Největší švec odešel

08. září 2008, 08:00 - Tomáš Stingl
08. září 2008, 08:00

TOMÁŠ BAŤA MLADŠÍ - Minulé pondělí se v podnikatelském světě na moment zastavil čas. Přišla smutná zpráva, že zemřel Tomáš Baťa mladší, český podnikatel z nejuznávanějších. Pod rukama pokračovatele slavné dynastie průmyslníků rozkvetla rodinná firma Bata ve světové obuvnické impérium. Přesto Tomáš Baťa neztratil pokoru a pracovitost. Vzpomínky jeho blízkých spolupracovníků vykreslují člověka, který si dokázal udělat vlídnou legraci ze svého ševcovského palce i pokročilého věku. Ale také muže,…

Tomáš Baťa mladší se chtěl dožít 99 roků. Ta číslovka přece bývala symbolem baťovské ceny. Toto přání se ale bohužel nejslavnějšímu českému podnikateli nesplnilo. Minulé pondělí zemřel ve věku nedožitých 94 let.

Za Tomášem Baťou ovšem zůstává impozantní podnikatelské dílo a vrchovatě naplněný život. Původně zlínská obuvnická firma, kterou musel Baťa po druhé světové válce prakticky od nuly znovu vybudovat v zahraničí, dnes působí v 50 zemích světa, zaměstnává 40 tisíc lidí a denně prodá boty jednomu milionu zákazníků.

Ale nejen proto je Baťa vzorem a inspirací pro mnoho českých podnikatelů. Jde i o jeho osobnější, lidský rozměr a životní krédo. Vedle oficiálních pochvalných projevů politiků tak za cenné poselství o baťovském odkazu platí spíš vzpomínky lidí, kteří s Baťou sdíleli jeho každodenní podnikatelské starosti.

Ať jsou spokojeni všichni

Na čem se shodují? Tomáš Baťa především chápal podnikání jako tvorbu hodnot a službu ostatním. Obchod měl přinést užitek všem zúčastněným. „Od počátku mě učil tím, že se vždy ptal – a jaký důvod bude mít druhá strana, aby náš návrh akceptovala?“ vzpomíná zlínský právník Stanislav Knotek, který s ním od počátku devadesátých let úzce spolupracoval.

„Jestliže někoho okrádám, pak nemohu být ani kapitalista, ani zastánce volné soutěže, ani podnikatel: jsem prostě zloděj,“ připojuje interpretaci Baťových myšlenek na svém internetovém blogu profesor Milan Zelený. Ten působí na Fordham University v New Yorku a také na Univerzitě Tomáše Bati ve Zlíně. „Není divu, že byl Baťa nenáviděn komunisty, nacisty, socialisty, odboráři, byrokraty i zloději, ale hlavně jejich pohrobky, to jest postkomunisty,“ dodává Zelený.

Palec měl vykroucený po ševcovsku

Baťovi spolupracovníci upozorňují na obdivuhodnou pokoru a skromnost slavného podnikatele. „Když se s někým bavil, říkal, že je prostě jen švec. A s oblibou pak ukazoval svůj ševcovský palec. Skutečně ho měl velký a v kloubu vyvrácený dozadu. S úsměvem říkal, že je to rodový znak jeho ševcovské rodiny,“ vzpomíná Pavel Velev, ředitel Nadace Tomáše Bati ve Zlíně. „Nad nikoho se nepovyšoval. Třeba na prvního máje sem do jeho vily ve Zlíně chodilo spousta docela obyčejných lidí. Slouží mu ke cti, že se úplně s každým pobavil. S každým, kdo se k němu přitočil, nikoho neodmítl,“ podotýká Pavel Velev.

Stanislav Knotek vzpomíná na pracovní cestu na Slovensko v polovině devadesátých let. „Tomáš Baťa měl jet pohodlným vozem se šoférem. Ale přitočil se ke mně s tím, že pojede se mnou, abychom si mohli cestou povídat. Já byl potěšen, ale vylekal jsem se, že ho povezu jen v mém zánovním autě. Tak mu povídám: »Ale já mám jenom favorita.« On se na mě skoro pohoršeně podíval a odvětil: »A co, to nejezdí?« A už seděl v autě. Cesta nám utekla jako nikdy.“

