Nejen roboti a nobelisté

28. prosince 2009, 10:37 - Martin Rychlík
28. prosince 2009, 10:37

Nippon usiluje o větší internacionalizaci svého výzkumu

Ódaiba, Tokio. Projdete skleněnými dveřmi a rázem se ocitnete v jiném světě. V přízemí na vás hledí pětimetrový tyrannosaurus rex, který hýbe hlavou a řve. Nedaleko od něj se třikrát denně koná kybernetická show, jejímž hlavním hrdinou je tančící a mluvící robot Asimo od firmy Honda. Fandí mu stovky nadšených dětí… Eskalátorem stačí vyjet o kousek výš, kde si můžete pohrát s virtuálním modelem internetu, nahlédnout do seismologických záznamů nedávných zemětřesení, osvojit si teorii klonování nebo si díky úžasné maketě vyzkoušet operaci dutiny břišní. Hned vedle vás si tříletá holčička hraje s „nakrájenou“ hlavou, aby vykoumala, cože to má v lebce. Letěli byste raději do vesmíru? Vystaven tu mají modul z ISS, včetně signatur slavných návštěvníků – na stěně nechybí ani podpis astronauta Buzze Aldrina. O kousek dál najdete zase batyskaf, jenž se nořil do rekordních hloubek. Na všechno si můžete sáhnout, pohrát si. A nad tím vším se vznáší obří Země, Geo-Cosmos, která v reálném čase ukazuje planetární počasí i teploty oceánů. Nádhera! Vítejte v tokijském Miraikanu, v muzeu budoucnosti, které vystavuje výdobytky nastupující vědy. Futuristický dům, jehož cílem je od roku 2001 zlepšovat znalosti, poznání a zvídavost, má jednoznačné motto: „Otevřete oči s vědou a uvidíte úplně nový svět.“ Nakoukněme tam tedy.

Výzkumářský mastodont Japonská věda je pojem. Nejen díky úspěchům ve fyzice, nanotechnologiích, robotice, elektronice či pomyslné stříbrné světové příčce v „produkci“ odborných článků, ale i díky štědrým investicím, jež pravidelně do bádání plynou. V roce 2007 činily dle údajů OECD celkové výdaje na výzkum a vývoj 118,3 miliardy eur (asi 3,1 bilionu korun), což jsou 3,4 procenta výdajů HDP. Pro bližší představu: jde o více než polovinu peněz, které na Research & Development (R&D) vydala celá sedmadvacítka Evropské unie (228,7 miliardy eur)!
Co je však zajímavější, je poměr vkladu podnikatelských subjektů – výzkumné projekty jsou ze 78 procent financovány firmami, což výrazně převyšuje průměr 54 procent v zemích OECD. V rámci této skupiny vykazují Japonci i druhý nejvyšší počet patentů v přepočtu na milion obyvatel, když s číslem 111 zaostávají pouze za Švýcary (118). Ovšem efektivita výzkumu s ohledem na vynaložené prostředky a počet pracovníků – jedenáct na tisíc obyvatel – není úplně uspokojující. Slabinou jsou i méně funkční zahraniční vazby a také cizí investice do japonského výzkumu, které jsou nejnižší ze zemí G7. A to jen za první letošní čtvrtletí, s ohledem na ekonomickou krizi, ještě klesly o plných 59 procent.

Síla v materiálovém bádání Jaká jsou nejsilnější odvětví japonské vědy? „Vládní rada pro vědu a technologie (CSTP) rozhodla v roce 2006 o čtyřech klíčových odvětvích naší vědy, na něž bychom se měli v národním zájmu zaměřovat. Jsou to: vědy o životě, informatika včetně telekomunikací, nauky o životním prostředí a nanotechnologie. Ovšem myslím, že je to příliš široké spektrum. Do věcí rovněž zasahuje až příliš – sedm osm – ministerstev. Ale tradičně je Japonsko silné v materiálovém výzkumu, metalurgii. Dále je to základní výzkum ve fyzice. Bohužel v biologických vědách jsme ze špičky ustoupili,“ řekl týdeníku EURO profesor Hirojuki Jošikawa, někdejší prezident Národního ústavu pro pokročilou vědu a technologii (AIST) čili největší veřejné ryze výzkumné instituce v japonském císařství.
Dle nynějšího ředitele Centra pro strategii výzkumu při Japan Science and Technology Agency (JSTA) posílily i nanotechnologie, ale země ztrácí v informační vědě. Nippon prý v 80. a 90. letech vsadil na špičkový hardware, do něhož firmy jako Toshiba či Hitachi investovaly biliony jenů, ale opomenul novátorství v oblasti obsahu, v programování a teorii informací, kde bodují především Američané. A ví se na ostrovech vůbec něco o české vědě? V některých oborech ano. O kybernetice z ČVUT se pochvalně zmiňuje přímo Jošikawa, hostující docent Nozomu Kawaj z Waseda Univeristy zase chválí jiný tuzemský klenot: „Vašeho Ústavu egyptologie na Univerzitě Karlově si skutečně velmi vážíme, v Abúsíru a Sakkáře dobře spolupracujeme. Je to skutečně světová extra třída.“

