Nechte nakupovat ženy!

14. prosince 2007, 15:28 - Táňa Králová
14. prosince 2007, 15:28

Cena hovoří, Češi kupují i téměř nepoživatelné jídlo

Kolik asi tak vydají Češi za jídlo, řeknete si… A platí prostá úměra: čím jsme bohatší, tím méně ze svého spotřebního košíku dáváme za jídlo. Za potraviny, nápoje a tabák zaplatily české domácnosti v loňském roce 23 procent z celkových útrat, deset let předtím to bylo více než třicet procent. Stále je to téměř o desetinu více oproti průměru Evropské unie. Nejmenší podíl za jídlo z celkových vydání – pomalu polovinu v porovnání s Českem – si mohou dovolit irské, britské, rakouské a nizozemské domácnosti. Naopak blízko máme v tomto směru k Lucembursku, Kypru, Slovensku a Polsku.
K trvalému poklesu podílu výdajů Čechů za potraviny na loňských osmnáct procent přispělo omezení spotřeby některých druhů, kolísání spotřebitelských cen a růst vydání na ostatní osobní potřeby. „Zdražování potravin může zastavit snižování jejich podílu na celkových vydáních. V letošním roce se to ale ještě moc neprojeví,“ předpokládá Olga Štiková z Výzkumného ústavu zemědělské ekonomiky, která dlouhodobě analyzuje trendy v nákupu a spotřebě potravin. Při posuzování vývoje cen a spotřeby základních potravin v desetileté řadě dospěla k možná překvapivému zjištění: „Průměrné procentuální zvýšení ceny konkrétní potraviny ve většině případů nepotvrdilo časté tvrzení, že zdražení vede k omezení spotřeby, a naopak že by zlevnění vyvolalo růst spotřeby.“ Tento závěr se dá zobecnit jak pro průměrnou českou domácnost, tak i pro domácnosti jednotlivých sociálních skupin.

Srovnatelní s unií.

„V posledních deseti letech nejsou změny ve spotřebě jednotlivých druhů potravin tak výrazné jako začátkem devadesátých let. Současná spotřeba odpovídá úrovni i trendům v ostatních zemích Evropské unie,“ uvádí Štiková. Od konce devadesátých let jsme nejvíce ze svého jídelníčku vytěsnili hovězí maso, jíme méně vajec a vepřového. „Spotřeba masa, která u nás vloni dosáhla necelých 81 kilogramů na obyvatele, je nižší než v řadě zemí EU,“ porovnává Štiková. Kupříkladu Španěl nebo Dán sní v průměru za rok zhruba o padesát kilogramů víc než Čech. Vepřového si Čech dopřeje za celý rok necelých 41 kilogramů, podobně jako Ital a Francouz, zato Dán spořádá přibližně o třicet kilogramů víc. S deseti kilogramy hovězího masa na hlavu a rok jsme mezi Evropany spíš na chvostu podobně jako Němci, zatímco Dánové a Francouzi ho snědí skoro třikrát tolik. Naopak oblíbené je u nás drůbeží maso (26 kilogramů na hlavu a rok), více než my ho zkonzumují už jen Španělé (34 kilogramů). Rybího masa sní Čech za rok v průměru pouze 5,6 kilogramu, přitom odborníci na výživu doporučují ryby a rybí výrobky zařadit do jídelníčku alespoň dvakrát týdně.

Ubrat tuky!

