský masokombinát má s všímavými lidmi dobrou zkušenost. Před dvěma lety se v podniku ztrácely luxusní masné výrobky, například salámy Poličan, Paprikáš, Lovecký salám a podobné dražší zboží. Na základě podnětu jednoho ze zaměstnanců odhalila ostraha firmy skupinu zaměstnanců, kteří „expedovali“ zboží ze skladu hotových výrobků. Ve chvíli, kdy je ostraha chytila, měli u sebe zhruba 35 kilogramů salámu v hodnotě okolo šesti tisíc korun. Šetření, která se opírají o donášení, nejsou podle Patricka výjimečná ani ve střední a východní Evropě. „Stále vyšší počet je zahajován na základě anonymních dopisů zaslaných zahraničním mateřským společnostem, které provozují svou obchodní činnost v České republice a dalších zemích střední a východní Evropy,“ konstatoval. Tyto dopisy píší podle KPMG Forensic většinou lidé uvnitř společností s podrobnými znalostmi o jednání, které neschvalují. V dopisech se obecně objevují stížnosti na jednání vedení. Pisatelé jsou s největší pravděpodobností jejich bezprostřední podřízení. Anonymní dopis volí často kvůli pocitu, že je to jediný komunikační kanál, který mají k dispozici.

FIRMA SE MÁ UMĚT POSTARAT

Informovat o nepravostech je tedy riziko i pro „donašeče“. Třeba i proto, že jeho zaměstnavatel může mít k „informátorům“ vysloveně negativní vztah. Například podnikatel ve stavebnictví Profitu sdělil, že zaměstnance, který by přišel „prásknout“ kohokoli, že firmu okrádá, by okamžitě vyhodil. Podle něho je věcí firmy, aby si podobné věci uměla ohlídat. Souhlasí s ním naprostá většina náhodně vybraných zaměstnanců tuzemských podniků, které Profit oslovil. První reakcí bylo, že by v případě zjištění podvodu, defraudace nebo krádeže svých kolegů či nadřízeného, udat by je nešli. Ale například jedna z oslovených uvedla, že pokud by zjistila, že někdo z firmy okrádá klienty, nahlásila by to policii. „Vzhledem ke zkušenostem s takovým jednáním v řadě zemí a zvlášť v regionu střední a východní Evropy tu může existovat neochota někoho udávat,“ připustil Patrick. Nechuť udávat, byť jde o protiprávní nebo podvodné praktiky, není ale jen v postkomunistických zemích. Například šéf řízení rizik společnosti Enron Rick Buy uvedl ve své výpovědi před kongresem Spojených států, že mu nebylo příjemné, co se ve společnosti děje, ale měl pocit, že nemá možnost své znepokojení sdělit představenstvu firmy. Naopak Sherron Watkinsová (rovněž z Enronu) zaslala předsedovi představenstva Kennethu Layovi anonymní e-mail, v němž vyjádřila své znepokojení nad účetními nesrovnalostmi, a později s ním tuto otázku podrobně prodiskutovala i osobně.

Mohlo by vás zajímat

  • Je o mě zájem, říká expremiér Jiří Paroubek v Euro TV

  • Pavel Ryba - muž, který Čechům prodá ročně tunu zlata

  • Majitel textilky Juta a senátor Hlavatý: V Senátu by…

  • Jan Hawelka: kavárenská hvězda z Mostu

  • Aleš Kučera: Chvíli potrvá, než se lidé naučí se státem…

  • Ondřej Kania: Otevřeme další dvě školy

  • Martin Burda: Bankám v Česku ujíždí vlak

  • Mnislav Zelený Atapana: Přítel amazonských indiánů

  • Jan Bílý: Nebuď uštvaný manažer. Buď král!

Hry pro příležitostné hráče