Největším problémem stále jsou veřejné zakázky,

01. září 2003, 00:00 - DUŠAN ŠRÁMEK
01. září 2003, 00:00

VLÁDA CHYSTÁ ŘADU NEPOPULÁRNÍCH KROKŮ V RÁMCI REFORMY VEŘEJNÝCH FINANCÍ. SAMA VŠAK MÁ ZNAČNÉ REZERVY - NENÍ SCHOPNA SPRÁVNĚ A ŠETRNĚ ZACHÁZET S VEŘEJNÝM MAJETKEM. PODLE ČLENKY NKÚ JANY KREJČOVÉ MNOZÍ STÁTNÍ ÚŘEDNÍCI NEDODRŽUJÍ ZÁKONY A NĚKTEŘÍ JE PŘÍMO IGNORUJÍ.

říká členka Nejvyššího kontrolního úřadu Jana Krejčová

VLÁDA CHYSTÁ ŘADU NEPOPULÁRNÍCH KROKŮ V RÁMCI REFORMY VEŘEJNÝCH FINANCÍ. SAMA VŠAK MÁ ZNAČNÉ REZERVY - NENÍ SCHOPNA SPRÁVNĚ A ŠETRNĚ ZACHÁZET S VEŘEJNÝM MAJETKEM. PODLE ČLENKY NKÚ JANY KREJČOVÉ MNOZÍ STÁTNÍ ÚŘEDNÍCI NEDODRŽUJÍ ZÁKONY A NĚKTEŘÍ JE PŘÍMO IGNORUJÍ.

* Dala by se najít nějaká společná spojnice mezi posledními kontrolami?

Za celé období činnosti NKÚ lze vysledovat zlepšení v hospodaření veřejných prostředků či přímo s prostředky státního rozpočtu. Když ale opakujeme kontroly na nejrůznějších objektech, tak nedostatky, které byly zjištěny v minulosti, sice byly odstraněny, ale vyskytují se nové.

* Jaké největší chyby se opakují?

Stále ještě existuje celá řada chyb v evidenci státního majetku. Často se chybuje i v hospodaření s rozpočtovými prostředky. Například v polemikách okolo našich kontrolních závěrů se objevily v poslední době názory, že když organizace použije prostředky na nějaký jiný účel, že se v podstatě nic neděje. Děje, protože státní rozpočet má úroveň zákona, takže jeho nedodržení třeba jiným použitím peněz je prostě porušení zákona. O rozdělení kompetencí a využití finančních prostředků státního rozpočtu rozhoduje sněmovna, a tak si nikdo nemůže dovolit rozhodnout, že se něco bude dělat jinak. Že se například jinak použijí prostředky, než na jaký účel jejich vynaložení sněmovna schválila. Dalším problémem je takzvaná investiční výstavba, respektive zákon o zadávání veřejných zakázek. Tam si snad nepamatuji kontrolu, kde bychom nenašli chyby.

* V čem jsou největší nedostatky v dodržování tohoto zákona?

Veřejné zakázky jsou nejen špatně připraveny z hlediska zadávacích dokumentů a projektů, ale nejsou ani dobře rozmyšleny. Zadávací organizace si často ani dostatečně nezmapuje výchozí situaci. Hned po zpracování zadávací dokumentace například zjistí, že spousta věcí je jinak. Pak vzniká spousta nejrůznějších dodatků k původním smlouvám o vyhlášení výběrového řízení. Stává se rovněž, že jsou výběrová řízení, jejichž zadání je natolik obecné, že umožňuje celou řadu výkladů a řešení, takže se pak vynaložené peníze nemohou uhlídat.

* Kontrolované orgány často vaše závěry ignorují, a to bez jakékoli sankce. Existuje možnost, že by nápravu nařídil nezávislý soud?

Soud by pochopitelně mohl, ale to by to musel někdo k tomu soudu dát. Ze strany státu by to musela být organizace, která je zadavatelem. My bohužel nejsme jednou ze stran, a tak bychom podnět k nápravě dát nemohli. Takový podnět by mohlo ale dát ministerstvo financí jakožto zástupce státu.

* Často se setkáváme s obhajobou kontrolovaných subjektů, že pokud se týká chyb v účetnictví, jde pouze o „formální nedostatky“. Je tomu skutečně tak, nebo se jedná o chyby, které mají i hmotné důsledky?

