Nebezpečné přátelství s rudým drakem

10. prosince 2009, 18:07 - Kateřina Menzelová
10. prosince 2009, 18:07

Výsledky voleb naznačují...

Celý podtitul:
Výsledky voleb naznačují, že sbližování s Čínou je pro obyvatele ostrova až příliš rychlé

20.00 hod., 4. prosince 2009 – předvečer tchajwanských voleb. Sin-ču (česky Nový bambus) je město vzdálené 75 kilometrů od Tchaj-peje s přibližně čtyřmi sty tisíci obyvatel. Turistům nemá příliš co nabídnout. Popisy v průvodcích se vejdou na pár řádků a jako jednu ze zvláštností místa uvádějí velice větrné zimní počasí. V 80. letech zde začala tchajwanská vláda podporovat vznik technologického parku, ve kterém dnes sídlí přes 360 firem podnikajících v IT. Sin-ču je tchajwanskou obdobou kalifornského Silicon Valley.

Přijel i prezident Ulice Sin-ču jsou i přes poměrně chladné počasí přeplněny lidmi. Na jednu z posledních předvolebních kampaní před začátkem hlasování zavítal i prezident Ma Jing-ťiou, který je zároveň šéfem vládnoucí strany Kuomintang. I když jde „jen“ o volby do místních samospráv, jsou důležitější než kdy dřív. Tchajwanci se v podstatě vyjadřují k tomu, zda souhlasí s politikou prezidenta Maa, který podporuje ekonomické sbližování Tchaj-wanu s Čínou. Ma do poslední chvíle apeloval na voliče, aby přišli k volbám, dali hlas Kuomintangu a vyjádřili podporu reformám. Také pro nejsilnější opoziční partaj – Demokratickou pokrokovou stranu (DPP) – šlo o důležitou událost. Poprvé si volební klání vyzkoušela loni zvolená šéfka DPP Caj Jing-wen.
Dle tchajwanských zákonů jsou povoleny veřejné mítinky a televizní přenosy ještě v předvečer voleb, a to do 22. hodiny. Tchajwanci usilovně a hlasitě podporují své kandidáty. Ulicemi Sin-ču projíždějí nákladní vozy, na jejichž korbách postávají lidé s ampliony, jiní procházejí s vlajkami, které zdobí portréty jejich přívrženců. Co chvíli propukají ohňostroje. Na vyhrazených místech se konají poslední předvolební shromáždění, při kterých se hlasy pro účastníky voleb snaží zajistit i populární celebrity. U stánků se kromě propagačních materiálů rozdávají klobásy a sladkosti. Těsně před 22. hodinou show končí. Lidé se rozcházejí, na zemi zůstávají hromady odpadků. Nastupují čety s košťaty. Za patnáct minut jsou ulice opět čisté.
5. prosince v pozdních odpoledních hodinách jsou již známy oficiální výsledky voleb. Ve dvanácti ze sedmnácti okrsků zvítězil Kuomintang. Přesto ale skončilo hlasování pro stranu neúspěchem. V porovnání s posledními volbami v roce 2005 posílila v samosprávách opoziční DPP. Většina médií za hlavního poraženého označila prezidenta Ma Jing-ťioua. To, že jeho podpora u veřejnosti klesá, naznačují již nějakou dobu průzkumy veřejného mínění. Například Centrum pro prognózy trhů na National Chenghi University se dotazovalo Tchajwanců, kolik dolarů by vsadili na to, že bude Ma zvolen znovu prezidentem v roce 2012. Maximum bylo sto dolarů. Na vítězství Maa by Tchajwanci dle průzkumu vsadili necelých padesát dolarů. Přitom v loňských prezidentských volbách získal sedmdesát procent hlasů.

