Nebezpečí a naděje investování v Rusku

02. října 2009, 23:48 - Miriam Elder
02. října 2009, 23:48

Je to stále riskantní, ...

… ale pro globální korporace prostě příliš velká – a příliš bohatá – země, aby ji ignorovaly

Proč by měl někdo investovat v Rusku? Očekává se, že tamní ekonomika letos poklesne o 8,5 procenta a znovu se bude zvedat pomalu. Inflace dosahuje dvouciferných hodnot. Dokonce i prezident Dmitrij Medveděv nazývá korupci v zemi „chronickou“. A sofistikovaní investoři znají všechny hrůzostrašné historky o působení v Rusku: společnost BP bojovala se svými partnery ze společného podniku ve střetech, o nichž se psalo palcovými titulky. Firma Royal Dutch Shell se zamotala do nekonečných obvinění z porušování ekologických zákonů. William Browder, průkopnický investor v Rusku, záhadně odmítl znovu vstoupit do země, dokud bude jeho ruský fond zbaven svých aktiv. Švédské maloobchodní firmě Ikea úřady v Samaře náhle znemožnily otevřít obrovský obchod, který právě postavila, údajně za porušení místního stavebního zákona. A přesto mnohé nadnárodní společnosti – velké, ostřílené firmy, jež zažily převraty v Brazílii a hyperinflaci v Turecku – odmítají z Ruska odejít. Místo toho se připravují na běh na dlouhou trať. Společnosti John Deere, Unilever a HSBC zahájily v posledních několika měsících v Rusku významnou expanzi. Firma Wal-Mart Stores má na místě průzkumný tým, protože uvažuje o otevření obchodu v Moskvě, a tak chce následovat francouzské hypermarkety Carrefour a Auchan. Dne 1. září oznámila firma Collective Brands z kansaské Topeky, že v příštích pěti letech otevře v celé zemi 90 prodejen s obuví Payless ShoeSource. „Mezi nově vznikajícími trhy se Rusko posunulo na vrchol našeho seznamu,“ říká generální ředitel Matthew E. Rubel. Dokonce i společnosti, které v Rusku narazily, jako BP a Ikea, tvrdí, že budou v investování pokračovat. Pro přední globální korporace je Rusko prostě příliš velké a bohaté, aby ho ignorovaly. Vydatné zásoby ropy, kovů a dřeva pořád lákají nadnárodní společnosti, jež se nemohou dočkat vývozu těchto komodit, i když takové investice s sebou často přinášejí nesnáze. V Rusku však chtějí podnikat nejen společnosti zajímající se o přírodní zdroje. Osmnáct let po pádu Sovětského svazu je vábničkou 140 milionů dychtivých spotřebitelů. Poptávka po všem možném, od kuchyňských linek až po léčiva, je pořád silná – a Rusové mají petrodolary, aby mohli nakupovat. Disponibilní příjem domácností v Rusku je třicetkrát vyšší než v Brazílii, téměř čtyřikrát vyšší než v Číně a desetkrát vyšší než v Indii (viz graf). Poptávku pobízí stimulační plán Kremlu ve výši 280 miliard dolarů, financovaný penězi z ropy a plynu ušetřenými v lepších časech. To je požehnáním pro takové společnosti jako Unilever, která informovala, že v první polovině roku zaznamenala v Rusku „silný dvojciferný růst“. Tato anglo-nizozemská firma má v Rusku osm továren a nedávno připravila půdu pro nový závod na výrobu zmrzliny a distribuční centrum za 140 milionů dolarů v Tule, 190 kilometrů jižně od Moskvy. Sovětská tradice v ruském školství – vynikající v matematice a „tvrdých“ vědách, výborná v jazycích – dosud plodí inteligentní pracovníky. Přibližně 20 procent Rusů v aktivním věku má vysokoškolské vzdělání, což není moc pod čtyřiadvacetiprocentním průměrem v Evropské unii. Ačkoli před krizí ruské mzdy prudce rostly, teď se vyrovnaly a nadnárodní společnosti pořád ještě nacházejí pracovníky za zlomek nákladů na Západě. Vezměme si Intel, obra z odvětví IT, jenž do Ruska přišel v roce 1999 a od té doby tam investoval 800 milionů dolarů. V současnosti zaměstnává přes tisíc techniků ve čtyřech výzkumných centrech včetně své největší softwarové výzkumné a vývojové skupiny mimo USA. Z důvodu vynikajících matematických dovedností Rusů svěřuje Intel místním inženýrům složitější práci, než jakou dává specialistům v jiných outsourcingových místech, jako je Indie, říká Dmitry Konash, v Moskvě sídlící regionální ředitel společnosti. Jaká je cena za takovou komplikovanou práci? Pro čerstvého absolventa techniky pouhých 1000 dolarů měsíčně.

