Nejhorší jsou větrníky

14. února 2008, 10:02 - Pavel Matocha
14. února 2008, 10:02

Obnovitelné zdroje energie situaci podle šéfa společnosti ČEPS zhoršují

EURO: Evropa bude podle řady prognóz nejpozději za pět či deset let trpět nedostatkem elektřiny. Jedině Ukrajina zřejmě bude mít přebytek, který by mohla vyvážet. Například slovenský premiér Fico na dovoz proudu z Ukrajiny přitom zjevně spoléhá. Je reálné očekávat, že Slovensko a skrze něj případně i Česká republika by mohly nakupovat elektřinu na Ukrajině? TOŠOVSKÝ: Bohužel není vůbec jednoduché propojit naši, respektive slovenskou elektrickou síť s ukrajinskou a dovážet z Ukrajiny proud. Středoevropská síť totiž není synchronně propojená s bývalou sovětskou sítí a je velmi složité je propojit, protože obě soustavy mají obří výkony. Propojovací prvek by musel zajistit, že rozdíly mezi výkony nezpůsobí destrukci sítí. Zjednodušeně řečeno, kdybyste hodinky napojili na autobaterii, tak je spolehlivě zlikvidujete, a stejně tak není jednoduché se napojit na obří rusko-ukrajinskou přenosovou síť.

EURO: Je tedy synchronní propojení Ukrajiny s Evropou vůbec reálné? Pracuje se na tom, nebo jde o vizi vzdálené budoucnosti jako třeba v případě jaderné fúze? TOŠOVSKÝ: Ukrajina je spojena především s Ruskem, protože tak byla sovětská síť stavěna. Dnes už dost dobře ani nelze od sebe ruskou a ukrajinskou elektrickou síť roztrhnout. Nejde tedy primárně o to, jak se spojit s Ukrajinou a dovážet proud, ale jak propojit rusko-ukrajinský a evropský systém. A na tom se nyní opravdu intenzivně pracuje. Řeší to pracovní skupina UCTE, což je asociace poskytovatelů přenosových soustav. Není to neřešitelný problém, ale zatím to neumíme. Je to otázka minimálně na několik let. Některé malé části však lze řešit jinak. Například na západě Ukrajiny je několik elektráren na takzvaném Burštinském ostrově, který je odpojený od ukrajinské sítě a připojený synchronně k nám. Nebo to lze řešit stejnosměrnými spojkami, což jsme donedávna měli s Rakouskem a Německem. Dokud jsme s těmito sousedy neměli synchronní spojení, tak se naše elektřina usměrnila a přes stejnosměrnou spojku se exportovala.

EURO: Jaké jsou vaše odhady vývoje spotřeby elektrické energie v ČR? TOŠOVSKÝ: Jako provozovatel přenosové soustavy si samozřejmě děláme vlastní dlouhodobé prognózy, protože soustavu musíme rozvíjet a zajišťovat její spolehlivost. Musíme stále analyzovat, jak vypadá a bude vypadat naše zdrojová základna, zda budeme schopni dostát mezinárodním závazkům o udržení salda mezinárodních výměn. Studie, které máme, nám ukazují, že v letech 2012 až 2015 přestaneme být soběstační v dodávkách elektrické energie. Pak bude tedy třeba elektřinu do Česka začít dovážet. A pro nás otázka nezní za kolik, ale odkud! ČEPS na to musí být připraven a mít tak dimenzovanou soustavu, aby elektřinu šlo dovážet. V první řadě tedy jde o celkovou topografii sítě. Naše první otázka tedy zní, kde budou nové zdroje na našem území a odkud se předpokládá dovoz elektřiny? To potřebujeme vědět, abychom mohli najít způsob, jak správně síť rozvíjet. Musíme tušit, jaké budou hlavní cesty, kudy bude třeba přenášet elektřinu od místa výroby k místu spotřeby.
ČEPS je zodpovědný za bilanci elektrického výkonu v České republice. Musíme vyrovnávat odchylky v reálném čase. Když například výrobci vypadne elektrárna nebo odběratel začne odebírat více, než si domluvil, tak vzniká odchylka, která se na úrovni přenosové soustavy sčítá (někdo dá více, někdo méně), a my musíme mít podpůrné služby na to, abychom tuto odchylku pokryli. Když tedy zákazníci v České republice odebírají více, než kolik aktuálně výrobci dodávají, musíme aktivovat naše podpůrné služby, tedy dodat více elektřiny do soustavy, musíme ji někde koupit.

EURO: Studie, které máte k dispozici, vycházejí z předpokladu, že nebudou prolomeny uhelné limity, nebo postaveny nové jaderné bloky? TOŠOVSKÝ: Přesně tak.

