Nealkoholická vodka pro penzisty

28. května 2012, 12:25 - ing. Marcela Alföldi Šperkerová
28. května 2012, 12:25

Úspěch důchodové reformy závisí na tom, kolik se jí zúčastní lidí a jak široká nabídka penzijních fondů na trhu vznikne

Vláda slavnostně předala zákony k penzijní reformě do parlamentu, kde se jí podařilo vahou trojkoalice zlomit odpor opozice a protlačit je prvním čtením. Příliš bodů ale nesbírá ani mezi odbornou veřejností. Ba co víc, někteří je označují za fiasko. „Parametry, za nichž má fungovat druhý pilíř, jsou nastaveny mimotržně. Na tom celá reforma ztroskotá,“ zdůrazňuje například ředitel pro strategii poradenské firmy Partners Pavel Kohout. „Podmínky byly připraveny bez znalosti věci a aniž by si úředníci udělali jakoukoliv analýzu, co může fungovat. Žádná veřejná odborná diskuse k návrhu neproběhla. Zákon se snaží vytvořit zbrusu nový experiment, který má zároveň fungovat levně, což nelze. Je to stejný protimluv jako třeba nealkoholická vodka,“ pokračuje Kohout.
Podmínky, za nichž mají fungovat budoucí penzijní fondy, do kterých by si lidé vyváděli tři procentní body z 28, jež tvoří celkové sociální odvody, a k nim přidávali další dva, nastavilo ministerstvo financí. Nereflektovalo přitom připomínky z řad odborné veřejnosti. Existuje sice šance, že by se některá pravidla změnila v rámci dalšího legislativního procesu formou pozměňovacích návrhů, ale zatím není jistá. Zákon by měli poslanci projednávat ve druhém čtení na zářijové schůzi. Reforma by měla být kompletně schválená do konce roku.

Není co loupit? Nová norma počítá s tím, že penzijní fondy, které postaví druhý pilíř důchodového spoření, budou obhospodařovány nově vzniklými licencovanými penzijními společnostmi. Tvůrci normy předpokládají, že je budou vytvářet především existující penzijní fondy, jež provozují připojištění. I ony se mají transformovat. Další návrh zákona o doplňkovém penzijním spoření požaduje, aby oddělily majetek vlastníků od prostředků klientů a jim odpovídajících aktiv. Na místo principu slepého fondu, kdy správce nezná identitu svých klientů, čímž se výrazně stlačují marketingové a transakční náklady celého systému, vláda vsadila na přísnou regulaci režijních nákladů a odměn, včetně výše marketingových výdajů a plateb za zprostředkování smluv (viz Kolik za to). Zatímco opozice při projednávání nové normy houfně strašila slovy o loupeži za bílého dne připravené pro současné penzijní fondy, jejich představitelé si vůbec nejsou jisti, zda se do byznysu chtějí pouštět. „Řeči o tom, jaký to bude ohromný džob, jsou z jiného světa. Většina penzijních fondů zvažuje, jestli se vůbec do druhého pilíře pustí. Investice se nemůže vrátit ani do deseti let, tak nízké poplatky si neúčtují ani ty největší podílové fondy. Dalším problémem je nejistota, zda další vládní garnitura, jako to třeba na Slovensku udělal expremiér Robert Fico, podmínky zase nezmění. Takže žádné masové zakládání fondů nečekám,“ říká předseda představenstva ING penzijního fondu Jiří Rusnok. On i již zmíněný Kohout se mimochodem účastnili práce takzvané Bezděkovy komise, která připravila v minulém volebním období variantu, jak by reforma penzí měla proběhnout. A s tou vládní vůbec nejsou spokojeni. „Problém je v tom, že tvůrci zákona si vzali za vzor slovenskou verzi. Jenže ta je špatná. Měli se inspirovat spíše švédským druhým pilířem, který je založen na bázi podílových fondů. Pak se dá systém vytvořit levně a rychle,“ kritizuje Kohout.
I přesto lze dle porůznu roztroušených informací z trhu usoudit, že některé finanční skupiny se chystají penzijní společnosti vytvořit. Už z důvodu image by se mohly rozhoupat velké bankovní či holdingové skupiny. „Kdybych byl ředitelem velké finanční instituce, umím si představit tento projekt jako víceméně nekomerční, jehož cílem by ale bylo prodávat klientům jiné finanční produkty,“ míní Kohout. Podle České bankovní asociace jsou „přirozenými kandidáty na správce penzijních fondů současní etablovaní asset manažeři, a to jak ti zaměření na širší spektrum služeb (investiční i pojišťovací), tak i specializované instituce zaměřené výhradně na asset management“.

