Nebe s Rollsy

18. ledna 2008, 15:01 - Pavel Hanslíček
18. ledna 2008, 15:01

Soukromé muzeum vozů slavné značky sídlí v Dornbirnu

perex místo podtitulku
Dornbirn je desáté největší město v Rakousku a středisko nejzápadnější rakouské spolkové země Vorarlbersko. Jinak není zdánlivě ničím zvlášť pozoruhodný, i místní fotbalový klub FC 1913 hraje jen regionální ligu a hokej je výrazně úspěšnější v nepříliš vzdáleném Feldkirchu. K Dornbirnu však přeci jen patří jeden primát, možná dokonce světový. Ve městě je zřejmě největší výskyt slavných a stále vysoko ceněných automobilů značky Rolls-Royce na hlavu. V přepočtu připadá jeden Rolls-Royce přibližně na každých tisíc obyvatel Dornbirnu.

text:
Na okraji Dornbirnu funguje v budově bývalé textilní továrny The Rolls-Royce Museum. Na ploše tří a půl tisíce metrů čtverečních si v něm zájemci mohou prohlédnout na padesát vozů značky Rolls-Royce, které soustředil rakouský sběratel a vlastník muzea Franz Vornier. Ve vstupní expozici mají místo modely vyrobené po roce 1945 a také kopie původní Roycevy manufaktury v Cooke Street, v níž Charles Royce začal své vozy vyrábět. Většina vystavených strojů a nástrojů je nejen funkční, ale část z nich je i původní. Vedle manufaktury je skutečná dílna, v níž Vornier historické vozy opravuje. Snaží se je rekonstruovat do podoby, v níž by mohly v současné době vyjet na silnice, aniž by porušovaly jakékoli technické předpisy. A tak Vornierovy vystavené automobily jsou nejen pojízdné, ale většina z nich má i státní poznávací značku. Právě přizpůsobování starých součástek platným pravidlům silničního provozu se řadí k nejobtížnějším úpravám, které Vornier na často téměř sto let starých automobilech provádí. Například chromoniklové svítící lampy na voze měly původně dvě funkce. Nyní je třeba, aby pracovaly ve třech režimech, tedy jako běžné světlo, brzdové světlo a blinkr. „Můžeme nahradit historický díl moderním, ale vypadalo by to ošklivě. Například původní svítilny mají klasické sklo, nikoliv nyní používané plexisklo. Některé drobné díly Vornier pro historické vozy přesto vyrábí, a to nejen pro ty, které má ve vlastní sbírce. „Není to právě rentabilní záležitost, vyrábíme série jen o deseti až patnácti kusech. Většina zachovalých vozů Rolls-Royce již byla restaurována, a proto máme nyní méně zákazníků. Ale peníze nejsou tím nejdůležitějším, jde hlavně o fascinaci,“ tvrdí Franz Vornier. A pokud jde o fascinaci, vede v muzeu přesvědčivě takzvaná Síň slávy (The Hall of Fame). Ve čtyřech řadách jsou v ní vyrovnány nejcennější kousky Vornierovy sbírky, předválečné phantomy vyráběné zejména pro zákazníky z řad celebrit, britské šlechty a královské rodinu. „Každý z nich je originál,“ konstatuje Vornier, který má zvláštní slabost právě pro Phantomy 1 z let 1927 až 1929. „Tyto vozy patří mezi nejvyhledávanější. Jejich ovládání je velmi snadné, řídit se dají téměř jen jedním prstem. V roce 1929 bylo vinou hospodářské krize nutné také u vozů Rolls-Royce nahradit některé drahé součástky levnějšími. Ale právě z období let 1927 až 1929 pochází legenda o Rolls-Roycu, o autu, se kterým můžete najet přes milion kilometrů, aniž by vás zradilo. Máme například phantom z roku 1926, jenž najel 1 200 000 kilometrů a má veškeré součástky stále původní,“ tvrdí Vornier. Dokonce se prý našli i takoví vlastníci Rolls-Royců, kteří psali výrobci pobouřené dopisy, že některé komponenty jejich vozů selhaly po pouhých osmdesáti letech používání. Rolls-Royce až do konce druhé světové války dodával jen motor a podvozek. Karoserii bylo třeba pořídit zvlášť a většinou se vyráběla až v zemi určení. Všechny britské karoserie byly hliníkové, na kontinentu převládal ocelový plech. Ale v dornbirnském muzeu stojí i Rolls-Royce s koženým potahem. Je o tunu lehčí než vozy s kovovými karoseriemi, které vážily 2,5 tuny. Jak je v muzeu patrné, nelišily se však jen materiály, ale i formy karoserií. Například rám pro přední sklo vyráběný v Británii měl vždy horní hrany ostré, zatímco italské nebo španělské (a také východoevropské) byly více zakulacené. Muzeum dokumentuje rovněž jednu ze zvláštnosti vozů Rolls-Royce. Značka RR na chladiči byla někdy červená, jindy černá. Původně se užívala jen červená, na černou se změnila ve třicátých letech. Romantická verze říká, že se tak stalo k uctění památky tehdy zemřevšího Fredericka Henryho Royce. Pravděpodobnější je ale varianta tvrdící, že změnu schválil právě Royce, protože se množily stížností zákazníků (v čele s princem z Walesu), že červená barva značky koliduje s jinými barvami na voze. Vornier má pro rozdíly v barvě ještě jedno vysvětlení. „Červená značka znamená ruční ovládání chladiče, černá automatické ovládání. Ke změně došlo v roce 1932,“ říká přesvědčivě.
Zatímco dvě podlaží muzea jsou auty téměř přeplněna, ve třetím stojí jen dvě, zato v luxusním provedení. Expozice v něm chce totiž především přiblížit atmosféru dvacátých a třicátých let minulého století, ve kterých nejcennější vozy Rolls-Royce vznikaly. Proto dominuje dobový anglický nábytek a porcelán. „Muzeum musí nabídnout něco pro celou rodinu. Zatímco páni obdivují vozy, dámy se mohou kochat pohledem na vkusný interiér,“ říká Vornier. Tuto část muzea také využívají místní firmy pro pořádání galavečeří, při nichž jsou servírována anglická menu z 20. a 30. let.