Příliš domácké prostředí? Ovšem česká věda se potýká s odchody šikovných výzkumníků. Japonci prý mají, překvapivě, problém úplně opačný. „Po druhé světové válce odešla řada vědců do světa, ale asi osmdesát procent se jich vrátilo. Nevím, čím to je, ale Japonci nevydrží na Západě příliš dlouho. A to je i naším problémem: japonští vědci nechtějí do světa. Zůstávají doma,“ říká Jošikawa. V pětiletí od roku 1996 vynaložilo Japonsko 17 bilionů jenů na základní výzkum, v letech 2001–2006 pak zvýšilo subvenci na 24 bilionů a od roku 2007 do roku 2011 mají vynaložit dalších 25 bilionů jenů (5,1 bilionu korun), což ale nyní bude složitější. „Výzkumné prostředí je pro mladé Japonce v nadsázce možná až příliš dobré; mohou si koupit vynikající zařízení, získat výzkumníky odkudkoliv, takže raději zůstanou doma. Mají tu i dobré kariérní možnosti. Ovšem je to kontraproduktivní, vzniká tak příliš homogenní prostředí. Vědci jsou domáčtější a domáčtější. To je pro tuhle zemi špatná vyhlídka,“ tvrdí Jošikawa, bývalý rektor Tokijské univerzity.
Kulturní překážky nejsou také zanedbatelné. „Jistě. Je jich při jednání mnoho. Japonci jsou obecně stydlivější, Američané až moc hlasití. I to ovlivňuje debaty nad výzkumnými projekty. A když se ptám, zda lidé nechtějí něco doplnit, je třeba se ptát několikrát, aby se osmělili,“ sdělil týdeníku EURO Norišige Morimoto, ředitel IBM Tokyo Research Laboratory, jenž se zákonitě setkává s inženýry mnoha národností. „Existuje zde i jazyková bariéra. Místní lidé často neumějí dobře anglicky a stydí se mluvit na veřejnosti. Ti, co chápou kulturní odlišnosti, na ně mluví pomalu, zopakují to víckrát,“ vypráví šéf laboratoří IBM, kde před lety vznikl legendární notebook ThinkPad a nyní raší projekty jako třeba internet pro nevidomé.

Šetření i v císařské nauce Elitu Japonci do země skutečně lákají. Nejlepším příkladem je vznik pětice globálních megastředisek World Premier International Research Center (WPI), jež bádají v rytmu nejlepší světové vědy například v oblasti imunologie, kmenových buněk či materiálů. Ovšem ekonomická situace Nipponu se změnila. Právě ředitel jednoho z top WPI center profesor Hiroši Murajama z Institutu pro fyziku a matematiku vesmíru (IPMU) se počátkem prosince ostře ohradil proti plánovaným škrtům nového kabinetu ve vědě. Prý půjde o šetření likvidační (pro Čechy v poslední době známá slova), ohrožen by byl provoz synchrotronu Spring-8 v Hjógó, ale i vznik nejrychlejšího světového superpočítače v laboratořích RIKEN či účast zahraničních výzkumníků na řadě projektů.
„Ohrožena je celá kredibilita japonské vědy,“ uvedl Murajama, jehož dle magazínů Nature a Physics World podpořili v bezprecedentní kritice i nositelé Nobelovy ceny Makoto Kobajaši, Joičiró Nambu či Tošihide Maskawa. Premiér Jukio Hatojama totiž ve volbách, které vyhrál s Demokratickou stranou Japonska (DPJ), sliboval udržení stávajícího rozpočtu pro vědu, ale na rok 2010 vyhlásil velké škrty. Podle deníku The Japan Times z půlky prosince se vědecká kritika neminula účinkem – vláda ohlásila, že se finance pokusí najít, včetně potřebných 23 miliard jenů (4,5 milardy korun) na budovaný superpočítač. Klapne to?

