Neklepejte, bušte!

01. září 2008, 08:00 - Petr Bayer
01. září 2008, 08:00

Bodří šohajové nakonec vytančili s kulatou sumičkou v kapse.

Šikula & syn si při dobré krmi v diskrétní restauraci plácli řekněme s panem Škodou a od té doby vše běží jako po drátkách. Vybroušené součástky spořádaně pochodují do velké továrny a lesklé mince se zase čile kutálejí na bytnící konta majitelů. Kdo by také nechtěl udělat životní kauf a do konce života se už jen prohánět na bicyklu či chytat ryby. Zdálo by se, že nic nemůže tuto idylku zhatit, jenže tak to nefunguje a pečená holoubátka sama do úst prostě nelétají.

Našemu velkoprůmyslníkovi asi přestalo chutnat ve společnosti podnikatelských „plebejců“ a vykázal je do jiných cenových skupin. Radikálním řezem chce nyní omezit počty přímých subdodavatelů a usnadnit si tak práci. Tímto směrem se vydává více podniků, slibují si od toho úspory nákladů. Co to však znamená pro zástupy menších firem, které jsou často závislé na svých chlebodárcích? Budou se muset dohadovat s většími dodavateli-prostředníky a ať mi nikdo netvrdí, že to nebude znamenat další nápor na snižování cen. Každý chce přece vydělat a rád přitlačí slabšího jedince ke zdi. A tomu nakonec nezbude, než kývnout. Lepší vrabec v hrsti než holub na střeše. Hlavně když dostane zaplaceno.

Zde musím vzpomenout na poučný příběh jedné malé firmičky, který jsem vyslechl u orosené sklenice. Tito nebojácní podnikatelé po dlouhých tahanicích získali ke své radosti kontrakt od průmyslového kolosu na dodávky svých výrobků. Záhy se přesvědčili, že úspěch se počítá, až když je úroda pod střechou, tedy peníze na účtu. Pan velký podnik, který mimochodem dnes existuje v obrozené podobě dále, totiž zabředával do stále větších potíží a přestával proplácet faktury. Nepomáhaly časté urgence, a tak se osobně vydali do velkého města, aby tam zjednali pořádek. Nacpali se do kanceláře náměstka se slovy, že neodejdou, dokud nezaplatí. Aparátčík nakonec roztál a bodří šohajové vytančili s kulatou sumičkou v kapse. Právě v hodině dvanácté, neboť ještě tentýž den byla konta krachující společnosti zablokována.

Říká se, že chceme-li někam vstoupit, máme zaklepat. To však ve dravém podnikatelském světě není dobře slyšet, takže se vyplatí raději pořádně zabouchat.

Mohlo by vás zajímat

  • Pavel Ryba - muž, který Čechům prodá ročně tunu zlata

  • Majitel textilky Juta a senátor Hlavatý: V Senátu by…

  • Jan Hawelka: kavárenská hvězda z Mostu

  • Aleš Kučera: Chvíli potrvá, než se lidé naučí se státem…

  • Ondřej Kania: Otevřeme další dvě školy

  • Martin Burda: Bankám v Česku ujíždí vlak

  • Mnislav Zelený Atapana: Přítel amazonských indiánů

  • Jan Bílý: Nebuď uštvaný manažer. Buď král!

  • Jaroslav Žlábek: Na jedno nabití ujedeme 1000 kilometrů

Hry pro příležitostné hráče