Nejslavnější z druhu havranovitých

19. ledna 2009, 14:33 - Pavel Pokorný
19. ledna 2009, 14:33

Od narození amerického literárního klasika uplynulo 19. ledna 200 let

Perex místo podtitulku
Na baltimorském hřbitově Westminster Hall se z mlhavé noci vynoří muž zachumlaný v tmavém plášti, klobouk se širokou krempou naražený hluboko do čela. Dojde ke hrobu Edgara Allana Poea a položí na něj tři bílé růže. Vedle nich postaví zpola vyprázdněnou láhev francouzského koňaku a ztratí se v temnotách. Pochmurný rituál jakoby opsaný z některé spisovatelovy hrůzostrašné povídky se opakuje každoročně v den autorova narození od roku 1949. Proč začal? Kolik mužů se za tu dobu při něm vystřídalo? Kdy skončí? Tajemno provází Poea i 160 let po jeho podivné smrti.

Pečlivý romantický rozervanec Existence na pokraji bídy, alkoholismus, deprese, osobní tragédie, smrt… to jsou životní situace, jež se výrazně odrážejí v geniálním Poeově díle. Americký romantický básník, prozaik, literární teoretik a esejista hojně čerpal z vlastních neblahých zkušeností, ale pochmurnou atmosféru, mystiku, grotesknost i černý humor do svých básní a povídek vkomponovával programově. Jedna z jeho teoretických myšlenek praví: „Tvořit znamená pečlivě, s trpělivostí a s porozuměním kombinovat.“ Nic u něj nevznikalo nahodile, vše měl velmi pečlivě promyšlené. Literární vědec by napsal, že Poeova poezie je založena na přesných estetických principech. V eseji Filozofie básnické skladby Poe podrobně popisuje zrod své nejznámější básně Havran (1845). U romantického rozervance, za něhož bývá někdy považován, překvapí, že „postupoval krok za krokem až k závěru s přesností a strohou důsledností početního úkolu“. Jako jeden z prvních profesionálů, jenž se pokoušel psaním uživit, kladl Poe vždy důraz na původnost a měl na paměti i čtenářskou atraktivitu. Aby básní dosáhl nejvyššího účinku, musí být podle něj hlavním tématem Krása („je jediným pravým úkolem básnictví“) a nesmí chybět Smrt. „Kterýpak ze smutných námětů je podle obecného soudu lidstva nejsmutnější? Smrt,“ odpovídá si v eseji literát. Jak prosté – smrt krásné ženy je nejbásničtějším námětem na celém světě, a popravdě, nejen v Havranovi se tímto závěrem Poe řídil.

Básně seržanta Poea
Narodil se do herecké rodiny v americkém Bostonu právě před 200 lety, 19. ledna 1809. Po otci Davidu Poeovi zdědil sklony k alkoholismu, po matce, která zemřela na tuberkulózu v prosinci 1811, možná i jisté herecké nadání. Poea se po její smrti ujali bezdětní manželé Allanovi z Richmondu. Ti se snažili dopřát mladému Edgarovi špičkové vzdělání nejprve v Americe a v letech 1815 až 1821 v Londýně. Poe ve škole vynikal, zejména ve studiu jazyků a také tělesnou zdatností. Po nástupu na Virginskou univerzitu se u Poea již začaly výrazně projevovat dvě velké lásky, a to k alkoholu a poezii. „Přátele bavil citováním básnických děl i čtením vlastních výtvorů… a měl takové kreslířské nadání, že jsme si říkávali, bude-li z něj jednou spíše malíř, nebo básník,“ vzpomínal jeden z jeho školních kumpánů. Na univerzitě Poe dlouho nevydržel, protože otčím odmítl nadále platit jeho hráčské dluhy a mladý bouřlivák měl pocit, že ho aristokratičtí spolužáci považují za žebráka. Na dráhu literáta se vrhl překvapivou oklikou přes armádu, ke které narukoval na jaře 1827. V létě téhož roku se poprvé dočkal jistého zadostiučinění jako básník, když mu v Bostonu vyšel svazek Tamerlán a jiné básně. Na sbírce je autor uveden jen jako „Bostoňan“. Talentovaný Poe se ani u vojska neztratil, dotáhl to až na seržanta, a dokonce byl v březnu 1830 přijat i na prestižní West Point, kde opět studijně exceloval, pokud zrovna nepopíjel vydatně alkohol. Pro hrubé porušení povinností se nakonec nechal vyloučit z akademie již v lednu 1831 a hned v dubnu mu vyšla v New Yorku druhá sbírka básní. V úvodním eseji tehdy formuloval jeden ze svých poetických principů: „Domnívám se, že báseň stojí v protikladu k vědeckému dílu, poněvadž jejím bezprostředním cílem je radost, a ne pravda.“