Grantovka za 50 miliard! Na přílivu státních peněz je závislá i The Japan Society for the Promotion of Science (JSPS), která je hlavní grantovou agenturou Japonska pro základní výzkum. „Z prostředků ministerstva školství, kultury, sportu a vědy jsme financováni z plných 99,8 procenta,“ řekl týdeníku EURO profesor Motojuki Onó, prezident JSPS. Rozpočet této instituce na rok 2009 činil čtvrt bilionu jenů (50 miliard korun). Pro srovnání: Grantová agentura ČR musela loni vyjít s 1,833 miliardy korun. „Každý rok dostaneme sto tisíc žádostí o granty, uspěje asi jen 23 procent z nich,“ doplňuje Onó, jenž navštívil v říjnu 2006 Prahu, kde se zúčastnil konference o posuzování kvality ve vědě.
V rámci boje s ekonomickou krizí byl loni vyčleněn rovněž speciální pětiletý grant ve výši 2,3 miliardy eur, o nějž v srpnu zápolilo 560 žádostí. „Na peníze dosáhne pouze třicet projektů, je to velmi kompetitivní záležitost. Hodnotiteli jsou pouze Japonci, kteří rozhodují anonymně,“ odpovídá šéf grantové agentury, když jej upozorňuji na analogické stížnosti ze strany neúspěšných žadatelů, které v Česku doprovázely výběr projektů financovaných z operačních programů EU. Ne všichni byli s tímto japonským „rychlograntem“ spokojeni. „Jaký můžete podat projekt během jednoho měsíce? Jistě, peníze na podpůrné programy musejí jít rychle, ale obávám se, že nepůjde o příliš systémové opatření. A za druhé: je to úžasný prostředek, jak vyprodukovat mezi lidmi nespokojenost. Třicet bude mít radost, 530 bude naštvaných. Není to rozumné řešení,“ hodnotil loňskou výzkumnou injekci profesor Jošikawa.

Imperiální elita z Tódai Baštou výzkumu jsou univerzity. V zemi je 86 národních univerzit, 89 veřejných vysokých škol placených prefekturami a 580 privátních univerzit, kde studují asi čtyři pětiny vysokoškoláků. V roce 2004 byly státní univerzity „privatizovány“, díky čemuž mají větší míru autonomie. Zůstaly nejprestižnější. Především se to týká těch, jež měly imperiální status: jako tokijská či kjótská univerzita. Prestiž je dána historicky. Na Tódai či Kjódai studovali ti nejvlivnější, vládní aparát i právníci. Aby si školy udržely kvalitu, musejí mít čilé mezinárodní kontakty, které by rády dále posilovaly.
Třeba Tokyo Institute of Technology (TIT, takzvaná Tókódai), jedna z nejlepších technických škol světa, má jakési „ambasády“ v Bangkoku, Pekingu, Manile a v Berkeley. „Uvažujeme o založení evropské pobočky, nejspíše v Německu nebo Velké Británii,“ řekl týdeníku EURO rektor Keniči Iga, jehož škola má vlastní genderovou strategii. Na Tókódai zatím učí jen dvacetina žen, což je i obecným problém japonské vědy. Celkem má škola 1200 pedagogů (včetně držitele Nobelovy ceny za chemii pro rok 2000 Hidekiho Širakawy) na deset tisíc žáků, což dává poměr jednoho učitele na 8,3 studenta! A University of Tokyo zvaná Tódai, podle aktuálního žebříčku GUR-Top500 třetí nejlepší univerzita na světě, si vede ještě lépe – díky armádě čtyř tisíc pedagogů na 22 500 posluchačů činí poměr 1 : 6,6. O tom si mohou české školy nechat jen zdát. Na Tokijské univerzitě, na níž loni dva měsíce studoval autor tohoto článku, si takovou péči nyní užívá šest Čechů a dva Slováci.

