Nečekaný "úspěch" státních financí

10. ledna 2005, 00:00 - JAN ŠMÍD
10. ledna 2005, 00:00

Hospodaření státu dopadlo v uplynulém roce lépe, než se čekalo. Deficit je o 21,5 miliardy nižší, než kolik dovoloval přijatý zákon o státním rozpočtu na rok 2004. Místo schválených 115 miliard máme schodek "jen" 93,5 miliardy. Ekonomové ale nejsou nadšení. Dojem, že náš stát hospodařil lépe než jindy, je totiž jen optický.

Co se vlastně stalo? Stát se ani trochu neuskrovnil, co se týká výdajů a rozdával ještě plnějšími hrstmi. Zatímco v roce 2003 utratil 700 miliard, za rok 2004 už to bylo 769 miliard. Aby na svou velkorysou politiku vůbec měl, musel si zvýšit příjmy tím, že zvedl daně u pohonných hmot, cigaret, alkoholu, telefonování, státu jsme pomohli i v čistírně, v restauraci a ještě leckde jinde. Díky našemu přispění se nakonec vybralo o 15,3 miliardy více, než odhadovalo ministerstvo financí, a to je základ loňského fiskálního zázraku. Samotné úspory státní pokladny se přitom pohybují okolo 6 miliard korun oproti plánu. Není to špatné, ale co je to proti faktu, že je to stále o 69 miliard větší útrata než před rokem? Kdy by si státní pokladna zasloužila pochvalu? Kdyby dokázala hospodařit stím, co mívala i bez loňského zvýšení daní. Kdyby z toho dokázala dokonce ušetřit nebo alespoň snížit deficit, pak by zasloužila pochvalu dvojnásobnou. Ale nic z toho se nestalo. Reformy veřejných financí pokračují ze špatného konce. Místo snižování státních výdajů se zvyšují příjmy a státní pokladna zmenšuje své neslavné schodky tím, že zvýšila daně o desítky miliard. Veřejné finance bez velkých schodků potom vypadají statisticky lépe, snáze splníme kritéria EU a třeba se dříve dočkáme zavedení eura. N a euro se sice těšíme, ale samotné zavedení společné evropské měny nás nebude automaticky katapultovat mezi prosperující a bohaté státy západní Evropy. Pokud budeme chtít dohánět vyspělý svět rychleji, měli bychom vytvořit co nejlepší podmínky těm, kdo nás svou prací táhnou vpřed. Když je budou dusit vysoké daně, oddálíme vlastní prosperitu o mnoho let. Politici však mají jiné časové preference. Zdá se, že přemýšlejí hlavně o tom, jak překlepat další fiskální rok a podle toho také vypadá rozpočtová politika. Teoreticky platí, že hospodaření státu by mělo odpovídat možnostem ekonomiky. V praxi to zkoušíme obráceně: stát si diktuje, co by ještě chtěl, a vymýšlí způsoby, jak na své obžerství vydolovat z ekonomiky další peníze, děj se co děj. Letos se zvedly daně, a státní pokladna dostala tolik peněz, že to ani nečekala. S takovým úspěchem při výběru nových daní se nepočítalo ani v návrhu rozpočtu na letošek, protože ještě nemohla být známa čísla za rok 2004. Co se stane? Vyšší daně nebudou platit kupříkladu až od května, ale už od samého začátku roku, a tak se může stát, že ministerstvo financí nevybere navíc 15 miliard, ale třeba třicet. Co s nimi? Nebylo by logické daně v průběhu roku alespoň o kousek snížit? Zapomeňme. N aivní představy nepolitiků nemají v reálném světě šanci. Spíš se dočkáme toho, že jednotlivé rezorty nebudou nijak úzkostlivě šetřit v naději, že vyšší výběr daní srazí nepěkný deficit ibez jejich přičinění.

autor je politolog

Mohlo by vás zajímat

  • Pavel Ryba - muž, který Čechům prodá ročně tunu zlata

  • Majitel textilky Juta a senátor Hlavatý: V Senátu by…

  • Jan Hawelka: kavárenská hvězda z Mostu

  • Aleš Kučera: Chvíli potrvá, než se lidé naučí se státem…

  • Ondřej Kania: Otevřeme další dvě školy

  • Martin Burda: Bankám v Česku ujíždí vlak

  • Mnislav Zelený Atapana: Přítel amazonských indiánů

  • Jan Bílý: Nebuď uštvaný manažer. Buď král!

  • Jaroslav Žlábek: Na jedno nabití ujedeme 1000 kilometrů

Hry pro příležitostné hráče