Nečekal jsem na české firmy

19. května 2003, 00:00 - admin
19. května 2003, 00:00

Náčelník týlového zajištění českého kontingentu nakupoval v Kuvajtu i šroubkyAčkoliv český kontingent dostal podobně jako američtí vojáci k dispozici v Campu Doha jen podlahu v přístavním skladišti, dokázal pplk. Miroslav Matis se svými lidmi postavit z kontejnerových buněk a sádrokartonu skromné příbytky pro vojáky i štáb velení.

Náčelník týlového zajištění českého kontingentu nakupoval v Kuvajtu i šroubky

Ačkoliv český kontingent dostal podobně jako američtí vojáci k dispozici v Campu Doha jen podlahu v přístavním skladišti, dokázal pplk. Miroslav Matis se svými lidmi postavit z kontejnerových buněk a sádrokartonu skromné příbytky pro vojáky i štáb velení. Tvrdí, že by rád preferoval české firmy, ale často na to nebyl čas.

* Vzhledem k tomu, že kuvajtská mise české armády stála několik stovek milionů korun, bylo by asi dobře, aby alespoň nějaká část z toho plynula do českých společností, ne?

Taky že tomu tak zčásti bylo. Ale Kuvajt není Bosna, kam jsme si vozili pravidelně kamionem i proviant. Sem jsme přivezli jen techniku.

* A když bylo třeba stavět?

Samozřejmě jsme preferovali nákup materiálu u nás doma, ale některé úpravy prostě spěchaly a navíc na materiál z domova bychom museli třeba i měsíc čekat. To jsme si nemohli dovolit. A konečně náklady na dopravu se velmi často postaraly o rozhodnutí, kde materiál nakupovat. Tady to prostě bylo lacinější. Co pořídím v Kuvajtu za podobné peníze jako doma, tak do toho jdu hned. Nečekám na české firmy.

* V posledních dnech jste pomáhal budovat polní nemocnici v Basře. Nebyla by tam příležitost pro české společnosti?

Polní nemocnice je vlastně kompletní balík, který se na místě prostě rozbalí. Mnoho vnějších vstupů už nutných není. Jen snad medikamenty, ale to je logistika, která musí být zajištěna už dlouho před samotným výjezdem.

* Máte zkušenost i z Kosova. Tam byly podmínky jiné?

Snad klimatické. Ale pro vojáka je to všude totéž: Dostane rozkaz a musí jeho splnění zabezpečit.

* Pro Irák se chystá - dokonce už se rozbíhá - velká obnovovací operace. Jaké podle vás v ní má ČR šance?

Dobré. Češi jsou nápadití ipracovití. Jako dobrou příležitost vidím asi strojírenství. Právě strojírenské podniky, které jsme při našich cestách po Iráku viděli, byly dost poničené válkou nebo prostě jen zdevastované.

* To je ale následek chování místního obyvatelstva. Budou lidé, kteří vyrabují svou vlastní úpravnu vody nebo nemocnici, vůbec ochotni spolupracovat?

Zatím je vidím jen jako chudáky. Mají za sebou tři těžké války, diktaturu a tvrdé sankce. Tak to je. A co se týká spolupráce místního obyvatelstva, mám za sebou zkušenost z Kosova a ta není moc dobrá.

* V jakém smyslu?

Z Kosova jsem se vracel s pocitem, že lidi se tam zastavili v pozici konzumentů, spotřebitelů mezinárodní materiální pomoci. Ale vlastní iniciativu vedoucí k nějaké rychlé obnově země příliš (nebo skoro žádnou) vlastně nevyvíjeli.

O vaše poslední zkušenosti z jižního Iráku by dost možná stál nejeden český podnik, který uvažuje o aktivitách v zálivu.

Od třetího června budu zpět v republice a kdokoliv se na mě obrátí, tomu samozřejmě rád poradím.

Mohlo by vás zajímat

  • Majitel textilky Juta a senátor Hlavatý: V Senátu by…

  • Jan Hawelka: kavárenská hvězda z Mostu

  • Aleš Kučera: Chvíli potrvá, než se lidé naučí se státem…

  • Ondřej Kania: Otevřeme další dvě školy

  • Martin Burda: Bankám v Česku ujíždí vlak

  • Mnislav Zelený Atapana: Přítel amazonských indiánů

  • Jan Bílý: Nebuď uštvaný manažer. Buď král!

  • Jaroslav Žlábek: Na jedno nabití ujedeme 1000 kilometrů

  • Daniel Stein Kubín: Slova jsou jen slova, surf a poušť…

Hry pro příležitostné hráče