Kasičky nejsou bezedné Kvalita není zadarmo. Rozpočet této elitní školy loni činil 218,7 miliardy jenů (asi 43 miliard korun). Z čeho pocházely? Stát dodal 44,2 procenta, výzkumné granty devítinu, příjem z kontraktů přinesl pětinu, šestnáct procent vydělala fakultní nemocnice a osm procent bylo vybráno na školném. TIT operoval s devíti miliardami korun, z čehož 1,5 miliardy přinesl sponzorovaný vývoj. Tókódai uplatňuje nápady v praxi. Výsledkem je vznik spin-off firem ze studentských nápadů, v nichž má škola podíl. Dosud jich institut založil 44! Pro srovnání: největší vysoká škola v Česku – Univerzita Karlova – má jedinou, AB Pharmu. Ani ČVUT si nevede o moc lépe, start-upy se dají spočítat na prstech ruky.
Japonské univerzity však neprožívají kvetoucí období. Deník Asahi Šimbun přinesl v červenci článek, v němž upozorňuje na napjaté rozpočty škol. „Bývaly věžemi ze slonoviny, ale nyní začínají šetřit, aby přežily. Našponované rozpočty donutily i univerzity se skvělou reputací užívat desítky let stará zařízení, zatímco jiné vystřihují z koberců podložky pod myš, aby ušetřily… Je složité zaměstnat nové učitele,“ píše druhý nejčtenější list Japonska. Jako příklad uvádí soustruhy na univerzitě Rjúkjú. Od roku 2004 jsou subvence pro národní univerzity kráceny o procento ročně – z 1,2415 bilionu jenů na letošních 1,1695 bilionu. Ozvaly se i soukromé školy. „Je příliš veliký rozdíl v podpoře pro národní a soukromé školy,“ vzkázal novému kabinetu Acuši Seike, rektor Keió University, jež je spolu s Wasedou nejuznávanější soukromou vysokou školou. Seikemu vadí, že privátní „vejšky“ dostaly letos pouze 320 miliard jenů, což je čtvrtina peněz určených veřejným školám. Seike rovněž kritizoval nízké výdaje Japonska na vzdělávání – vláda prý na něj dává 3,3 procenta HDP, přičemž průměr zemí OECD činí 4,9 procenta.

Média i muzea jako podpora Pro dokreslení pozice vědy v japonské společnosti je třeba připomenout roli médií. Vědci chodí do televizních pořadů, píší do novin, komentují dění. A jak si všímají vědy japonští žurnalisté? „Třikrát čtyřikrát do měsíce se naše zpráva dostane na titulní list, každý čtvrtek pravidelně naplníme stránku. Jednou za dva týdny máme další speciální celostranu. U nás v redakci je 28 novinářů (25 mužů a tři ženy), kteří píší o vědě a výzkumu. Jeden se věnuje kybernetice, druhý medicíně, třetí klonování, čtvrtý seismologii a další třeba kosmonautice nebo psychologii,“ říká mi Jošijaki Sató, zástupce šéfredaktora vědecké rubriky v největším japonském deníku Jomiuri Šimbun. Snad si nevšimne, jak mi klesá čelist. O podobné specializaci si čeští novináři mohou nechat jen zdát, o zmíněných počtech ani nemluvě.
Co se týče popularizace, Japonci lákají své ratolesti k vědění různorodě. Typickým příkladem budiž obří akvárium v Ósace, fenomenální železniční muzeum v Ómiji s miniaturními šinkanseny nebo muzeum nové vědy Miraikan, o jehož založení se výrazně zasadil právě profesor Hirojuki Jošikawa. Ředitel Centra pro strategii výzkumu při JSTA uzavírá: „Tradiční dělení na základní a aplikovaný výzkum nemá už smysl. Potřebujeme je oba integrovat, což nazývám plným výzkumem. Full-research. Obě laboratoře by měly být vedle sebe. Čína a další velké země budou hospodářsky stále silnější. Ale menší země jako Japonsko a také Česká republika mohou přežít jedině díky vědě a výzkumu. Musíme přinášet nová témata, nové nápady. To je jediná cesta. Pro Japonce i pro Čechy.“

