Nejdůležitější je důvěra

07. října 2008, 18:41 - Tomáš Rampula
07. října 2008, 18:41

Dnešní finanční krize není z historického hlediska ničím výjimečným

Neexistují zoufalé situace, jsou pouze zoufalí lidé. Tímto výrokem by se dala charakterizovat aktuální situace na kapitálových trzích. Nikdo na světě totiž nedokáže odhadnout krátkodobé ani dlouhodobé následky současné globální finanční krize. Proto téměř všichni doufáme, že krize dobře dopadne a dlouhodobý investiční horizont nám pomůže z problémů.

Burzovní indexy

Při analýze jakékoli krizové situace bychom měli postupovat v určitých krocích. Proto si nejprve řekněme, jaké škody dnešní krize do současnosti způsobila na burzovních trzích. V souvislosti s akciemi se obvykle hovoří o pětiletém investičním horizontu. Akciový index S&P je nyní na poloviční úrovni z roku 2005 a v pětiletém investičním horizontu jsme na ročním výnosu zhruba šesti procent. Světové akcie měřené indexem MSCI World mají v pětiletém investičním horizontu výnos zhruba deset procent ročně. Pokud bychom před pěti lety vyslyšeli doporučení různých finančních poradců, měl by mít běžný investor s dlouhodobým investičním horizontem portfolio rozložené do několika druhů aktiv - především do světových akcií, menší část z nich pak do rozvíjejících se trhů, a jeho významnou součástí by byly i nemovitosti a komodity. Podíl dluhopisů by měl záviset na rizikovém profilu klienta. Takové portfolio (s 30 procenty dluhopisů) se v posledních pěti letech zhodnocovalo výnosem přes dvanáct procent ročně. Z tohoto hlediska tedy zatím o ztrátách příliš nelze hovořit. Samozřejmě, že nejen některé tituly, ale i celá odvětví neuvěřitelně propadly. Naprosto zklamaní jsou investoři, kteří věřili oblasti nemovitostí nebo finančním titulům. Na základě dlouhodobých čísel výkonnosti trhů se domnívám, že z čistě psychologického hlediska existuje pro pokles cen akcií ještě velký prostor.

Důsledky

Úvěrová krize nabývá obrovských rozměrů. Do současnosti banky odepsaly ze svých úvěrů stovky miliard dolarů. A vláda USA přebírá dalších 700 miliard dolarů špatných úvěrů. Náklady na řešení hypoteční krize jsou odhadovány na jeden až dva biliony dolarů, přičemž celkový dluh USA činí 8,4 bilionu dolarů. Náklady na aktuální globální krizi mohou tedy přijít na sedm až čtrnáct procent HDP USA. Řešení krize je velmi podobné kauze IPB (bez ozbrojeného doprovodu jednotky rychlého nasazení) nejen průběhem, ale i objemem nákladů. Maximální hranice státních nákladů na likvidaci IPB byla totiž v roce 2000 stanovena na 263 miliard korun, což činilo jedenáct procent HDP ČR.
Podstatně větší negativní dopad na ekonomiku než poklesy burzovních indexů a celková výše bankovních odpisů však má absolutní ztráta důvěry. Finanční systém je totiž postaven na důvěře. Důvěřujeme tomu, že číslo, které nám zaměstnavatel nechal připsat na účet v bance, ta vymění za papírky, jež bude někdo jiný ochoten převzít při nákupu zboží nebo služeb. Nemáme nic jiného než tuto důvěru. Zlatý standard, v ČSSR definovaný jako „bankovky jsou kryté zlatem nebo jinými aktivy Státní banky československé“, jsme vyměnili za neuvěřitelně fungující monetární systém, který se stává nejen čím dál výkonnějším, ale i složitějším. To má za následek relativně větší poruchovost a systém obtížně opravitelný běžnými nástroji. Běžné auto dojede bez poruchy dál než monopost F1 a lze je opravit prakticky na každém rohu. Ve finančním světě platí rovnice: poruchovost rovná se extrémní volatilita.
Platí-li ve finančním světě, že se poruchovost rovná volatilitě, pak se tato veličina dostala řádově na zcela jinou úroveň než jakákoli historicky dostupná data. Portfolio, které bylo dle rok starých zásad vyvážené, je dnes určené čistokrevným spekulantům. Přestávají platit obecně platné poučky. A finanční poradci, kteří se léta učili nepodléhat panice při poklesu trhu a klientovi doporučovat jinou strukturu aktiv jen při změně jeho investičního profilu, jsou nyní v obtížné situaci.

