Nebojte se cukrovky!

17. července 2006, 00:00 - ROBERT ŠIMEK
17. července 2006, 00:00

HERMANN KUFFNER Cukrová řepa neboli cukrovka patřila v českých zemích odedávna k hojně využívaným zemědělským surovinám. Vlastní cukrovar mělo téměř každé větší město, v celkové produkci se ale jen málokdo dokázal vyrovnat břeclavskému podniku Hermanna Kuffnera.

HERMANN KUFFNER Cukrová řepa neboli cukrovka patřila v českých zemích odedávna k hojně využívaným zemědělským surovinám. Vlastní cukrovar mělo téměř každé větší město, v celkové produkci se ale jen málokdo dokázal vyrovnat břeclavskému podniku Hermanna Kuffnera. Jihomoravské město Břeclav bylo až do poloviny 19. století centrem chudé zemědělské oblasti. Vše se změnilo teprve roku 1839, kdy tudy začaly jezdit první vlaky po Severní dráze z Vídně do Haliče. Město se stalo důležitým železničním uzlem a brzy v něm vznikly i první výrobní podniky. Velkou zásluhu na rozvoji břeclavského průmyslu měli přitom místní Židé. Známé byly rody Siskindlů, Bittnerů, Holländerů či Steinů, do popředí se ale záhy dostala rodina Kuffnerů. Její členové se postupně zabývali lihovarnictvím, drožďařstvím i pivovarnictvím, největšího úspěchu však dosáhli při výrobě cukru. Hermann Kuffner dokázal překonat počáteční problémy a do konce 19. století se stal jedním z největších cukrovarnických podnikatelů v rakousko-uherské monarchii. OD LIHU K CUKRU Kuffnerové patřili původně k takzvaným familiantům, tedy židovským rodinám, které měly v Břeclavi úředně povolený pobyt. Její členové se ve městě usadili již počátkem 18. století, o čemž svědčí záznam o pronájmu místní palírny. Již od počátku se projevovali jako zdatní podnikatelé. Postupně si od knížecího rodu Lichtensteinů pronajali i pivovar, sladovnu a koželužnu a do poloviny 19. století zmíněné podniky odkoupili. Výrobou lihovin se zabýval David Kuffner, který chtěl ke stejnému podnikání přimět i syna Hermanna. Aby ho přivedl do firmy, odvolal ho dokonce i ze studií v Mikulově, mladý Hermann se ale později stejně vydal vlastní cestou. Všiml si, že ve městě ani v blízkém okolí dosud nepracuje žádný průmyslový cukrovar, a roku 1862 se proto rozhodl přímo v Břeclavi jeden založit. Tovární budovy nechal postavit u silnice do Staré Břeclavi, na pozemku, kde dříve stávaly stodoly na uskladnění sena a slámy pro armádu. Přes řeku Dyji zde vedl dřevěný most, který byl výhodnou spojnicí s druhou částí města, blízko závodu byla navíc železniční zastávka, kam Kuffner brzy zavedl podnikovou vlečku. V prvních letech zpracovával závod zhruba pět tun cukrové řepy denně, osev na vlastních i okolních pozemcích ale postupně stoupal a továrna přestávala výkonem stačit. Kuffner proto rozhodl o zřízení difuzní linky, čímž se objem zpracovávané řepy zvedl až na 20 tun denně. Kuffnerův cukrovar a Jánský most|

TELÁTKA Z ŘEPY Velký rozmach cukrovarnického průmyslu na Břeclavsku měl za následek i vznik dalšího cukrovaru v obci Podivín. Byl založen roku 1874 jako akciový rolnický cukrovar, cíle měl však vzhledem ke svému postavení až příliš odvážné a brzy se propadl do dluhů. Situace zkušeně využil Hermann Kuffner, který krachující závod roku 1890 odkoupil, oddlužil a přeměnil ve svůj pobočný závod. Zvýšil tím nejen dosavadní objem výroby, ale v podstatě ovládl i zpracování cukrové řepy z celého Břeclavska. Nebyl to ale jen cukr, který Kuffnerovy závody produkovaly. Při tak velkém množství zpracovávaných surovin zůstávalo i hodně zeleného chrástu a řepných skrojků, které se výborně hodily na výkrm hovězího dobytka, určeného na maso. Na rozsáhlém cukrovarském dvoře v Břeclavi proto vznikly i chlévy, kde se zbytky z hlavní výroby výhodně likvidovaly. Dobře vykrmené kusy dobytka pak směřovaly nejen na místní jatka, ale po železnici se vyvážely až do Vídně, kde o ně byl velký zájem. Neustálý rozvoj Kuffnerových podnikatelských aktivit s sebou přinášel nová pracovní místa, což způsobilo i výrazný vzestup počtu obyvatel Břeclavi. Původní zemědělská obec se zhruba třemi tisíci obyvateli se do roku 1872 natolik rozrostla, že bylo povýšeno na město a celkový počet lidí brzy dosáhl hranice sedmi tisíc. PROSPĚŠNÝ POŽÁR Podnikání probíhalo hladce až do roku 1893, kdy v nebývale horkém srpnu zachvátil břeclavský cukrovar mohutný požár a celá továrna do základů vyhořela. Nepoškozeno zůstalo pouze jedno skladiště a nebylo proto možné zahájit podzimní řepnou kampaň. Většinu smluvených zakázek naštěstí dokázal pokrýt pobočný závod v Podivíně, a firma se tak i s touto nelehkou situací dokázala nakonec vyrovnat. Zbytky vyhořelých provozů nechal Kuffner neprodleně odstranit a ještě koncem roku 1893 začal se stavbou nových továrenských budov podstatně větších rozměrů, čímž ničivého požáru vlastně využil. Znovupostavený cukrovar vybavil navíc nejmodernějším strojním zařízením, které umožnilo zpracovávat až 36 tun cukrové řepy denně. Vybudování všech nových prostor i jejich vybavení stroji přitom trvalo pouhý jeden rok, takže následující řepná kampaň byla zahájena již podle plánu. Břeclavský cukrovar se stal největším a nejmodernějším podnikem svého druhu v celém Rakousku-Uhersku. Roční objem zpracovávané řepy dosáhl brzy téměř tří milionů kilogramů, čímž se mohl chlubit málokterý evropský cukrovar. Vyrobený cukr byl navíc výborné kvality a bez problémů šel na odbyt na českém i zahraničním trhu. Současná podoba areálu bývalého cukrovaru.|