To bychom si nejprve museli ujasnit, co všechno je formální nedostatek. Třeba při nějakém pochybení nedojde hned k nějakým finančním ztrátám, ale pokud je špatné účetnictví, pokud je špatně vedena evidence majetku, tak už to pomalu otevírá možné pole k tomu, že se nezaevidovaný či špatně evidovaný majetek ztratí. Nějaké seznamy majetku, vedené někde na koleně mimo účetnictví - tam si prostě něco zavedete, za čas to vyjmete a ani pes po tom neštěkne. Naopak vyřadit nějakou položku z účetnictví už tak snadno nejde, musí k tomu být nějaké doklady, organizační posloupnost v rámci organizace, takže to už je mnohem složitější. Takže i když se organizace brání, že účetní nedostatky jsou banalita, tak to z hlediska ochrany státního majetku žádná banalita není. Banalita by mohla být, kdyby místo tří podpisů na jednom dokladu byly dva a chyběl by ten nejméně důležitý. Banalitou není ale to, když je například rozdíl mezi skutečností a stavem účetnictví v hodnotě tři miliony korun, jako při jedné z posledních kontrol. Nemluvě o tom, že zákon o účetnictví je prostě zákon a lidé, kteří se jím mají řídit, jsou za to placeni a zodpovědni.

* Konzultují s vámi některé kontrolované osoby možnosti nápravy, nebo jenom protestují?

Jedna z kontrolovaných osob například ve sdělovacích prostředcích zpochybňovala náš kontrolní závěr až téměř nespisovnými slovy a přitom předložila do vlády asi osm stran souboru nápravných opatření vyplývajících z našich kontrolních závěrů. To je lidské a normální, že se snaží dotčené organizace kontrolní závěry zpochybnit, protože je to především kritika jejich práce. Takže z toho bych si velkou hlavu nedělala. A co se týká oné spolupráce či dohody, je to individuální. My ale můžeme jenom poradit a ne provádět nějakou konkrétní pomoc. Nejsme kompetentní k tomu, abychom šli někomu dávat do pořádku účetnictví.

* V rámci reformy veřejných financí se chystají i opatření, která by měla zprůhlednit a zpřísnit hospodaření se státním majetkem. Jsou dostatečná?

Každé takové opatření vítáme. Problém je v jejich respektování. Rozpočtová opatření musí být respektována jak správci jednotlivých kapitol, tak především ministerstvem financí.

* Ministerstvo financí chystá rovněž audity, které by měly vyhodnotit finanční přínos různých programů. Dá se to ale u těch složitějších a dlouhodobých spočítat?

Již v několika kontrolních závěrech jsme vyslovovali pochybnost o tom, zda se konkrétní přínosy některých dotačních titulů dají vůbec nějak objektivně kvantifikovat.

* Módou posledních let se staly nejrůznější státní fondy. Dal by se nějakým způsobem zhodnotit způsob jejich hospodaření?

Pozice i cíle jednotlivých fondů jsou dost rozdílné. Zakládání nejrůznějších fondů se stalo jakousi módou a zapomíná se, proč se tyto fondy mohou a mají zřizovat. Každý fond má mít svůj zdroj příjmů a předem určené výdaje. Pak má svůj význam a je snadno kontrolovatelný. U nás se ale fondy stávají neprůhlednými a zneprůhledňují celý balík rozpočtových prostředků.

* Čeká nás nějaká významná změna v souvislosti se srovnáním účetnictví veřejných prostředků s normami EU?

Naše normy jsou již dnes daleko preciznější a podrobnější než účetní normy většiny států EU. Jediným problémem je, aby státní úředníci tato ustanovení naplňovali striktně v duchu a podle litery příslušných zákonů.

Foto: archiv

Mohlo by vás zajímat

  • Majitel textilky Juta a senátor Hlavatý: V Senátu by…

  • Jan Hawelka: kavárenská hvězda z Mostu

  • Aleš Kučera: Chvíli potrvá, než se lidé naučí se státem…

  • Ondřej Kania: Otevřeme další dvě školy

  • Martin Burda: Bankám v Česku ujíždí vlak

  • Mnislav Zelený Atapana: Přítel amazonských indiánů

  • Jan Bílý: Nebuď uštvaný manažer. Buď král!

  • Jaroslav Žlábek: Na jedno nabití ujedeme 1000 kilometrů

  • Daniel Stein Kubín: Slova jsou jen slova, surf a poušť…

Hry pro příležitostné hráče