Nemám se za co omlouvat

16. června 2008, 00:00 - Dušan Šrámek
16. června 2008, 00:00

POSLANEC VLASTIMIL TLUSTÝ - ODS prý neplní svůj volební program, aniž k tomu existují reálné ekonomické důvody. To je hlavní důvod toho, proč se její ikona, poslanec Vlastimil Tlustý, stala nakonec stranickým „enfant terrible“. Nejsilnější vládní strana podle něj kvůli polovičatým reformám ztrácí i tradiční voliče mezi podnikateli a živnostníky.

Vedení ODS i ministr financí Miroslav Kalousek se ve zdůvodňování odlišné verze změn v oblasti reformy veřejných financí hájí tím, že netušili, jaký je skutečný propad veřejných financí. Proto prý radikálnější řez není možný.

Na to mám dvě odpovědi. Platí všeobecně uznávané pravidlo, že čím jsou výchozí podmínky horší, tím hlubší musejí být realizované reformy. Pokud je pravda, že výchozí podmínky byly v roce 2007 horší, než jsme čekali a předpokládali o rok dříve, tak receptem mělo být ještě větší prohloubení plánovaných reforem.

Nicméně to, co nakonec realizováno bylo, a co já nazývám nefunkčním torzem, v žádném případě hlubší nebylo – bylo to naopak mělčí. Přijaty byly jenom některé parametrické úpravy, které zamíchaly nádobím na stole, ale nebyly žádným skutečným řešením. Takže reakce vlády byla úplně obrácená. Místo aby šli ještě dál, než jsem chtěl jít já, tak šli ve skutečnosti zpět. 

A druhá odpověď? Tuším, že máte na mysli Slovensko.

Ano. Stav veřejných financí byl na Slovensku před zavedením rovné daně v roce 2004 daleko horší než v České republice, a přesto tato daň na Slovensku zavedena byla. Z toho důvodu je vidět, že postoj vládních představitelů není relevantní, že jde pouze o snahu toto pojetí nějak dodatečně omluvit a odvést pozornost.

Dnes, čtyři roky po zavedení rovné daně, nikdo na Slovensku nepochybuje o tom, že vedla k zásadnímu obratu ve vývoji veřejných financí. Jasným důkazem je mimo jiné i to, že Slovensko splňuje maastrichtská kritéria z pohledu zdravých veřejných financí a může přijmout euro. Snížila se rovněž nezaměstnanost – splnila tak přesně to, co jsme si od rovné daně slibovali i v Česku.

Je to možné chápat i jako ekvivalent sporu o podobu ekonomické transformace z počátku devadesátých let? Tedy sporu mezi šokovou a gradualistickou, postupnou koncepcí, kdy sice šok může přinést krátkodobě určité problémy, ale dynamika růstu je pak daleko vyšší?

Myslím, že toto přirovnání je zcela adekvátní, a opět použiji příklad Slovenska. Hluboké reformy se vždy lépe dělají v době, kdy je situace skutečně vážná, kdy už nic jiného nezbývá. Problém České republiky byl v tom, že situace ještě tak kritická nebyla. Lídři ODS určitě uvažovali o tom, zda v takovém období udělat zásadní reformu, anebo jen kosmetické úpravy. Vydali se druhou cestou.

Korektní by ale bylo říci, že když není situace tak vážná, tak je lepší nedělat vůbec nic. Stejně v podstatě nic nezměnili.

Nejde ale přece jenom o momentální pozitivní stav české ekonomiky. Politici váhají s nezbytnými transformačními a reformními kroky, jako je reforma důchodů, či zdravotnictví. Dobrá kondice české ekonomiky také nemusí trvat věčně. Není z tohoto úhlu pohledu nedůsledná reforma hudbou na palubě potápějícího se Titaniku?

Je velký rozdíl mezi akutní krizí, tedy lodí, která už má špičku pod vodou, abych užil vašeho příměru, a chvílí, kdy se snažíme zahlédnout ještě v bezpečné vzdálenosti jakýkoli potenciální ledovec, do něhož bychom mohli narazit, a měli tedy dostatek času se mu vyhnout. Z hlediska vedení ODS byl jejich postup relevantní, protože oni ten vrchol ledovce ještě neviděli, proto udělali jenom kosmetické úpravy. Skutečně odpovědný politik s vizí by však neměl brát v potaz jenom momentální situaci ohraničenou jedním volebním obdobím, ale měl by umět reagovat už dopředu na eventuální trendy a rizika.

Snažil jsem se brát všechny tyto okolnosti v úvahu. Podle mne oni tyto problémy také tuší, ale vycházeli z určitého populistického postoje, že pokud je tak radikálně necítí veřejnost, tak proč se pouštět do zbytečného politického rizika.  