POLOHA, POLOHA
Intel rovněž těží z hladu, který noví středostavovští Rusové mají po nejrůznějších supermoderních přístrojích – chtějí laptopy a osobní digitální pomocníky stejně jako my ostatní. Tady má Intel velký prostor: počítač vlastní jen 20 procent Rusů, což je asi čtvrtina poměru v USA a západní Evropě. „Velké nadnárodní společnosti v oboru IT už dávno uznaly, že tady potřebují být,“ sděluje Konash při rozhovoru ve své kanceláři v blyštivém kancelářském parku na předměstí Moskvy. Mezi sousedy Intelu je Microsoft a Cisco Systems. Významné podniky v Rusku mají rovněž společnosti Hewlett-Packard a Sun Microsystems. Společnosti, které jsou v tomto lákavém, ale nevlídném prostředí úspěšné, se drží přísných pravidel angažovanosti. Jedno z klíčových poučení: naprosto nejdůležitější je poloha, stejně jako u nemovitostí. Ačkoli korupce a byrokracie brzdí podnikání ve většině Ruska, některé městské a regionální úřady se začínají problémy zabývat. Potíže přiznávají dokonce i vysoce postavení představitelé. Ve strohé kremelské kanceláři s vysokým stropem, jež kdysi patřila komunistickému vůdci Leonidu Brežněvovi, nabízí upřímné rady Arkadij Dvorkovič, ekonomický poradce prezidenta. „Investoři by si měli pečlivě vybírat regiony země,“ tvrdí a varuje, že situace v některých oblastech se patrně nezlepší, dokud budou ve funkcích staří správci a starostové. „Nejlepší cestou, jak udělat předběžné posouzení,“ prohlašuje Dvorkovič, „je podívat se, kam přicházejí jiní investoři.“ Vynikajícím příkladem, který uvádějí Dvorkovič a mnoho podnikatelů, je leningradská oblast – území zhruba ve velikosti státu Maine, jež obklopuje Petrohrad. V posledních letech region přilákal ročně 300 až 500 milionů dolarů zahraničních investic včetně montážního závodu firmy Ford Motor a továrny na výrobu instantní kávy společnosti Kraft Foods. Místní úřady nabídly daňové prázdniny a zjednodušily byrokratické postupy, aby takové investice přitáhly. Mezi další nadějné oblasti patří Krasnodarský kraj, kde leží černomořské rekreační středisko Soči (dějiště zimní olympiády v roce 2014), a město Kaluga jihozápadně od Moskvy, které přivábilo takové výrobce jako Volkswagen, Nestlé a Samsung. Naproti tomu oblast kolem Vladivostoku na ruském Dálném východě – i přes strategicky atraktivní blízkost k Číně, Japonsku a západu USA – přilákala málo zahraničních investic. Město je neblaze proslulé korupcí, což zčásti ještě posílilo zatčení dvou bývalých starostů Vladivostoku obviněných ze zneužívání pravomoci pro osobní obohacení. Investoři ke své lítosti rovněž poznali cenu spojení s ruskými firmami. Zdá se, že nákladné konflikty jsou nevyhnutelné. „Neslyšel jsem o žádném společném podniku, který by si dobře vedl. Člověk potřebuje stoprocentní kontrolu,“ prohlašuje Jostein Davidsen, šéf ruských závodů švýcarské farmaceutické společnosti Nycomed, jež plánuje výstavbu výrobního zařízení v západním Rusku za 84 milionů dolarů. Háček je v tom, že v některých odvětvích, která Kreml považuje za „strategická“, včetně ropy, plynu, telekomunikací a letectví, investoři nemají jinou možnost. Kreml dovoluje účast v těchto ruských firmách jen prostřednictvím společných podniků nebo menšinových podílů. Takovéto obchody mohou být svízelné: společnost BP byla chycena do pasti soudních sporů a pronásledována ruskými daňovými a ekologickými úřady, když se nepohodla s místními partnery ve společném podniku TNK-BP. Taktéž přímá koupě ruských firem může být riskantní. Jeden americký generální ředitel si vzpomíná, jak rychle odstoupil od možné ruské akvizice, když se seznámil s majitelem firmy. Účetní knihy ruské firmy byly plné červených čísel. Jenže majitel, když přišel pozdě na plánovaný oběd s generálním ředitelem v Londýně, se omluvil s tím, že kupoval jeden Renoirův obraz. Přívětivý Rus potom při jídle vykládal o svém ultraluxusním newyorském bytě. „Bylo jasné, že tato firma pracuje pro obohacení jednoho člověka,“ uvádí americký řídící pracovník, jenž hovořil pod podmínkou, že zůstane v anonymitě. Jeho společnost se později rozhodla vstoupit do Ruska bez koupě místního podniku.