BOX 1
Rodinný podnik
Majitel muzea Franz Vornier se narodil v horském středisku Montafon. Protože za lyžováním i odpočinkem do něj jezdila většinou movitější klientela, nechyběly na montafonských silnicích po druhé světové válce ani vozy značky Rolls-Royce. Mladý Vornier se o ně rád staral a občas je směl i řídit. V roce 1969 založil se svou ženou společnost Rolls-Royce Restaurations, která se věnovala restaurování historických automobilů. Vornier sbírá auta již 47 let. Jeho sbírka se neomezuje jen na Rolls-Royce, vedle nich má řadu historických rakouských vozů. „Miluji také stará česká auta, u vás se před válkou stejně jako v Rakousku stavěly úžasné vozy. Například předválečné tatraplány byly impozantní, a podíváte-li se na poválečné modely Tatry, najdete některé shodné rysy s Porsche. Všem těm krásným automobilům však udělaly konec levné a malé vozy,“ říká lehce posmutněle.

BOX 2
Kdo jezdil v dornbirnských vozech Nejslavnější exponáty v The Hall of Fame

V Síni slávy stojí ve čtyřech řadách pečlivě nablýskané nejcennější vozy Rolls-Royce, které se podařilo Franzi Vornierovi získat.

1926 Phantom I, otevřený cestovní automobil s karoserií od výrobce Cockshoot. Byl postaven pro britského krále Jiřího V. Kola má z litého železa, které se používalo pro výrobu stejných součástek i pro dělostřelectvo. Vůz byl kvůli bezpečnosti mohutně pancéřován, což znamenalo váhu šesti tun, již by běžná kola neunesla. Kvalitní kola byla důležitá i proto, že král Jiří automobil používal také na safari.

1927 Rolls-Royce Phantom 1 s karoserií od výrobce Louis Labourdette. Jezdil jím španělský diktátor generál Franco. Auto je v původním stavu a funguje bez problémů. Aby nerezivěl, byl celý vůz potažen olovem. Rozdíl mezi hmotností karoserií z oceli a z hliníku činí asi tři sta kilogramů.

1929 Rolls-Royce Phantom 1, kabriolet s karoserií od výrobce Kellner Eichelbaum. Původně vůz bohatého židovského obchodníka z Berlína. Za druhé světové války jej získal ministr zahraničí německé třetí říše Joachim von Ribbentrop, který automobil i přes výhrady významných funkcionářů třetí říše řídil až do roku 1945. Vůz má také nacistické standardy a symboly z pravého stříbra, ale ty se v Dornbirnu vzhledem k citlivosti tohoto tématu pro Rakousko nevystavují. V USA, odkud Vornier automobil dovezl, byl vůz k vidění s veškerou výzdobou.

1929 Rolls-Royce Phantom 1 patřil známému britskému závodníkovi Malcolmu Campbellovi, který v letech 1924 až 1935 dosáhl devětkrát světového rychlostního rekordu na souši s vozidly s názvem Bluebird. Poslední z nich z roku 1935 byl 301,337 míle za hodinu. Dalších rekordů dosáhl Malcolm i na vodě. Vozidla Bluebird používala motory Rolls-Royce, proto si Campbell jeden pořídil i pro soukromé potřeby. Vůz je zcela originální, nic se na něm nerestaurovalo.