*
ROZHOVOR:
Akihiko Tanaka Chceme být vidět i v Evropě „Univerzitní výměny s Českem jsou omezené, což vnímám jako nešťastné. Vždyť Česká republika je centrem kultury v srdci Evropy. Jde asi o pozůstatek minulosti, neboť do roku 1989 existovalo mnoho překážek,“ říká Akihiko Tanaka, prorektor Tokijské univerzity a její výkonný manažer, jenž se specializuje na mezinárodní vztahy. EURO: Jaké jsou nejsilnější obory na University of Tokyo? TANAKA:Tódai je komplexní univerzitou, jež pokrývá všechny disciplíny. Nejenže patříme k elitě v japonském vzdělávání, ale považujeme se i za výzkumnou univerzitu. Ale v čem jsme lepší než jiní? To se dá vyčíst z mezinárodních žebříčků jako Thomson či Times. Třeba ve fyzice se umísťujeme druzí na světě za Institutem Maxe Plancka. Máme tradici. Doktor Joičiró Nambu – držitel Nobelovy ceny za rok 2008 – je od nás. Silní jsme v přírodních vědách a inženýrství. EURO: Jak si vedou společenské vědy? TANAKA: I s nimi jsme spokojeni, ale úspěchy v humanitních vědách se těžko porovnávají. Hodně záleží na lokálních jazycích, takže v případě japonských studií chybí impakty ze zahraničí. EURO: Jste nejlepší univerzitou v Asii. Jak se chcete zlepšovat? TANAKA: Cílem našich zahraničních úřadů je nabírat vynikající studenty z celého světa: jak doktorandy, tak i zájemce o nižší cykly. Nyní máme 2500 studentů ze sta zemí, většinou ale cyklu magisterského a Ph.D. Pro bakaláře je problémem jazyk, nicméně od roku 2011 chceme v angličtině otevřít i pregraduální kurzy. Zatím u nás převažují studenti z východní Asie, zvýhodnění strukturou řeči a písma: máme 750 Číňanů, 500 Korejců, 300 Tchaj-wanců… EURO: To chcete změnit? TANAKA: Ano. Chtěli bychom rozšířit náš záběr. Chceme zvyšovat počty oborů v angličtině, povzbudit zahraniční studenty, aby se neobávali japonštiny. Rádi bychom měli více Evropanů. EURO: Máte centra v Pekingu, Indii a v Yale. Plánujete kancelář i v Evropě? TANAKA: Virtuální kancelář už máme v Londýně ve spolupráci s The Japan Society for the Promotion of Science, ale vlastní úřad zatím nechystáme. Kontakty s Evropou chceme posilovat jinak. Chceme být v Evropě více vidět a zvýznamnit naši pozici v tamním akademickém prostředí. Jednou z cest je i organizace takzvaných Todai Forums, která se konají jednou za dva roky. V dubnu bylo ve Velké Británii, naši zástupci zavítali na Imperial College či Cambridge. Předtím se konalo ve Švédsku, třeba bude jednou i v Praze. *
BOX: Japonsko půlkou Evropy Finance vydané na vědu a výzkum ve vybraných zemích (2007)
Země * Výdaje v mld. eur * podíl R&D vztažený k HDP (v %)
USA*269,098*2,67
Japonsko*118,295*3,40 Evropská unie (EU 27)*228,682*1,85
- Česká republika*1,955*1,54
- Slovensko*0,252*0,46
- Německo*61,543*2,54
- Velká Británie*36,728*1,79
- Francie*39,369*2,08
- Finsko*6,243*3,47
Pramen: Eurostat, OECD

GRAF: Granty á la Nippon Rozdělení grantů od agentury JSPS dle jednotlivých oborů (v %):
16,9 * Biologie
13,4 * Materiálový výzkum
12,6 *Lékařství, infekční choroby
7,7 *Těžce léčitelné choroby včetně rakoviny a AIDS
7,1* Společenské vědy
6,8 *Informační vědy, elektronika
6,0 * Strukturální inženýrství
5,6 * Matematika a fyzika
5,4 * Výzkum Země a vesmíru
4,8 * Humanitní vědy
4,1 * Neurovědy
3,8 * Vědy o životním prostředí, seismologie a energetika
2,5 * Zubařství
1,7 * Farmakologie
1,6 * Ostatní
Pramen: The Japan Society for the Promotion of Science

BOX: Planetární elita Pětice programů World Premier International (WPI) Research Center Inititative:
* Kjótská univerzita – Institut pro integrovanou vědu kmenových buněk (iCeMS)
* Tokijská univerzita – Institut pro fyziku a matematiku vesmíru (IPMU)
* Ósacká univerzita – Výzkumné centrum pro imunologii (IFReC)
* Univerzita Tóhóku – Institut pro pokročilý materiálový výzkum (AIMR)
* Národní ústav pro materiálový výzkum – Mezinárodní centrum nanoarchitektury (MANA)
Pramen: The Japan Society for the Promotion of Science

Mohlo by vás zajímat

  • Je o mě zájem, říká expremiér Jiří Paroubek v Euro TV

  • Pavel Ryba - muž, který Čechům prodá ročně tunu zlata

  • Majitel textilky Juta a senátor Hlavatý: V Senátu by…

  • Jan Hawelka: kavárenská hvězda z Mostu

  • Aleš Kučera: Chvíli potrvá, než se lidé naučí se státem…

  • Ondřej Kania: Otevřeme další dvě školy

  • Martin Burda: Bankám v Česku ujíždí vlak

  • Mnislav Zelený Atapana: Přítel amazonských indiánů

  • Jan Bílý: Nebuď uštvaný manažer. Buď král!

Hry pro příležitostné hráče