„Stravovací návyky Čechů se celkově zlepšují, zdaleka ale nejsou ideální. Určitě prospěšná je menší konzumace masa, zlepšila se i jeho skladba ve prospěch drůbežího, které je méně tučné než vepřové,“ uvádí docentka Jana Dostálová z Vysoké školy chemicko-technologické (VŠCHT), která působí ve Společnosti pro výživu. Z největších nešvarů českých strávníků jmenuje na prvním místě stále vysokou spotřebu tuků, rostoucí oblibu trvanlivého pečiva, především sušenek s náplní, a sladkostí obecně, stejně jako slazených limonád. „Překvapuje mě, jak lidé, především s nižším vzděláním, o potravinách nic nevědí a jejich výběr pak není takový, jaký by měl být. Obecně se ví, že by se nemělo konzumovat mnoho tuků, jenže mnozí ani netuší, jaké potraviny jej obsahují,“ poznává v praxi Dostálová. Chybu nevidí jen na straně občanů, ale i státu, kterému vytýká nedostatečnou osvětu, vzdělávání v oblasti výživy, postrádá i regulaci reklamy, když zdraví obyvatel je ve veřejném zájmu. „Řadu let tu chybí výživové hodnocení potravin, známe jen celkovou spotřebu masa, ale z ní se nedá odhadnout spotřeba tuku. To je součást výživové politiky, o kterou se musí starat stát,“ zdůrazňuje odbornice. Varující čísla o obezitě jsou k dispozici.

Půlka Čechů má kila navíc.

Z loňského průzkumu, který se zaměřil na jídelní zvyklosti a životní styl, vyšly alarmující údaje. Nadměrnou hmotnost má 52 procent dospělých Čechů, z toho 35 procent spadá do kategorie nadváhy a 17 procent je obézních. Oproti roku 2000 stoupl počet lidí s nadváhou o tři procenta, uvádí studie, kterou pro Českou obezitologickou společnost zpracovala společnost STEM/MARK. Nadměrnou hmotnost má téměř šedesát procent mužů a 47 procent žen. Příčinu obezity zná snad každý – málo pohybu a vysoký příjem potravy, která je snadno dostupná a relativně levná. Z průzkumu také vyplývá, že téměř čtvrtina dospělé populace svou hmotnost podhodnocuje, do nižší váhové kategorie se podstatně častěji zařazují muži než ženy.

I manažeři se učí jíst.

Přibývá těch, kteří kila navíc shazují pod dohledem odborníků. „Mám stále více klientů, od osmiletých dětí, na nichž se projevují špatné stravovací návyky v rodině, po seniory, kteří mají zdravotní problémy nebo prostě chtějí vypadat dobře,“ říká Pavlína Zdeňková Kroužková z pražského Dietologického centra. Do její ordinace přicházejí mnohem častěji také podnikatelé a manažeři, v těchto pozicích vyhledávají pomoc odborníků převážně muži. „Některé firmy dbají na to, aby jejich zaměstnanci dobře vypadali. Když zhubnou, lépe se cítí a je to znát i na jejich výkonu, jak mi sami říkají,“ dodává dietoložka. Těší ji, že v poslední době se k ní objednávají i mladí lidé, kteří sportují a s váhou nemají problém, jen se chtějí utvrdit, že se stravují dobře. „Hlavní potíž je v nepravidelnosti, jíst se má minimálně pětkrát denně. Pacientům, kteří chtějí zhubnout, sestavuji jídelníček na míru tak, aby odbourali tuk. U manažerů přihlížím k tomu, že jdou dvakrát týdně na pracovní večeři, doporučím jim, co si dát v cizině, když cestují,“ poznamenává Zdeňková Kroužková. Za nejčastější chybu, která vede k nadváze, označuje příjem rozhodujícího podílu denní dávky jídla až po návratu z práce. „Je špatně, že lidé zpravidla jedí více ovoce než zeleniny. Na váze se také projevuje půl litru vína denně nebo dva panáky,“ upozorňuje.
Zeleniny a ovoce bychom měli denně sníst půl kilogramu, přičemž zeleniny dvakrát tolik než ovoce, zní jedno z doporučení s názvem „Zdravá 13“, které vydala Společnost pro výživu. U alkoholu bychom se měli vejít do 20 gramů (dvě deci vína, půl litru piva, 50 mililitrů lihoviny).

Nepoživatelné, ale levné.

