Nehynoucí dědictví KGB

24. května 2011, 20:45 - Yannis Koreček
24. května 2011, 20:45

Tajná služba FSB svým vlivem předčí i komunistickou předchůdkyni

Je to jedna z prvních publikací, které přinášejí pohled zevnitř. Dosud psali o poměrech v ruských bezpečnostních složkách s potřebným kritickým odstupem zejména zahraniční autoři, byť někdy ruského původu. Vydání knihy The New Nobility: The Restoration Of Russia’s Security State And The Enduring Legacy of the KGB (Nová šlechta: Obnova ruského bezpečnostního státu a trvalý odkaz KGB) nepochybně vyžadovalo velkou dávku odvahy i bez ohledu na to, že dílo spatřilo světlo světa v zahraničí a v angličtině. Autoři, Andrej Soldatov a Irina Boroganová, tím ve své zemi potvrdili status novodobých disidentů. Dvojice novinářů o sobě dává několik let vědět v příspěvcích jak v ruských, tak v západních médiích, například listu The New York Times. V minulosti například upozorňovali na nesrovnalosti, které se vynořily po kontroverzním zásahu ruských bezpečnostních složek po teroristických útocích v Moskvě a Beslanu.
Touto knihou se ruští žurnalisté vůbec poprvé obrací primárně na západní čtenáře, aby je informovali o poměrech uvnitř Ruské bezpečnostní služby (FSB). Seznamují je, jak se od roku 1995 stala zástupkyní KGB, jak už na počátku pevně uchopila moc do svých rukou a pokračuje v zastrašování obyvatel. Praktiky FSB podle autorů připomínají staré pořádky, kterými ruská společnost trpí od nepaměti.

Bez zbytečných spekulací

Ačkoli The New Nobility psalo novinářské pero, kniha má blízko k odbornému dílu a splňuje jeho obecnou klasifikaci. Oba autoři pečlivě pracují se zdroji a prameny. Omezují se na fakta a nevytváří žádné spekulativní teorie. Tím se zároveň vyhýbají extrémistickému přístupu, nesnaží se tedy předkládat jednoznačnou pravdu. Profesionální práce s informacemi je zřejmá i ze způsobu členění knihy. Do značné míry je kniha komparací mezi KGB a její následnicí FSB, ačkoli postupně se srovnávání vytrácí. Zde je právě vidět, že autoři jsou investigativní žurnalisté. Znají podrobně detaily mnoha kauz posledních dvaceti let, ale někdy je neumějí vhodně metodologicky propojit s praktikami komunistické tajné policie. Pasáže o KGB tak místy působí, že tam jsou jaksi nedopatřením, navíc. Naštěstí nejsou příliš rozsáhlé.
Kniha je rozdělena na tři hlavní větve. První postupuje chronologicky a je spíše obecnější, klade si za cíl definovat roli FSB v ruské společnosti. Jde o nejrozsáhlejší část a čtenáři se nejednou zatají dech nad tím, co se vlastně v současném Rusku děje. Některé kauzy se už v médiích objevily, například otrávení bývalého agenta KGB a následně FSB Alexandra Litviněnka na půdě Velké Británie. Rusko dodnes popírá vinu, přesto že smrtící látka byla prokazatelně ruského původu. Pozornému čtenáři dojde, že se vražda Litviněnka neliší od starých praktik KGB v padesátých letech minulého století. Nebo kauza podnikatele Michaila Chodorkovského se táhne dodnes. Bývalý magnát, kterého bohatství zaneslo mezi sto nejmajetnějších lidí světa, se stal zřejmě hrozbou pro konstituující nový politický režim bývalého agenta KGB a FSB Vladimira Putina.

Neomezená moc

Vztah mezi FSB a vládou je v knize poměrně dobře zdokumentován právě na příběhu Putina. Z tohoto hlediska se jedná o velmi hodnotné dílo. Ve druhé části knihy zaměřené na konkrétní akce, které učinila ruská tajná služba v souvislosti s bojem proti terorismu, se objevuje například Putinova reakce na dotazy na krvavé potlačení teroristického útoku na základní školu v Beslanu. Ruské jednotky díky špatné koordinaci s FSB tam nezabránily velkému krveprolití. Poté, co se část budovy zřítila, nastal chaos a obě strany na sebe střílely, aniž by si byly jisty, kdo je nepřítel. Díky tomu, že autoři byli sami mnohdy na místě popisovaných událostí, měli informace z první ruky. „Byl šéf operace Andrejev za své selhání odvolán?“ tázala se později Aneta Gadijevová, členka hnutí Matek z Beslanu Vladimira Putina během vzájemného setkání. „Ano, odvolali jsme ho z aktivní služby,“ odvětil tehdejší prezident. „Tak proč tedy získal povýšení a byla mu nabídnuta vyšší pozice? Proč je nyní v čele Akademie Federální bezpečností služby?“ tázala se dál Gadijevová. Putin neodpovídal. Poté, co jiní členové hnutí pokládali stejné otázky, nakonec k budoucnosti Andrejeva odpověděl: „Uvidíme.“ Poslední část knihy je věnována činnosti FSB v zahraničí, která se skládá z operací porušujících suverenitu daných zemí, otevřené podpory autoritářských režimů a různých dohod, které jsou v rozporu se základními lidskými právy.

