Největší neplatič je stát

19. září 2005, 00:00 - DANA RYBÁKOVÁ
19. září 2005, 00:00

VÁCLAV MATYÁŠ, ŠÉF SVAZU PODNIKATELŮ VE STAVEBNICTVÍ: Zatímco český trh je cizím stavebním firmám otevřený, tuzemští stavaři mají do některých unijních států dveře v podstatě zavřené. Podle prezidenta Svazu podnikatelů ve stavebnictví Václava Matyáše jsou však stejně zajímavější trhy na východ od nás.

VÁCLAV MATYÁŠ, ŠÉF SVAZU PODNIKATELŮ VE STAVEBNICTVÍ: Zatímco český trh je cizím stavebním firmám otevřený, tuzemští stavaři mají do některých unijních států dveře v podstatě zavřené. Podle prezidenta Svazu podnikatelů ve stavebnictví Václava Matyáše jsou však stejně zajímavější trhy na východ od nás. * Vláda přijala nový zákon o zadávání veřejných zakázek. Co je v něm pro vás přínosného?

Co je na něm tak dobrého, že by to stálo za zmínku, to opravdu nevím. Zákon ani v této nové verzi zcela jistě významně nepřispěje ke zprůhlednění soutěží. Rozhodně nebude zákonem, který nastolí korektní a stimulující podmínky. Naprosto nedostatečně například řeší vícekriteriální soutěže a možnost zneužití kritérií zadavatelem. Kritéria nemají doporučená omezení, není jednotný způsob hodnocení nabídek a přidáme-li k tomu špatnou úroveň výběrových komisí, jaká je pak šance na objektivní výběr skutečně nejlepšího uchazeče?

* Co se s tím dá dělat? Vyřešit otázku kvalifikace objednavatelů staveb. Řadu výběrových řízení kritizuje stavební veřejnost, a nejen ona. Problém začíná u zadavatelů, kteří vypisují tendrové podmínky. Ty by měly být stanoveny pokud možno objektivně a umožnit přístup do soutěže velkému počtu ekonomicky stabilních dodavatelů. Je celá řada soutěží, které jsou určeny velkým firmám a malé jsou odsouzeny hrát pouze roli subdodavatelů. A to mnohdy v podmínkách, které jsou výrazně složitější než podmínky mezi generálním dodavatelem stavby a odběratelem. Malé a střední firmy pak kritizují velké a mnohdy oprávněně. V Evropské unii je celá řada států, kde je kvalifikace zadavatelů naprostým standardem a nevidíme jediný důvod, proč by to tak nemělo být i v Česku. Vyhnuli bychom se určitým podezřením, že tendrové podmínky nejsou třeba stanoveny tak, jak by měly být. * To tedy nový zákon neřeší? Ne. Tuto naši zásadní námitku nevzali v připomínkovém řízení v úvahu. Nadále tento požadavek skloňujeme ve všech pádech, ale asi se to ve finále dostat do zákona nepodaří. * Budou se moci veřejných zakázek podle nového zákona zúčastňovat i cizí firmy, a to i když tu nebudou mít stavební kapacity? Po vstupu Česka do Unie to možné je. Česká legislativa nemá nastavena taková ochranářská opatření jako celá řada zemí Unie směrem k nám. S nelibostí se díváme, jak se dodavatelská strana na našem trhu posiluje o firmy, které jsou schopné podnikat s několika lidmi na miliardových zakázkách. To je také jedna z věcí, kterou velice kritizujeme. Snažíme se harmonizovat normy, standardy, technické podmínky dodávky, ale pro české stavebnictví je trh Rakouska, Německa i dalších zemí uzavřen. V případě Německa tu dokonce existuje mezivládní dohoda z roku 1991, podle níž mohou české firmy hrát pouze roli subdodavatelů. To jsou nerovné podmínky. * V Německu mohou prý dokonce české firmy vykázat, pokud nezaměstnanost v daném regionu přesáhne určitou hranici.

Ano, ve spolkové zemi, kde nezaměstnanost bude nad nějaký limit, se české firmy nemohou pohybovat ani v roli subdodavatele a tento trh je pro ně naprosto uzavřen.

* Opravdu stojí tuzemské firmy tolik o možnost stavět právě v Německu?

Česká republika dostala asi 2200 pracovních povolení a nečerpáme je. Samozřejmě, konečně už všichni pochopili, že se podniká za účelem dosažení zisku. Dnes je situace na německém trhu taková, že by tam bylo podnikání vyloženě ztrátové.