EURO: Kvůli Straně zelených vláda odmítá jednat o prolomení uhelných limitů a rozšiřování jaderné elektrárny Temelín. Výroba elektřiny je nyní vysoce politické téma, na němž se štěpí vládní koalice… TOŠOVSKÝ: Bohužel, ale odpovědnost neseme my. Za deset let se nikdo nebude ptát, jaká byla politická situace v roce 2008. Bude se ptát provozovatele přenosových soustav, jak to, že jsou výpadky v dodávkách elektřiny, jak to že jí nezajistil dostatek?

EURO: Věříte, že negativní vývoj by mohly změnit další obnovitelné zdroje elektrické energie? TOŠOVSKÝ: Zatím se zdá, že některé obnovitelné zdroje energie situaci spíše zhoršují. Minimálně z pohledu provozovatelů přenosových soustav. Za mnou visí mapa Evropy, která ukazuje integraci větrné elektřiny do přenosových soustav. Demonstruje závěry docela nedávné evropské studie. Tam se ještě počítá s výkonem 25 800 megawattů (MW) v severní části Německa, a přitom už nyní se objevují nové studie, které hovoří o 42 tisících megawattech energie z větrných elektráren jenom v Německu. Když se ale podíváte, kudy ta elektřina teče, zjistíte, že jde přes Českou republiku nebo přes Polsko a znova Českou republiku či přes Polsko a Slovensko. Německá větrná energetika již nyní velice intenzivně zatěžuje naši přenosovou soustavu. Přetoky německé větrné energie způsobují naší soustavě ekonomické ztráty. Větrná energetika obsazuje kapacitu přenosových soustav jiným zdrojům.

EURO: Čím je větrná energetika tak problematická? TOŠOVSKÝ: Vůbec se nezabývá tím, kdo ji kupuje. V energetice normálně určuje spotřebitel, kdy se bude vyrábět, protože elektřina se nedá skladovat. Přebytečnou elektřinu nemůžete zabalit do přepravek a nechat ve skladu, než se pro ni najde zákazník. Když je potřeba 600 megawattů pro Prahu, tak elektrárny musejí dodávat aspoň toto množství. Je-li nějaká odchylka proti plánu, vstupuje do hry ČEPS a skrze nakoupené podpůrné služby dodá do soustavy potřebné množství elektřiny. Zákazník vždy určuje, kolik a kdy se bude vyrábět. Jenže u větru to je obráceně. Když fouká, dodává větrná elektrárna do sítě elektřinu a neptá se, jestli ji někdo zrovna potřebuje, a když nefouká, tak se vrtule prostě netočí, ale ten systém si musí nějak poradit a dodat zákazníkům elektřinu, kterou oni potřebují. Poručit větru, dešti prostě nelze. A výkyvy jsou velice prudké. Vezměte si, že nyní představuje německá větrná energetika 25 temelínský bloků, které nárazově do sítě dodávají a nedodávají proud. To soustavu strašně zatěžuje.
Větrná energetika také vůbec nepřijala fakt, že soustavu energetických zdrojů stejně jako přenosovou soustavu je třeba efektivně využívat. Jenže instalovaný výkon českých větrných elektráren je využíván pouze na patnáct procent! My musíme natáhnout linky, které budou dimenzované na 100 procent jejich výkonu, protože někdy opravdu fouká. Ale využité jsou pouze z patnácti procent.

EURO: Připojení jednotlivých větrných elektráren, z hlediska celku o minimálním výkonu, roztroušených po celém území České republiky, se musí negativně promítnout do nákladů společnosti ČEPS. Počítali jste, kolik budou firmu větrné elektrárny stát? TOŠOVSKÝ: Udělali jsme si studii, co by se stalo, kdybychom připojili do naší soustavy všechny v České republice plánované větrné elektrárny, jejichž celkový instalovaný výkon je 850 MW. Závěry jsou, že do soustavy budeme muset investovat jedenáct miliard korun! A pak každý rok nás to bude stát dalších 6,5 miliardy korun provozních nákladů!

EURO: Co konkrétně představují ty provozní náklady? TOŠOVSKÝ: Provozní náklady jsou trojího typu. Zaprvé musíme k těm 850 MW mít zdroje podpůrných služeb, což bude stát 1,45 miliardy korun. Druhý náklad je cena za výkup této větrné energie, což přijde na 2,88 miliardy korun. My jsme povinni ji vykoupit, ale nejsme oprávněni ji prodat, tak to stojí v zákoně. A třetí jsou náklady spojené s vykrýváním odchylek v síti, které jsou kvůli nestabilitě větru značné, což zvedne naše náklady o dalších 2,15 miliardy korun. Připomínám, že jsme regulovaný subjekt a naše náklady se rozpočítávají do tarifů, takže je zaplatí koneční zákazníci.

