Nejasná zpráva o dění v Kongresu

03. října 2008, 20:24 - Eva Jarešová
03. října 2008, 20:24

Projednávání návrhu zákona o státní pomoci připomínalo ping pong

Od první chvíle, kdy americká administrativa ohlásila, že je ochotna poskytnout na nápravu současné finanční krize stovky miliard dolarů, se tento plán setkával s kontroverzními reakcemi. Bylo proto zřejmé, že projednání zákona, který by americkému ministerstvu financí umožnil vykupovat toxické hypotéky, nemusí být zcela hladká záležitost. Týden staré hlasování ve Sněmovně reprezentantů ale překvapilo i ty, kteří tajně doufali, že plán nakonec uveden v život nebude. Jejich přání se jim totiž – byť nejspíš pouze na chvíli – splnilo.

Voliči se dívají Nesnadná cesta Emergency Economic Stabilization Act, jak zní oficiální název zákona, zdánlivě skončila minulé pondělí už na první překážce poté, co jej dolní komora Kongresu poměrně těsně zamítla. Proti návrhu hlasovalo dvě stě dvacet osm zákonodárců, pro se vyslovilo pouze dvě stě pět. Z neúspěchu se republikánští a demokratičtí politici obviňovali navzájem. Pravdou ovšem je, že jednou z hlavních příčin toho, proč zákon nebyl schválen, byly blížící se volby. Řadě současných členů Sněmovny jde totiž o znovuzvolení a politici tušili, že v případě kladného hlasování pro státní pomoc, která má z kapes voličů vytáhnout sedm set miliard dolarů, si svoji popularitu příliš nezvýší.
O obrovském zájmu Američanů o znění zákona svědčilo to, že oficiální webové stránky Sněmovny byly od minulé neděle, kdy byl text normy zpřístupněn, blízko kolapsu. Paralyzovalo je také několik milionů e-mailů, které rozzlobení voliči svým zástupcům v dolní komoře Kongresu poslali. Americký prezident George Bush dal ale hned následující den po překvapivém hlasování najevo, že záchranný balíček není mrtvá záležitost. „Ujišťuji naše občany a občany celého světa, že toto není konec legislativního procesu,“ uvedl a varoval, že je nutné rozhodné jednání, jinak by případné ekonomické škody mohly být „bolestivé a dlouhodobé.“
Pro Bushe osobně šlo vůbec o jednu z nejtrpčích porážek, kterou za své osmileté období v čele USA musel strávit. Neschválení zákona totiž mimo jiné ukázalo, jak malému respektu se prezident, jemuž zbývají do konce funkčního období tři měsíce, těší mezi stranickými kolegy. Více než sto třicet republikánských zákonodárců totiž návrh – navzdory Bushovým prosbám a naléháním – nepodpořilo. Podle řady názorů Bushově administrativě nezbývalo nic jiného, než začít o návrhu opět urychleně jednat. Mnozí zastánci záchranného plánu doufali, že pozdvižení, které legislativní porážka bezprostředně vyvolala na akciových trzích, bude dostatečným důvodem pro to, aby se tato situace již neopakovala.
Americký prezident kvůli projednávání zákona změnil plány až do konce minulého týdne. Podle svého mluvčího zamýšlel zůstat ve Washingtonu „tak dlouho, dokud tato věc nebude dokončena.“ Bylo ovšem otázkou, jestli samotná Bushova aktivita bude postačovat. Prezident je totiž stále více považován za někoho, kdo zcela ztratil politický vliv. Jak navíc ukazují aktuální průzkumy veřejného mínění, nyní ho podporuje jen asi třicet procent Američanů. Zcela jinak dopadlo středeční hlasování Senátu. Ten návrh zákona po více než tříhodinové debatě hladce schválil. Pro se vyslovili sedmdesát čtyři senátoři, proti bylo pouze dvacet pět. „Ano“ hlasovali mimo jiné oba prezidentští kandidáti John McCain i Barack Obama. „Není pochyb o tom, že by mohly existovat i jiné plány, které – kdybychom měli dva, tři či šest měsíců času – by mohly našim účelům posloužit lépe. Ale tolik času nemáme. A nemůžeme si dovolit riskovat, že ekonomika USA a potažmo i celého světa bude zatažena do opravdu hlubokých nesnází,“ prohlásil Obama.