1937 Rolls-Royce Phantom 3 Landaulet s karoserií od výrobce Trupp and Maberly. Vůz využívala královna matka Alžběta pro slavnostní účely. Poslední čtvrtina auta je otvíratelná, aby diváci viděli na královskou rodinu. Sedadla pro řidiče jsou z kůže, zatímco zadní sedadla z jemné látky. Na chladiči vozu je místo obvyklé sošky The Spirit of Ecstasy stříbrná plastika svatého Jiří zabíjejícího draka. Muzeum v Dornbirnu o vůz usilovalo dlouhých šestnáct let, byl totiž prohlášen britskou národní památkou a nedařilo se získat povolení pro vývoz z Velké Británie.

BOX 3
Historie vozů a společnosti Rolls-Royce
Kořeny automobilky Rolls-Royce sahají až k výrobě elektrických a mechanických zařízení, kterou založil konstruktér Frederick Henry Royce v roce 1884. První automobil Royce vyrobil teprve v roce 1904, když s obchodníkem Charlesem Rollsem založili společnost Rolls & Royce Motor cars. V roce 1906 vznikl první legendární Rolls-Royce s názvem Silver Ghost (Stříbrný duch), který vynikal na tu dobu nadstandardní úrovní techniky i dílenského zpracování. V roce 1910 zahynul Charles Rolls při leteckém neštěstí. Od roku 1911 je na vozech Rolls & Royce používána soška nesoucí název The Spirit of Ecstasy (případně i The Flying Lady, The Flying Angel, či dokonce Emily). Během první světové války se firma zabývala převážně výrobou leteckých motorů pro britskou armádu.
Po válce byl uveden na trh úspěšný model Phantom, následoval Phantom II s motorem 7668 ccm s maximální rychlostí 147 km/hod. Ve dvacátých letech vznikla také továrna na výrobu automobilů značky Rolls-Royce ve Springfieldu ve státě Massachusetts v USA. Během hospodářské krize převzal Rolls-Royce v roce 1931 společnost Bentley. V roce 1933 zemřel ve věku sedmdesáti let Frederick Henry Royce. Za druhé světové války ve firmě opět nabyla na významu výroba leteckých motorů, jimiž byla vybavena téměř polovina spojeneckých letadel, například stroje Spitfire, Hurricane a Lancaster. Letecké motory Rolls-Royce se osvědčily natolik, že se po válce staly dominantním výrobním programem společnosti. Rolls-Royce v padesátých a šedesátých letech prosperoval, a proto se mu v roce 1966 podařilo koupit dalšího velkého britského výrobce leteckých motorů, společnost Bristol Siddeley. V roce 1971 se však firma kvůli vývoji třírotorového motoru pro letoun L-1011 TriStar společnosti Lockheed dostala do finančních problémů a byl na ni vyhlášen konkurz. Byla zestátněna a výroba pro letecký průmysl byla oddělena od produkce automobilů. Z těch byl po druhé světové válce uveden na trh nejprve model Silver Dawn, po němž následoval převratný Silver Shadow se samonosnou karoserií a modernějšími tvary, který už měl elektricky ovládaná okna i sedadla a byl opatřen klimatizací. Stal se nejprodávanějším vozem značky. Dalším podobně významným modelem se stal až v devadesátých letech Silver Seraph, vyvinutý ve spolupráci s BMW poháněný motorem V12 o objemu 5,4 litru. Mezitím se výroba aut Rolls-Royce znova dostala do soukromých rukou, když v roce 1980 získala automobilovou divizi britská zbrojovka Vickers. Ta vozy Rolls-Royce a Bentley vyráběla do roku 1998, kdy se majitelem automobilky Rolls-Royce stala společnost Volkswagen. Prodej provázely komplikace s právy ke značce Rolls-Royce, která si mezitím zajistila společnost BMW. Proto se nakonec Volkswagen a BMW dohodly, že si Volkswagen ponechá Bentley a BMW převezme kompletní Rolls-Royce. Definitivní oddělení obou automobilek nastalo v roce 2003. Pod vedením BMW uvedla automobilka v tomto roce nový vůz s historickým názvem Phantom.

Pramen: http://www.rolls-roycemotorcars.com/, http://www.luxusni-auta.cz/rolls-royce.html

Mohlo by vás zajímat

  • Pavel Ryba - muž, který Čechům prodá ročně tunu zlata

  • Majitel textilky Juta a senátor Hlavatý: V Senátu by…

  • Jan Hawelka: kavárenská hvězda z Mostu

  • Aleš Kučera: Chvíli potrvá, než se lidé naučí se státem…

  • Ondřej Kania: Otevřeme další dvě školy

  • Martin Burda: Bankám v Česku ujíždí vlak

  • Mnislav Zelený Atapana: Přítel amazonských indiánů

  • Jan Bílý: Nebuď uštvaný manažer. Buď král!

  • Jaroslav Žlábek: Na jedno nabití ujedeme 1000 kilometrů

Hry pro příležitostné hráče