* Jaké jsou zkušenosti z tamních tendrů? Mnohdy si objednavatelé nechali zpracovat nabídky od českých firem jenom proto, aby je použili jako určité „křoví“ nebo podklad například k tlaku na snížení cen jiných dodavatelů, třeba polských. To jsou záležitosti, o kterých jsme hovořili i s vedením hlavního německého svazu. Dali nám za pravdu. Ovšem když vezmete v úvahu, v jaké situaci je německé stavebnictví, tak se ochranářská opatření dají pochopit. * Měly by české stavební firmy zájem i o jiné země, než je Německo nebo Rakousko? Myslím, že jestli se české stavebnictví bude někam orientovat, tak ne na trhy zemí, které nově přistoupily do Unie. Tam je stavebnictví na poměrně slušné úrovni. Ale je tu jihovýchodní Evropa, Balkán a další. Nejde jen o projekty dopravní infrastruktury, ale o ohromné příležitosti v občanské vybavenosti. Druhá věc je, že na tyto projekty dosáhnou především ti velcí, kteří jsou schopni poskytnout garance. Firmy, které jsou kapitálově silné. Což neznamená, že menší firmy zapojené do dodavatelských řetězců se tam nemohou objevit. * Vývoz stavebních prací je velmi nízký, přibližně jedno procento z celkové produkce. Pokud by padla omezení v jednotlivých zemích, myslíte, že by se nějak výrazně zvedl?

Velkým hráčům na evropském trhu odpovídají velcí u nás. Je třeba si uvědomit, kdo je kapitálovým vlastníkem desítky největších českých stavebních firem. Tak jako Skanska CZ nebude podnikat ve Švédsku, Hochtief CZ nebude podnikat v Německu a podobně. Oni své akvizice budou orientovat na lokální trhy a na byznys rozšiřující se Evropy, třeba na Balkán. Nedá se počítat, že bychom hráli nějakou významnou roli v Británii, Francii, Německu. Zcela určitě ne. Samozřejmě může být i pro majoritního vlastníka zajímavé pustit na svůj domácí trh svou dceru, která je v nějaké specializaci zajímavější než její mateřská kapacita. Ale určitě to nebude v masovém měřítku.

* Kdo hlavně dostává veřejné zakázky u nás? Jsou to spíš zahraniční firmy, nebo domácí? Zcela bezpečně hlavně domácí firmy. Tedy firmy, které zaměstnávají především naše lidi. * Vloni rostlo stavebnictví skoro o deset procent a přesto patřilo k oborům, kde se nejvíce propouštělo. To moc nejde dohromady. Stavebnictví už před několika lety přestalo být sezonním odvětvím. Záleží na tom, jak má firma připravenou zakázku na zimní období, aby na ní mohla pracovat. Zima vždy představuje problém, který se projevuje v zaměstnanosti. Nezasahuje to tak dramaticky kmenové zaměstnance, ale spíš ty, kteří pracují v subdodavatelských sférách. V závěru loňského roku se nezahajovaly stavby na veřejných zakázkách. Byl tam určitý útlum, což se projevilo i v zaměstnanosti. * Stavebnictví roste už pět let, kdy mu dojde dech? V roce 2007, kdy skončí pětiprocentní daň z přidané hodnoty na výstavbu bytů? Česko má co dohánět, aby se ve vybavenosti stavbami dostalo na úroveň evropské „patnáctky“. Není to jen otázka nové bytové výstavby, ale máme tu velmi zanedbaný bytový fond. Je tlak udržet daň z přidané hodnoty na bytovou výstavbu v pětiprocentní sazbě i po roce 2007. Investovat je třeba do dopravní infrastruktury - železnice, dálnic a silnic. Problém je samozřejmě financování. Tady bude zřejmě zajímavé sledovat projekty spolupráce soukromé a státní sféry, ale nedělejme si iluze, že by se zde nějak masově rozmohly a že to bude všelék. Pokud jde o stavebnictví, my jsme optimisté, přinejmenším do roku 2010 počítáme stále s růstem. * Často se stává, že cena zakázky při výběrovém řízení je o poznání nižší než cena výsledná. Myslí nový zákon o zadávání veřejných zakázek i na tyto případy? Zcela určitě to ošetřeno není. V řadě zemí je účastník tendru, který přijde s dumpingovou cenou, ze soutěže vyloučen. U nás na to pamatováno není. Myslím, že cena není vždy tím objektivním ukazatelem, proto je tu celá řada jiných kritérií. Pak jde o jejich váhovost, a to je jedna z dalších věcí, kterou v momentu kvalifikace zadavatelů připomínkujeme. Volné určení váhovosti kritérií může vést k tomu, že se celá řada rozhodnutí výsledků soutěže dá kvalifikovat jako diskriminační, a to nechceme. Cena by neměla být jediný fenomén. * Neměla, ale často je. Ano, u veřejných zakázek je to při rozhodování téměř to nejdůležitější. * Letos na jaře se část malých a středních firem ze stavebnictví rozhodla založit si další svaz, protože Svaz podnikatelů ve stavebnictví podle jejich názoru zájmy malých a středních firem nehájí.

