Nejistá budoucnost pod Araratem

23. července 2008, 13:56 - Lukáš Novotný
23. července 2008, 13:56

Země se potýká s izolací a velkou závislostí na Rusku

Z vyhlídky u památníku znovuzrození Arménie v Jerevanu to vypadá, jako by úpatí hory Ararat začínalo hned za městem. Mytický vulkán, kde podle Starého zákona zakotvila po potopě světa Noemova archa, je symbolem země a jeho vyobrazení lze spatřit téměř všude, počínaje státním znakem a lahvemi s koňakem konče. Ve skutečnosti však 5137 metrů vysoká majestátní hora leží až za přísně střeženými hranicemi, na území znepřáteleného Turecka. Nádherný pohled je to jediné, čím se mohou Arméni pokochat.

ODSTRČENÁ A ZRANITELNÁ

Ararat je tak spíše symbolem izolace tohoto zakavkazského státu. Hranice se sousedním Ázerbájdžánem, s nímž vede Arménie spor o Náhorní Karabach (viz Zamrzlý konflikt), je frontovou linií posetou minami. Turecko pro změnu stáhlo hraniční závory jako výraz podpory národnostně příbuzným Ázerům v roce 1993. Spíše ale šlo o rány z minulosti: Arménie viní Turky ze zodpovědnosti za smrt asi 1,5 milionu lidí v poslední fázi rozpadu osmanské říše v roce 1915. Turecko připouští „pouhých“ čtvrt až půl milionu obětí. Zbývá tak na severu hranice s Gruzií, přes níž vede cesta k Rusku - hlavnímu vojenskému a ekonomickému spojenci Arménie. Zde jsou zase překážkou napjaté vztahy mezi Tbilisi a Moskvou – jejich pozemní hranice je od roku 2006 nepropustná. Podobné to je na jihu s Íránem. Přitéká tudy sice novým potrubím zemní plyn, vše se ale může rázem změnit, pokud se vyhrotí vztahy mezi Washingtonem a Teheránem.
Arménie je nejchudší z trojice států (Gruzie, Arménie, Ázerbajdžán) ležících mezi Kaspickým a Černým mořem. Navíc jako jediný vnitrozemský musí o přístup ke světu neustále bojovat. Není tedy divu, že jen co se v Arménii alespoň částečně uklidnila vypjatá situace po prezidentských volbách letos v únoru, zamířila nově zvolená hlava státu Serž Sarkisjan na konci června na svou první oficiální státní návštěvu právě do Moskvy. Sarkisjanova mise měla potvrdit, jak důležité je pro nejmenší postsovětskou republiku se třemi miliony obyvatel strategické partnerství s Ruskem. Navzdory oficiálním prohlášením o vzájemné podpoře se však ve vztazích obou zemí začínají objevovat trhliny. Podle zdrojů blízkých Kremlu kritizoval prezident Dmitrij Medveděv snahy o posílení vazeb Arménie na Evropskou unii a Severoatlantickou alianci, stejně jako údajnou neschopnost Sarkisjana zajistit politickou stabilitu uvnitř země.

SAMI PROTI SOBĚ

To, co následovalo po letošních prezidentských volbách, nemělo v historii Arménie obdoby. Opozice v čele s neúspěšným kandidátem, bývalým prezidentem Levonem Ter-Petrosjanem, označila hlasování za zmanipulované a vyšla do ulic demonstrovat za jeho zrušení. Situace se vymkla kontrole a povolaná policie a armáda rozehnala davy násilím. „Nechtěl jsem tomu věřit, když jsem uslyšel střelbu. Bylo to poprvé v našich dějinách, kdy Arméni stříleli do Arménů,“ říká rozpačitě jeden z vládních úředníků. Po zásahu zůstalo podle některých údajů deset mrtvých a desítky zraněných. Odstupující prezident Robert Kočarjan vyhlásil dvacetidenní výjimečný stav, jehož součástí byla i cenzura médií. Ve vězení skončilo na 90 lidí včetně několika opozičních vůdců. Západní pozorovatelé sice konstatovali pochybení během voleb, v zásadě ale hlasování označili za standardní a platné. To následně potvrdil i arménský ústavní soud. Opozice se nevzdává, 4. července uspořádala další protest. Účast však pomalu klesá.

