Nenápadná bitva o velké peníze

21. května 2007, 00:00 - Strany 34 až 37 připravil PETR HAVEL autor je agrární analytik <br />
21. května 2007, 00:00

LESNÍ HOSPODÁŘSTVÍ Ve stínu sporů o legitimitu zadávání zakázek ve státních lesích se odehrává daleko důležitější souboj: o budoucí strategii rozvoje lesního hospodářství. V zásadě jde o konflikt mezi ochranářským a těžařským přístupem. Obě polohy přitom skýtají dosud prakticky neuchopené podnikatelské příležitosti.

LESNÍ HOSPODÁŘSTVÍ Ve stínu sporů o legitimitu zadávání zakázek ve státních lesích se odehrává daleko důležitější souboj: o budoucí strategii rozvoje lesního hospodářství. V zásadě jde o konflikt mezi ochranářským a těžařským přístupem. Obě polohy přitom skýtají dosud prakticky neuchopené podnikatelské příležitosti.

Hospodaření v lesích se v současnosti mimo jiné opírá o dva protichůdné certifikační systémy. Ani jeden z nich sice není povinný, ale zpracovatelé dřeva nějaké z těchto osvědčení požadují. Pokud jej podnikatel nemá, dostává se na trhu do nevýhody. Zatímco ochránci přírody plošně prosazují k přírodě šetrnější standard FSC, lesní podniky preferují PEFC. Na nějakém kompromisu se obě strany nejsou schopné dohodnout a dělají si naschvály, které pak odnáší hlavně podnikatelská veřejnost.

Došlo to dokonce tak daleko, že ministerstvo životního prostředí v loňském roce bez jakékoli konzultace zabudovalo do podmínek příjmu dotací z Programu rozvoje venkova parametry certifikátu FSC. To by ale v praxi znamenalo, že tuzemští lesníci by nemohli čerpat bruselské peníze. V Česku se totiž v režimu FSC hospodaří jen na několika málo hektarech lesů. „My se řídíme certifikátem PEFC, v tomto režimu máme prakticky sto procent porostů,“ podotýká k tomu mluvčí Lesů ČR Tomáš Vyšohlíd.

Certifikát prosazovaný ministerstvem životního prostředí je ovšem například podle specialisty na ochranu lesa Ladislava Půlpána nevhodný v případě hospodářských lesů. Podobný názor naštěstí mělo i ministerstvo zemědělství a na jeho popud se tuto diskriminační podmínku podařilo vyhodit. „Vlastníkům lesa se klade překážka čerpání finančních prostředků z Programu rozvoj venkova a závažným způsobem se nad rámec zákona omezuje hospodaření v jejich lesích. Těžko obhajitelné je i upřednostňování jednoho konkrétního certifikačního systému FSC a problémem je také obtížná kontrolovatelnost dodržování těchto podmínek,“ říká Hugo Roldán z odboru komunikace ministerstva zemědělství.

VYDĚLAT SE DÁ I NA EKODŘEVU V současné době je podmínka PFC z dotací vypuštěna. Mimo jiné i proto, že v zemích Evropské unie se zatím stejně jako v Česku tento způsob hospodaření příliš neprosadil. To ale na druhou stranu neznamená, že by se princip šetrného hospodaření neměl v našich lesích uplatňovat. Například zmiňovaný certifikát FSC by bylo možné použít více než dosud v chráněných krajinných oblastech nebo v lokalitách, jejichž vlastník chce dřevo lépe zhodnotit (ekologické dřevo).

Prostřednictvím šetrného hospodaření by také bylo možné podle náměstka ministra zemědělství Ivo Hlaváče dosáhnout i na některé dotace z balíku takzvaných agroenviromentálních opatření. Jenže takové programy musí Česká republika teprve navrhnout a obhájit. Ve hře jsou i dosud prakticky nevyužívané prostředky na biologickou ochranu lesů.