Kvalita většinou odpovídá ceně, a už jen proto docentka Dostálová nerada vidí, že se u nás stále hodně nakupuje podle ceny. „Na trhu je spousta výrobků, které z výživového pohledu nejsou kvalitní. Podle toho, co čtu na etiketách, jsou některé potraviny téměř nepoživatelné. Co se také dá čekat od salámu, když kilogram stojí třicet korun? Kdyby ale lidé takové zboží nekupovali, výrobci by je nevyráběli,“ poznamenává. Zákazníkům by doporučila sledovat složení potravin, a pak prý třeba zjistí, že „Vitaminový salát“, nabízený v supermarketu, obsahuje asi patnáct „éček“, barviva a konzervant, jak si na obalu přečetla. Výběr potravin především podle ceny se potvrzuje i při průzkumu u nových výrobků. „Zákazníci při anonymním testu pochválí chuť, ale směrodatná je pro ně cena. Výrobek by kupovali, ale když uslyší, kolik by stál, odpověď změní,“ uvádí Petr Zvára z agentury STEM/MARK. „S cenou souvisí i privátní značky obchodních řetězců, které u nás nakupuje téměř třicet procent spotřebitelů a jejich podíl stoupá,“ dodává. Vedle ceny pozoruje i další sílící trendy při rozhodování zákazníků – více si hlídají zdraví a výrobci posilují sortiment typu „light“.
Šéf tuzemské mrazírenské firmy Agrimex Ryszard Nemoudry popisuje nijak výjimečné chování českých zákazníků: „Kupují si hodně drahé lyže, kolo a další sportovní vybavení, ale na jídle šetří… V jiných zemích to nevidíte. Přitom u potravy pro psy a kočky se Češi nerozpakují za kvalitu zaplatit.“

Francouzi pro požitek.

Čemu dávají různé národy přednost při výběru stravy, sledovalo několik mezinárodních průzkumů, jejich některá zjištění přinesl časopis Výživa a potraviny. Pro Američany je prvořadá výživová hodnota a obsah energie. I když si nejčastěji vybírají dietní potraviny, mají stále výčitky svědomí, že jedí příliš mnoho. Zato Francouzi a belgičtí Vlámové na zdravotní rizika nehledí, jídlo je pro ně především požitkem. Japonci se pohybují někde mezi. Pro Brity je hlavním hlediskem jednoduchá a rychlá příprava. Ovoce a zeleninu považují za nejzdravější shodně Evropané i Američané, na třetí místo řadí Američané ryby, kdežto Francouzi mléčné výrobky. Za zvlášť zdravé označují syrové mléčné výrobky, zatímco Britové a Američané preferují pasterované produkty.
Rozmanitá strava je nejzdravější, myslí si Němci, Francouzi a Italové, ale názor Britů a Američanů je v tomto směru zdrženlivější. Podle zájmu o informace o stravě a dodržování správné výživy se dají spotřebitelé zařadit do dvou protikladných skupin. „Mladší i starší ženy s vyšším vzděláním a z domácností s vyšším příjmem jsou velmi přístupné informacím a zásady správné výživy uplatňují u sebe i v rodině. Pravým opakem jsou muži s nižším vzděláním, menšími příjmy a nižším sociálním statusem,“ rozlišuje Olga Štiková. Jak ale dodává, finanční nedostatek není hlavním motivem chování: „Mladé ženy dbají na správnou výživu i při nízkém příjmu, což bývá u rodin s malými dětmi.“

Nejnáročnější do hypermarketů.

V poptávce a nákupním chování Čechů jsou značné rozdíly, a to v závislosti na vzdělání, věku a příjmu, vyplývá ze studie Shopping monitor 2005/06 firem Incoma Research a Gfk, jejíž výsledky shrnuje bulletin Výzkumného ústavu zemědělské ekonomiky. Při výběru místa, kde budou nakupovat, rozhoduje u zákazníků v první řadě čerstvost a kvalita zboží, následuje cenová úroveň, zřetelné označení cen, orientace v prodejně a nakonec šíře sortimentu. Nejnáročnější jsou zákazníci hypermarketů, kteří chtějí splnit všechny vyjmenované požadavky. Tyto prodejny byly vloni hlavním nákupním místem pro 39 procent zákazníků. Nejméně nároční jsou kupující v malých samoobsluhách, pro něž je nadprůměrně důležitá jen příjemná a ochotná obsluha. Jejich obliba v minulém roce klesla na třináct procent. Do supermarketů, kde hlavně nakupuje patnáct procent lidí, chodí kvůli čistotě, časové dostupnosti prodejny a příjemné atmosféře. Pro stálé zákazníky diskontů, kterých je 24 procent, jsou směrodatné ceny a orientace v prodejně.
Velké nákupy, k tomu bývá zapotřebí i auta. Bez „pojízdné brašny“ si nakupování nedovede představit až 38 procent českých domácností; dalších 23 procent jezdí se čtyřmi koly hlavně pro větší nákupy. A vysokoškoláci? Z nich prý jezdí vozem za nákupy plných šedesát procent.