Ze tří stran 450 Návrh zákona však doznal při projednávání v Senátu značných změn. Jádrem zůstala sedmisetmiliardová pomoc, jejíž prostřednictvím vykoupí stát „toxické“ hypotéky a deriváty od finančních institucí. Zmíněná suma ovšem nebude poskytnuta najednou, jak se původně předpokládalo, ale v několika částech. Bezprostředně by tak postižené finanční instituce mohly počítat jen s asi dvěma sty padesáti miliardami dolarů (viz box). Nově byla navíc do textu přidána „cukrátka“, jejichž smyslem je vylepšit obsah normy v očích řadových voličů. Zároveň měly tyto změny přesvědčit zejména ty republikánské politiky ze Sněmovny, kteří v pondělním hlasování původní návrh odmítli. Zákon tak byl vylepšen o daňové úlevy a o přechodné zvýšení sumy zákonného pojištění vkladů ze sta tisíc na dvě stě padesát tisíc dolarů.
Pro zajímavost: původní návrh zákona od ministra financí Henryho Paulsona měl pouhé tři strany. Na konci uplynulého týdne – po přidání všech pozměňovacích ustanovení – už to bylo víc než čtyři sta padesát stran textu. Komentáře se většinou shodovaly, že senátní „ano“ vytvořilo na dolní komoru amerického Kongresu, která měla o návrhu opět hlasovat nejdřív v pátek odpoledne středoevropského času, značný nátlak. „Očekávám, že Sněmovna reprezentantů bude následovat náš příklad,“ konstatoval vůdce senátní většiny Harry Reid.
Přestože bylo vysoce pravděpodobné, že Sněmovna napodruhé návrh schválí, nadále existovaly proti celému konceptu vážné výhrady. Jedním z těch, kdo ideu sedmisetmiliardové státní pomoci finančním institucím označují za „strašnou“, je harvardský profesor ekonomie Jeffrey Miron. Ten byl také podepsán pod dopisem adresovaným kongresmanům. Miron se v listu se spolu se 165 dalšími akademiky proti plánu veřejně postavil.
„Současný zmatek by nikdy nenastal, nebýt chybné federální politiky. Vláda založila hypoteční agentury Fannie Mae a Freddie Mac. Tyto dvě instituce jsou v centru celé krize. Vláda jim nepřímo slíbila, že jejich dluhy nahradí, takže tyto instituce začaly přehnaně riskovat. Co hůř, v roce 1977, v průběhu devadesátých let minulého století a na začátku století tohoto dotlačil Kongres poskytovatele hypotečních úvěrů spolu s Fannie Mae a Freddie Mac k rozšířenému poskytování podřadných hypoték. Ti se rádi podvolili vzhledem k implicitnímu slibu federálních subvencí, a počet těchto hypoték prudce stoupl,“ uvedl Miron v komentáři pro CNN. „Toto půjčování nebylo jen nepodstatné vybočení z existujících pravidel. Šlo o naprosté zřeknutí se racionálních půjčovacích metod, při němž dlužníci s pochybnými úvěrovými vlastnostmi získali hypotéky, které mohli jen obtížně zvládnout,“ domnívá se. „Skutečnost, že vláda nese za současný nepořádek tak velkou odpovědnost, znamená, že současná reakce by měla především odstranit podmínky, které vznik této situaci umožnily. Neměli bychom se pokoušet spravit špatný způsob řízení ještě větší regulací.“ Miron zastává názor, že správným řešení by v tuto chvíli měly být krachy dotčených finančních institucí, nikoliv jejich záchrana za peníze daňových poplatníků.