Kanibalizované pilíře Úspěch reformy je podmíněn nejen tím, kolik vznikne na trhu konkurentů nabízejících důchodové spoření, ale závisí i na tom, kolik lidí přiláká. Za největší bariéry penzijní fondy i banky považují podmínku dobrovolného vstupu a nutné spoluúčasti klientů. „Dobrovolnost účasti lidí ve druhém pilíři je rizikem pro potenciální správce fondu i efektivitu systému. Správci budou jen obtížně odhadovat počty budoucích klientů, a tím návratnost svých investic. Pro klienty to zpětně vytváří riziko omezeného výběru fondů a dále riziko, že zhodnocení jejich majetku aspoň zpočátku nedosáhne předpokládané výše z důvodu nedostatečného objemu prostředků ve správě příslušného fondu,“ varuje analýza penzijní reformy, již připravila Česká bankovní asociace. I když tvůrci zákona v budoucnu připouštějí vznik státem spravovaného pasivního dluhopisového fondu, který by ze své pozice mohl budoucím klientům, již nedůvěřují soukromníkům, dodat jistou kredibilitu, reálně zatím jeho vznik nikdo neplánuje. Přestože například Národní ekonomická rada vlády státní fond prosazovala. Lidé, kteří by zvolili tento fond, by v budoucnu mohli přejít do soukromého fondu s agresivnější investiční strategií. Jenže když se do 35 let pro opt-out vůbec nerozhodnou, tuto možnost důchodového spoření navždy ztrácejí.
Bankovní asociace vidí další riziko pro úspěch reformy i v nastavení třetího pilíře, totiž současného penzijního připojištění. „Jeho parametry dávají předpoklad pro vytvoření kanibalizace mezi druhým a třetím pilířem. V čistě finančním vyjádření se opt-out vyplatí jen těm, kdo jsou ochotni na penzi odkládat měsíčně částku vyšší, než bude limit pro poskytování státních příspěvků a daňových zvýhodnění ve třetím pilíři,“ upozorňuje bankovní analýza. Ministerstvo financí zároveň pravidla pro státní příspěvek posouvá. Zůstane sice na stejné úrovni jako dosud – 150 korun měsíčně – ale napříště se bude poskytovat až od úložky ve výši 300 korun. Nejvyšší částku si připíší tisícikorunové vklady. Z daní se bude moci i nadále odečítat ročně 12 tisíc korun. Limitní částka spoření podporovaná státem se tak zvýší z dnešních 1500 na 2000 korun měsíčně. „Existují odhady, že za navržených podmínek fungování druhého a třetího pilíře dosáhne počet zájemců o opt-out jen několika tisíc,“ říkají poněkud skepticky bankéři. Vítězné OSVČ Naproti tomu ministerstvo práce a sociálních věcí jakožto oficiální garant penzijní reformy je o poznání optimističtější. „Očekáváme, že z pěti milionů práce aktivních lidí se jich druhého pilíře zúčastní asi milion,“ říká vrchní ředitel sekce sociálně pojistných systémů Jiří Král. Uznává, že opt-out bude výhodný hlavně pro lidi s nadprůměrnými příjmy. Druhý pilíř je primárně určen lidem do 35 let a i ti starší budou mít při startu reformy půl roku na to, aby se pro něj také rozhodli. „Výhodnost závisí na výši příjmu, jeho očekávaném vývoji a na délce spoření. Kdo má do důchodu jen deset let, tomu se příliš nevyplatí. Stejně jako tomu, kdo je častěji nezaměstnaný,“ vysvětluje Král. Průběžný systém totiž bude i po parametrických změnách i nadále velmi ekvivalentní. Dnes se rozptyl starobních dávek, pokud odečteme pět procent nejnižších a pět procent nejvyšších penzí, pohybuje mezi osmi až 14 tisíci korun. Pro opt-out by se tedy měli rozhodnout lidé s průměrných příjmem kolem 28 tisíc korun měsíčně (viz Penze za desítky let) a nejvýše čtyřicátníci, kteří by si teoreticky mohli touto formou spořit zhruba pětadvacet let. Spolu s příspěvkem zaměstnavatele budou odvody zaměstnanců na důchodové pojistné dosahovat 30 procent hrubého platu, z nichž pět procentních bodů půjde do jimi vybraného penzijního fondu. Pro osoby samostatně výdělečně činné (OSVČ) by měl být vstup do důchodového spoření ještě výhodnější. Zejména pro ty s vyššími příjmy nad cca 350 tisíc korun ročně. Z připravované daňové reformy totiž vyplývá, že na sociální pojistné by měly napříště odvádět 6,5 procenta z hrubých příjmů. Z nich ale budou moci tři procentní body vyvádět do penzijních fondů, za stejných podmínek jako zaměstnanci, tedy že přiloží další dvě procenta z hrubých příjmů. Celkem jejich odvody na důchodové pojistné dosáhnou 8,5 procenta, přičemž v průběžném pilíři z nich zůstane jen 3,5 bodu. A protože jak už bylo řečeno, státní penze není příliš zásluhová, nebudou jejich důchody o tolik nižší. „Na důchodové pojistné už dnes ale OSVČ odvádějí jen asi 40 procent toho, co zaměstnanci. Místo, aby se platby sbližovaly, je tu tento plán ministerstva financí. Mohl by vést k rozpadu trhu práce a s ním i veřejných financí,“ obává se Král.

