Nebojte se dokazování

15. října 2007, 00:00 - Lichnovský, Ondrýsek & partneři, a. s.
15. října 2007, 00:00

Při daňovém řízení můžete zapomenout na presumpci neviny. Dokazování se totiž řídí zásadou, podle níž musí takzvané důkazní břemeno prvotně unést poplatník, nikoliv úřad.

Daňové řízení krok za krokem Při daňovém řízení můžete zapomenout na presumpci neviny. Dokazování se totiž řídí zásadou, podle níž musí takzvané důkazní břemeno prvotně unést poplatník, nikoliv úřad.

Pro zajištění podkladů ve vyměřovacím řízení má nezastupitelnou úlohu institut dokazování. V rámci dokazování vyzývá správce daně (finanční úřad) daňový subjekt (poplatníka) k prokázání skutečností, uváděných v daňovém přiznání.

Při dokazování je velice důležitá jedna ze základních zásad daňového řízení, o nichž jsme podrobně psali ve druhém díle tohoto seriálu. Jde o zásadu volného hodnocení důkazů. Na jejím základě správce daně, který vede dokazování, hodnotí při rozhodování  důkazy podle své úvahy, a to každý důkaz jednotlivě a všechny důkazy v jejich vzájemné souvislosti.

Myšlenková činnost

Co se rozumí hodnocením důkazů? Jedná se o myšlenkovou činnost správce daně, při níž je provedeným důkazům přisuzována jejich hodnota podle závažnosti. Správce daně určuje, jaký význam mají jednotlivé důkazy pro jeho rozhodnutí a zda o ně může opřít svá skutková zjištění.

Důkazy je nutné hodnotit také po stránce jejich zákonnosti. Správce daně zkoumá, zda důkazní prostředky byly získány v souladu se zákonem, či zda v tomto směru vykazují vady a jde tak o důkazy nezákonné. K nezákonným důkazním prostředkům totiž správce daně nepřihlíží, což souvisí se zásadou zákonnosti.

Hodnocením důkazů z hlediska jejich pravdivosti pak správce daně dochází k závěru, které skutečnosti lze považovat za pravdivé, a které nikoliv.

Co je důkaz

Jako důkazních prostředků lze užít všech prostředků, jimiž lze ověřit „skutečnosti rozhodné pro správné stanovení daňové povinnosti“ a které nejsou získány v rozporu s obecně závaznými právními předpisy.

Jde zejména o různá podání daňových subjektů, o svědecké výpovědi a znalecké posudky, veřejné listiny, povinné zázna-

my vedené daňovými subjekty (účetnictví), doklady k nim a podobně.

Břemeno tvrzení

V daňovém řízení platí, že daňový subjekt si svou daňovou povinnost primárně stanoví sám, zpravidla daňovým přiznáním. Stíhá jej tudíž břemeno tvrzení. Toto své tvrzení má pak na výzvu správce daně dokázat, čímž jej stíhá břemeno důkazní.

Daňový subjekt tedy musí prokázat všechny skutečnosti, které je povinen uvádět v přiznání nebo k jejichž prokázání byl správcem daně vyzván.

Poznatky z praxe: Správci daně jsou oprávněni vyzvat daňový subjekt jen a pouze k prokázání skutečností, které poplatník uvedl ve svém přiznání. Z toho tak vyplývá, že po daňovém subjektu nelze požadovat prokázání skutečností, které ne- vycházejí z daňového přiznání či na nichž se daňových subjekt nepodílel.

Přesto to není vždy jen daňový subjekt, který má v daňovém řízení povinnost dokázat svá tvrzení. V určitých případech je tato povinnost uložena také správci daně. Ten musí prokazovat:

• doručení písemností daňovému subjektu;

• existenci skutečností rozhodných pro užití právní domněnky či právní fikce;

• existenci skutečností vyvracejících věrohodnost, průkaznost, správnost či úplnost účetnictví daňového subjektu;

• existenci skutečností rozhodných pro uplatnění zákonných sankcí.

Účetnictví je základ

Jedním z nejčastějších důkazních prostředků je účetnictví daňového subjektu. Prokazuje-li daňový subjekt správci daně konkrétní skutečnosti předložením účetnictví, pak je to správce daně, kdo musí prokázat „existenci skutečnosti“ vyvracející věrohodnost, průkaznost, správnost či úplnost účetnictví. V opačném případě se má skutečnost tvrzená daňovým subjektem za prokázanou.

