Nebezpečná hra velkých

27. června 2005, 00:00 - PETR ZAHRADNÍK
27. června 2005, 00:00

EURO PO SUMMITU UNIE Francouzské a nizozemské odmítnutí euroústavy otevřelo prostor nejen pro velmi racionální komentáře nastalé situace, ale i pro dobrodruhy věštící konec společné měny. V nastalé situaci euru nepomohly ani úvahy o tom, že bez užší politické integrace nemá šanci na přežití.

EURO PO SUMMITU UNIE Francouzské a nizozemské odmítnutí euroústavy otevřelo prostor nejen pro velmi racionální komentáře nastalé situace, ale i pro dobrodruhy věštící konec společné měny. V nastalé situaci euru nepomohly ani úvahy o tom, že bez užší politické integrace nemá šanci na přežití.

Když byla jednotná evropská měna na počátku roku 1999 spuštěna, byla její výchozí, spíše testovací kurzová úroveň 1,20 EUR/USD. Po šesti a půl roce se k této úrovni aktuální kurz EUR/USD opět blíží a mohlo by se tudíž povrchním pohledem zdát, že se v mezičase nic nestalo. Pravda je ale opačná, a především v uplynulých několika měsících zažilo euro řadu zatěžkávacích zkoušek, s nimiž se stále vypořádává. Úvodní hladina z ledna 1999 se tehdy ukázala z pohledu eura jako příliš náročná a neudržitelná a kurz jednotné evropské měny se vydal cestou viditelného oslabování. Tu završil v polovině roku 2001 hodnotami okolo 0,85 EUR/USD.

Po stabilizaci trvající do první poloviny roku 2002 se kurz eura opět vzpamatoval a poměrně jednoznačným zhodnocovacím trendem dospěl k hodnotám nad 1,35 EUR/USD ve druhé polovině loňského roku. Zejména poslední čtvrtrok je pak ve znamení dalšího prudkého oslabování kurzu.

PŘÍČINY POKLESU

Zmíněný uplynulý čtvrtrok byl nejen obdobím poklesu, ale i řady impulzů, které ovlivňovaly aktuální kurzový vývoj. A byly i výrazným motivem a přispěním do diskuze o smyslu a budoucnosti evropské měny.

K impulzům zejména patří:

  • změna pravidel Paktu stability a růstu, a obecněji schopnost jednotlivých států udržovat potřebnou makroekonomickou disciplínu a postupovat v procesu ekonomické konvergence,
  • neschválení „Bolkensteinovy“ směrnice o liberalizaci služeb,
  • problémy s ratifikací Ústavy pro Evropu a některé následné reakce,
  • slabá růstová výkonnost evropské ekonomiky, respektive zemí eurozóny, v porovnání s ekonomikou americkou.

Nutno dodat, že alespoň prozatím, krátkodobě, žádný z těchto impulzů jednotné měně nepomohl; naopak svým způsobem každý přispěl k šíření pochybností ohledně smyslu měnové integrace.

KOREKCE PAKTU STABILITY

Prvním významným otřesením důvěry v měnovou integraci v Evropě byla korekce pravidel Paktu stability a růstu ve směru jejich výrazného rozvolnění. Důvěru poznamenal fakt, že došlo ke změně pravidel hry vynucené především silnými státy, sledujícími v prvé řadě jejich vlastní zájmy při řešení jejich nahromaděných fiskálních problémů. Nepřidala jí ani skutečnost, že nová pravidla fakticky umožňují řešení vnitřních problémů při přechodném nerespektování pravidel disciplíny a navíc umožňují provádět vzájemně těžko porovnatelné reformní kroky v jednotlivých státech v jednotném měnovém prostředí. Takto povolené otěže se mohou v delším časovém horizontu projevit nejen v prokazatelném odstředivém vývoji jednotlivých ekonomických veličin mezi členskými státy, ale i v posílení možnosti přežívání jednoho člena měnové unie na úkor jiného. Minimálně zvažování této možnosti měnové integraci neprospívá. Zavedení společné měny bylo vysvětlováno jako „užitečný bonus“ a odstraněná překážka pro hladné fungování vnitřního trhu. Byl zdůrazňován potenciál pro rozvoj jednotného trhu, pokud dojde k naplnění výhod plynoucích ze společného měnového prostředí (větší transparentnost, pokles transakčních nákladů atd.).

VOLNÝ POHYB SLUŽEB KLOPÝTÁ Je známo, že jednotný vnitřní trh -především v oblasti volného pohybu služeb a osob - zdaleka nevyužívá svůj potenciál. Když dojde k vytvoření dokumentu, který má uvolnit pohyb služeb napříč trhem a tím vytvořit podmínky pro větší ekonomickou homogenitu Unie a další argument ve prospěch existence eura, postoj Francie, Belgie či Kypru vede k oddálení jeho přijetí. Ale i k preferenci národních zájmů na úkor prohloubení integrace a k šíření dalších nepříznivých zpráv či interpretací s dopadem na euro. A výčet nekončí. Francouzské a nizozemské ne otevřelo prostor nejen pro velmi racionální komentáře nastalé situace, ale i pro nacionalistické dobrodruhy věštící brzký konec společné měny. V nastalé situaci euru nepomohly ani seriózní úvahy o tom, že bez užší politické integrace (jež měla být ztělesněna ústavou) nemá vlastně měnová integrace nejen smysl, ale ani šanci na přežití. EURO JAKO PRODUKT POLITIKY

Není samozřejmě překvapením, že právě v případě měnového experimentu zvaného euro, jako produktu politického procesu a politického rozhodnutí, právě tyto zmiňované impulzy působí takto silně. Jakékoliv vychýlení politické rovnováhy tak ovlivní sentiment spojený s eurem snad ještě citelněji než v případě standardních národních měn.

Přitom se lze domnívat, že doposud tento měnový experiment rozhodně není neúspěšný. Je navíc skutečně velmi předčasné hodnotit úspěšnost existence měny po šesti a půl roce. A je nutné si uvědomit neuvěřitelné prostředky a úsilí, investované prakticky od počátku 90. let do životaschopnosti společné evropské měny. Také proto se lze domnívat, že i přes právě prožívané peripetie měnové integrace samé je naše snaha v horizontu pěti let do eurozóny vstoupit snahou oprávněnou a racionální.

Mohlo by vás zajímat

  • Je o mě zájem, říká expremiér Jiří Paroubek v Euro TV

  • Pavel Ryba - muž, který Čechům prodá ročně tunu zlata

  • Majitel textilky Juta a senátor Hlavatý: V Senátu by…

  • Jan Hawelka: kavárenská hvězda z Mostu

  • Aleš Kučera: Chvíli potrvá, než se lidé naučí se státem…

  • Ondřej Kania: Otevřeme další dvě školy

  • Martin Burda: Bankám v Česku ujíždí vlak

  • Mnislav Zelený Atapana: Přítel amazonských indiánů

  • Jan Bílý: Nebuď uštvaný manažer. Buď král!

Hry pro příležitostné hráče