Z vlastní zahrádky V Česku je stále oblíbené samozásobení. Množství domácích „výpěstků“ či masa předčí někdy i podíl produkce ze zemědělství. Vyplývá to z nového šetření Českého statistického úřadu (ČSÚ), který takto podrobně zmapoval domácí aktivity vůbec poprvé. Zjistil přitom, že pro 61 procent lidí jde o koníček, čtvrtina si pěstuje ovoce a zeleninu nebo chová slepice či králíky z ekonomických důvodů, ostatní to dělají proto, aby si zajistili ekologicky nezávadné, čerstvé, kvalitnější a chutnější potraviny. Někteří tak pokračují v rodinné tradici, chápou tuto činnost jako součást výchovy dětí, nebo při ní prostě relaxují. „Z ankety vyplynulo, že domácnosti mají převahu v produkci králičího masa s 53 procenty z celkové produkce v republice. Na výrobě vajec se podílejí třiceti procenty,“ porovnává ředitel zemědělské statistiky Jiří Hrbek. Doplnil, že nadpoloviční podíl mají domácnosti na sklizni ovoce, víc než v celém zemědělství si vypěstují jahod, česneku, kedluben, okurek nakladaček i salátovek. U rajčat je to půl na půl.

ANKETA
Z jídelníčku byznysmenů 1. Jakým druhům masa dáváte přednost a které nemusíte?
2. Co si vyberete - plátek sýra, nebo uzeniny?
3. Po čem spíš sáhnete – po ovoci, nebo zelenině?
4. Vyhledáváte biopotraviny?
5. Dodržujete zásadu jíst pravidelně (alespoň pětkrát denně)?
6. V jakých typech obchodů jídlo nakupujete (nebo váš partner/ka)?
7. Chybí vám něco v potravinářském sortimentu v tuzemských obchodech?
8. Která ze světových kuchyní je vaše nejoblíbenější?
9. Večeříte častěji doma, nebo v restauracích?
10. Které restaurace nejraději navštěvujete?

Andrej Babiš, Agrofert Holding, generální ředitel

1. Krůta, kuře, ryby, nejím vůbec vepřové maso.
2. Plátek sýra.
3. Po obojím.
4. Ne.
5. Snažím se.
6. Nenakupuji.
7. Kvalitní potraviny.
8. Italská a francouzská.
9. Doma.
10. Restaurace v Průhonicích.

Kamila Mortimer, Outdoor Akzent, výkonná ředitelka

1. Nejím červené maso, nejčastěji jím ryby a mořské plody, omezeně kuřecí a králičí maso. Mám ráda maso ze pštrosa, je vynikající a hodně dietní.
2. Určitě plátek sýra, uzeniny vůbec nejím, většinou ani člověk neví, co v nich je.
3. Jím hodně ovoce i zeleniny, ovoce jen dopoledne, zeleninu celý den, nejradši mám zeleninové saláty, je to převážně moje hlavní jídlo.
4. Ano, nakupuji často ve specializovaných obchodech a zaměřuji se na kvalitní biopotraviny. Dávám si pozor, co jím.
5. Jím minimálně 4x denně, pokud nestíhám, snažím se aspoň sníst nějaké oříšky, plátek celozrnného chleba, jablko a podobně, aby mě večer nepřepadl vlčí hlad a „nevyluxovala“ jsem celou ledničku.
6. Nemám moc ráda supermarkety, nakupujeme v menších obchodech, většinou u Vietnamců, ti mají hlavně zeleninu a ovoce krásně čisté a čerstvé, také nakupujeme často na Smíchově ve specializovaném obchodě s mořskými rybami, mám ráda Culinarii, Country Life a další obchůdky se specialitami.
7. Bohužel sortiment kvalitních a dostupných potravin je stále velmi malý a omezený, v porovnání s Itálií nebo Francií je to naprosto špatné, Češi chtějí všeho hodně a skoro zadarmo. Bohužel převládají nekvalitní levné potraviny, stále jsme si ještě nezvykli, že kvalita by měla předčít kvantitu.
8. Mám velmi ráda italskou a francouzskou kuchyni, ale i orientální, nejraději mám thajskou kuchyni, občas i indickou. Mým nejoblíbenějším jídlem jsou krevety a mušle sv. Jakuba.
9. Většinou se stravujeme v restauracích, hlavně o víkendech jíme převážně jen venku, chodím také často do restaurací na pracovní obědy.
10. Mé oblíbené restaurace, které nejčastěji navštěvuji a kde je také vynikající servis, jsou L’Angolo, Aromi, Kampa Park, Cafe Colonial, Ambiente Group, Cowboys.

