Nechte nás v klidu vládnout

07. února 2011, 10:52 - Jaromír Bartůněk
07. února 2011, 10:52

Veřejné probírání podezřelých kauz se koalici nehodí. Kdysi jedna ministrana před volbami slibovala parlament, v němž místo hádek budou politici v klidu sedět v lavicích a pracovat na lepších zítřcích. Zřejmě si neuvědomila, že podobně to funguje jen v ne příliš demokratických systémech. Minulý týden se tomuto ideálu rozhodly přiblížit strany současné vládní koalice.

Foto: ČTK

První den lednové schůze Poslanecké sněmovny to opozice projela na plné čáře hned třikrát. Občanští demokraté, TOP 09 a Věci veřejné svou pohodlnou většinou nepřipustili debatu o eskalující krizi ve zdravotnictví, o podivné zakázce v době českého předsednictví Evropské unii pod vedením Alexandra Vondry i o sledování politiků bezpečnostní agenturou ABL.

Ve sněmovně klid, v předsálí se bojuje

Paradoxem je, že v předsálí sněmovny se politici vládních stran netajili rozhořčením – z prohřešků koaličních partnerů. Tak například předseda poslaneckého klubu TOP 09 Petr Gazdík několikrát přirovnal zakázku na zajištění audiovizuální techniky pro firmu Promopro ke kauze korupce na ministerstvu životního prostředí, po níž se musel z vlády odporoučet místopředseda ODS Pavel Drobil.

První místopředseda topáků a ministr financí Miroslav Kalousek nejdřív Vondrovu kauzu nechtěl vůbec komentovat údajně proto, aby neživil spekulace, podle nichž mělo ministerstvo financí (jehož úředníci na podezřelé transakce upozornili) na očernění Vondrova jména zájem.

Koncem týdne si však Kalousek neodpustil Vondru nepřímo obvinit, že stát kvůli němu přišel o stamilióny korun.

Mimochodem kolem částky vyplacené ze státní kasy na technické zajištění unijních akcí kolují nadále značné nejasnosti. Původní suma pro uvedenou firmu neměla překročit 85 milionů korun. Společnost prý nakonec údajně vyfakturovala úřadu vlády 766 milionů, úřad vlády prý zaplatil téměř 551 milionů korun.

Občanští demokraté se zase mimo kamery netají rozhořčením z aktivit ABL v Praze 11 a pranic nesdílí přesvědčení šéfky klubu véčkařů Kristýny Kočí, podle níž bývalý majitel této firmy a dnešní ministr dopravy Vít Bárta (VV) „to vysvětlil“ a „my mu věříme“. Snad ještě víc občanským demokratům leží v žaludku, že Bárta s ministrem vnitra Radkem Johnem na policejního prezidenta prosadili údajně svého člověka Petra Lessyho.

Kolik tváří mají politici

Nic z výše zmíněného se však přesto na přetřes ve sněmovně nemělo dostat. Důvody byly prosté. Kdysi se říkalo, že politici a jiní významní činitelé musí žít se dvěma tvářemi. Jenže doba pokročila, média jsou skoro všude a to vyžaduje sofistikovanější přístup. Takže roviny, v nichž se politici musejí „nějak“ zachovat, jsou nejméně čtyři.

První tvář platí nejvíc v době předvolebních kampaní, před novináři (s výjimkou těch spřátelených) a právě například ve sněmovně, jejíž jednání jsou možná až nečekaně sledována veřejností.

Druhá rovina nastupuje v našem případě na jednání vlády či koalice za zavřenými dveřmi, z nichž čas od času unikají do médií různé pikantnosti. Zde už se věci pojmenovávají reálnějšími jmény ve smyslu „víme, že máme průšvih, ale vy ho máte taky“.

Obchod s máslem na hlavě

Jak přitom ve světle minulého týdne ukazují případy Drobilova ministerstva životního prostředí, Vondrova předsednictví Evropské unii či Bártovy ABL, dají se kauzy v rámci jedné vlády docela dobře „zobchodovat“. Třeba tak, že se nebudou zbytečně „rozpatlávat“ ve sněmovně, když by z toho měla prospěch tak akorát opozice.

Aby takové obchody byly možné, je třeba třetí rovina, tedy ta stranická. Na ní se v případě vlastního průšvihu vymýšlí, co by se mohlo vytáhnout na konkurenty. Výsledkem je někdy nepřehledná změť různých kauz.

I když připustíme, že třeba bývalý šéf Státního fondu životního prostředí Libor Michálek byl skutečně slušný a statečný, jedná se spíš o výjimku a většině informací ze zákulisí a byznysu vděčíme právě válkám mezi konkurujícími si politickými a ekonomickými skupinami.

Pro úplnost – existuje ještě čtvrtý rozměr politiky, a to jsou boje uvnitř stran, které se svými praktikami od předchozích příliš neliší. Připomeňme třeba kauzu „Tlustý ve vířivce“, díky níž jsme se dozvěděli, že někdejší poslanec ODS Jan Morava byl ochoten shánět kompromitující materiály na svého kolegu Vlastimila Tlustého, respektive že poradce tehdejšího stranického šéfa Marek Dalík pikantní fotky nechtěl, protože podobných materiálů už prý měl dost.

Ale vraťme se do dnešní reality. Je zřejmé, že přestřelky mezi ODS, véčkaři i topáky budou pokračovat, ale vládní „reformní karavana“ pojede dál. Zejména občanští demokraté a TOP 09 si velmi dobře uvědomují, že k prosazení takových systémových změn, jako je změna penzijního systému, v čistě pravicové režii už nemusí mít na dlouho příležitost.

Zajímavé teď bude sledovat Věci veřejné. Véčkaři si už na případu Drobil ověřili, že role koaličního rebela může nést ovoce – po delší době jim opět v průzkumech stouply preference. Podstatné teď bude, jak se véčka postaví právě k reformám.

Mohlo by vás zajímat

  • Pavel Ryba - muž, který Čechům prodá ročně tunu zlata

  • Majitel textilky Juta a senátor Hlavatý: V Senátu by…

  • Jan Hawelka: kavárenská hvězda z Mostu

  • Aleš Kučera: Chvíli potrvá, než se lidé naučí se státem…

  • Ondřej Kania: Otevřeme další dvě školy

  • Martin Burda: Bankám v Česku ujíždí vlak

  • Mnislav Zelený Atapana: Přítel amazonských indiánů

  • Jan Bílý: Nebuď uštvaný manažer. Buď král!

  • Jaroslav Žlábek: Na jedno nabití ujedeme 1000 kilometrů

Hry pro příležitostné hráče