Nejlevnější reklamou je být slušný

10. ledna 2005, 00:00 - JIŘÍ PINKA
10. ledna 2005, 00:00

MAJITEL AUTOBAZARU AUTOSTART JIŘÍ FAISTAUER:

Abych svůj autobazar uživil, musím v průměru prodat dvě auta denně, říká Jiří Faistauer.

Jiří Faistauer podniká v branži už od roku 1992. Krédem jeho provozovny v pražských Strašnicích je spokojený a věrný zákazník.

MAJITEL AUTOBAZARU AUTOSTART JIŘÍ FAISTAUER: * Kolik musíte prodat aut, abyste mohl existovat? A kolik z prodaného vozu získáte? Abych svůj autobazar uživil, musím v průměru prodat dvě auta denně, což je dost. Dneska máte z auťáku pět procent. Přitom ceny všeobecně klesají, obvykle tak z prodaného vozu získám dva, tři nebo pět tisíc. Platím daně, zaměstnance a na masivní reklamu nemám. Svojí životní filozofií jsem přišel na to, že nejlevnější reklamou je být slušný. Potom se ke mně lidé vrací. Vím, že když u mě dobře koupíte auto, pochválíte mě u známých. * Neměl byste tedy nic zatajovat. Ano. Já zásadně říkám pravdu, maximální pravdu, kterou vím. Když mi sem přivezete auto do prodeje, tak já vás trošku odhadnu a vím, že malinko si nepamatujete a malinko lžete. Každý, kdo prodává auto, malinko lže, neřekne, že mu tam něco bouchá. Nebo si na to klepání zvykl a už to ani nevnímá. Jsem asi jedním z mála majitelů bazarů, který vám dá klíče a řekne: Nechte u mě občanku a běžte se svézt. Zaplať Pánbůh, ještě nikdy se mi nestalo, že by někdo auto naboural nebo ukradl. * Vyplatí se to?

Zákazník si sám poslechne, jak to jede a s autem se sžívá. Myslím, že je to důležitý moment pro prodej. Lidi si to pamatují a říkají to dalším. V žádném případě nikomu nebráním, aby si přivedl kohokoliv, kdo mu auto vymluví nebo doporučí. Dokonce i řeknu, že si myslím, že auto je dražší, než bych mu přisoudil, nicméně ať se sám rozhodne. Eventuálně zavoláme majiteli, ať něco zlevní.

* Kolik prodáváte aut?

Mám zde přibližně stovku vozů a prodej beru jako hru. Původním povoláním jsem učitel v autoškole a mně nedělá potíže mluvit s lidmi. Tím, že jsem učil, tak vím také něco o psychologii.

* Připomíná mi to orientální přístup k prodeji.

Já to neberu ve smyslu hádání se o ceně, ale ve smyslu poskytnout maximální informace. Někdy lidi zajímá i můj názor, moje pocity: Koupil byste si toto auto?

* Proč jste se rozhodl pro tento druh podnikání?

Protože mě to baví. Pracovní dobu si sám dělám, jak chci, i když tady vlastně jsem od devíti do osmnácti a v sobotu do třinácti hodin a týdenní dovolenou jsem měl naposledy před dvěma lety. Koupil jsem tento pozemek a vím, že je to rodinné stříbro a už mě odsud nikdo nevyhodí. Co tady vybuduji, to budu mít. Splatit mám ale ještě značnou částku.

* Nedávno proběhly v pražských autobazarech kontroly. Razie ukázaly, že řadu majitelů nezajímá totožnost klientů ani původ věcí. Co vy na to? U mě byli také. Nenašli vůbec nic a tady mám protokol, že je to bez připomínek. Připadal jsem si jak na Divokém západě, když policisté zatarasili východy. Byla tady i kriminálka, berňák, hasiči a chtěli předložit všechny možné doklady. U aut prohlíželi, zda souhlasí čísla na karoseriích. * Mají tyto kontroly podle vás smysl? Vezměte si třeba, že auto má platný český doklad - technický průkaz. Co mohu udělat více, než ho zkontrolovat. Přesto se mi dvakrát stalo, že jsem přijal auto do prodeje a prodal ho člověku, kterého z něj na hranicích vyhodili. Jel do Německa, a tam bylo vozidlo hlášeno jako kradené. Ti lidé se mnou nemluví nebo mě nemají rádi, ale řekněte mi, jak to zjistím? To auto bylo v Německu nahlášené jako kradené, ale český stát ho vzal do stavu svých vozidel a dovolil lidem, kteří ho ukradli, aby ho tady přihlásili. Stát by měl mít obranné mechanismy, aby kradené vozidlo nepřijal do provozu. * Co ten druhý případ?

Ve druhém případě u mě člověk kupoval auto a protože ho chtěl na leasing, tak specializovaná firma prověřovala, zda nebylo odcizeno v zemi původu. Vydala dobrozdání, že nikoli, zákazník postupně zaplatil celý leasing a potom o vůz přišel. V Německu zjistili, že přece jenom kradené je.