Poznatky z praxe: U nesprávně zaúčtovaných, avšak daňově správně posouzených transakcí hrozí vysoké riziko, že správce daně takový případ vyloučí z daňově uznatelných nákladů. Ačkoliv by v takovém případě finanční úřady postupovaly v rozporu se zákonem, podnikatelé se proti tomuto postupu – patrně z neznalosti – jen zřídkakdy brání.

Svědci a odkaz na obchodní tajemství

Svědek je definován jako osoba, která svými smysly zažila důležité okolnosti pro daňové řízení. Ačkoliv svědecká výpověď patří mezi důležité důkazní prostředky, neřadí se mezi nejspolehlivější. Důvodem je, že mezi osvědčovanou okolností a samotným výslechem často existuje velká časová prodleva.

Při své výpovědi je svědek povinen vypovídat pravdivě a nic nezamlčet. Výpověď může odepřít pouze v případě, že by sebe nebo osoby blízké vystavil nebezpečí trestního

stíhání.

Jako svědek nesmí být vyslechnut ten, kdo by porušil státní tajemství, zákonem ulo-

ženou nebo zákonem uznanou povinnost mlčenlivosti.

Poznatky z praxe: Mezi zákonem uznanou povinnost mlčenlivosti patří také obchodní tajemství. Může nastat situace, kdy se podnikatelé ocitnou v pozici svědka ve věci jiného poplatníka, nicméně pravdivou výpovědí by mohli způsobit nebezpečí doměření své vlastní daňové povinnosti. V tomto případě se mohou odvolat na obchodní tajemství a výpověď na konkrétní otázku odepřít.

Před výslechem je správce daně povinen poučit svědka o jeho povinnosti vypovídat pravdivě a nic nezamlčet a o právních následcích nepravdivé nebo neúplné výpovědi. To znamená, že nebude-li svědek vypovídat pravdivě, může se dopustit přestupku podle zákona o přestupcích. Následkem neúplné či nepravdivé výpovědi tak nemůže být – jak občas správci daně nesprávně poučují – pokuta až do výše dvou milionů korun či stíhání pro trestný čin.

Má-li být výslech svědka použit v rámci dokazování, je nezbytné, aby bylo daňovému subjektu (poplatníkovi), jehož

se dokazování týká, umožněno klást svědkovi otázky. V opačném případě takovýto důkaz nelze při dokazování použít, jelikož byl pořízen v rozporu se zákonem! Nicméně stále existují správci daně, kteří toho nedbají. Při výslechu pak svědkovi účelově kladou otázky tak, aby podpořili pouze své závěry. Daňový subjekt pak nemá proti takovéto výpovědi možnost ob-

rany, což je v rozporu s „rovnosti zbraní“, jak již mnohokráte v judikátech rozhodly tuzemské soudy.

Poznatky z praxe: Výslech svědka, při kterém není daňovému subjektu umožněno klást svědkovi otázky, odporuje zásadě zákonnosti a nelze jej tudíž v daňovém řízení použít v neprospěch daňového subjektu.

Poplatník nemusí vypovídat pravdivě Od svědecké výpovědi je nutné odlišit výslech daňového subjektu (poplatníka). Zatímco svědek popisuje skutečnosti týkající se třetích osob, daňový subjekt popisuje skutečnosti týkající se jeho samotného. Daňový subjekt na rozdíl od svědka nemá zákonnou povinnost vypovídat pravdivě a nic nezamlčet. Nicméně stále existují správci daně, kteří poučují daňové subjekty o této povinnosti a možnosti sankce v případě neuposlechnutí. Pozor na to, co uvedete do protokolu

Dojde-li v daňovém řízení k ústnímu jednání, je správce daně povinen sepsat protokol o ústním jednání. Jelikož protokol patří mezi hojně užívané důkazní prostředky, měli by podnikatelé být při jeho sepisování obezřetní, ob-

zvláště při uvádění kategorických tvrzení.