EURO: Kdyby hypoteticky místo všech těch větrných elektráren byl postaven jeden nový blok jaderné elektrárny, tak by to znamenalo pro ČEPS úsporu většiny z jedenácti miliard investičních nákladů a každý rok pak úsporu většiny z šesti miliard dodatečných provozních nákladů? TOŠOVSKÝ: Ano. Když jsou nové zdroje stabilní, jako jsou tepelné či jaderné elektrárny, tak každý další zdroj nám nepřináší dodatečné náklady spojené s podpůrnými službami. Něco jiného je, když je nový zdroj nestabilní a nevypočitatelný, jako je třeba větrná elektrárna. Navíc u normálních zdrojů elektřiny ji nejsme povinni vykupovat, takže za tržní cenu ji prodává výrobce zákazníkovi. Kdyby tedy vyrostl nový blok v Temelíně, provozní náklady nám to nezvýší. Investičně by nový jaderný blok samozřejmě také znamenal nějaký náklad, ale zdaleka ne jedenáct miliard jako v případě větrných elektráren, rozesetých po Krušnohoří a Vysočině. Přitom z instalovaného výkonu 850 MW větrných elektráren můžeme počítat s roční dodávkou jedné terawatthodiny (TWh), zatímco tepelná či jaderná elektrárna o takovém výkonu by dodala kolem pěti terawatthodin!

EURO: A co ostatní obnovitelné zdroje elektřiny? TOŠOVSKÝ: Sluneční energetika je v naší zeměpisné situaci tak malá třešinka na dortu, že o ní nemá smyslu vůbec mluvit. Bilanci naší soustavy na ní nelze stavět. Vodní energetika je sice fajn, ale lokality, které jsou vhodné pro velké vodní elektrárny, už jsou obsazené. Nové velké zde už nikdo nepostaví mimo jiné proto, že by to znamenalo zaplavit přehradou nějakou lokalitu, kde žijí lidé.
Čtvrtým obnovitelným zdrojem je biomasa. U ní je ale problém, že na tu primární surovinu je moc krků. Biomasa je přece nejen pro energetické účely, ale také pro přimíchávání biosložky do motorových paliv. A v první řadě je biomasa pro výrobu potravin. Jenže pořád je to jedna a ta samá biomasa. Dřevní štěpky chce navíc třeba nábytkářský průmysl, možná také papírny. Jenže velikost orné půdy máme danou, tu nenafoukneme. Jako republika máme přece přijatou energetickou koncepci. Pracujme na jejím zlepšováním, přinášejme nové technologie, ale neříkejme, že postavíme budoucnost na něčem, co zatím nefunguje. Pojďme si přiznat, že naše energetická budoucnost je postavená na uhlí a na jádru, a najdeme-li něco lepšího, tak to změňme, ale zatím jiná cesta není vidět.

EURO: Zelení v souvislosti s odmítáním prolomení uhelných limitů či rozšiřování jaderných zdrojů nejčastěji hovoří o zemním plynu. To sice není obnovitelným zdrojem, ale z vyjádření ministra životního prostředí Martina Bursíka vyplývá, že by měl být pro českou energetiku tou nejlepší medicínou… TOŠOVSKÝ: Jenže Česká republika zemní plyn v podstatě nemá a drtivou většinu plynu musíme dovážet z Ruska. Chceme být ekonomicky ještě více závislí na Rusku? A uvědomuje si Martin Bursík, jak prudce a vytrvale cena plynu roste?

EURO: Váš závěr tedy je, že jen na základě šetření a budování obnovitelných zdrojů není možné udržet vyrovnanou bilanci výroby a spotřeby elektrické energie v České republice? TOŠOVSKÝ: Ano, to je skutečně můj závěr. Ani v jedné ekonomice světa se nestalo, že s jejím rozvojem by stagnovala, či dokonce klesala spotřeba energie. Tak to prostě není. S růstem ekonomiky spotřeba energie roste. Nedokážu si představit, že až se objeví nový zákazník, třeba vyroste nové satelitní městečko, tak my mu řekneme: Připojit vás umíme, ale elektřinu dostanete, až ji někdo ušetří. Občas se objevují články, že byla spuštěna nová sluneční elektrárna, která nahradí zdroje elektřiny pro 200 domácností. Nenahradí! Energeticky to tak možná vychází, ale fakticky to nejde. Nelze udržet dodávky do baráku jen na základě sluneční či větrné energetiky. Potřebujeme k tomu tu velkou energetiku. Pro Českou republiku je klíčové, jak prolomit uhelné limity a začít stavět další bloky jaderné elektrárny.