KULTURA KORUPCE
Další nebezpečí signalizují spletité struktury ruských firem. Jsou dědictvím zákonů z devadesátých let, které zvráceně pobízely ruské společnosti, aby zakládaly právní sídla v takových offshorových útočištích jako Kypr. Andrej Pozdňakov, fyzik ze sibiřského města Tomsk, spoluzaložil společnost Elecard Devices, jež prodává technologii na digitální kompresi zvuku a obrazu. Říká, že podnik zaregistroval v zahraničí, aby se vyhnul dani, kterou ruské úřady uvalují na prodeje místních společností zahraničním zákazníkům. Společnost Elecard může teoreticky získat za tyto daně od vlády refundaci. „Ovšem postup je tak komplikovaný, že člověk refundaci vlastně nikdy nedostane,“ přiznává Pozdňakov. Teď zjistil, že registrace v zahraničí odrazuje potenciální investory, od nichž - jak doufá - získá osm milionů dolarů, aby mohl v příštích dvou letech svůj podnik rozšířit. Intel Capital, součást skupiny Intel, zabývající se rizikovými investicemi, investovala jen do šesti ruských společností. Odmítla Elecard a spousty dalších ruských firem kvůli jejich složitým strukturám. „Nemůžeme investovat do společností, na nichž lpí byť jen slabý stín,“ říká Konash z Intelu. Přesto mohou mít akvizice úspěch, zvláště takové, které se týkají zavedených ruských značek. Unilever koupil v roce 1998 v Moskvě zchátralou továrnu na pokrmový tuk ze sovětské éry, vyklidil ji a instaloval v ní nové vybavení dovezené ze západní Evropy. Od té doby pohltil další společnosti, mezi nimi největšího ruského výrobce zmrzliny Inmarko a výrobce nejznámější značky kečupu v zemi Baltimor. Společnosti Nestlé a Danone rovněž uzavřely podobné obchody. Korupce však pořád zůstává problémem, i když chytré společnosti dělají všechno pro to, aby se jí vyhnuly, a to dokonce i v regionech, jež mají pověst, že jsou přátelské k podnikání. Vedoucí pracovník jedné americké společnosti působící v oblasti Petrohradu říká privátně, že pro takové rutinní úkoly, jako je proclení importovaných dodávek, jsou potřebné úplatky. „Používáme celní makléře, a ti úplatky zabudovávají do fakturace,“ prohlašuje tento vedoucí pracovník. Přestože mnohé společnosti tvrdí, že se do takových pochybných obchodů nepouštějí, odmítání dávat úplatky často jejich práci komplikuje. Davidsen z Nycomedu říká, že vytvoření ruské továrny této farmaceutické skupiny bude trvat o dva nebo tři roky déle, než by trvalo v západní Evropě. Do značné míry proto, že společnost trvala na „stoprocentním souladu“ se zákonem při každém kroku procesu od akvizice pozemku přes zorganizování dodavatelů až po získání schválení od regulátorů léčiv. Na naléhání prezidenta Medveděva přijalo Rusko loni nové antikorupční zákony, ale to patrně nebude mít valný význam. Zákon kriminalizuje pouze dovršené činy úplatkářství, nikoli požadování nebo nabízení úplatků. Nezabývá se ani rozsáhlou korupcí v soudním systému. Nedostatečný pokrok však neodrazuje veterány typu Stuarta Lawsona, který pracoval pro Citibank v jedenácti zemích a v současnosti řídí operace HSBC v Rusku. Tento trh ho pořád ještě vzrušuje. Rusko, jak je přesvědčen, nabízí „některé z nejvíce vzrušujících příležitostí a něco z toho nejkvalitnějšího lidského kapitálu, s jakým se kdy setkal“.

NEJSLABŠÍ ZE STÁTŮ BRIC?
Globální krize postihla Rusko víc než ostatní státy tvořící BRIC (Brazílii, Indii a Čínu). Rusové jsou však bohatší.

PŘEDPOKLÁDANÝ RŮST HDP V ROCE 2009

BRAZÍLIE* - 1,3 % RUSKO* - 8,5 % INDIE* + 5,4 % ČÍNA* + 7,5 %

Pramen: ruská vláda, Mezinárodní měnový fond

ROČNÍ DISPONIBILNÍ PŘÍJEM DOMÁCNOSTÍ V ROCE 2008

BRAZÍLIE
5050 USD
RUSKO
6532 USD
INDIE
634 USD
ČÍNA
1641 USD

Pramen: Euromonitor

Vynětí písmene R ze zkratky BRIC

Nová zpráva poradenské firmy Euromonitor International zpochybňuje, zda si Rusko zaslouží zařazení do klubu států BRIC. Autoři zprávy tvrdí, že z důvodu přílišné závislosti Ruska na ropě a plynu a stárnoucí populaci jeho růstové vyhlídky vedle vyhlídek Brazílie, Indie a Číny blednou.

Copyrighted 2007 by The McGraw-Hill Companies, Inc BusinessWeek

PŘEKLAD: Jiří Kasl

Mohlo by vás zajímat

  • Pavel Ryba - muž, který Čechům prodá ročně tunu zlata

  • Majitel textilky Juta a senátor Hlavatý: V Senátu by…

  • Jan Hawelka: kavárenská hvězda z Mostu

  • Aleš Kučera: Chvíli potrvá, než se lidé naučí se státem…

  • Ondřej Kania: Otevřeme další dvě školy

  • Martin Burda: Bankám v Česku ujíždí vlak

  • Mnislav Zelený Atapana: Přítel amazonských indiánů

  • Jan Bílý: Nebuď uštvaný manažer. Buď král!

  • Jaroslav Žlábek: Na jedno nabití ujedeme 1000 kilometrů

Hry pro příležitostné hráče