Řešení v nedohlednu Bankrot podle Mirona neznamená, že společnost zmizí – pouze ji bude vlastnit někdo jiný. „Krach je trestem pro ty, kdo nepřiměřeně riskovali, zároveň ale umožňuje zachovat ty aspekty podniku, které zůstaly ziskové. Oproti tomu státní pomocí dochází k přesunu obrovského majetku od daňových poplatníků k těm, kdo se vědomě účastnili riskantního podnikání s tzv. subprime hypotékami. Státní pomoc tudíž podporuje, aby společnosti nerozvážně riskovaly a počítaly s pomocí od vlády.“ Objevily se také obavy, že ani tehdy, pokud zákon napodruhé ve Sněmovně v částečně modifikované podobě projde, nemusí být situace na finančních trzích vyřešena. „I když návrh projde, obavy ohledně globálních ekonomických vyhlídek zůstanou. Je proto nepravděpodobné, že by se finanční trhy stabilizovaly,“ uvedl například ekonom Masamichi Adachi z JPMorgan Chase. „Svět je nyní zcela jiný. Vše, co americká administrativa nyní dělá, má jednoduše za cíl zabránit globálnímu kolapsu,“ dodal.
Nejistou situaci na finančních trzích začala pociťovat i Evropa. Francouzský prezident Nicolas Sarkozy, jehož země nyní předsedá Evropské unii, dokonce na víkend svolal zvláštní setkání představitelů Francie, Německa, Velké Británie a Itálie. Mítinku, jehož předmětem byla právě finanční krize, se měli zúčastnit i zástupci Evropské komise a Evropské centrální banky.

BOX
Sociální sítě letí Na první pohled se může zdát, že ze současné stále se prohlubující finanční krize lze profitovat jen těžko. Jak ale poukazuje týdeník The Economist, najdou se obory, jimž aktuální turbulence na finančních trzích více než svědčí. Jedním z nich jsou takzvané professional social networks neboli sociální sítě zaměřené na získávání a sdílení pracovních kontaktů. Krachující a fúzující finanční instituce, jejichž transformace je pravidelně spojena s propouštěním zaměstnanců, nutí mladé a vzdělané profesionály s nadprůměrnými příjmy poohlížet se po nových pozicích. Jak jinak, než právě prostřednictvím internetu. Jednička na trhu, provozovatel sociální sítě LinkedIn, údajně v několika posledních týdnech zaznamenala rekordní počet aktualizací jednotlivých profilů. Stejně jako LinkedIn, který má v současné době okolo třiceti milionů členů, se rozrůstá i počet příznivců původem německé verze s název Xing.

BOX
Nabobtnalý zákon

Do návrhu zákona o státní pomoci byly během projednávání v Senátu přidány dva typy ustanovení. První z nich mají za cíl učinit zákon stravitelnější v očích voličů. Patří sem odložení účinnosti zákona o „alternativní minimální dani“, což umožní vyhnout se zhruba čtyřiadvaceti milionům Američanům placení tzv. daně z příjmu pro bohaté. Byla prodloužena také existence daňových úlev v oblasti vědy a výzkumu, produkce biopaliva nebo na poli alternativních energií.

Druhý okruh změn, mnohdy poněkud bizarních, pak měl za úkol přesvědčit konkrétní členy Sněmovny, aby v příštím hlasování změnili své „ne“ na „ano“. Šlo proto o ustanovení ušitá na míru zájmům jednotlivých politiků v jejich domovských státech.

V návrhu zákona se tak nově objevily například daňové úlevy pro výrobce závodních automobilů, které mají obměkčit zejména členy Sněmovny z Virginie a Severní Karolíny. Právě tyto státy jsou spjaty se sérií závodů Nascar. Daňová zvýhodnění pro malé televizní a filmové producenty zase míří ke kongresmanům z Kalifornie. Dva senátoři za stát Oregon pak do návrhu přidali ustanovení rušící daň na výrobu dětských dřevěných šípů. To má zachránit jednoho z oregonských výrobců hraček.

Podle odhadů by tyto změny v konečném součtu zatížily americkou státní pokladnu zhruba další stovkou miliard dolarů.

Mohlo by vás zajímat

  • Je o mě zájem, říká expremiér Jiří Paroubek v Euro TV

  • Pavel Ryba - muž, který Čechům prodá ročně tunu zlata

  • Majitel textilky Juta a senátor Hlavatý: V Senátu by…

  • Jan Hawelka: kavárenská hvězda z Mostu

  • Aleš Kučera: Chvíli potrvá, než se lidé naučí se státem…

  • Ondřej Kania: Otevřeme další dvě školy

  • Martin Burda: Bankám v Česku ujíždí vlak

  • Mnislav Zelený Atapana: Přítel amazonských indiánů

  • Jan Bílý: Nebuď uštvaný manažer. Buď král!

Hry pro příležitostné hráče