* Jak to dopadlo? Z auta ho vyndali, dali mu klepeta a chovali se k němu jako ke grázlovi. Přitom je to můj známy, hudební skladatel. Nikdy jsem mu nevysvětlil, že za to nemůžu. To jsou takové paradoxy. * Více než kdy jindy se rozjíždějí půjčky na ojetá auta. Ano, lidé se učí žít na dluh. * Jaké s tím máte zkušenosti? Lidé baští reklamu a neuvědomují si, že když koupí auto za sto tisíc korun na leasing, tak to opticky vypadá dobře. Platí pár tisíc měsíčně, jenže ve chvíli, kdy podepíší smlouvu, tak vlastně nedluží sto tisíc, ale mnohem více. Člověk neví, co se stane zítra, natož za pět let a já tady řeším s klienty zoufalé situace, když po roce zjistí, že na to nemají nebo je vyhodili z práce. A ten auťák už po roce nemá hodnotu sto, ale osmdesát tisíc a oni dluží sto šedesát. Žijí v domnění, že vůz leasingovce lehce vrátí a jsou bez dluhu - to ale není pravda. * Jak to tedy chodí? Leasingová firma pozve znalce a místo osmdesáti z toho udělají šedesát, protože se auta potřebují zbavit a těch sto tisíc, které ti lidé dluží, stejně musí zaplatit. Dneska už mají své exekutory a chodí do bytů zabavovat nábytek a další věci. * Takových případů je hodně?

Je jich dost. Zvlášť u lákavých nabídek s nulovou akontací a podobně.

* Mají lidé, kteří nakupují v autobazaru něco společného?

Sem přijde vysokoškolský profesor, ale třeba i bezdomovec, který nemá v zimě kde spát a je pro něj východiskem koupit auto za pět tisíc. Spektrum zákazníků je velmi široké. Spousta lidí přišla na to, že nové auto je největší prodělek.

* Pokles ceny při nákupu ojetého vozu není tak rapidní?

Samozřejmě. Optimální je vyhlédnout si tak rok staré auto. Když stojí nové půl milionu, po roce má hodnotu asi tři sta tisíc korun. Za rok má najeto dejme tomu dvacet pět, třicet tisíc kilometrů. Člověk, který to prodává, nejvíce prodělá. Já si takové auto koupím a nechám si ho dva roky. Nedám do něho ani halíř, protože je prakticky nové a po dvou letech ho prodám, dejme tomu za dvě stě tisíc. Čili jsem prodělal sice sto tisíc, ale to prodělám na každém autě a necpal jsem do něj žádné peníze na opravy. Nejhorší jsou lidi, kteří mají málo peněz, utratí je za vrak a ještě chtějí, aby jim pět let jezdil. To je nesmysl.

* Líčíte to tak, že nejlepší věc na světě je koupit ojetý vůz.

Nové auto se vyplatí, když budete podnikatel a nemáte si co odepisovat, kromě tužky a počítače. Pak vás leasing skoro nic nestojí. Nebo když si auto kupujete na pět a více let.

* Od koho vykupujete vozy?

Od lidí a od firem. Ale dávám si pozor. Nekoupím třeba auto od člověka, který je teprve pár dní zapsaný v technickém průkazu. Když totiž vykupujete auto, jste do jisté míry strašně bezbranný, protože není nikdo, kdo by vám podal správnou informaci. Prostě já musím dát spíše na intuici a mám i určité obranné mechanismy.

* Jaké?

Řeknu třeba, dejte mi techničák, já si udělám fotokopii a přijďte zítra, protože musím zavolat do ústředí leasingovek. Žádné neexistuje, vymýšlím si, ale někdo už nikdy nepřijde a auto prodá někomu jinému. Tady nedaleko zkrachoval bazar, který dojel právě na podvodníky.

* Obáváte se konkurentů? Autobazary jsou v Praze snad na každém druhém rohu.

Mně to nevadí. Když má někdo bazar, kde je deset aut, tak vím, že z toho nějak vyžije, ale pro mě to není konkurence. Je otázkou času, kdy skončí. Když tady vidíte sto aut, tak zastavíte. Mně konkurence nevadí, já vím, jací někteří bazaristé jsou. Tím, že mám svoji klientelu, lidé se mi vracejí. Když si někdo nový otevře bazar, tak trvá dlouho, než si udělá jméno.

Mohlo by vás zajímat

  • Majitel textilky Juta a senátor Hlavatý: V Senátu by…

  • Jan Hawelka: kavárenská hvězda z Mostu

  • Aleš Kučera: Chvíli potrvá, než se lidé naučí se státem…

  • Ondřej Kania: Otevřeme další dvě školy

  • Martin Burda: Bankám v Česku ujíždí vlak

  • Mnislav Zelený Atapana: Přítel amazonských indiánů

  • Jan Bílý: Nebuď uštvaný manažer. Buď král!

  • Jaroslav Žlábek: Na jedno nabití ujedeme 1000 kilometrů

  • Daniel Stein Kubín: Slova jsou jen slova, surf a poušť…

Hry pro příležitostné hráče