Nedobytné pohledávky řešte nejlépe insolvenčním řízením

01. září 2009, 13:43 - Vladimír Zdražil
01. září 2009, 13:43

Nezaplacené pohledávky jsou noční můrou většiny podnikatelů. Negativní dopad nezaplaceného obchodního případu lze ovšem trochu zmírnit, a to daňovým odpisem pohledávky. Jak postupovat?

Autor: ČNB

Staré pravidlo říká, že nejsme-li si jisti zaplacením konkrétního obchodního případu, tak bychom takový obchod vůbec neměli dělat. To platí dvojnásob u zakázek, kde nedokážeme sjednat lepší platební podmínku než je celá zakázka na obchodní úvěr (například částečná nebo úplná záloha, bankovní záruka atp.). Na druhé straně připusťme, že není v silách nejlepšího obchodního vyjednavače odhadnout, zda konkrétní obchodní případ „na fakturu“ zůstane nezaplacen nebo ho odběratel nakonec uhradí. Co dělat s tím, když peníze prostě navzdory různým vyjednávacím technikám od odběratele nepřijdou?

Ujistěte se, že pohledávka byla zaúčtována jako výnos

Klíč nalezneme v Zákoně o daních z příjmů a v Zákoně o rezervách. Podle § 24 Zákona o daních z příjmů jsou daňovým výdajem opravné položky, jejichž způsob tvorby a výši pro daňové účely stanoví zákon č. 593/1992 Sb., o rezervách. Opravné položky smí vytvářet pouze subjekty vedoucí účetnictví (nikoli živnostníci s daňovou evidencí).

Tvorba opravné položky je vstupní branou k daňovému odpisu nedobytné pohledávky. Je důležité si uvědomit, že Zákon o rezervách vymezuje skupiny pohledávek, ke kterým při nejlepší vůli věřitele opravnou položku tvořit nelze. Odpis pohledávek lze totiž tvořit pouze pro případy, o kterých bylo při jejich vzniku účtováno do výnosů, a zároveň takto vzniklý příjem nebyl příjmem osvobozeným od daně z příjmů. Typickým případem, kde lze o opravné položce uvažovat vždy, je dodání zboží, převod nemovitosti nebo poskytnutí služby. Zde se evidentně jedná o uzavřený obchodní případ završený konečnou fakturací, který byl povinně zaúčtován do výnosů.

Pohledávky přihlášené do insolvenčního řízení – odpis v celé výši

Zákon o rezervách věnuje zvláštní pozornost pohledávkám za dlužníky, kteří jsou v insolvenčním řízení. Nejčastěji jde o řešení úpadku dlužníka formou konkurzu (méně častá je reorganizace). Je tudíž v zájmu věřitele, aby sledoval v pravidelných intervalech insolvenční rejstřík. Je totiž velmi pravděpodobné, že není jediným poškozeným podnikatelem ze strany konkrétního dlužníka a dříve nebo později na dlužníka bude podán návrh na konkurz. Vlastní konkurzy samozřejmě nejsou žádná výhra, neboť firmy v konkurzním řízení zpravidla nemají mnoho zpeněžitelných aktiv a výtěžnost pohledávek přihlášených do konkurzních řízení bývá malá.

Pro nás je ovšem důležitý fakt, že za pohledávkou řádně přihlášenou u insolvenčního soudu za dlužníkem a přijatou soudem lze vytvořit opravnou položku až do výše sta procent jmenovité hodnoty pohledávky. Tyto opravné položky se stávají i daňově účinným výdajem ve zdaňovacím období, v němž byla pohledávka u insolvenčního soudu přijata.

Co by se stalo v případě, že by soud pohledávku do insolvenčního řízení z nějakých důvodů nepřijal? Například by označil přihlašovanou pohledávku za promlčenou? V takovém případě není možné opravnou položku tvořit. Nelze to ani v jakékoli minimální výši, neboť hodnota pohledávky nebude promítnuta do výsledku konkurzního řízení.

Větší pohledávky mimo insolvenční řízení se odpisují komplikovaně

Neprobíhá-li insolvenční řízení, tak legislativa v podstatě přeje malým nezaplaceným pohledávkám. U nich lze vytvořit opravnou položku při splnění těchto podmínek:

• rozvahová hodnota pohledávky bez příslušenství v okamžiku jejího vzniku nepřesáhne částku 30 000 Kč

• od konce sjednané lhůty splatnosti pohledávky uplynulo nejméně 12 měsíců

• celková hodnota pohledávek bez příslušenství vzniklých vůči témuž dlužníkovi nepřesáhne za zdaňovací období částku 30 000 Kč

Mnohem horší situace panuje u větších pohledávek za dlužníky, kteří nejsou v úpadku. U pohledávek do částky 200 000 Kč lze zahájit tvorbu opravných položek až v okamžiku, kdy bylo zahájeno rozhodčí, soudní nebo správní řízení směřující k uplatnění práva. Jinými slovy se musíte začít s odběratelem soudit. Je vysoce pravděpodobné, že soud vyhrajete, avšak bude vás to stát peníze i energii.

Platí následující mantinely, na základě kterých lze tvořit opravnou položku v závislosti od okamžiku splatnosti pohledávky:

a) 12 měsíců, až do výše 33 % neuhrazené rozvahové hodnoty pohledávky

b) 18 měsíců, až do výše 50 % neuhrazené rozvahové hodnoty pohledávky

c) 24 měsíců, až do výše 66 % neuhrazené rozvahové hodnoty pohledávky

d) 30 měsíců, až do výše 80 % neuhrazené rozvahové hodnoty pohledávky

e) 36 měsíců, až do výše 100 % neuhrazené rozvahové hodnoty pohledávky

Podobné lhůty pro tvorbu opravných položek platí i pro pohledávky nad 200 000 Kč a považuji za zbytečné je zde uvádět.

Mohlo by vás zajímat

  • Majitel textilky Juta a senátor Hlavatý: V Senátu by…

  • Jan Hawelka: kavárenská hvězda z Mostu

  • Aleš Kučera: Chvíli potrvá, než se lidé naučí se státem…

  • Ondřej Kania: Otevřeme další dvě školy

  • Martin Burda: Bankám v Česku ujíždí vlak

  • Mnislav Zelený Atapana: Přítel amazonských indiánů

  • Jan Bílý: Nebuď uštvaný manažer. Buď král!

  • Jaroslav Žlábek: Na jedno nabití ujedeme 1000 kilometrů

  • Daniel Stein Kubín: Slova jsou jen slova, surf a poušť…

Hry pro příležitostné hráče