ÚPRK DO CIZINY

Arméni jsou hrdým národem. Jednak na svůj starověký jazyk, na vlastní abecedu, a jednak na to, že jako první státní útvar na světě přijali v roce 301 křesťanství coby státní náboženství.
Nyní se ale cítí být vyšachováni ze všech velkých projektů ve strategické oblasti Kavkazu. Ropovody a plynovody, které mají přepravit kaspické suroviny na západní trhy, procházejí přes severněji položenou Gruzii. Vyhnout Arménii se má i železnice, na jejíž výstavbě se dohodly vlády v Tbilisi a Ankaře a která má spojit Turecko, Gruzii a Ázerbájdžán. Arménie stojí i stranou regionálního seskupení „pro demokracii a hospodářský rozvoj“ GUAM (Gruzie, Ukrajina, Ázerbájdžán, Moldavsko), jakéhosi štítu proti vzrůstajícímu vlivu Ruska.
Navzdory vysokému hospodářskému růstu, který v posledních šesti letech překračoval deset procent, nemá Arménie příliš důvodů k jásotu. Oficiální registrovaná nezaměstnanost činí něco přes šest procent, podle některých studií provedených mezi domácnostmi je však přibližně čtyřikrát vyšší. Lidé, kteří pobírají podporu, si musejí vystačit v průměru s 1,5 dolaru na den. Pod hranicí chudoby se pohybuje asi čtvrtina obyvatel.
A tak ten, kdo má příležitost, ze země utíká. Za poslední roky to bylo na 900 tisíc lidí, kteří hledají útočiště hlavně v Rusku, USA či Francii, kde je početná skupina arménských vystěhovalců. Podle některých údajů žije mimo zemi až osm milionů lidí arménského původu. Jejich finanční výpomoc drží ekonomiku nad vodou. Diaspora se v roce 2006 na hrubém domácím produktu Arménie ve výši 6,5 miliardy dolarů podílela 1,2 miliardy dolarů, tvrdí ekonom Tigran Žrbašjan. Dalším významným zdrojem peněz je pomoc z USA. Od vyhlášení nezávislosti v roce 1991 to bylo 1,8 miliardy dolarů. „Po Izraeli jsme druhý největší příjemce americké pomoci,“ srovnává nejmenovaný arménský diplomat.
Vynucená izolace, kvůli níž země přichází podle odhadů Mezinárodního měnového fondu až o dvě pětiny hrubého domácího produktu, má podle ekonoma Žrbašjana alespoň jednu přednost: Arménie musela zapomenout na svoje tradiční obchodní strategie a prosadit sektory s velkou přidanou hodnotou, jako jsou vysoké technologie nebo diamantový průmysl. „Nemáme minerální zdroje, nemáme ropu ani plyn. Vše, co máme, se snažíme využít na maximum,“ podotýká velvyslanec Hovakimijan. V Arménii podle něj probíhá intenzivní rozvoj moderních technologií, například výroba mikročipů.
Kromě vyspělých technologií má Arménie jisté zásoby mědi, zlata a bauxitu. Vedle koňaku může na vývoz nabídnout i elektřinu z místní atomové elektrárny. To ale brzy skončí, neboť zastaralý zdroj bude muset uzavřít. Již nyní se hovoří o výstavbě nových bloků. Podstatné však bude sehnat financování, které není v silách státu. Otázkou je, zda se budou angažovat Rusové, ovládající drtivou většinu tamní energetické sítě, nebo jestli dá Arménie přednost regionální spolupráci (například s Gruzií), která by se zase líbila Západu.

