Nemějte firmu, raději podnikejte

26. května 2008, 00:00 - Tomáš Stingl
26. května 2008, 00:00

Zlatokopové let devadesátých se určitě rádi chlubili, že mají firmu.

Jednou z nejmoudřejších knih dvacátého století je podle mne stěžejní opus Ericha Fromma Mít nebo být? Strhující dílo německého sociologa a psychoanalytika bývá při povrchnějším pohledu často interpretováno prostě jako kritika konzumního způsobu života. Ovšem Fromm jde samozřejmě daleko hlouběji než jen k oné malicherné lidské snaze hromadit majetek a jeho prostřednictvím iluzorně zaplnit jinak prázdný život. Být a mít jsou ve Frommově podání dva zcela odlišné přístupy ke světu, které se zásadně odrážejí snad ve všech činnostech, které člověk dělá.

Zajímavé je, jak zřetelně je tato dichotomie patrná i v podnikání. A také by se dala dost možná vysledovat jistá souvislost mezi úspěchem či neúspěchem podnikatelů, kteří charakterově přináleží k módu „být“ či módu „mít“.

Zkusme jen na moment pracovat s poněkud neuctivou zkratkou jinak velmi komplexní, mnohavrstevné a složité Frommovy myšlenky. Být, to znamená produktivní orientaci, aktivní vstoupení do světa kolem, účastné prožívání. Mít, to je naopak sterilní uchopení dějů nebo citů, aniž bychom je skutečně pochopili a prožili.

Za zjednodušený a zároveň poněkud extrémní příklad slouží třeba situace, kdy jde člověk krajinou a vynoří se před ním krásná hora. Jedinec v módu být se bude prostě kochat pohledem na ni a bude prožívat jedinečné kouzlo okamžiku. Člověk v módu mít naopak hned bude chtít zjistit, jak se ta hora jmenuje nebo jakou má nadmořskou výšku. A tím si ji v jistém smyslu přivlastnit.

Fromm ukazuje, že touha vlastnit se v moderní společnosti prozrazuje i v jazyce. Lidé čím dál víc říkají: mám názor, mám přání, mám rád. Namísto: myslím si, přeji si, miluji. A někteří možná i mám firmu namísto podnikám.

Právě na tuto teorii si často vzpomenu, když mluvím s úspěšnými českými podnikateli. Zkuste si toho někdy také všimnout – ti opravdu úspěšní, pravověrní podnikatelé většinou jakoby splňovali ideál onoho produktivně orientovaného člověka. Nechtějí jen mít firmu, nechtějí jen mít na vizitkách titul generální ředitel, chtějí prostě žít oblíbeným oborem. A většinou ani netouží mít za každou cenu kupu peněz. Vracejí je do svého podniku. Myslím, že zlatokopové let devadesátých se určitě rádi chlubili, že mají firmu. Většinu podnikatelů s úspěšnou historií naopak slyším říkat: podnikám.

Mohlo by vás zajímat

  • Majitel textilky Juta a senátor Hlavatý: V Senátu by…

  • Jan Hawelka: kavárenská hvězda z Mostu

  • Aleš Kučera: Chvíli potrvá, než se lidé naučí se státem…

  • Ondřej Kania: Otevřeme další dvě školy

  • Martin Burda: Bankám v Česku ujíždí vlak

  • Mnislav Zelený Atapana: Přítel amazonských indiánů

  • Jan Bílý: Nebuď uštvaný manažer. Buď král!

  • Jaroslav Žlábek: Na jedno nabití ujedeme 1000 kilometrů

  • Daniel Stein Kubín: Slova jsou jen slova, surf a poušť…

Hry pro příležitostné hráče