Čína má přednost Kritici Maa tvrdí, že jednou z příčin, proč ztrácí podporu, je sbližování ostrova s Čínou. Ma Jing-ťiou se již během prezidentské kampaně netajil tím, že se bude snažit normalizovat vztahy mezi Tchaj-wanem a Čínou, které byly napjaté po osmi letech vládnutí DPP, propagující nezávislost na Číně. Ma spoléhá na to, že se sbližováním s Čínou podaří podpořit tchajwanskou ekonomiku. Jenže otázkou zůstává, zda spolupráce nepokračuje až příliš rychle a zda si Číňané od hospodářské kooperace neslibují i politické sblížení. Opozice také poukazuje na to, že se Ma až příliš zaměřuje na vztahy s Čínou a nevěnuje dostatečnou pozornost problémům obyčejných lidí. Tchajwanská média po volbách konstatovala, že výsledek hlasování je pro prezidenta jasným vzkazem, aby svůj postoj k Číně přehodnotil. Oponentům vadí hlavně připravovaná smlouva o volném obchodu. Obávají se, že Tchaj-wan zaplaví levné zboží z Číny a tisíce lidí přijdou o práci. Deník Liberty Times, který podporuje opoziční DPP, napsal, že „tchajwanští voliči dali Kuomintangu pohlavek, protože se vážně obávají, že Ma rezignuje na tchajwanskou suverenitu ve prospěch Číny“. Dokonce i list United Daily News, který straní Kuomintangu, se domnívá, že volby by pro stranu měly být vážným varováním. „Vedení prezidenta Maa utrpělo seriózní šrám.“ Zastánci Kuomintangu ale argument, že místní volby ovlivnil postoj prezidenta Maa k Číně, odmítají. „Volby neměly nic do činění s ekonomickou politikou Kuomintangu a s politikou vůči Číně,“ uvedl pro Taipei Times Čang Ping-čao, ředitel General Chamber of Commerce. Dle jeho názoru hlasovaní ovlivnila globální hospodářská krize, rostoucí nezaměstnanost na Tchaj-wanu a také diskutabilní rychlost pomoci postiženým oblastem po srpnovém tajfunu Morakot, při němž zemřelo více než sedm set lidí.
Jednoznačně platí, že pro Tchaj-wan je Čína důležitým hospodářským partnerem. Z Tchaj-wanu, který je malou otevřenou ekonomikou, a je tedy závislý na exportu, směřuje do Číny 40 procent jeho vývozu. Dle oficiálních statistik působí v Číně kolem 80 tisíc tchajwanských firem, ve skutečnosti ale může být toto číslo podstatně vyšší. Od loňského května, kdy do prezidentské funkce nastoupil Ma Jing-ťiou, byly uvolněny restrikce investic směřující z Tchaj-wanu do Číny. Dříve byl pro podniky, jejichž aktiva dosáhla hodnoty 150 milionů dolarů, stanoven limit. V ČLR mohly investovat pouze do čtyřiceti procent z celkových nákladů, pro podniky s aktivy přesahujícími 300 milionů dolarů byla tato hranice dokonce jen dvacetiprocentní. Nyní je strop pro všechny společnosti zvýšen na 60 procent. „V minulosti mohl tchajwanský kapitál směřovat kamkoli po světě s výjimkou Číny,“ říká Woody Duh, generální ředitel Industrial Development Bureau, které spadá pod ministerstvo hospodářství.

Peníze z Číny Ti, co nesouhlasili se zvýšením limitu, se obávali, že dohoda bude znamenat okamžitý odliv peněz z Tchaj-wanu. To se ovšem nestalo. Firmy, které v Číně chtěly investovat, tak většinou již učinily. V mnoha případech využily třetí země, kterých se čínské restrikce netýkaly. Jen pár společností čekalo na to, až zmizí překážky. Do května loňského roku dosáhly tchajwanské investice v Číně 70 miliard dolarů. To je téměř 54 procent všech zahraničních investic od roku 1991. Od ledna do srpna letošního roku odteklo z Tchaj-wanu do Číny jen 2,67 miliardy dolarů, což představuje více než padesátiprocentní propad oproti stejnému období roku 2008. Ekonomové tento pokles zdůvodňují hospodářskou krizí i rostoucími náklady v Číně.
Uvolnění pravidel investování se netýká jen tchajwanských, ale i čínských podnikatelů. Číňané nemohli až do poloviny letošního roku investovat na Tchaj-wanu vůbec. To dnes již neplatí, přestože je skupina odvětví, kam mohou čínští podnikatelé směřovat kapitál, omezena. Do konce října bylo povoleno sedmi čínským leteckým společnostem a dvěma firmám působícím v informačních technologiích, aby investovaly na Tchaj-wanu. Celková suma dosáhla 1,18 milionu dolarů. O investicích vyjednávají také dvě velké čínské automobilky. O tom, zda se možnosti investování na Tchaj-wanu ještě rozšíří, chce vláda rozhodnout koncem roku, kdy bude zhodnocen dopad na tchajwanskou ekonomiku.
Sektorem, který nyní jednoznačně profituje z normalizace vztahů mezi Čínou a Tchaj-wanem, je cestovní ruch. Po čtyřiceti letech bylo navázáno přímé dopravní spojení. V současné době je letecky propojeno osm tchajwanských měst s 27 čínskými městy. Týdně je odbaveno 270 pravidelných letů. Číňané mohou na Tchaj-wan pouze v organizovaných skupinách. Každý den může Tchaj-wan navštívit tři tisíce čínských turistů. Dle statistických dat zavítal mezi lednem a zářím do Číny necelý milion Tchajwanců, z Číny přijelo na Tchaj-wan zhruba 688 tisíc lidí.
Tchajwanští podnikatelé vědí, že turisté z Číny pro ně znamenají tržby. V mnoha obchodech jsou ceny uváděny nejen v tchajwanských dolarech, ale také v jüanech. Odhady, kolik čínští turisté na Tchaj-wanu doposud utratili, se podstatně liší. Ty nejnižší hovoří o 17 miliardách amerických dolarů, ty nejvyšší dokonce o třiceti miliardách. Jednoznačně jsou ale výdaje čínských turistů velkorysé.