Juniorem byl i v devadesáti

SÁGA RODU BAŤŮ

V roce 1894 sourozenci Tomáš, Anna a Antonín Baťovi rozjíždějí obuvnickou živnost, která se později stane základem globální firmy. Zlínský podnik postupně vyrostl v důležitého producenta obuvi, velké zakázky mu přinesla první světová válka. 17. září 1914 se Tomášovi Baťovi narodil syn Tomáš. Firma zažívala další velkou expanzi za první republiky, v roce 1932 ale Tomáš Baťa starší tragicky zahynul. Vedení podniku se ujal Antonín Baťa, jeho nevlastní bratr. Od roku 1940 koncern Baťa pracuje ve válečných podmínkách. Po válce byl dekretem prezidenta znárodněn. Následovalo čtyřicet let, kdy tuzemský majetek rodiny blokovali komunisté. Ani po revoluci ovšem nebyl rodině navrácen. Tomáš Baťa mladší zatím budoval firmu znovu v zahraničí, z kanadského Toronta. V padesátých a šedesátých letech její činnost rozšířil do Asie a Afriky. V roce 2001 předal výkonné řízení firmy svému synovi Thomasi Georgovi Batovi, sám ale až do konce života aktivně pro rodinný podnik pracoval.

Tomáš Baťa navíc prý vynikal osobitým humorem, kterým dokázal rozetnout i nejvážnější situace za pomoci vlídné lidskosti. „Před nedávnem byla v rekonstruované budově zlínského mrakodrapu odhalována busta jeho otce. Nálada byla slavnostní, až moc vážná a oficiální. Proběhly zdravice významných politických představitelů kraje a hutná atmosféra by se dala krájet,“ vypráví Knotek. „V tu chvíli ovšem Baťa požádal o slovo a začal: »Víte, chtěl bych vás o něco požádat. Nemohli byste mně, vzhledem k mému úctyhodnému věku, už konečně přestat říkat Tomáš Baťa junior?« V tu chvíli spadla z lidí formální deka a začali se náramně bavit.“

Svůj zralý věk Baťa ostatně glosoval vždy s grácií. Překvapil tak například předsedu Baťovy školy práce Svatopluka Jabůrka. Tomu sdělil svůj záměr dožít se 99 let, pro což ale použil svéráznou metodu. „Když jsme se potkali v květnu, říkal, že opět slaví narozeniny. Ptali jsme se proč a on odpověděl: »Raději slavím narozeniny každého půl roku.« Humor prostě panu Baťovi nikdy nechyběl,“ vzpomíná Svatopluk Jabůrek.

Baťa nicméně udivoval svou úžasnou vitalitou, protože i v pokročilém věku se angažoval za rodinnou firmu a i jinak žil aktivním životem. „Někdy zjara roku 1999, kdy mu bylo 85 let, jsme zavítali na obchodní jednání na Slovensko. Přivítal nás generální ředitel jedné investiční firmy. Když viděl Baťův spálený obličej, jal se ho litovat a ptát se, co za neštěstí ho potkalo. Pan Baťa jen suše odvětil – to největší, vlastní blbost. Lyžoval jsem ve třech tisících a zapomněl jsem se natřít,“ vypráví Stanislav Knotek.

Když zvýšil hlas, bylo to na dobré cestě

Tomáš Baťa ale nebyl jen bodrý žertéř. Obchodních úspěchů by bezesporu nedosáhl, pokud by nedokázal být i patřičně důsledný. „Jako podnikatel uměl náležitě použít i zvýšeného hlasu. Pamatuji si, jak jsem za ním kdysi přišel stran založení naší nadace. Hned zkraje se mě zeptal, zda mám sepsáno memorandum. To jsem neměl. Když to slyšel, začal na mě mluvit – no, řekněme velmi hlasitě. Trvalo to dlouhé dvě minuty. Zlobil se, že když nemám ani memorandum, tak možná ani žádnou nadaci nezaložíme. V tu chvíli jsem si myslel, že je konec,“ vzpomíná Pavel Velev na počátky Nadace Tomáše Bati ve Zlíně. „Teprve později mi lidé kolem něj vysvětlili, že když začne takhle na někoho křičet, že je ten dotyčný člověk přijat. A že se vyplatí také trošku zvýšit hlas se svými argumenty,“ připojuje vzápětí.

