Nebraňte se rozhovorům

29. září 2003, 00:00 - JAKUB TUREK jakub.turek@horydoly.cz
29. září 2003, 00:00

VELMI ÚČINNÝM PROSTŘEDKEM PRO FIREMNÍ KOMUNIKACI SE ZÁKAZNÍKY PROSTŘEDNICTVÍM MASMÉDIÍ JSOU ROZHOVORY. JAK VELKÁ FIRMA, TAK MALÝ A STŘEDNÍ PODNIKATEL NEBO ŽIVNOSTNÍK BY JE NIKDY NEMĚL ODMÍTAT, AŤ SE JEDNÁ O TELEVIZI, ROZHLAS, TISK ČI INTERNET.

Jak omezit úmyslné i neúmyslné zkreslení řečeného

Při poskytnutí rozhovoru novinám, časopisu, rozhlasu či jinému médiu předem se smiřte s tím, že to od čtenářů schytáte. Není totiž člověk ten, který by se zavděčil všem. A tak vás budou po uveřejnění na malém městečku zastavovat spoluobčané a říkat vám, co si myslí. Ve velkém městě vám to řeknou kamarádi v hospodě, ale napíšou i čtenáři do redakce. Ta jejich názory ráda otiskne.

PRÁCE S ROZHOVOREM

Může se ovšem stát, že noviny uveřejní rozhovory, které nejsou pravdivé. Před několika lety vytiskl jeden z velkých deníků celostránkový rozhovor s americkou hvězdou, která dorazila do tuzemska. Po pár dnech se ukázalo, že si ho redaktor úplně vymyslel. Nejprve přišel vyhazov, ale poté ho šéfredaktor znovu přijal. Nešlo přitom o žádného ctižádostivého mladíčka, ale zavedeného redaktora. Redaktoři společenských a rodinných časopisů velmi často sestavují „své“ rozhovory s hudebními a filmovými hvězdami z útržků, které vyčetli v zahraničních médiích. Kusé věty tak kolují po zeměkouli bez nějakého zásadního smyslu. To se naštěstí podnikání příliš netýká. Horší jsou upravované citace v seriózních rozhovorech. Pro pohodlí čtenářů se samozřejmě musí rozhovor upravovat, krátit, vynechávat v něm nepodstatné otázky a odpovědi. Ale nesmí se ztratit smysl vět ani celku. Seriózní noviny přitom nenechávají rozhovory svých redaktorů autorizovat z obav před pokusy o cenzuru ze strany zpovídaných. Záleží tedy jen na citu redaktora a odpovědnosti editora, aby rozhovor dopadl dobře. V kratších telefonických rozhovorech na superaktuální téma se může dokonce stát, že redaktor upraví citaci tak, aby se mu hodila do krámu a odpovídala jeho představě o tématu. Úmyslné i neúmyslné zkreslení lze omezit tím, že si při rozhovoru zapneme diktafon a upozorníme na to i redaktora. Ten si dá jistě větší pozor, protože už ví, co si o jeho práci myslíme. Je to zároveň pojistka pro případné jednání o opravě či dokonce při soudním jednání. Extrémní formou upravených rozhovorů jsou i vymyšlené osoby z lidu. Nepoužívají je jen obskurní zásilkové firmy ve svých letácích, ale mnohdy i celostátní deníky a komerční televize. Běžně se tak pracuje v ženských a společenských časopisech. Redaktoři předstírají, že s někým mluvili, citují ho, dokonce ho někdy i jmenují, ale takový člověk nikdy neexistoval. Citace se používají k doložení názorů lidí z ulice a zároveň k oživení textu. Běžné jsou například „příběhy“, které začínají: „Třicetiletou Janu Novou z malého města v Čechách její manžel deset let bije.“ Takové citace se špatně dokazují a v podstatě se proti nim nelze bránit.

CO DĚLAT

1. Vytipovat novináře, kteří často píší (filmují nebo hlásí) o předmětu vašeho podnikání.

2. Osobně je kontaktovat a nabídnout jim spolupráci.

3. Pravidelně je zásobovat informačními materiály o vaší firmě, situaci na trhu a obrazovými podklady.

4. Nejméně jednou ročně pořádat tiskovou konferenci na atraktivní téma.

5. Na případné dotazy okamžitě odpovídat.

6. Po zveřejnění nesrovnalostí ještě týž den požadovat opravu, omluvu nebo uvedení věcí na pravou míru.

7. (Nechceme navádět, ale mnohé novináře si lze zavázat exkluzivními informacemi, dárky a pozvánkami na atraktivní akce.)

ZPŮSOBY KOMUNIKACE

E-mail: Nejběžnější forma předávání pravidelných informací anebo běžných zpráv z podnikání jako jsou obchodní výsledky, získání nových zakázek nebo změna vlastnické struktury.

Internet: Ve všech firemních materiálech by měl být výrazný odkaz na internetovou stránku. To je obvykle první místo, odkud novinář začíná pátrat po informacích.

CD-ROM: Na discích se předávají obrázky do novin a na internetové servery, lze zde umístit i celou prezentaci firmy nebo jejích výsledků.

Diapozitivy a fotografie: Pro kvalitní časopisy jsou obrazové podklady nejpřijatelnější na diapozitivech, v horším případě na velkých fotografiích.

Presskit: Materiály ve složce, které novináři dostávají při tiskových konferencích nebo při návštěvě firmy.

Tisková konference: Svolává se náhle, aby se firma pochlubila svým úspěchem na trhu či naopak vysvětlila své stanovisko k závažným negativním informacím, nebo plánovaně kvůli své prezentaci. Téma konference by vždy mělo být nové nebo mírně konfliktní, aby novináře přilákalo.

Osobní schůzka: V regionálních médiích se jedná o jednu z nejběžnějších metod jak informovat novináře o firmě, velké deníky a televizní stanice to však často odmítají kvůli obavám z nařčení z korupce nebo kvůli nedostatku času.

Prohlídka firmy: Nejúčinnější jsou prohlídky skupiny novinářů se zkušeným průvodcem.

Telefonát: Obvykle má smysl především mezi lidmi, kteří se osobně znají. Pokud volá zástupce firmy novináři, měl by okamžitě následovat mail s podrobnostmi, jinak novinář zapomene obsah rozhovoru. Pokud volá novinář, je na místě největší ostražitost, protože tak se řeší aktuální zpravodajství.

Mohlo by vás zajímat

  • Pavel Ryba - muž, který Čechům prodá ročně tunu zlata

  • Majitel textilky Juta a senátor Hlavatý: V Senátu by…

  • Jan Hawelka: kavárenská hvězda z Mostu

  • Aleš Kučera: Chvíli potrvá, než se lidé naučí se státem…

  • Ondřej Kania: Otevřeme další dvě školy

  • Martin Burda: Bankám v Česku ujíždí vlak

  • Mnislav Zelený Atapana: Přítel amazonských indiánů

  • Jan Bílý: Nebuď uštvaný manažer. Buď král!

  • Jaroslav Žlábek: Na jedno nabití ujedeme 1000 kilometrů

Hry pro příležitostné hráče