Předdůchod pro horníky Výše státní penze z průběžného sytému se bude účastníkům druhého pilíře krátit, v průměru to bude o 15 procent. Krácení ale nebude příliš prudké, nebude se týkat základní výměry důchodu, což je dnes částka kolem dvou tisíc korun, a nebude krácen ani za takzvané náhradní doby, jako je například rodičovská dovolená či období nezaměstnanosti. Míra snížení bude záviset i na délce důchodového spoření, takže například čtyřicátníkům se po vstupu do opt-out zkrátí důchod jen o několik procent. Pokud klient penzijního fondu zemře v průběhu spoření, získá jeho prostředky dědic. Bude-li mladší 18 let, bude po dobu pěti let inkasovat sirotčí důchod. Starším dědicům, kteří vstoupili do druhého pilíře, se děděná částka převede na jejich účet u penzijního fondu. Celou částku najednou budou inkasovat jen ti pozůstalí, kteří se opt-outu neúčastní. V důchodovém věku se bude dědit nevyčerpaná část, jen když si někdo zvolí výplatu penze v podobě dvacetileté renty. Určitou ochranu dědicům zaručuje i varianta výplaty v podobě doživotní anuity s tříletou pozůstalostní penzí. Pokud ale třeba hned v prvním měsíci penze zemře ten, kdo zvolil prostou doživotní anuitu, zbytek jeho naspořených peněz propadá. Rozhodně nebude umožněn jednorázový výběr naspořené částky či její části, jako je tomu u penzijního připojištění. To bankovní asociace považuje za další faktor, který může snižovat zájem o účast v systému. Protože se zároveň významným způsobem prodlužuje věk odchodu do důchodu, vzniká po dohodě s odbory ještě takzvaný předdůchod pro namáhavé a rizikové profese. Čerpán by mohl být až pět let před dovršením zákonných podmínek na starobní penzi. Jeho výši by neurčoval stát, ale byla by na kolektivní dohodě odborů a zaměstnavatelů. Dosud se ale neurčilo, kterých profesí by se mohl týkat. „V režimu penzijního připojištění by měla vzniknout nová dávka. Aby byly firmy ochotné spořit svým pracovníkům na předdůchod, stát by jim o polovinu zvýšil daňový odpočet,“ vysvětluje Král.