Zatím se při prevenci nebo naopak při kalamitách uplatňuje buď chemie, nebo likvidace škůdců těžbou. České republice je ovšem již řadu let dostupná metoda biologické likvidace kůrovce. Pokud se přitom kůrovec rozmnoží, v zásadě jedinou používanou metodou je pokácení poškozených porostů. Větší akcent na biologickou ochranu nevylučuje ostatně ani nový náměstek ministra pro lesní hospodářství Karel Trůbl. „Nepřeceňoval bych ale její význam, myslím, že lze takové postupy použít především jako preventivní opatření, ne při likvidaci kalamit,“ tvrdí Trůbl.

PROBLEMATICKÝ SMRK

Většina problémů souvisejících se škůdci a kalamitami v lesích je spojována s dědictvím 300 let dlouhé minulosti, kdy naši předkové založili rozsáhlá území smrkových monokultur. Snahou ochránců přírody, ale i ministerstva zemědělství i Lesů ČR, je tento stav změnit. Cílem by mělo být dosažení zhruba třetinového podílu listnáčů na celkové struktuře lesů. To ovšem bude trvat několik desítek let.

Podle Trůbla tvořily listnáče v roce 1950 jen 12 procent porostů, v současné době jde díky intenzivnímu vysazování zhruba o dvojnásobný podíl. Smrk nicméně není, například podle Lubomíra Šálka z lesnické a enviromentální fakulty České zemědělské univerzity v Praze, zase takovým neštěstím. Kromě toho, že jde o hospodářsky optimální surovinu (rychle roste, dobře se zpracovává), má i pozitivní význam pro krajinu. Například v době přívalových dešťů lépe zachycuje vodu a při déletrvajících deštích zase srážky díky struktuře větví rovnoměrněji než listnáče zatěžuje odtokem půdu pod sebou.

Tak či tak, smrk bude v našich lesích ještě dlouho výrazně převládat. Dobrou zprávou pro vlastníky lesů v této souvislosti je, že současné lesní hospodářské plány, podle nichž se vlastníci řídí, budou „liberalizovány“. Čili majitelé porostů budou mít například větší vliv na výběr zalesňovacích dřevin.

POD TAKTOVKOU STÁTNÍCH LESŮ Pro podnikatele v lesním hospodářství je přitom důležité vnímat a přejímat nové technologické trendy v tomto odvětví. Jde především o stále větší využívání harvestorů, tedy těžké techniky uplatňující se při těžební činnosti. Podle Trůbla lze díky tomu v hospodářských lesích očekávat postupné budování sítí přístupových cest, v praxi rozšiřování současných silniček, po nichž se k porostům dostává těžařská technika. To skýtá velký potenciál pro stavební firmy specializované na budování komunikací.

Dalším důležitým signálem je snaha státních lesů v maximálně možné míře obchodovat svou produkci. Lesy ČR to odůvodňují potřebou stabilizace tuzemského lesnictví. Proti tomu ale již vystoupily ve svém prohlášení firmy sdružené v České asociaci podnikatelů v lesním hospodářství. Podle asociace to totiž povede k významnému zúžení podnikatelského prostředí v lesním hospodářství.

„Postupná socializace významné části státní zakázky není ničím jiným než škodou způsobenou na majetku konkrétních vlastníků privátních společností, škodou vyvolanou zbytečnou restrukturalizací těchto společností po ztrátě zakázek nezákonným způsobem,“ uvádí ve svém stanovisku Česká asociace podnikatelů v lesním hospodářství. Podle firem tak může vést deklarovaná stabilizace k postupné likvidaci lesnických společností. Jak přitom podotýká Šálek, nejčistší tržní řešení je prodej veškerého dříví prostřednictvím burzy. „Do nákupu tak mohou vstoupit všichni, malí i velcí, a záleží jen na ceně,“ tvrdí Šálek.