Poklady ze Zakázaného města Mezi místa, která doporučují Číňanům průvodci navštívit, patří Palácové muzeum v Tchaj-peji. To schraňuje umělecké předměty nasbírané po staletí čínskými císaři, jež byly původně uloženy v Zakázaném městě v Pekingu. Artefakty s sebou přivezl Čankajšek, který na Tchaj-wan prchl před komunisty v roce 1949. V podstatě tím umělecká díla zachránil před jistou zkázou během kulturní revoluce. Číňané, kteří přijedou na Tchaj-wan, mohou poprvé v životě vidět poklady, o nichž při návštěvě Zakázaného města pouze slyšeli. Po několika kusech proto skupují v obchodech se suvenýry kopie předmětů na památku. Přitom například ty nejlevnější vázy stojí dva tisíce korun, za ty nejdražší je nutné vydat několik desítek tisíc. Jindy téměř liduprázdné Palácové muzeum je dnes díky Číňanům plné ruchu. Na ty nejcennější artefakty, mezi které patří i čínské zelí vyrobené z jednoho kusu jadeitu, se dokonce stojí fronty.
V reportu měřícím globální konkurenceschopnost, který zpracovalo Světové ekonomické fórum, obsadil Tchaj-wan dvanáctou příčku. Meziročně si polepšil o pět míst. Analytici tvrdí, že mimo jiné i díky zlepšení vztahů s Čínou. Další posun v poměrech by měla přinést smlouva o volném obchodu (Economic cooperation framework agreement – ECFA), o níž se povedou jednání ještě v letošním roce. Pokud vstoupí v platnost, sníží se nejen tarify ve vzájemném obchodu, ale také ochrání investice, zabrání dvojímu zdanění a zmiňuje i ochranu duševního vlastnictví. Doposud se obdobné kontrakty podařilo Tchaj-wanu uzavřít jen s pěti státy. Všechny z nich leží ve Střední Americe a objem obchodu s nimi dosahuje jen jednoho procenta z celkového zahraničního obchodu Tchaj-wanu. „Když Tchaj-wan začal vyjednávat o ECFA s Čínou, mnoho velkých zemí projevilo zájem podepsat podobnou smlouvu,“ tvrdí Chuang Č-peng, ředitel Výboru pro zahraniční obchod.
Čína v uplynulých letech uzavřela smlouvy o volném obchodu se členskými zeměmi sdružení ASEAN. Pokud by Tchaj-wan zůstal stranou, znamenalo by to pro tamní podnikatele nevýhodu. V současné době je zboží dovážené z Tchaj-wanu do Číny zatíženo v průměru téměř devítiprocentním clem. Zóna volného obchodu, která naplno začne fungovat od 1. ledna 2010, umožní, že výrobky exportované do Číny ze zemí ASEAN budou většinou od cel zcela osvobozeny. Tchajwanské zboží bude takovému handicapu čelit s obtížemi. Jenže projednávaný kontrakt s Čínou znamená pro Tchaj-wan i negativa. Na tchajwanský trh se dostane levné zboží z Číny. To někteří místní výrobci nemusejí přežít. Zvláště ti, kteří se specializují na domácí trh. „Během tří let bude muset zavřít polovina z padesáti tchajwanských producentů obkladového materiálu,“ odhaduje Eric Jü, generální sekretář Taiwan Ceramic Industries Association. „Tchaj-wan se musí rozhodnout pro menší ze dvou zel,“ říká Lin Ču-ťia z National Chenghi University. „Kritici zdůrazňují jen negativní efekty ECFA, ale co bude dělat Tchaj-wan, když se všechny země ve východní Asii účastní regionální integrace a jen my zůstaneme stranou?“ Někteří ekonomové se tážou, proč se Tchaj-wan snaží podepsat smlouvu o volném obchodu nejprve s Čínou – a teprve poté s jinými zeměmi. Jenže otázkou je, zda by se Tchaj-wanu podařilo dojednat takové kontrakty, aniž by se nejprve dohodl s Čínou. „Nemusí se nám to líbit, ale taková je politická realita,“ tvrdí Chuang Č-peng z Výboru pro zahraniční obchod.

