Ne policejním provokatérům

20. října 2003, 00:00 - Dušan Šrámek
20. října 2003, 00:00

V rámci boje proti korupci se ministerstvo vnitra stále snaží oprášit myšlenku nejvyšší státní zástupkyně Marie Benešové, která spočívá v prosazení tzv. testu integrity. Test umožňuje nabízet úplatky, respektive předvádět takové jednání, které by úředníka k přijetí úplatku vyprovokovalo.

Vláda sice toto ožehavé téma zatím odložila, myšlenka však žije dál. Institut placených policejních provokatérů je běžný v USA, nicméně s evropskou tradicí, posvěcenou rozsudky Evropského soudního dvora, má pramálo společného. Vedle čistě lidského hlediska, kdy pochopitelně každé podobné jednání zavání čímsi nemorálním, ne-li přímo špinavým, nelze vyloučit ani selhání samotných provokatérů. Marně se neříká, že kdo čím zachází, tím také schází. Jaký by byl asi jejich morální profil? Jednoho již policie před deseti lety využila na usvědčení ředitele Centra kuponové privatizace Jaroslava Líznera. Agent Luboš Sotona byl policejní konfident, konfident StB, opakovaně odsouzený za celou řadu majetkových a hospodářských trestných činů, s objemným psychiatrickým fasciklem, kterému vévodila diagnóza „kverulant s prvky bájné lhavosti“. To, že byl opakovaně odsouzen, i to, že je stíhán v současnosti, přiznal ostatně Sotona minulý týden také u soudu. Pro jeho nevěrohodnost bude nyní řízení s Líznerem obnoveno. Nebo další příklad: Agent kriminální policie Jan Zikmund, který kdysi obvinil vedení vnitra a generálního prokurátora z kšeftování s nedeklarovaným rumem a který dodnes záhadně uniká spravedlnosti. A co legendární Citron? Každému soudnému člověku musí přece „důkazy“ předložené díky nasazení podobných individuí připadat přitažené za vlasy. N ezapomínejme na slova Bible, která praví, že „zlořečený budiž, skrze něhož pokušení pochází“. Je přece rozdíl mezi tím, kdy si někdo řekne o úplatek, protože už je takového založení, a když se ho někdo jiný snaží do podobné situace vtáhnout. Realizace záměru s agenty provokatéry naráží i na řadu legislativních překážek. Musela by se změnit řada zákonů, protože nabízení úplatku je dnes trestné. Nemluvě o tom, že i za dnešních legislativních podmínek je možné podobným způsobem súplatky bojovat. Policie může iniciovat například fingovaný převod věci, což znamená, že pod policejní kontrolou proběhne určitý obchod, určitá transakce. Stejně tak mohou policisté v odůvodněných případech a pod dohledem státního zástupce vystupovat jako agenti. Rozdíl je ovšem v tom, že jde o policisty a ne o individua, kterými policie manipuluje podle své potřeby. Boj s korupcí si rozhodně zaslouží odpovídající pozornost i prostředky. Nasazení agentů provokatérů však mezi ně nepatří.

Mohlo by vás zajímat

  • Je o mě zájem, říká expremiér Jiří Paroubek v Euro TV

  • Pavel Ryba - muž, který Čechům prodá ročně tunu zlata

  • Majitel textilky Juta a senátor Hlavatý: V Senátu by…

  • Jan Hawelka: kavárenská hvězda z Mostu

  • Aleš Kučera: Chvíli potrvá, než se lidé naučí se státem…

  • Ondřej Kania: Otevřeme další dvě školy

  • Martin Burda: Bankám v Česku ujíždí vlak

  • Mnislav Zelený Atapana: Přítel amazonských indiánů

  • Jan Bílý: Nebuď uštvaný manažer. Buď král!

Hry pro příležitostné hráče