Čtrnáctiletá manželka, osmatřicetiletý vdovec
Hlavně svými alkoholovými excesy se Poe definitivně připravil o podporu nevlastního otce a musel se začít živit sám. Vedle básní se pustil do psaní povídek, které přihlásil i do různých soutěží. V roce 1833 zvítězil jeho Rukopis nalezený v lahvi v soutěži listu The Baltimore Saturday Visiter. I přes vzrůstající věhlas ale nadále prožíval hlubokou materiální (žil u své babičky v Baltimoru) a zřejmě i duševní krizi. Jakýsi příjem získal prací pro baltimorský Messenger, v němž zastával místo pomocného redaktora (v lednu 1837 byl ale definitivně propuštěn), alespoň částečný duševní klid mu přinesla v roce 1836 svatba se čtrnáctiletou sestřenicí Virginií Clemmovou. Poeovy pokusy prosadit se literárně v New Yorku a ve Filadelfii však byly víceméně neúspěšné.
V květnu 1838 se Poe stal pomocníkem vydavatele v Burton‘s Gentleman‘s Magazine. V něm psal příštích dvanáct měsíců většinu kritik a měsíčně dodával jednu povídku – mezi jinými i dvě ze svých nejslavnějších Zánik domu Usherů a William Wilson. V listopadu 1839 se třicetiletému Poeovi splnil sen – ve Filadelfii mu vyšel první knižní soubor povídek Grotesky a arabesky. Následující rok, po odchodu od Burtona (opět kvůli alkoholu), ne poprvé a ani ne naposled se pokoušel založit svůj vlastní časopis, tento záměr se mu ale nikdy uskutečnit nepodařilo. Na jaře 1841 nastoupil jako redaktor v Graham‘s Magazine a v dubnu mu v tomto časopise vyšly Vraždy v ulici Morgue, povídka později považovaná za první literární detektivku. Poeův C. Auguste Dupin se také stal předlohou pro mnoho pozdějších literárních detektivů. Přestože Poe pilně psal povídky, žil stále na hranici bídy. Navíc se neustále zhoršoval zdravotní stav jeho ženy, která trpěla tuberkulózou.
Opravdu výrazný úspěch se dostavil až v roce 1845 s vydáním slavného Havrana. Časopis Graham’s tehdy navíc otiskl Poeův portrét, v němž byl označen za „nejnáročnějšího, nejfilozofičtějšího a nejneohroženějšího kritika“ a autora nadaného „schopností rázné, a přitom zevrubné analýzy a obdivuhodně plodné imaginace…“ Štěstí se však básníka nedrželo dlouho: na konci ledna 1847 zemřela ani ne v pětadvaceti letech manželka Virginie. Poe, sám již vážně nemocný, propadl ještě více depresi i alkoholu. Jeden z novinářských kolegů zhodnotil v té době jeho závislost takto: „Nic nebylo tak silné, aby mu zabránilo v tom proklatém pití.“ I tak se ale Poe dokázal ještě v posledních dvou letech života vzchopit k velkému tvůrčímu úsilí, z něhož vzešla série básní a povídek.

Únik z vězení
Poslední dny Poeova života jsou obestřeny tajemstvím a jeho smrt si svou bizarností nezadá s morbidním nádechem autorových povídek. Dne 3. října 1849 byl nalezen v bezvědomí před baltimorskou putikou Gunner‘s Hall a dopraven do nemocnice. Po čtyřdenním blouznění v ní 7. října ve čtyřiceti letech zemřel. O to, zda příčinou smrti bylo nadměrné požití alkoholu, cholera, vzteklina nebo snad nádor na mozku, se dodnes vedou spory. Objevila se i teorie, že Poea zavraždili lupiči, kteří ho zbili natolik, že ztratil zdravý rozum, anebo rivalové či nepřátelé, které kontroverzní spisovatel měl. Další verze předpokládá, že Poe se stal obětí nechvalně známé politické taktiky, kdy byli lidé chytáni na ulici a nuceni v místních volbách hlasovat několikrát za sebou. Jako honorář za tento podvod dostávali tvrdý alkohol. Obrazotvornosti se tedy v tomto případě meze nekladou.
Charles Baudelaire, jenž svým vynikajícím překladem představil Poea Evropě, o něm napsal: „Ze všeho, co jsem četl, nabývám přesvědčení, že Amerika byla pro Poea jediné velké vězení a jeho vnitřní, duchovní svět básníka nebo i pijáka byl jediným vytrvalým úsilím uniknout vlivu této odporné atmosféry.“ Jeden ze zakladatelů moderní literatury, průkopník povídkové formy, žánru detektivky (je po něm pojmenovaná významná cena – Edgar), sci-fi a hororu ovlivnil a ovlivňuje generace spisovatelů. „Poe je jedním z autorů, kvůli kterým píšeme,“ tvrdí například úspěšný romanopisec E. L. Doctorow.

BOX
Výběr z díla Tamerlán a jiné básně (1827)
Rukopis nalezený v lahvi (1833)
Král Mor (1835)
Dobrodružství Arthura Gordona Pyma z Nantucketu (1838)
Grotesky a arabesky (1839)
Zánik domu Usherů (1839)
Vraždy v ulici Morgue (1841)
Jáma a kyvadlo (1842)
Zlatý brouk (1843)
Černý kocour (1843)
Havran (1845)
Zvony (1849)

Praporky:
Tvořit znamená pečlivě, s trpělivostí a s porozuměním kombinovat. E. A. P.

Domnívám se, že báseň stojí v protikladu k vědeckému dílu, poněvadž jejím bezprostředním cílem je radost, a ne pravda. E. A. P.

Krása je jediným pravým úkolem básnictví. E. A. P.

Mohlo by vás zajímat

  • Je o mě zájem, říká expremiér Jiří Paroubek v Euro TV

  • Pavel Ryba - muž, který Čechům prodá ročně tunu zlata

  • Majitel textilky Juta a senátor Hlavatý: V Senátu by…

  • Jan Hawelka: kavárenská hvězda z Mostu

  • Aleš Kučera: Chvíli potrvá, než se lidé naučí se státem…

  • Ondřej Kania: Otevřeme další dvě školy

  • Martin Burda: Bankám v Česku ujíždí vlak

  • Mnislav Zelený Atapana: Přítel amazonských indiánů

  • Jan Bílý: Nebuď uštvaný manažer. Buď král!

Hry pro příležitostné hráče