EURO: Prozatím máme elektrické energie přebytek a je možné ji vyvážet. Loni začala fungovat Energetická burza Praha, která usnadnila obchodování s elektřinou. Zvýšila se tím nějak poptávka po vašich službách, třeba po přeshraničních kapacitách? TOŠOVSKÝ: Zvýšenou poptávku možná zaznamenáme právě u těch přeshraničních kapacit. Když existuje rozdíl cen mezi českým územím a třeba německým, tak se obchodníkovi vyplácí v Česku nakoupit a exportovat do Německa, kde za vyšší cenu prodá. Jsou-li tyto přeshraniční kapacity vyšší, než jsou požadavky trhu, tak je má obchodník zadarmo. Když však poptávka po nich převyšuje naše technické možnosti, pak se prodávají v aukcích, které ČEPS pořádá.

EURO: Když poptávka nepřevyšuje nabídku přehraničních kapacit, tak obchodník za transport elektrické energie nic neplatí? TOŠOVSKÝ: Přesně tak, bohužel. Elektřina je jediná energie v Evropské unie, která má tranzit zadarmo. Myšlenka vznikla proto, aby se podpořil obchod s elektřinou přes Evropu. Jedinou výjimkou jsou přeshraniční kapacity, je-li jich nedostatek. Přenosy ale samozřejmě zatěžují jak vnitřní síť, tak sítě okolních zemí. Vznikl mechanismus, který říká, že si provozovatelé mezi sebou mají vykompenzovat náklady, které způsobí sousedovi tím, že používají jeho síť. Jsem přesvědčen, že to je nesprávně. Proč my jako provozovatel české přenosové soustavy máme kompenzovat rakouskému provozovateli, že nějaký obchodník exportuje z České republiky elektřinu. Vezměte si příklad, kdy si americký investor koupí na pražské burze elektřinu, kterou přes Rakousko vyveze do Itálie, kde ji prodá. Podle současných evropských pravidel musíme my kompenzovat Rakousku, že ta elektřina tekla přes jeho území a zatěžovala jeho síť. Proč by český konečný zákazník, který náklady společnosti ČEPS nakonec hradí, měl platit za to, že se česká elektřina exportuje? Jsme proti tomu a navrhujeme, aby tato dohoda byla zrušena. Ať jedete po kolejích nebo užíváte plynovod, všude platíte za přepravu. A u elektřiny se neplatí ani ty energetické ztráty, ke kterým nutně dochází! To je přece absurdní. Navrhujeme, aby byl vytvořen evropský tarif, a kdo soustavu použije, tak jej zaplatí.

EURO: Z hlediska hospodářského výsledku společnosti ČEPS by tedy nyní bylo rozumné neposilovat přeshraniční kapacity, aby jich byl nedostatek a dražily se v aukcích? TOŠOVSKÝ: Nikoli. Příjmy z aukčního prodeje přeshraničních kapacit netvoří náš zisk. Musejí být použity v souladu s nařízeními Evropské unie, a to buď pro dotaci národních tarifů, což skutečně děláme, za loňský rok jsme takto rozpustili 1,3 miliardy korun, nebo na investice do posílení horizontální sítě. To je část soustavy, přes níž se přenáší elektřina v rámci Evropy.

Pavel Matocha

CV:
Generální ředitel provozovatele přenosové soustavy elektrické energie v České republice společnosti ČEPS Vladimír Tošovský (46) vystudoval Elektrotechnickou fakulta ČVUT v Praze a v elektroenergetice pracuje celý život. Začínal v bývalých Středočeských energetických závodech v roce 1986, čtyři roky byl ředitelem ČEZ Trade. Od roku 2005 pracuje ve společnosti ČEPS, kde byl nejprve výkonným ředitelem a od roku 2006 generálním ředitelem. Je ženatý a jeho koníčky jsou cyklistika a rybolov.

Mohlo by vás zajímat

  • Majitel textilky Juta a senátor Hlavatý: V Senátu by…

  • Jan Hawelka: kavárenská hvězda z Mostu

  • Aleš Kučera: Chvíli potrvá, než se lidé naučí se státem…

  • Ondřej Kania: Otevřeme další dvě školy

  • Martin Burda: Bankám v Česku ujíždí vlak

  • Mnislav Zelený Atapana: Přítel amazonských indiánů

  • Jan Bílý: Nebuď uštvaný manažer. Buď král!

  • Jaroslav Žlábek: Na jedno nabití ujedeme 1000 kilometrů

  • Daniel Stein Kubín: Slova jsou jen slova, surf a poušť…

Hry pro příležitostné hráče