Že uměl být Baťa velmi důrazný, na to vzpomíná i Stanislav Knotek. „Běda, jak se nějaká debata stočila pro něho nepříjemným směrem. Kam nechtěl, kde si to nepřál. Dal to ihned najevo. Nejdříve decentně, ale jednoznačně. A znovu běda, pokud to zanícený diskutér nepochopil. V tu chvíli Baťa neváhal i velmi důrazně a hlasitě debatu utnout. A to buď v onom citlivém směru anebo úplně.“

Dokázal udělat ze smaženice vajíčka

Někdy se hovoří o tom, zda Tomáš Baťa mladší jen nezdědil dílo, které vybudoval jeho otec. Ve skutečnosti ale právě Baťa junior musel celou firmu vystavět po druhé světové válce v kanadské emigraci prakticky od nuly, protože od zlínského centra ho komunisté odřízli. Přitom právě Zlín byl za první republiky výrobním a především administrativním a školicím mozkovým trustem rostoucí společnosti.

Pokračovatel dynastie tedy začínal nanovo a navíc byl konfrontován s měnícím se globálním trhem. Právě on byl tím, kdo vsadil na rozvíjející se asijské a africké země a rozšířil činnost firmy zásadním způsobem do těchto regionů. Jeho oblíbené rčení bylo „z vajíček smaženici uděláš, ale ze smaženice vajíčka už ne“. Sám to ovšem, v případě firmy s přerušenou kontinuitou, dokázal.

„Bata je jediný brand českého původu, který je skutečně světovým. Neexistuje jiná původní česká značka, která by byla všeobecně známou ve všech zemích všech kontinentů,“ připomíná Karel Havlíček, místopředseda Asociace malých a středních podniků ČR. „Bata je natolik přirozeným synonymem pro konkrétní produkt, že většina spotřebitelů ve světě ani netuší, že pochází z Česka, a bere jej stejně jako McDonald, Sony nebo Volkswagen,“ dodává Havlíček.

Na druhou stranu Baťa mladší se opravdu i sám skromně označoval jen za správce svěřeného rodinného majetku. „Vždycky říkal – musím to dělat tak, aby se na mě otec tam nahoře v nebi nezlobil, abych ho nezradil,“ vzpomíná Velev.

Například i v rozhovoru, který jsme otiskli v Profitu 20/2006, mluví Tomáš Baťa mladší prakticky v každé druhé odpovědi o svém otci. Velká odpovědnost, kterou za rodinné dědictví cítil, byla zjevně obrovská i v pozdní fázi jeho života. „Skutečný šéf vždy přejímá plnou zodpovědnost za svůj podnik, za chyby i jejich nápravu – jinak není šéfem, ale zbytečnou a drahou atrapou moci. Není mnoho skutečných šéfů, ale poznáte je »po peří«,“ připomíná baťovský přístup Milan Zelený.

Dívejte se dopředu

Tomáš Baťa se ale se svou rolí popasoval nezpochybnitelně. Rodinné impérium odevzdal svým potomkům ve vrcholné kondici. Odchází tedy od dobře vykonané práce, takže podle jeho spolupracovníků je vedle smutku nad ztrátou skvělého podnikatele a člověka nutné se především inspirovat pro budoucnost jeho příkladem.

„On sám by nám takový pozitivní přístup vštěpoval,“ říká Stanislav Knotek. Podobně to cítí i Pavel Velev. „Na závěr každého jednání Tomáš Baťa vždycky zdůrazňoval: dopředu, hlavně se dívejte dopředu.“ Odkaz obuvnického titána tak bezesporu zůstane i v budoucnosti součástí české podnikatelské tradice. Té nejlepší.

Mohlo by vás zajímat

  • Majitel textilky Juta a senátor Hlavatý: V Senátu by…

  • Jan Hawelka: kavárenská hvězda z Mostu

  • Aleš Kučera: Chvíli potrvá, než se lidé naučí se státem…

  • Ondřej Kania: Otevřeme další dvě školy

  • Martin Burda: Bankám v Česku ujíždí vlak

  • Mnislav Zelený Atapana: Přítel amazonských indiánů

  • Jan Bílý: Nebuď uštvaný manažer. Buď král!

  • Jaroslav Žlábek: Na jedno nabití ujedeme 1000 kilometrů

  • Daniel Stein Kubín: Slova jsou jen slova, surf a poušť…

Hry pro příležitostné hráče