SMUTNÉ KONCE

Roku 1905 přeměnil Hermann Kuffner rodinný podnik na akciovou společnost, v jejím čele ale vydržel jen několik měsíců, protože ještě v září téhož roku zemřel. Majoritní podíl připadl synu Ludwigovi, který firmu provedl první světovou válkou, poté však většinu akcií získala Akciová společnost pro průmysl cukrovarnický a roku 1923 břeclavskou výrobu cukru ovládla. Za dalších čtrnáct let se bývalý Kuffnerův cukrovar změnil v Rolnický cukrovarnický podnik a pod tímto názvem fungoval i po dobu druhé světové války. Do roku 1945 ale znovu vyhořel a po osvobození Československa se v něm výroba jen pomalu rozbíhala. Než se podařilo provoz zcela obnovit, přišel rok 1948 a znárodnění. Z Rolnického cukrovarnického podniku se stal národní podnik Cukrovar a rafinerie cukru v Břeclavi a tento stav vydržel dalších jednačtyřicet let. Po roce 1989 ale očekávaný rozvoj nenastal a výroba byla postupně ukončena. Objekty získalo několik soukromých firem, které zde dnes vyrábějí lahůdky či cereální pečivo. Cukrovou řepu již nezpracovává nikdo. Ještě smutnější osud postihl samotnou rodinu Kuffnerů. Jako stoupenci židovské víry byli její členové spolu s dalšími břeclavskými Židy odvezeni do sběrných táborů, odkud je čekal transport do plynových komor. Zda se někomu podařilo hrůzy války přežít, není jasné. O svůj někdejší majetek se žádný z nich nepřihlásil. |HERMANN KUFFNER (1822-1905) **Významný cukrovarnický podnikatel, celým jménem Hermann Hirsch Kuffner, se narodil 16. srpna 1822 v Břeclavi, jako syn majitele místní palírny Davida Kuffnera. Chodil na piaristickou školu v Mikulově, na přání otce však studií zanechal a stal se spolumajitelem rodinné firmy. Lihovarnictví mu ale k srdci příliš nepřirostlo, proto když se roku 1862 naskytla příležitost, rozhodl se založit v Břeclavi řepný cukrovar. Zvolil si místo dobře napojené na silnici i železnici a do několika let vybudoval z malé továrničky velký závod. Roku 1890 navíc přikoupil i cukrovar v nedalekém Podivíně a prakticky tak ovládl zpracování cukrové řepy v celém kraji. Jeho podnikání neohrozil ani mohutný požár, který roku 1893 zničil téměř všechny břeclavské provozy. V rekordním čase dokázal výrobu obnovit a do konce 19. století se stal největším producentem cukru v habsburské monarchii. Kromě podnikání se věnoval i místní politice. V letech 1873 až 1899 byl starostou Břeclavi a výrazně se podílel na rozvoji města. Spolupracoval s místním Červeným křížem a podílel se na chodu řady regionálních institucí. Za zásluhy získal rytířský kříž Řádu Františka Josefa i čestná občanství v Břeclavi, Staré Břeclavi a Kosticích. Zemřel 30. září 1905 ve věku třiaosmdesáti let. |

Mohlo by vás zajímat

  • Je o mě zájem, říká expremiér Jiří Paroubek v Euro TV

  • Pavel Ryba - muž, který Čechům prodá ročně tunu zlata

  • Majitel textilky Juta a senátor Hlavatý: V Senátu by…

  • Jan Hawelka: kavárenská hvězda z Mostu

  • Aleš Kučera: Chvíli potrvá, než se lidé naučí se státem…

  • Ondřej Kania: Otevřeme další dvě školy

  • Martin Burda: Bankám v Česku ujíždí vlak

  • Mnislav Zelený Atapana: Přítel amazonských indiánů

  • Jan Bílý: Nebuď uštvaný manažer. Buď král!

Hry pro příležitostné hráče