Tajné stavby v podzemí

Korupční skandály v současném Rusku jsou podobné těm na Západě. Rozdíl je v tom, že ani jejich odhalení zpravidla nevede k žádné změně. Tento despekt ruské elity k řadovým občanům je ilustrován nejen prodejem dač v lukrativních zónách za nízké částky, ale třeba i nerespektováním základních dopravních předpisů v podobě spanilých jízd s luxusními vozy v protisměru nebo zneužívání dopravních majáčků. V některých ohledech to podle autorů vypadá v dnešním Rusku stejně jako za časů Sovětského svazu. Dokumentují to případem tajné linky metra pod Moskvou, která se buduje pod oficiálním názvem D-6. Zatímco v dobách studené války měla sloužit „těm rovnějším“ jako kryt v případě atomového výbuchu, dnes je takové užití zbytečné. Spekuluje se také, že pod moskevskými ulicemi se nenachází pouze tajné metro, ale také jiné prostory propojující jednotlivé úřední budovy. Kniha se však nesnaží tuto domněnku prosazovat za každou cenu, protože informace se prakticky nedají spolehlivě ověřit. Velmi tajemně působí také popis poměrů v neblaze proslulém vězení Lefortovo, které jeden z autorů na pár hodin nedobrovolně okusil. Jeho svědectví pomáhá lépe pochopit psychologické metody boje proti jedincům, kteří nemají téměř žádnou jinou šanci než se podvolit režimu.

Bez spikleneckých teorií

Shrneme-li informační poselství knihy, dozvíme se, že FSB zřejmě postupem času získala v Rusku takovou moc, která by stačila na vytvoření vlastní státní instituce s nejvyššími pravomocemi. Zdá se, že zatímco KGB byla svým způsobem státem ve státě, moc FSB je v podstatě nezávislá a připomíná staré carské pořádky. Pronikla do ekonomiky, politiky, armády, kultury, médií a ovlivňuje dění v zahraničních státech. Je třeba ocenit, že Soldatov a Boroganová napsali vesměs poutavé dílo a vyhnuli se přitom pokusům o splétání vlastních konstrukcí. Tímto nešvarem utrpěla například publikace novináře Edwarda Lucase Nová studená válka na podobné téma, která sice obsahuje velmi mnoho informací a dat, ty jsou ale znehodnocovány spikleneckými teoriemi.
The New Nobility tímto nedostatkem netrpí. Hodnota knihy navíc roste také v souvislosti se smutným konstatováním, že v Rusku dnes investigativní žurnalistika doslova živoří. Mezi lety 2000 až 2010 bylo v zemi zabito 17 investigativních novinářů, ve většině případů zůstali pachatelé nepotrestáni.

The New Nobility: The Restoration Of Russia´s Security State And The Enduring Legacy of the KGB (Nová šlechta: Obnova ruského bezpečnostního státu a trvalý odkaz KGB)
Autoři: Andrej Soldatov, Irina Boroganová
Vydal: PublicAffairs, New York 2010
Rozsah: 250 stran

Mohlo by vás zajímat

  • Pavel Ryba - muž, který Čechům prodá ročně tunu zlata

  • Majitel textilky Juta a senátor Hlavatý: V Senátu by…

  • Jan Hawelka: kavárenská hvězda z Mostu

  • Aleš Kučera: Chvíli potrvá, než se lidé naučí se státem…

  • Ondřej Kania: Otevřeme další dvě školy

  • Martin Burda: Bankám v Česku ujíždí vlak

  • Mnislav Zelený Atapana: Přítel amazonských indiánů

  • Jan Bílý: Nebuď uštvaný manažer. Buď král!

  • Jaroslav Žlábek: Na jedno nabití ujedeme 1000 kilometrů

Hry pro příležitostné hráče