Ani stát není garancí Zásadní výhodou opt-outu je, že naspořené prostředky budou patřit jen konkrétnímu člověku, aniž by se dále přerozdělovaly. Nelze si ale představovat, že druhý pilíř podstatným způsobem zvedne budoucím důchodcům jejich životní úroveň. I když si někdo bude po čtyřicet let spořit pět procent příjmů, na dožití v luxusních letoviscích to rozhodně stačit nebude. Lépe na tom bude jen ten, kdo si bude zajišťovat stáří ještě dalším způsobem. Slušnějšího důchodu by mohli dosáhnout lidé, kteří si po 40 let budou odkládat například pět procent příjmů ve druhém pilíři a stejnou částku v penzijním připojištění. Tím se ale neeliminují rizika spojená s kapitálovým spořením – nejistota výnosu či rozkradení fondu. „Jenže ani průběžný systém nic negarantuje. Jak jsme se mohli poučit na příkladu Řecka či Maďarska, když přijde velká krize, krachují nejen soukromé fondy, ale i státní systémy,“ upozorňuje Král. Stejně jako nikdo negarantuje, že budoucí vládní garnitury nezmění věk odchodu do důchodu, výši základní výměry státní penze či procento odvodů na sociální pojistné.

Kolik za to (regulace režijních nákladů fondů druhého pilíře)

– Výše úplaty se počítá z průměrné roční hodnoty fondového vlastního kapitálu a nesmí překročit:
0,3 % v důchodovém fondu státních dluhopisů
0,4 % v konzervativním důchodovém fondu
0,5 % ve vyváženém důchodovém fondu
0,6 % v dynamickém důchodovém fondu

– Z úplaty hradí penzijní společnost veškeré náklady včetně odměny depozitáři, bance atd. či výdaje na marketing a zprostředkování smluv.

– Fondy vyjma fondu státních dluhopisů mají dále nárok na desetinu toho, oč majetek oproti předchozímu roku zhodnotily, ovšem toto zhodnocení nesmí být menší či stejné jako dosud nejvyšší průměrná roční hodnota spravovaných aktiv za dobu od vzniku fondu.

– Dále má fond nárok na tyto jednorázové poplatky: nejvýše 500 Kč za změnu strategie spoření a nejvýše 800 Kč za převod prostředků účastníka k jiné penzijní společnosti a poplatky za odeslání výpisu častěji než jednou ročně a poskytování informací nad rámec zákona.

– Marketingové náklady nesmějí přesáhnout tisícinásobek průměrné roční mzdy. V prvním roce fungování nového systému důchodového spoření se může tento limit zvýšit až třikrát.

– Odměna za zprostředkování smlouvy o důchodovém spoření nesmí překročit 3,5 procenta průměrné mzdy.

pramen: návrhy zákonů

Mohlo by vás zajímat

  • Majitel textilky Juta a senátor Hlavatý: V Senátu by…

  • Jan Hawelka: kavárenská hvězda z Mostu

  • Aleš Kučera: Chvíli potrvá, než se lidé naučí se státem…

  • Ondřej Kania: Otevřeme další dvě školy

  • Martin Burda: Bankám v Česku ujíždí vlak

  • Mnislav Zelený Atapana: Přítel amazonských indiánů

  • Jan Bílý: Nebuď uštvaný manažer. Buď král!

  • Jaroslav Žlábek: Na jedno nabití ujedeme 1000 kilometrů

  • Daniel Stein Kubín: Slova jsou jen slova, surf a poušť…

Hry pro příležitostné hráče