Žádná politika Kabinet prezidenta Ma Jing-ťioua odmítá, že by ekonomické sbližování s Čínou znamenalo sbližování politické. Tchaj-wanu prý rozhodně nehrozí ztráta suverenity. Podobně pragmaticky se ostatně k Číně chovají i světové velmoci včetně USA. Na politické debaty mezi Tchaj-wanem a Čínou ještě rozhodně nenastal čas. „Mao Ce-tung tvrdil, že se každý musí naučit nemít žádný limit v délce čekání a v trpělivosti. A čínské vedení nemá kam spěchat,“ domnívá se profesor Lin Čung-pin z Tamkang University. „Peking přišel na to, že je levnější si Tchaj-wan koupit než ho vojensky napadnout,“ dodává Lin s tím, že takový postup prosazuje Čína v posledních pěti letech.
„Chtějí si naklonit lidi na Tchaj-wanu,“ říká. Čína proto umožňuje tchajwanským pěstitelům ovoce, aby vyváželi část úrody, organizuje pracovní pobyty pro tchajwanské vědce, pomoc nabídla i po tajfunu Morakot. Lin vyznává ve vztahu k Číně pragmatický přístup. „Přiznejme si, že jsme malou zemí a je nutné se vyhnout vojenské i politické konfrontaci,“ říká s tím, že Tchaj-wan také ovlivňuje Čínu. „Turisté z Číny například vidí, že tu panuje svoboda, že všichni mohou kritizovat i prezidenta. Snažíme se ovlivnit život Číňanů, kteří nejsou členy komunistické strany, a to je 99 procent obyvatel,“ říká Lin.
Výsledky nedávných voleb na Tchaj-wanu ukázaly, že prezident Ma Jing-ťiou by přece jen tempo sbližování s Čínou měl přibrzdit. Na místě by prý byla větší opatrnost. Důvodem je mimo jiné i to, že je nesnadné predikovat další vývoj Číny. „Čínská ekonomika je hodně nepředvídatelná kvůli problémům souvisejícím s nevyrovnaným regionálním rozvojem a s komplikacemi v souvislosti s ochranou životního prostředí. Je pravdou, že se v posledních dvaceti letech ekonomika Číny rozvíjela relativně dobře, nikdo ale nemůže přesně říci, jak bude její rozvoj vypadat v příštích dvaceti letech,“ uvedl pro Taiwan Review profesor Kenneth Lin z National Taiwan University. Na druhou stranu je nesporné, že snižování napětí ve vztahu mezi Tchaj-wanem a Čínou zároveň redukuje nebezpečí případného vojenského konfliku v Tchajwanském průlivu. K tomu by voliči na Tchaj-wanu měli také přihlédnout.

Box:
Tchaj-wan v bodech
– Ve středověku byl Tchaj-wan osídlen Číňany z pevniny.
– Po čínsko-japonské válce připadl v roce 1895 ostrov Japonsku, v roce 1935 začal proces plného začlenění Tchaj-wanu do Japonského císařství.
– Na Postupimské konferenci (1945) bylo rozhodnuto, že Tchaj-wan připadne znovu Číně.
– Po vítězství komunistů v Číně (1949) se na ostrov uchýlil Čankajšek se svými přívrženci z Kuomintangu; Tchaj-wan si de facto udržel nezávislost na Číně. Ta považuje ostrov za svoji provincii.
– Za nezávislý stát uznalo Tchaj-wan pouze 23 zemí, z Evropy pouze Vatikán.
– Až do roku 1987 platilo na Tchaj-wanu stanné právo, o rok dříve byla povolena politická opozice. Prvním prezidentem, který nezastupoval Kuomintang, se v roce 2000 stal představitel DPP Čchen Šuej-pien.

Mohlo by vás zajímat

  • Je o mě zájem, říká expremiér Jiří Paroubek v Euro TV

  • Pavel Ryba - muž, který Čechům prodá ročně tunu zlata

  • Majitel textilky Juta a senátor Hlavatý: V Senátu by…

  • Jan Hawelka: kavárenská hvězda z Mostu

  • Aleš Kučera: Chvíli potrvá, než se lidé naučí se státem…

  • Ondřej Kania: Otevřeme další dvě školy

  • Martin Burda: Bankám v Česku ujíždí vlak

  • Mnislav Zelený Atapana: Přítel amazonských indiánů

  • Jan Bílý: Nebuď uštvaný manažer. Buď král!

Hry pro příležitostné hráče