Nejasnosti kolem pomůcek

07. dubna 2008, 00:00 - Lichnovský, Ondrýsek & partneři, a.s. (www.danovespory.cz)
07. dubna 2008, 00:00

JAK ZLEPŠIT DAŇOVÝ ŘÁD - Ve volném seriálu o možnostech zlepšení daňového řízení se tentokrát zaměříme na proces dokazování. Také jeho úprava je bohužel poplatná době svého vzniku, tedy počátku devadesátých let.

Při procesu dokazování sbírá finanční orgán všechny podklady pro stanovení daňové povinnosti. Poplatník prokazuje všechny skutečnosti, které je povinen uvádět v přiznání. Závěrem pak úřad posuzuje všechny důkazy, na jejichž základě dojde ke svému rozhodnutí.

V této fázi daňového řízení nezřídka nastávají situace, kdy poplatník má z počátku svého podnikání (či kvůli jinému nepříznivého důvodu) vytvořenu daňovou ztrátu, kterou ještě nestihl plně vyčerpat. V takovémto případě by tak bylo logické, aby mu při následném doměření daně úřad umožnil tuto daňovou ztrátu započíst. S takovou možností však současný zákon o správě daní a poplatků vůbec nepočítá. Poplatníkovi tak nezbývá než tyto doměrky uhradit bez možnosti započtení, a to včetně penále a úroků z prodlení.

Ani slovo

CO BYSTE ZLEPŠILI NA DAŇOVÉM ŘÍZENÍ?

Upřednostňujete „pouze“ zlepšení současného zákona o správě daní a poplatků, nebo vznik zcela nového daňového řádu? V čem s autory textu souhlasíte a v čem máte jiný názor? Na e-mailu profit@profit.cz čekáme na vaše ohlasy!

Zákon dosud nestanoví ani výslovnou povinnost finančního úřadu zohledňovat výhody svědčící ve prospěch poplatníka, které vyjdou najevo při samotném provádění kontroly. Zjistí-li tak úřad, že poplatník neuplatnil všechny daňové výdaje, ačkoliv tak učinit mohl, pak mu o tom zpravidla ani neřekne. V tom lepším případě poplatníka informuje o jeho právu podat dodatečné daňové přiznání, avšak až po skončení kontroly.

Přitom přirozeným požadavkem na obsah zákona je, aby si jak stát, tak poplatník navzájem nic nedlužili. Požadavek na správné stanovení daně by proto měl nahradit stávající prioritu státu na vybrání (maximální) daně. Tuto skutečnost je podle našeho názoru vhodné zanést přímo do základních zásad daňového řádu, aby o tom nebylo sebemenších pochyb ze strany finančních úřadů.

NEBOJTE SE BERŇÁKU!

Jak jednat s finančním úřadem jako rovný s rovným? Jak se chovat při daňové kontrole? A kde si můžete stěžovat na rozhodnutí finančních úřadů? Podrobné návody jsme přinesli v seriálu Profitu č. 39-46/2007. O archivní čísla si můžete napsat na profit@profit.cz!

Používání pomůcek

Takzvané pomůcky vždy patřily mezi největší slabiny správců daně. Tato skutečnost se za dobu účinnosti daňového řádu nijak nezměnila. Dosud tak najdeme jen málo platebních výměrů vydaných na základě pomůcek, které by následně obstály před soudem.

Proto je žádoucí tento institut v zákoně blíže specifikovat, včetně jednotlivých oprávnění správce daně pro jeho užití. Finanční úřady totiž často chybují již při samotném přechodu na pomůcky namísto vyměření daně standardním dokazováním. Tato skutečnost však není ani tak chybou stávající právní úpravy, je dána spíše špatným postupem jednotlivých finančních úřadů.

Otázkou zůstává, zda pomůcky chápat jako jistou formu sankce, obdobně jak je tomu například na Slovensku. Zde pomůcky nastupují v případě, kdy poplatník úmyslně porušil či obcházel zákon za účelem snížení daňové povinnosti či se vyhýbal provedení kontroly. Druhou možností je užití pomůcek pouze tam, kde z jakýchkoliv příčin nelze daň stanovit řádným dokazováním.

Současný daňový řád chápe pomůcky částečně jako sankci a zároveň jako možnost, jak stanovit daň pro případ nemožnosti jejího stanovení dokazováním. Podle našeho názoru je však vhodné pomůcky chápat prioritně jako sankci. Tomu nasvědčuje také skutečnost, že při stanovení daňové povinnosti na základě pomůcek je z tohoto řízení poplatník již de facto vyloučen. Celé řízení se tak děje bez jeho součinnosti. Proto užití této metody, kde dochází k výraznému potlačení práv poplatníka, je nutné připustit jen v krajním případě, a to jako sankci.

Podle našeho názoru je nepřípustný postup, kdy je daň vyměřována na základě pomůcek bez zavinění daňového subjektu a bez jeho součinnosti. Za tímto účelem by bylo vhodné ustanovit přednostně jiný způsob stanovení daňové povinnosti, případně zavést dvě modifikace institutu pomůcek. V takovémto případě by jeden druh pomůcek byl plně sankčním institutem, kdy by poplatník již neměl možnost do toho řízení moc zasahovat, kdežto druhým způsobem by se postupovalo v maximální součinnosti s poplatníkem.

Výše uvedeným jiným způsobem stanovení daňové povinnosti máme na mysli institut sjednání daně. Ten je dosud nelogicky přípustný teprve tehdy, nelze-li skrze pomůcky stanovit daň dostatečně spolehlivě. Zákon pak již vůbec neřeší situaci, když by se poplatník s finančním úřadem nedohodl. Proto považujeme za vhodné preferovat sjednání daně před pomůckami, a to v případě, kdy nejde stanovit daň dokazováním bez faktického zavinění poplatníka.

Odůvodnění rozhodnutí

Jedním z velmi významných problémů současných daňových řízení je absence odůvodnění u drtivé většiny rozhodnutí, platební výměry nevyjímaje. Tato skutečnost nijak nepřispívá k právní jistotě poplatníků a ani ve svém důsledku nevede k úspoře nákladů státní správy. Většina poplatníků totiž zažádá o takzvané sdělení důvodu rozdílu, které tak de facto supluje odůvodnění a z něhož se je možno konečně dozvědět, proč takovýmto způsobem správce daně rozhodl.

Mohlo by vás zajímat

  • Je o mě zájem, říká expremiér Jiří Paroubek v Euro TV

  • Pavel Ryba - muž, který Čechům prodá ročně tunu zlata

  • Majitel textilky Juta a senátor Hlavatý: V Senátu by…

  • Jan Hawelka: kavárenská hvězda z Mostu

  • Aleš Kučera: Chvíli potrvá, než se lidé naučí se státem…

  • Ondřej Kania: Otevřeme další dvě školy

  • Martin Burda: Bankám v Česku ujíždí vlak

  • Mnislav Zelený Atapana: Přítel amazonských indiánů

  • Jan Bílý: Nebuď uštvaný manažer. Buď král!

Hry pro příležitostné hráče