CHYBĚJÍ NOVÁ TÉMATA

Může dojít k tomu, že porovnáním radikální předvolební rétoriky a umírněné vládní realizace může dojít u voličů ke ztrátě puncu ODS jako radikální reformní strany?

Je svým způsobem paradoxní, že i přes tyto mírné kroky je nakonec reakce některých sociálních a zájmových skupin tak výrazně negativní. To se dalo očekávat v každém případě. Vždy existuje voličská skupina, která bude, ať již z obav či ze zásady, proti jakýmkoli reformám. Bohužel ODS otrávila i své skalní voliče, kteří si přáli daleko hlubší změny, a kteří by ji v její snaze aktivně podpořili.

Teď se začnu ptát, s jakými tématy chce jít ODS do krajských voleb, jestliže řada témat byla zpochybněna, aniž je nahradila jiná. Ve veřejnosti začíná převládat názor, že této vládě jde stejně jako některým předešlým jenom o to přežít, zůstat u moci. A ještě tak maximálně prodat Letiště Praha a ČSA. S tím se v krajských volbách pracovat nedá. 

Co říkáte na výtky, že jste motivován pouze osobní ješitností a měl byste se chovat jako loajální poslanec? Nemyslíte si, že k negativnímu obrazu ODS ve vnímání veřejnosti přispíváte i vy svou „rebelií“?

Ne, je to přesně naopak. Po celou dobu politické kariéry jsem se pohyboval mezi lidmi, chodil na besedy a snažil se vnímat názory obyčejných lidí. Z toho, co říkáte, jsem obviňován, ale neodpovídá to realitě. To, že trvám na požadavku, že ODS má snižovat daně, voliči naopak oceňují, není to žádné rebelství. V minulých dnech jsem byl v domovské rakovnické organizaci. Nebyl tam nikdo, kdo by mi něco vyčítal, naopak moje aktivity ke kreditu ODS přispívají. 

Určité rozčarování lze slyšet i od podnikatelů a živnostníků, tedy od těch, kteří byli vždy oporou ODS. Neobáváte se, že mohou v dalších volbách „hlasovat nohama“?

Ano, tyto obavy sdílím, a už jsem to i částečně zmínil. ODS těžko může očekávat, že ji budou masivně volit státní zaměstnanci či lidé, zvyklí žít na útraty státu. Tento voličský elektorát si nezíská, protože těmto lidem vždy bude schopna a ochotna levice slíbit více. Přirozeným voličským potenciálem jsou právě podnikatelé. Pokud je odradíme, tak nevidím budoucnost ODS v příštích volbách příliš růžově. A dosavadní kroky k tomu zatím bohužel směřují. 

Není problémem i snaha vedení jednotlivých politických stran stavět poslance před hotovou věc, aby eliminovalo na co nejmenší míru jejich snahu do vládních návrhů zasahovat?

Já bych to řekl ještě jinak. V ODS naprosto utichla jakákoli diskuze o programových otázkách. Na loňském kongresu diskuze nebyla téměř žádná, přičemž u lidí, jako jsem já, ji omezili na tři minuty. Ideová konference to posunula ještě dál, ta už diskuzi neměla ani jako bod. Když se tam někdo jako já pokusil vystoupit, tak byl odkázán na kongres.

Premiér Mirek Topolánek a Výkonná rada ODS zřídili komisi, jejímž šéfem se stal poslanec Michal Doktor. Uprostřed její práce premiér prohlásil, že považuje diskuzi za skončenou a že plně podporuje Kalouskův návrh na jednoprocentní snížení sociálního pojištění, který vůbec nerespektuje již přijatý kompromis na snížení daní. Takže práce celé komise i poslance Doktora, který pečlivě propočítával nejrůznější varianty, byla takhle znevážena. V demokratické pravicové straně, která staví na svobodě individua, jsou skutečné individuality znevažovány nálepkami rebelů. 

V čem spor o výši daní spočíval?

Když jsme loni v srpnu za velmi dramatických obtíží uzavřeli dohodu, která říkala, že nesouhlasí-li vláda s plošným snížením daní od letošního roku, tak přijde na řadu od 1. ledna 2009. Symbolizovat to měla sazba daně ve výši 12,5 procenta daně z fyzických osob, která je v zákoně v souladu s touto dohodou uvedena s účinností od ledna příštího roku. Ta sazba byla buďto chybou, nebo svévolí někoho doprovozena zcela nesmyslnými slevami na dani, které přínos pro některé příjmové skupiny absolutně znevažují. Tehdy jsme se domluvili, že doplníme parametry tak, aby daňovou zátěž skutečně snížily. Byla proto sestavena již zmíněná komise, jejíž výsledky premiér znevážil. Místo toho akceptoval variantu ministerstva financí. Ta je pro mě naprosto nepřijatelná, protože nevede ke slibovanému snížení daní, a je to popření této dohody. 