DŮVODY K ÚSMĚVU CHYBÍ

Ať už je ekonomická situace Arménů jakákoli, tradiční pohostinnost ani humor je neopouští. S vtipy o fiktivním rádiu Jerevan, které se za komunismu stalo symbolem socialistické propagandy, problém nemají. “Sami si je mezi sebou vyprávíme,“ tvrdí jerevanský úředník Tigran Balajan a ihned dává k dobru svůj nejoblíbenější o nečekaných technických problémech při vysílání.
Jinak ale Arménům do smíchu moc není. Vymanit se z izolace a závislosti na Rusku nebude jednoduché. Ve vztazích s Tureckem by mohl nastat posun s nynější kvalifikací na mistrovství světa ve fotbale. Národní tým Arménie totiž přivítá 6. září na stadionu v Jerevanu turecké hráče a již nyní se kolem této události dějí věci. Pozvánku ke sledování zápasu dostal od arménského prezidenta Sarkisjana jeho turecký protějšek Abdullah Gül. Stěpan Grigorjan z Analytického centra pro globalizaci a regionální spolupráci dokonce doporučuje, aby Arménie vyjádřila svůj zájem na členství Turecka v Evropské unii.
Zato situace ohledně Náhorního Karabachu nevypadá, že by se měla v nejbližší době vyřešit. Ázerbajdžán, kterému Arménie po vítězství v boji o tuto enklávu zabrala přibližně desetinu území, bohatne a zvyšuje vojenské výdaje. Okupace tohoto území, o nějž přitom nemá Arménie ve skutečnosti zájem, se na ekonomice země výrazně podepisuje. Jerevan by tedy měl proto co nejdříve deklarovat svou připravenost k řešení problému vzájemně přijatelným způsobem založeným na ústupcích a kompromisech. Bez podobných kroků ze strany sousedních zemí to však nepůjde. Na řadu by pak přišlo prosazování zájmů ekonomickou silou a v horším případě zbraněmi, což už by Arménie nemusela ustát.

ČEŠI V AKCI

Česká republika se o země jižního Kavkazu intenzivněji zajímá de facto od roku 2003, kdy takzvaná revoluce růží vynesla do čela Gruzie prezidenta Michaila Saakašviliho. V zemi pod Araratem začíná prakticky z ničeho. Diplomatické styky obou zemí sice byly navázány ihned po vzniku samostatné České republiky v roce 1993, zastupitelský úřad v Jerevanu však dosud chybí. „Osobně bych si přál mít velvyslanectví v Jerevanu okamžitě,“ tvrdí ministr zahraničí Karel Schwarzenberg, který začátkem července všechny tři zakavkazské státy navštívil. „Existují ale rozpočtová omezení, kterým se musím chtě nechtě podřídit.“ Michal Thim z Asociace pro mezinárodní otázky upozorňuje, že česká zahraniční politika by měla v rámci přehodnocení priorit zastupitelské úřady v Jerevanu a Baku otevřít. „Jejich zřízení by vyvážilo zrušení zastoupení v zemích majících pro ČR menší důležitost, například Jemen či Zimbabwe,“ domnívá se.
A jak se Česko dívá na dodržování demokracie a lidských práv v těchto zemích? Schwarzenberg se na své cestě sešel jak s vládními přestaviteli, tak se zástupci opozice. „Jednali jsme o tom se všemi velice otevřeně. Slibují, že v tom udělají pokrok,“ tvrdí. Zároveň ale připomíná, že zatímco Česká republika měla po listopadu 1989 v budování demokracie na co navazovat, zde začíná demokracie teprve rokem 1990.
Podobně jako diplomaté jsou na tom čeští podnikatelé. Obchodní obrat s Arménií je nejnižší ze tří zakavkazských zemí, loni představoval v přepočtu 474 milionů korun. V dovozu do ČR dominovaly feroslitiny, syntetický kaučuk a lihoviny. Opačným směrem putovaly především stroje a dopravní prostředky.
V Arménii působí společný podnik Bohemian Resort Hotel Complex, který poskytuje hotelové služby u nejznámějšího tamního jezera Sevan, a Mercado Holding zabývající se obchodem s léky a výrobky pro lékařské využití. Jednou z firem, jež považuje Arménii za slibný trh, je benešovský Mavel, výrobce turbín pro malé vodní elektrárny. Důležitá pro vzájemné obchodní vztahy je pobočka Českých aerolinií v Jerevanu. Jak podotýká jeden český diplomat, „bez pravidelného leteckého spojení není diplomacie ani obchod“. Podmínky pro byznys jsou přitom v Arménii relativně příznivé, podle časopisu Forbes dokonce nejlepší ze zemí Společenství nezávislých států. List zařadil zemi z tohoto hlediska na 63. místo na světě, tedy zhruba dvacet příček před Rusko.
Arménský velvyslanec pro Českou republiku se sídlem ve Vídni Ašot Hovakimijan upozorňuje, že i arménští podnikatelé mají zájem o investice v Česku. „Osobně vím v ČR minimálně o jednom projektu z oblasti hotelnictví, za nímž stojí náš kapitál,“ tvrdí. Konkrétnější ale být nechce.