VEŘEJNÉ ZAKÁZKY

Ačkoli to nikdo nahlas neříká, zdá se, že společnosti sdružené v asociaci mají pravdu. A to nejen kvůli zmiňované „centralizaci“ obchodu s dřevem. Lesních společností je totiž v Česku příliš mnoho, řada z nich se právě kvůli vyhraným a následně zrušeným tendrům na zakázky Lesů ČR dostala do ekonomických potíží. Poslední jednoleté tendry vyhlášené loni na podzim byly letos počátkem února opět zrušeny, podle Trůbla přitom ministerstvo ani státní lesy nepočítají s žádnými kompenzacemi. „Smlouvy na tyto tendry totiž nebyly ještě podepsány, takže se není proti čemu odvolávat,“ myslí si náměstek.

Naději některým lesnickým firmám sice mohou přinést další veřejné zakázky, jejichž vyhlášení připravují státní lesy na počátek července, jenže všichni v nich úspěšní nebudou. Ani úspěch ještě nezaručuje dlouhodobou prosperitu. Tendry by sice měly být podle Trůbla tříleté (některé dosavadní údaje hovořily o dvouletých kontraktech), otázkou ale je, zdali se investice do potřebných technologií za tak lesnicky krátkou dobu vrátí. Sám Trůbl konstatuje, že pro podnikatele by byly optimální přinejmenším pětileté smlouvy. Plánované tendry by ale měly překlenout současné chaotické období, kdy téměř každá lesnická firma v minulosti nějaké zakázky vyhrála, ale smlouvu na více let nemá nikdo.

Další možností je také například využití zejména odpadního dřeva jako suroviny k výrobě biolihu, což funguje v zahraničí, avšak v České republice ne. Podle Trůbla by se přitom dosavadní situace mohla změnit právě prostřednictvím firem, které zvítězí v tříletých tendrech.

Stejně tak zatím nefunguje možnost pěstování rychlerostoucích dřevin na orné půdě, což je sice spíše zemědělská činnost, nicméně využití zemědělské půdy je možné i jinak. „Například pěstovat pod rychlerostoucími dřevinami sazenice využitelné pro další zalesňování,“ říká Šálek. Ten také poukazuje na další dosud nevyužívaný potenciál, a to spolupráci mezi lesníky a příslušnou fakultou České zemědělské univerzity. „Zejména vzhledem k environmentálnímu rozměru lesnictví, a to nejen při řešení domácích problémů, ale také v projektech pro zahraničí a při vývozu tuzemského lesnického know-how,“ konstatuje Šálek.

|HLAVNÍ ODLIŠNOSTI CERTIFIKÁTŮ FSC A PEFC: FSC (Forest Stewardship Council)** - vhodný pro chráněné krajinné oblasti nebo oblasti s přirozeným vývojem lesa - majitel lesa musí ve vytěžené oblasti ponechat část dřevní hmoty (6 procent) - majitel lesa musí mít specifickou směrnici týkající se šetrného hospodaření - poplatky na získání certifikátu FSC jsou vyšší - takto certifikovaných lesů jsou v ČR řádově jednotky procent PEFC (Pan European Forest Certification) - vhodný pro hospodářské lesy - majitel lesa musí mít zpracován lesní hospodářský plán těžeb, zalesňování atd. - majitel lesa se řídí obecně platnou ochranářskou legislativou, není stanoven objem biomasy ponechané ve vytěženém lese - poplatky na získání certifikátu jsou nižší - takto certifikovaných lesů je v ČR drtivá většina |

Mohlo by vás zajímat

  • Pavel Ryba - muž, který Čechům prodá ročně tunu zlata

  • Majitel textilky Juta a senátor Hlavatý: V Senátu by…

  • Jan Hawelka: kavárenská hvězda z Mostu

  • Aleš Kučera: Chvíli potrvá, než se lidé naučí se státem…

  • Ondřej Kania: Otevřeme další dvě školy

  • Martin Burda: Bankám v Česku ujíždí vlak

  • Mnislav Zelený Atapana: Přítel amazonských indiánů

  • Jan Bílý: Nebuď uštvaný manažer. Buď král!

  • Jaroslav Žlábek: Na jedno nabití ujedeme 1000 kilometrů

Hry pro příležitostné hráče