Jaké byly alternativní návrhy zmíněné komise?

Existovaly v podstatě tři varianty. Ve všech třech se počítalo s 12,5procentní sazbou daně a s korekcemi daňových slev. Poslanec Doktor přišel s další variantou, která by znamenala 2,5procentní snížení pojistného. Ta nebyla úplně kompatibilní s mými představami, nicméně jsem říkal, že nebazíruji na konkrétní výši parametrů, ale že mi jde o skutečné snížení daňové zátěže. 

 VLASTIMIL TLUSTÝ

Narodil se 19. září 1955. Vystudoval Fakultu mechanizační Vysoké školy zemědělské v Praze. Pracoval jako vědecký pracovník, později jako odborný asistent na Vysoké škole zemědělské. Na počátku devadesátých let působil ve funkci náměstka ministra zemědělství, od roku 1992 je poslancem za ODS. V letech 1998 až 2002 byl předsedou rozpočtového výboru, 2002 až 2006 místopředsedou téhož výboru. Po předloňských parlamentních volbách byl ministrem financí, ve druhé Topolánkově vládě jej nahradil Miroslav Kalousek. Mezi své zájmy řadí historii, literaturu, cestování a film. Je ženatý a má jedno dítě.

ZELENÁ POLITIKA SLAVÍ VE VLÁDĚ ÚSPĚCH

K poklesu sociálního pojištění ale mělo dojít již v souvislosti se zavedením ekologických daní, přičemž výsledkem bylo pouze zastropování odvodů.

Máte naprostou pravdu. Zelená politika, na rozdíl od daňové politiky ODS, slaví ve vládě absolutní úspěch. Zeleným je úplně jedno, že jejich prosazené návrhy na zvýšení spotřebních daní zdražují nejenom energie, ale i potraviny. Dokonce připravují další rozšíření ekologických daní.

Jejich ideálem je zřejmě návrat do středověku. Nejspíš chtějí, aby se zase celé rodiny myly jednou týdně v jedné plechové vaně. Ano, k tomu recipročnímu snížení odvodů mělo dojít, a je zajímavé, že zelení nebyli tak důslední v prosazování této podmínky. Rozhodně se zastropování pojistného za splnění této podmínky považovat nedá. 

První náměstek ministra financí Ivan Fuksa se vyjádřil, že si protiřečíte. Zvýšený výběr daní oproti loňsku prý není dán vyššími daněmi, ale naopak tím, že jejich poklesem se vybralo více.

Na tuto otázku je jednoduchá odpověď, a tou je struktura daní. Především míním efekty, k nimž došlo na základě změn v zákoně o DPH a zvýšením výběru této daně, protože rostou ceny pohonných hmot. Proto považuji za relevantní diskuzi o daních za pohonné hmoty.

A pokud se týká efektu takzvané Lafferovy křivky, pak nevím, kterému Fuksovi mám věřit. Jednou mne s Topolánkem, Kalouskem a Nečasem kritizoval za to, že trvám na dynamickém modelu, a teď mi ho zase pro změnu připomíná. Takže ať si to chlapci nejprve rozmyslí, a pak ať přijdou s nějakou stabilní logickou kritikou mých názorů. Nakonec – predikce na letošní rok počítala s inkasem o dvacet miliard vyšším po provedených daňových změnách, aniž by ministerstvo financí počítalo s účinkem Lafferovy křivky. 

Snížení spotřebních daní u pohonných hmot by uvítala i Hospodářská komora. Budete je prosazovat i přes odpor vlády? Jde o další slib ODS, že spotřební daně nepůjdou nad minimální unijní sazbu. Ty se ale samovolně zvyšují už posilující korunou.

Zničující dopad cen ropy na českou ekonomiku je evidentní. Pokud hrozí prognózy, že litr nafty bude stát čtyřicet korun, tak je na místě se zamyslet, co s tím udělat. Proti úvaze, že snížením spotřební daně se zmenší její výběr, stojí jiná pravda. Pokles spotřebních daní by se totiž projevil v nižší inflaci, ve zvýšení hospodářského růstu a tím pádem i vybraných daní. To je standardní ekonomická úvaha.

Druhou věcí je i zmíněný závazek ODS, že spotřební daně nemají jít nad prahovou hodnotu stanovenou Evropskou unií. A nyní jsme nad touto úrovní. Proto je zcela legitimní korekci směrem dolů udělat. Je kuriózní, že přesně to dnes navrhuje opoziční ČSSD, a politici ODS si jaksi nemohou vzpomenout na to, že již před deseti lety prosazovali totéž. 

