Nemravně drahé fotky

11. srpna 2008, 08:00 - Petra Sýkorová
11. srpna 2008, 08:00

Do potíží s úroky se před časem dostal muž, který chtěl koupit fotoaparát. Prodejce totiž ve smlouvě stanovil, že pokud přístroj do určitého dne nezaplatí, začne mu běžet jednoprocentní úrok. Každý den.

Společnost Q. uzavřela smlouvu s panem M. N. Na jejím základě kupující převzal fotoaparát v ceně 33 232,80 koruny. Přitom se zavázal k tomu, že fotoaparát buď do jednadvaceti dnů vrátí, nebo zaplatí jeho cenu. Pokud by tak včas neučinil, měl společnosti zaplatit kromě kupní ceny fotoaparátu i jedno procento z této částky za každý den prodlení.

Jenže fotoaparát někdo ukradl. A tak ho pan M. N. nevrátil. Dlužnou částku zaplatil až v okamžiku, kdy smluvní úrok z prodlení dosáhl 614 605,32 koruny. Společnost muže o tuto částku žalovala. Soud prvního stupně a posléze i odvolací soud dospěl k závěru, že úrok z prodlení je s ohledem na riziko žalobkyně a možnosti žalovaného přiměřený. Pan M. N. přece mohl fotoaparát vrátit. Když mu ho ukradli, stačilo, aby místo toho nahlásil pojistnou událost. Ale to on neudělal. Žalobkyni vůbec nekontaktoval, nereagoval na její upomínky k zaplacení odebraného zboží a posléze jí jen oznámil šetření policie v souvislosti s krádeží fotoaparátu.

Muž však dluh odmítl zaplatit a podal dovolání k Nejvyššímu soudu České republiky. Ten vydal 20. února 2008 rozsudek 32 Cdo 5492/2007, kterým rozhodl v jeho prospěch. Ve svém rozhodnutí zopakoval zásadu, kterou uvedl už v roce 2001: „Soulad obsahu právního úkonu s dobrými mravy musí být posuzován vždy.“

Ani popsané chování žalovaného a riziko žalobkyně tak nemohou ospravedlnit jednoprocentní úrok z dlužné částky za každý den prodlení. „Úrok z prodlení ve výši 365 procent ročně, kdy kapitalizovaný úrok z prodlení představuje osmnáctinásobek jistiny, nemůže být obecně akceptovatelný. Ani okolnosti posuzovaného případu neodůvodňují sjednání úroků v tak markantně odlišné výši oproti úrokům zákonným,“ rozhodl Nejvyšší soud. Takové smluvní ujednání o úrocích z prodlení je podle něj nutné považovat za příčící se dobrým mravům, neboť je v rozporu s obecně uznávanými pravidly slušnosti a poctivého jednání. Proto je v souladu s paragrafem 39 občanského zákoníku neplatné.

Mohlo by vás zajímat

  • Je o mě zájem, říká expremiér Jiří Paroubek v Euro TV

  • Pavel Ryba - muž, který Čechům prodá ročně tunu zlata

  • Majitel textilky Juta a senátor Hlavatý: V Senátu by…

  • Jan Hawelka: kavárenská hvězda z Mostu

  • Aleš Kučera: Chvíli potrvá, než se lidé naučí se státem…

  • Ondřej Kania: Otevřeme další dvě školy

  • Martin Burda: Bankám v Česku ujíždí vlak

  • Mnislav Zelený Atapana: Přítel amazonských indiánů

  • Jan Bílý: Nebuď uštvaný manažer. Buď král!

Hry pro příležitostné hráče