Je třeba hlavně zdůraznit, že to nebyli naši členové. My se problémy malých a středních firem zabýváme. Nás svaz je svazem především malých a středních firem. Existuje přibližně desítka těch velkých a zbytek z dvou tisíc společností tvoří převážně ty malé.

* Jak se tedy na tento v podstatě konkurenční svaz díváte?

Založení dalšího svazu respektujeme, ale jsme toho názoru, že tříštit síly není dobré. Přesto jsme připraveni s nimi spolupracovat. Na druhé straně máme svoji politiku, strategické cíle a představy, a o ty se nehodláme s někým moc dělit. V žádném případě však tomuto svazu nevyhlašujeme nějaký boj.

* Říkáte, že jste svazem hlavně menších firem. Řešíte třeba stížnosti jednotlivých členů na platební morálku mezi nimi? Máme jednak etický řád, jednak stavovský soud. Zaznívají-li stížnosti například na chování nějakého generálního dodavatele, říkáme, že je třeba obrátit se na stavovský soud a respektovat jeho výrok. Nestěžovat si někde v regionálních novinách, že mi neplatí, chtějí po mně záruky a podobně. Ostatně, pokud jde o platební kázeň, je třeba vědět, že jedním z největších neplatičů je stát. Zejména u dopravní infrastruktury jsou to stovky milionů, které musí stavební firmy překlenout. Generální dodavatel dnes dělá vlastními kapacitami mezi 30 až 50 procenty zakázky. Zbytek zajišťuje celá řada subdodavatelů. Splatnost dodávek není 90 dní, ale 180 nebo 240 a každá koruna, kterou si generální dodavatel půjčí, něco stojí. Z čeho má platit své subdodavatele, když také nedostane zaplaceno? * Proč by to subdodavatele mělo zajímat, když on svou práci odvedl? A jsme u toho, že není dobré tříštit síly, ale umět se shodnout. Odhalit, v čem je problém a pak zacílit pozornost. * Podle údajů Transparency International připadá 10 až 15 procent hodnoty veřejných zakázek na úplatky. V Česku tak jde asi o 60 miliard korun ročně. Myslíte, že to tak odpovídá? Myslím, že ne. * Je to tedy víc?

Já ta čísla neumím analyzovat a nemyslím si, že jsou objektivní. Vnímám-li to jako úplatky konkrétním lidem, tak si to neumím představit. Já jsem se ve své praxi s něčím takovým nesetkal.

* Takže co s tím?

Skončit s elitářstvím a snažit se o maximální transparentnost. A jsme zase zpátky u tendrových podmínek, kde by měl být zajištěn přístup výrazně většímu spektru kvalifikovaných dodavatelů.

Ing. VÁCLAV MATYÁŠ

Narodil se v roce 1941 v Českém Brodě. Vystudoval stavební fakultu ČVUT v Praze, obor pozemní stavby. Poté pracoval ve Výstavbě kamenouhelných dolů Kladno, Vodních stavbách Praha a Vodních stavbách Temelín. Od roku 1996 byl předsedou představenstva a generálním ředitelem společnosti Hochtief VSB. Nyní je na plný úvazek prezidentem Svazu podnikatelů ve stavebnictví. Rád hraje golf a lyžuje.

Mohlo by vás zajímat

  • Je o mě zájem, říká expremiér Jiří Paroubek v Euro TV

  • Pavel Ryba - muž, který Čechům prodá ročně tunu zlata

  • Majitel textilky Juta a senátor Hlavatý: V Senátu by…

  • Jan Hawelka: kavárenská hvězda z Mostu

  • Aleš Kučera: Chvíli potrvá, než se lidé naučí se státem…

  • Ondřej Kania: Otevřeme další dvě školy

  • Martin Burda: Bankám v Česku ujíždí vlak

  • Mnislav Zelený Atapana: Přítel amazonských indiánů

  • Jan Bílý: Nebuď uštvaný manažer. Buď král!

Hry pro příležitostné hráče