BOX
Zamrzlý konflikt Území Náhorního Karabachu je stále mezinárodně uznávanou součástí Ázerbájdžánu a ani Arménie jej de facto neuznává za svou součást. Spor mezi oběma zeměmi o toto území trvá od roku 1988. Je nejdelším ozbrojeným konfliktem na území bývalého Sovětského svazu. V místních bojích zatím zahynulo přes 30 000 lidí a Ázerbájdžán ztratil v konfliktu přes deset procent území (včetně okolí Karabachu). Válka vyhnala z domovů podle některých odhadů až milion Ázerbájdžánců. Ze strategického hlediska není Karabach zajímavým místem, ale
nacionalistické kruhy jak v islámském Ázerbájdžánu, tak v křesťanské Arménii ho považují za otázku národní hrdosti. I když byla v květnu 1994 podepsána dohoda o zastavení palby, dodnes se spor nepodařilo vyřešit. Zatímco Ázerbájdžán požaduje navrácení Karabachu, Arménie je pro nezávislost území.

SITUACE - Arménie je nejmenší ze zakavkazských republik a zároveň nejchudší
- Nemá ropu ani zemní plyn
- Země je vysoce závislá na Rusku, zejména energeticky
- Na svém území má ruskou vojenskou základnu - Vede ozbrojený konflikt o Náhorní Karabach s Ázerbájdžánem
- Má uzavřené hranice s Tureckem

BOX (k tomu mapka)
Arménie v číslech Roloha: 29 743 km2
Počet obyvatel: 2 968 586 (odhad z června 2008)
HDP na hlavu: 4900 dolarů (odhad za rok 2007)
Růst HDP: 13,8 procenta (odhad za rok 2007)
Podíl lidí pod hranicí chudoby: 26,5 procenta (odhad za rok 2006)
Hranice: s Ázerbájdžánem (řádné 566 km, s Nachičevanskou enklávou 221 km), s Gruzií 164 km, Íránem 35 km a Tureckem 268 km
Pramen: CIA The World Factbook

Popisek1: Středobod Arménie. Hora Ararat je symbolem země. Arménům je však zapovězená, leží totiž ve znepřáteleném Turecku, přísně střežená tamními vojáky.

Popisek 2: Ochutnají někdy? V jerevanském podniku na výrobu koňaku mají vystaven „sud míru“. Otevřen má být ve chvíli, kdy se mírově vyřeší spor o Náhorní Karabach. Koňak zraje v sudu už deset let.

Popisek 3: Stíny na duši. Památník obětem genocidy připomíná vyvraždění několika set tisíc Arménů Turky v roce 1915. Položit věnec a zasadit strom sem zamíří každá oficiální státní delegace.

Mohlo by vás zajímat

  • Je o mě zájem, říká expremiér Jiří Paroubek v Euro TV

  • Pavel Ryba - muž, který Čechům prodá ročně tunu zlata

  • Majitel textilky Juta a senátor Hlavatý: V Senátu by…

  • Jan Hawelka: kavárenská hvězda z Mostu

  • Aleš Kučera: Chvíli potrvá, než se lidé naučí se státem…

  • Ondřej Kania: Otevřeme další dvě školy

  • Martin Burda: Bankám v Česku ujíždí vlak

  • Mnislav Zelený Atapana: Přítel amazonských indiánů

  • Jan Bílý: Nebuď uštvaný manažer. Buď král!

Hry pro příležitostné hráče