Jiří Balvín, Óčko, generální ředitel

1. Miluji ryby a všechny mořské „potvory“, kromě ústřic. Pokud si vybírám ze čtyřnohého masa, dávám přednost veškeré divočině, za kterou následuje hovězí – vysoký biftek, roštěnec. Z dvounohého masa mám rád opět divočinu – bažant, kachna, lyska, dále mohu krůtu, kachnu i husu. Nemusím kuřecí maso.
2. Dříve by to byla určitě uzenina, v současné době jednoznačně sýr. Ale raději než plátek sýr s plísní.
3. Po obojím – takové podzimní dobré tvrdé hroznové víno bez peciček, meloun, jablko, ananas, to vše je lahoda. Ze zeleniny mám rád mrkev a pak v salátech různé rukoly a další „hořkosti“.
4. Ne, nevyhledávám. Pravidelně snídám vločky se sušeným ovocem, zalité mlékem, ale to asi není biopotravina, že?
5. Ne, bohužel nedodržuji, ale snažím se alespoň třikrát denně. Pokud hraji večer tenis, tak přidávám ještě čtvrté jídlo po tenise. Sice to jistě není nejzdravější, ale rozhodně je to krásný kulinářský zážitek – sýrová pomazánka, čerstvý chleba a pivo!
6. Jídlo v naší rodině nenakupuji ani já, ani moje partnerka, ale manželka. Dříve to byla Delvita, nyní Billa. Velká nákupní centra naprosto nesnáším, takže takový typ obchodu je velikostně maximum, co mohu navštívit. Já si pouze pamatuji, kde mají jemně perlivé vody, pivo a řecký stánek s olivami.
7. Ne, mně nechybí nic. Pokud vznesu požadavek na mořskou rybu, manželka jej splní, takže nevím, že by něco v obchodech chybělo.
8. Ve světových kuchyních nemám absolutní jedničku. Miluji italskou kuchyni, mám rád indickou a samozřejmě thajskou.
9. Na procenta určitě vyhrají domácí večeře, ale jsou období – každoročně listopad až prosinec – kdy vítězí večeře v restauracích. Rovněž v době pobytu v zahraničí je to jednoznačné – restaurace.
10. Snažím se hledat stále nové a nové. Již jsem říkal, že mám rád mořské plody, takže restaurace, kde je dělají, nejlépe v přímořských zemích. Naposledy jsem byl v restauraci Aromi v Mánesově ulici – vynikající kulinářský zážitek včetně výborného vína. Pokaždé vynikající zážitek je v restauraci Rios na Vyšehradě, nebo U staré basy na Můstku. A takhle bychom mohli jít po desítkách restaurací po Praze – Aria hotel, V studni, Pálffyho palác, U sedmi andělů a tak dále.

Petr Smutný, PricewaterhouseCoopers, ředitel

1. Přednost = hovězí, ryba, kuře, zvěřina. Nemusím = vepřové, jehněčí.
2. Sýr.
3. Ovoce.
4. Ano.
5. Ano.
6. Místní obchůdek.
7. Ne.
8. Francouzská, mexická.
9. Doma.
10. Bellevue, Sahara.

