Nejskvělejší podnikatelé? Smiřičtí

29. října 2007, 00:00 - Tomáš Stingl
29. října 2007, 00:00

Šlechta začala v českých zemích rozsáhle podnikat už po husitských válkách. Budovala rybníky, vařila pivo z pšenice, půjčovala peníze nebo „kramařila“. „Vrcholem podnikání aristokratů pak byla éra rodu Smiřických na přelomu 16. a 17. století,“ říká historik Jaroslav Čechura.

Profesor Jaroslav Čechura, historik

Šlechta začala v českých zemích rozsáhle podnikat už po husitských válkách. Budovala rybníky, vařila pivo z pšenice, půjčovala peníze nebo „kramařila“. „Vrcholem podnikání aristokratů pak byla éra rodu Smiřických na přelomu 16. a 17. století,“ říká historik Jaroslav Čechura.

Od které doby lze začít pozorovat u šlechty žijící na území Koruny české výraznější příklon k tomu, co bychom dnes nazvali podnikáním?

Řekl bych, že podnikatelské aktivity šlechty u nás spadají do pozdního středověku, konkrétně do 15. století. Byla to doba pohusitské „rekonstrukce“ země. Ta vyvolávala zvýšenou poptávku po řadě produktů, neboť rostl počet obyvatel, země se zvolna zapojovala do mezinárodní směny. A kutnohorské stříbro hrálo stále roli neviditelného stimulujícího faktoru.

 Které obory byly pro šlechtu typické?

Začalo se rozvíjet rybníkářství. Impulzy kupodivu přicházely z Polabí a jsou spojeny se slavným moravským panským rodem Pernštejnů. Ti expandovali do Čech a na Pardubicku začali vytvářet soustavu rybníků. Tam také vyrostla pomyslná první generace rybníkářů, kteří se rozešli po celých Čechách, například do služeb Rožmberků nebo pánů z Hradce. Bylo by tedy mylné spojovat počátky tohoto slavného českého oboru s jihem země.

Dalším tradičním oborem bylo také pivovarnictví.

Ano, šlechta si nemohla nepovšimnout městského hospodářství, kde hrál velmi často dominantní roli měšťanský pivovar. Rozvoj pivovarnictví je přitom jedním z nejlepších indikátorů hospodářství. Vždyť musel být dostatek pšenice. Ta nebyla jen potravinou či krmivem, ale v tomto případě to byla již surovina.

V čem ještě šlechta podnikala?

Další obory byly méně výrazné, souvisely s individuálními schopnostmi některých aristokratů. Například Pernštejnové se zabývali obchodováním, staročesky kramařením. To byl obor, který například u Rožmberků hledáme docela marně. Dále bychom mohli dodat železářství, ale to opět dosti výběrově. Celkově spektrum nebylo široké, ale bylo zaměřeno – a to je klíčové – na trh.

Které rody tedy byly nejaktivnější?

Zvláště aktivními rody s podnikatelskými sklony byli právě Pernštejnové, Rožmberkové, páni z Hradce. Éra nejslavnějších podnikatelů – Smiřických – začíná až na sklonku jagellonské doby. Naopak například Lobkovicové (roudničtí) představovali prototyp tradicionalistů, kteří přistoupili k podnikání teprve se značným zpožděním.

 

Říkáte, že nejobratnějšími podnikateli byli Smiřičtí. Čím byla jejich činnost výlučná?

Jejich mimořádné podnikatelské aktivity časově spadají do 16. a počátku 17. století. Smiřičtí podnikali výlučně na základě námezdní práce, neboť zaměstnávali několik tisíc čeledínů v téměř stovce dvorů. Robota byl pro ně docela neznámý pojem. Dokonce pracovali s moderním hospodářským rokem, který u nich začínal 1. ledna, a nikoli na sv. Jiří, jako u většiny šlechty. Byl to jediný český panský rod, který hospodařil pravidelně se ziskem. Bohužel vymřeli po meči krátce před Bílou horou, takže jejich aktivity zůstávají epizodou.

Existuje nějaký prvek, který byl pro podnikání tuzemské šlechty specifický ?

Myslím, že existuje. Pro předbělohorské Čechy je to právě ústup od roboty ve prospěch námezdní práce. Tento faktor ovšem vedl k jistému zdražení celé produkce. Proto po třicetileté válce došlo k návratu k robotě, která měla produkci zase zlevnit. Neznamená to, že by bylo tehdy v Čechách zavedené nevolnictví. Toto zostřené poddanství zde nikdy nebylo uplatněno. Bohužel řada historiků podlehla fikci způsobené jednak recepcí marxismu, ale také výrazně odlišnými podmínkami v Německu, Polsku či Rusku, kde skutečně „pravé“ nevolnictví snadno nalezneme. Ale v Čechách? Nikoli!

Jak se projevoval konkurenční boj s podnikavými měšťany? Kdo v něm byl obvykle úspěšnější?

Ten se projevoval zejména v počátcích. Klasickým ustálením poměrů bylo vydání takzvané svatováclavské smlouvy z roku 1517. Města zpočátku zlehčovala tyto aktivity šlechty s tím, že nejsou důstojné tohoto stavu, pokud „kramaří“ (zjevná narážka na Pernštejny). V konkurenci byla mnohdy města úspěšnější, neboť byla flexibilnější a také pracovala obyčejně s menšími finančními částkami.

 Byla některá šlechtická privilegia i konkurenční výhodou při podnikání?

Byla. Tato otázka sice bohužel není náležitě probádána, ale mám za to, že i z hlediska společenské hierarchie bylo pro šlechtice jednodušší dosáhnout na určitou funkci, kterou musela města nejednou tvrdě vybojovat.

Mohlo by vás zajímat

  • Pavel Ryba - muž, který Čechům prodá ročně tunu zlata

  • Majitel textilky Juta a senátor Hlavatý: V Senátu by…

  • Jan Hawelka: kavárenská hvězda z Mostu

  • Aleš Kučera: Chvíli potrvá, než se lidé naučí se státem…

  • Ondřej Kania: Otevřeme další dvě školy

  • Martin Burda: Bankám v Česku ujíždí vlak

  • Mnislav Zelený Atapana: Přítel amazonských indiánů

  • Jan Bílý: Nebuď uštvaný manažer. Buď král!

  • Jaroslav Žlábek: Na jedno nabití ujedeme 1000 kilometrů

Hry pro příležitostné hráče