Překvapení jen pro některé

To, že krize nejvíce zasáhla právě banky, některé lidi překvapilo. Kdo jiný než banky měl předpokládat, že něco takového může nastat? Kdo jiný má obrovské analytické týmy pro sledování akciových kurzů? Kdo jiný používá fantastické matematické modely pro krytí úvěrového rizika? Jiné lidi to však nepřekvapilo. V knize Petera F. Druckera Výzvy managementu v 21. století, která vyšla v USA již v roce 1999, se píše: „Nejrychleji se rozvíjející oblastí v posledních 30 letech 20. století nejsou informace, ale finanční služby pro malé zákazníky. Jejich účelem je zabezpečit zámožnou stárnoucí populaci ve vyspělých zemích finančními produkty poskytujícími příjem po odchodu do důchodu. Tato nová růstová oblast se však diametrálně liší od tradičního finančnictví představovaného například firmami JPMorgan, Citibank nebo Goldman Sachs. Novým investorům nejde především o výdělek nebo o uzavření výhodných obchodů, ale o peníze na penzi. Instituce, které si to uvědomily - správci investičních a penzijních fondů, finanční poradci a některé makléřské společnosti -, dosáhly obrovské prosperity nejprve v USA, pak ve Velké Británii a dnes i v kontinentální Evropě a Japonsku. Většina tradičních finančních gigantů však nepochopila, že se změnil význam pojmu finanční služby. V důsledku poklesu výnosnosti tradičních aktivit se tito finanční giganti začali stále více uchylovat k obchodování na vlastní účet. To znamená k jednoznačně spekulativním transakcím, které měly hradit jejich přehnaně nafouklé režijní náklady. Jak nás však učí několik století finanční historie (počínaje Medicejskými v Evropě 15. století), může to znamenat pouze jeden, ale naprosto jistý výsledek: katastrofální ztráty.“

Mírný optimismus

Dnešní krize není z historického hlediska ničím výjimečným. Je v podstatě moderní verzí očišťování ekonomiky od základní příčiny prakticky všech finančních otřesů a krizí v historii. Tou byl, je a bude nadměrný růst úvěrů, tedy množství peněz v ekonomice. Dlouhodobě nízkými úrokovými sazbami americká centrální banka (Fed) v podstatě subvencovala hypotéky a další úvěry. Uvolněná měnová politika se nemohla projevit normální inflací, protože ji brzdil dovoz levného zboží z rozvojových zemí (Čína). Proto se velké množství peněz objevilo na trhu investičních aktiv, především realit. Nárůst cen investičních aktiv není daný jejich skutečnou hodnotou, ale inflací v důsledku uvolněné měnové politiky.
Přestože jsem na začátku článku použil výrok německého generála Heinze Guderiana z východní fronty v roce 1944, ve skutečnosti jsem mírný optimista. Katastrofický scénář, jenž by se podobal dlouhodobé recesi v Japonsku, nás zřejmě nečeká. Nynější očistná krize zřejmě ukončí období přemrštěných cen ropy a dalších surovin. To by mělo nastartovat globální ekonomické oživení. Na rozdíl od sedmdesátých let minulého století, kdy vládní omyly v rozpočtové a mzdové politice byly mnohem větší, je ekonomika podstatně flexibilnější. A především máme obrovský potenciál růstu spotřebitelské poptávky v rychle rostoucích rozvojových zemích. Je však pravdou, že právě tato poptávka, která zřejmě pomůže vyvést z aktuální krize, nás dříve či později přivede na křižovatku „střetu civilizací“. Dnešní rozvojové země totiž budou chtít svou budoucí ekonomickou sílu promítnout i do politické.

Souvislosti

Úvěrová krize nabývá obrovských rozměrů. Náklady na řešení hypoteční krize jsou odhadovány na jeden až dva biliony dolarů.
Celkový dluh USA činí 8,4 bilionu dolarů.
Náklady na aktuální globální krizi mohou tedy přijít na sedm až čtrnáct procent HDP USA.

Mohlo by vás zajímat

  • Pavel Ryba - muž, který Čechům prodá ročně tunu zlata

  • Majitel textilky Juta a senátor Hlavatý: V Senátu by…

  • Jan Hawelka: kavárenská hvězda z Mostu

  • Aleš Kučera: Chvíli potrvá, než se lidé naučí se státem…

  • Ondřej Kania: Otevřeme další dvě školy

  • Martin Burda: Bankám v Česku ujíždí vlak

  • Mnislav Zelený Atapana: Přítel amazonských indiánů

  • Jan Bílý: Nebuď uštvaný manažer. Buď král!

  • Jaroslav Žlábek: Na jedno nabití ujedeme 1000 kilometrů

Hry pro příležitostné hráče