Sami podnikatelé dnes ale říkají, že nepociťují jako hlavní problém daně, ale spíše překážky v podnikání a byrokracii. Nemáte pocit, že na daňové frontě je dobojováno, a bude lépe věnovat se jiných tématům?

Dobojováno určitě není, protože z programu ODS jsme uskutečnili jen minimum, takže zůstal téměř beze zbytku použitelný do budoucna. Nešlo jenom o odstranění progrese a jednu sazbu, jak je to dnes prezentováno, ale obrovský, nevyužitý prostor je například v oblasti zákona o dani z příjmů. Tedy v těch stále platných 350 výjimkách, kvůli nimž je stále stejně dlouhé daňové přiznání.

Mluvíte-li o administrativních překážkách v podnikání, tak daň z příjmů je toho zářným příkladem. Vláda sice cosi udělala se sazbami, ale nově nedefinovala daňový základ.  

Někdy možná vypovídají o celkových problémech jednotlivé detaily. Pro mne se stalo takovým zlomovým okamžikem ústup vlády od zrušení stravenek.

Postup vlády v případě stravenek je ukázkou nešťastného přístupu k rušení daňových výjimek. Protože vytrhnout jedinou výjimku, na niž se upíná největší politická a mediální pozornost, bylo vůbec to nejhorší, co se mohlo přihodit. Prohrát tuto bitvu, a tím zahodit i celou válku o daňové výjimky, bylo nešťastné.

Pokud chcete výjimky rušit, vezmete ze zmíněného počtu podle politické odvahy 200 až 250, a zrušíte je v jednom balíku. Je to za jedny mediální náklady, protože nespokojenost veřejnosti a lobbistických skupin bude tak jako tak. Vždycky se najde zdůvodnění, proč má ta či ona výjimka zůstat zachována, ale ve spravedlivém daňovém systému platí všichni málo, ale ze všeho.  

Z MÉHO PROJEKTU NIC NEZBYLO

Nelze nevzpomenout na nový daňový řád, který jste měl rovněž nějakou dobu pod palcem. I zde se dají najít některé neplněné sliby, jako byl požadavek všeobecné editační povinnosti, možnost odvolání proti doměřené dani a podobně.

Pamatuji si, že když po mně nastupoval ministr Kalousek, tak spolu s náměstkyní Trezziovou ohlašovali, že vámi zmiňované požadavky tam budou. Stejně tak jako vy tedy mohu s politováním konstatovat, že sice ty požadavky byly deklarovány, ale ve skutečnosti nakonec uplatněny nebyly. 

Přesně před dvěma roky jste jezdil po České republice se svým příjmovým kolečkem a „tlustou peněženkou“. Změnil byste dnes na svých tehdejších výpočtech něco, případně se omluvil, že tyto výpočty neseděly?

Nemám se za co omlouvat, neboť výpočty seděly. Založeny byly na komplexní představě reformy daní a sociálních dávek. Bohužel však celé vedení ODS, nejenom Mirek Topolánek, se od této reformy po volbách distancovalo, takže z projektu nakonec nezbylo vůbec nic. Uskutečnily se pouhé trosky, a diskutovat o tom, zda reprezentují pět nebo deset procent programu ODS, považuji za zbytečné. Premiér se k tomuto nahlížení přihlásil, označil můj projekt za akademický a nerealistický.

Jediné, za co bych se dnes mohl omlouvat, je to, že jsem si neuměl představit, že vedení ODS ve spolupráci s koaličními partnery a zvláště pak s ministrem financí Miroslavem Kalouskem se zřekne více než devadesáti procent svého ekonomického programu. To je pro mne neskousnutelné, a taky každý vidí, že se tomu snažím bránit. Korektně je třeba říci, že tato obrana je neúspěšná, a nevede zpět k tomu, co jsme před dvěma roky plánovali.

Mohlo by vás zajímat

  • Pavel Ryba - muž, který Čechům prodá ročně tunu zlata

  • Majitel textilky Juta a senátor Hlavatý: V Senátu by…

  • Jan Hawelka: kavárenská hvězda z Mostu

  • Aleš Kučera: Chvíli potrvá, než se lidé naučí se státem…

  • Ondřej Kania: Otevřeme další dvě školy

  • Martin Burda: Bankám v Česku ujíždí vlak

  • Mnislav Zelený Atapana: Přítel amazonských indiánů

  • Jan Bílý: Nebuď uštvaný manažer. Buď král!

  • Jaroslav Žlábek: Na jedno nabití ujedeme 1000 kilometrů

Hry pro příležitostné hráče