Jaroslav Míl, Svaz průmyslu a dopravy ČR, prezident

1. Drůbež a ryby. Skopové moc nemusím.
2. Oboje.
3. Po ovoci.
4. Manželka ano.
5. Ne.
6. Zvykl jsem si a vyhovuje mi Globus.
7. Ne.
8. Italská.
9. Když večeřím, tak v restauracích.
10. Ty, kam mohu jít s dobrou společností, kde je příjemná obsluha, dobrý kuchař a hezké prostředí. Tento rok nejčastěji Forest Golf Klánovice.

Tomáš Drábek, King Sturge ČR, šéf investičního oddělení

1. Ryby, hovězí ano, kuřecí ne. 2. Sýr.
3. Zelenina.
4. Ano.
5. Ne.
6. V malých obchodech, nejlépe když je vlastník za pultem.
7. Kvalitní zelenina.
8. Italská.
9. Doma.
10. Ambiente. Aromi, Kogo.

Radomír Šimek, Siemens, finančně-ekonomický ředitel

1. Přednost dávám jednoznačně masu mořských ryb; nejen proto, že je (údajně) zdravé a (průkazně) lehce stravitelné, ale chutná mi. Jsou ale okamžiky, kdy mám vysloveně „zvířecí“ chuť na pořádný steak. Nemusím naproti tomu maso vepřové a mušle.
2. Nejraději obojí, a sice v kombinaci s čerstvým, křupavým, vonícím tmavým chlebem.
3. Záleží na situaci, ale spíše po zelenině (myšlen dobrý míchaný salát s olivovým olejem a ovčím sýrem feta popřípadě s balzamikem).
4. Ne, protože na to nemám čas a ani tomu moc nevěřím.
5. Myšlenkově zásadu dodržuji, v praxi to bohužel vypadá úplně jinak.
6. Běžné potraviny nakupujeme v supermarketech, speciality a pochutiny v oddělení lahůdek velkoobchodu.
7. Chybí mi vyšší kvalita některých produktů; hlavně u ovoce a zeleniny mám někdy dojem, že je to v zahraničí nakupováno „ve výprodeji“, aby to bylo co nejlevnější; podle toho také vypadá chuť (která chybí).
8. Jednoznačně italská pro svoji rozmanitost, lehkost a chuť (v kombinaci s dobrým červeným vínem), ale nepohrdnu klasickou českou (jednoduchou) kuchyní, jako jsou bramboráky, smažený sýr a podobně.
9. Večeře doma trochu převažují. Není pro mě ale podstatné, zda doma nebo v restauraci, důležitá je atmosféra, kterou u toho dokážeme vytvořit.
10. Nemohu být úplně konkrétní a říct jméno mojí oblíbené restaurace, pak by tam chodili všichni; všeobecně řečeno jsou to restaurace s italskou, respektive ostatní mediteránskou kuchyní.

Michel Fleischmann, mediální skupina Lagardere CZ, prezident

1. Ano - hovězí. Ne - koňské.
2. Sýr - kozí.
3. Ovoce.
4. Ne.
5. Ne.
6. Řetězce, večerky.
7. Kvalitní mořské plody.
8. Francouzská a thajská.
9. Půl na půl.
10. Momentálně Pálffy palác.

Mohlo by vás zajímat

  • Pavel Ryba - muž, který Čechům prodá ročně tunu zlata

  • Majitel textilky Juta a senátor Hlavatý: V Senátu by…

  • Jan Hawelka: kavárenská hvězda z Mostu

  • Aleš Kučera: Chvíli potrvá, než se lidé naučí se státem…

  • Ondřej Kania: Otevřeme další dvě školy

  • Martin Burda: Bankám v Česku ujíždí vlak

  • Mnislav Zelený Atapana: Přítel amazonských indiánů

  • Jan Bílý: Nebuď uštvaný manažer. Buď král!

  • Jaroslav Žlábek: Na jedno nabití ujedeme 1000 kilometrů

Hry pro příležitostné hráče