Poznatky z praxe: Správci daně často pak takováto tvrzení užívají proti daňovým subjektům v případech, kdy jinak zjištěný skutkový stav svědčí o okolnostech příznivějších, než jak je daňový subjekt uvedl do protokolu.

Velmi podezíravý by daňový subjekt měl být v situaci, kdy správce daně sepisuje již předtištěný protokol s okolnostmi, které podnikatel nikdy netvrdil.

Doporučujeme do protokolu zaznamenávat doslovně svá tvrzení a nenechat na správci daně jejich formulaci. Může se totiž snadno stát, že výsledný obsah protokolu bude zcela odlišný od zapisovaného sdělení.

Uvítali bychom právní úpravu, která by přikazovala správcům daně pořizovat při sepisování protokolu audiovizuální záznam. Má-li protokol obsahovat souvislé a přesné vylíčení celého průběhu sepisování, pak by tento požadavek (na audiovizuální záznam) neměl být problémem. Mnohdy by ale touto povinností přišli správci daně o možnost zastrašovat a ovlivňovat osoby zúčastněné na řízení, což by se jim pravděpodobně nelíbilo.

Dodejme ještě, že „o skutečnostech majících vztah k daňovým spisům jinde neuvedeným“ sepisuje správce daně takzvaný úřední záznam. Jedná se o různá ústní sdělení, oznámení, poznámky, obsah telefonických hovorů, odkazy na jiné spisové materiály, výpisy ze záznamů (ať již vlastních, nebo cizích) a další skutečnosti vztahující se k věci a zjištěné správcem daně

Poznatky z praxe: Podnikatelé by se měli vyvarovat sdělením mimo protokol. Může se totiž velmi snadno stát, že správce daně na základě těchto sdělení vytržených z kontextu sepíše úřední zá- znam, který následně využije proti nim.

Pomůcky nemusí vždy uškodit Finanční úřady stanovují daň primárně dokazováním. Při stanovování daně však může dojít k situaci, kdy není možné daň stanovit dokazováním. Zde pak nastupuje institut stanovení daňové povinnosti za použití pomůcek. Zdůrazňujeme však, že správce daně má vždy povinnost snažit se stanovit daň dokazováním, jelikož v takovém případě existuje největší předpoklad, že daň bude stanovena co nejpřesněji. Jaké jsou podmínky pro stanovení daně za použití pomůcek? Daňový subjekt nesplní svou povinnost prokázat tvrzené skutečnosti, a zároveň není možné daň stanovit dokazováním. Znamená to, že nesplnění konkrétní povinnosti něco prokázat ještě neznamená automatickou možnost správce daně ke stanovení daně užít pomůcky. Na základě našich zkušeností ale takto správci daně nepostupují. Takže: existuje-li možnost stanovit daň dokazováním, nelze nikdy přejít na pomůcky. Pokud správce daně stanovuje daň na základě pomůcek, je povinen přihlédnout i k takovým zjištěným okolnostem, z nichž vyplývají výhody pro daňový subjekt. A to i tehdy, jestliže poplatníkem nebyly během řízení uplatněny! Tuto povinnost správci daně velmi často ignorují, což ve svém důsledku zpravidla vede ke zrušení platebního výměru při následném soudním přezkumu. Poznatky z praxe: Mohou nastat situace, kdy je stanovení daně podle pomůcek pro podnikatele mnohem příznivější než stanovení daně dokazováním. Nicméně nedoporučujeme se na to spoléhat či dokonce úmyslně se snažit této skutečnosti využít. Riziko je zde značné. Lichnovský, Ondrýsek & partneři, a. s. www.danovespory.cz

Mohlo by vás zajímat

  • Pavel Ryba - muž, který Čechům prodá ročně tunu zlata

  • Majitel textilky Juta a senátor Hlavatý: V Senátu by…

  • Jan Hawelka: kavárenská hvězda z Mostu

  • Aleš Kučera: Chvíli potrvá, než se lidé naučí se státem…

  • Ondřej Kania: Otevřeme další dvě školy

  • Martin Burda: Bankám v Česku ujíždí vlak

  • Mnislav Zelený Atapana: Přítel amazonských indiánů

  • Jan Bílý: Nebuď uštvaný manažer. Buď král!

  • Jaroslav Žlábek: Na jedno nabití ujedeme 1000 kilometrů

Hry pro příležitostné hráče