Nekonečné pokusy o škrtání ve výdajích

18. dubna 2005, 00:00 - TOMÁŠ MAREK
18. dubna 2005, 00:00

Všichni chtějí reformu, ale nechtějí ji dělat, protože to bolí a málokdy přinese popularitu. Ministr financí Bohuslav Sobotka musí mít nervy ze železa, když minulou středu už popáté přišel do vlády s principiálně stejným návrhem a poté odešel s prázdnýma rukama.

**Všichni chtějí reformu, ale nechtějí ji dělat, protože to bolí a málokdy přinese popularitu.

Ministr financí Bohuslav Sobotka musí mít nervy ze železa, když minulou středu už popáté přišel do vlády s principiálně stejným návrhem a poté odešel s prázdnýma rukama. Jde o to, že pokud mají být vládní finance v roce 2010 ve stavu, v němž bude země schopna přijmout euro jako vlastní měnu, tak v letech 2006 a 2007 je potřeba vyškrtat z výdajů asi 70 miliard korun. A tady se opakuje stejná písnička. „Ne, ne, ne, ne a ne!“ odpovídají pravidelně ministři svému kolegovi.

„Nikdo nechce dát ani korunu, lidovci se nám smějou do obličeje a unionistům je všechno jedno,“ poznamenal jeden z členů Sobotkova týmu před svými přáteli v jisté pražské restauraci. Doprovodil tato slova výmluvným gestem a smutným pousmáním. Ale čemu se vlastně diví?

Tento kabinet je rozklížený. Nekompaktní byl už dávno - vlastně hned, jak vznikl. Jednotliví ministři myslí více na to, aby před volbami (pokud ještě budou ministry) byly peníze na pomyslné guláše. Mnozí z nich sice hovoří o potřebě reforem, ale mezi řádky vždycky dodají, že u nich tedy žádné reformy být ani nemohou, protože oni je už udělali.

Jenže o to nejde - všichni chtějí reformu, ale nechtějí ji dělat, protože opravdová reforma bolí a málokdy přinese popularitu. Proto ministr Sobotka nemůže uspět se svými škrty.

Teď měl oslabeného premiéra, který končí. Jenže ten silný nebyl nikdy. Nikdy si nemohl či neuměl dupnout a nikdy nemohl či nechtěl tvrdě prosadit svůj názor. Jak by nyní mohl pomoci vlastnímu ministrovi financí, když to neudělal ani dříve? Obzvláště, když to teď má „za pár“?

Sobotka se asi ještě jednou či dvakrát vypraví do vlády pro zjištění, že znovu nezíská hlasy ministrů a pak udělá to, co udělat musí a co by udělal jakýkoli zodpovědný ministr na jeho místě. Předloží úsporný rozpočet, v němž s těmi penězi nebude počítat.

Jaký smysl má celé toto představení s návrhy, které jsou neustále smetávány ze stolu? Chtělo by se říci, že žádný. Ale užitečné je. Voličům ukazuje, jaké budou další roky a roky, pokud se nedokážou před volebními urnami poskládat tak, aby vznikla nějaká rozumě velká koalice. A není tak podstatné, jestli pravostředová, nebo levo-středová, zkušenosti se všemi předchozími vládami ukazují, že co do rozdílů převažuje kosmetika nad chirurgií.

A na konec ještě poznámku - Petr Mach z Centra pro ekonomiku a politiku vydává v jednom časopise pravidelnou rubriku „Úřad na zrušení“. I když občas provokuje - třeba se zrušením Českého statistického úřadu, už objevil možná desítky institucí, které polykají peníze, přestože je jejich činnost naprostou záhadou. Panu ministrovi by měl tato čísla poslat a nějaká miliarda by byla na světě bez velké bolesti. *

autor je analytik

Mohlo by vás zajímat

  • Je o mě zájem, říká expremiér Jiří Paroubek v Euro TV

  • Pavel Ryba - muž, který Čechům prodá ročně tunu zlata

  • Majitel textilky Juta a senátor Hlavatý: V Senátu by…

  • Jan Hawelka: kavárenská hvězda z Mostu

  • Aleš Kučera: Chvíli potrvá, než se lidé naučí se státem…

  • Ondřej Kania: Otevřeme další dvě školy

  • Martin Burda: Bankám v Česku ujíždí vlak

  • Mnislav Zelený Atapana: Přítel amazonských indiánů

  • Jan Bílý: Nebuď uštvaný manažer. Buď král!

Hry pro příležitostné hráče