Názory odjinud: Malý následník stmelil monarchii

25. července 2013, 09:31 - Připravil Martin Čaban
25. července 2013, 09:31

Pompa, salvy, patetické projevy i nelíčená radost v ulicích. Britové si velké události v královské rodině umějí užívat a narození budoucího krále je pochopitelně jednou z nejvýraznějších.

I když je malý princ v pořadí čekatelů na trůn až třetí. Britští komentátoři se vesměs shodují, že narození královského potomka upevnilo vztah Britů k monarchii. Republikánská filipika v Guardianu představuje spíše výjimku. Komentátorka v australském listu zase přišla s originálním nápadem na uctění nejmladšího následníka trůnu, pod nějž jak známo patří i nejmenší světadíl.

The Guardian: Odříznout od politiky

Pokrokoví Britové většinou monarchii ignorují. Média a politici vytvářejí kolem monarchie ideologickou falangu, která se k odpůrcům staví přinejlepším jako k podivínům. Posledních pár dní bylo příznačných. Těch řečí o „stabilitě“, „kontinuitě“ a „tajemnu“ windsorského domu. Tisk byl plný „pohádek“ a „šťastného národa“. Ale když to budeme ignorovat, znamená to ponechávat v srdci našeho politického systému hnisající antidemokratický dynastismus.

Británie si nyní vybrala tři hlavy státu dopředu. Lépe řečeno, byly vybrány pouhou náhodou, narozením do správných kruhů. Potomci válečníků, loupeživých baronů, nájezdníků a germánských princátek automaticky získávají čest stát na vrcholku britské ústavy. Monarchie zasévá princip dědičných privilegií přímo do srdce veřejného života. Zatímco britské vlády vzývají po celém světě demokracii, samy představují nedemokratický systém s nevolenou hlavou státu a jmenovanou horní komorou parlamentu.

Není to nijak radikální požadavek – volená hlava státu je nezbytným krokem k demokratizaci Británie. Lidé by mohli hlasovat pro prince Williama a Kate Middletonovou, kdyby chtěli, a královští by mohli dál pořádat zahradní slavnosti a jezdit kolem s korunami a zlatými kočáry. Zásadní změnou je ukončení ústavní role nevolené dynastie.

The Daily Telegraph: Republikáni na vedlejší koleji

Musí být těžké být dnes v Británii republikánem. Za poslední dva roky jsme viděli pohádkovou královskou svatbu, spektakulární oslavu šedesáti let vlády naší královny a nyní narození budoucího krále. Ti, kteří monarchii považují za přežitou instituci, již je třeba nahradit volenou hlavou státu, bojují prohranou bitvu. Nikoli, jak tvrdí, proti servilním médiím posedlým čímkoli královským, ale proti přání britského lidu.

Ano, právě nadšená veřejná reakce na narození chlapce vévodovi a vévodkyni z Cambridge musí být pro republikány největším zklamáním. Monarchie přináší jistotu a stabilitu. Kolik dalších států zná svou hlavu na nějakých osmdesát let dopředu? Varianta volby prezidenta prostě není něčím, čím by se většina lidí chtěla zaobírat, a to nejen v této zemi, ale ani v dominiích za mořem.

V úterý Londýnem zatřáslo jednačtyřicet slavnostních salv, zněly zvony Westminsterské katedrály a tisíce lidí se shromáždily před Buckinghamským palácem a v jeho okolí, aby sdílely radostnou událost. Mezi královskou rodinou a veřejností panuje symbiotický vztah. Ústavní znalec Walter Bagehot říkal, že monarchie žije ze svého tajemna a na tuto magii se nesmí pustit denní světlo. To dávno není pravda, jestli kdy byla. Moderní monarchie stojí na otevřeném vztahu mezi palácem a veřejností.

V úterý večer, když hrdí rodiče ukázali svého potomka světu, byli jsme svědky nejen šťastné osobní události, ale také znovuzrození starobylé instituce. Republikánům se to nemusí líbit, ale přinejmenším na další století přišli o argumenty.

The Australian: Zločin proti koruně

Zákon o velezradě z roku 1351 je pořád součástí právního řádu Nového Jižního Walesu. Píše v něm, že je vysoce vlastizrádné „spřádat nebo si představovat“ smrt krále či královny či následníka trůnu, případně zneuctít královu choť nebo jeho nejstarší dceru, není-li vdána, nebo choť králova syna a následníka.

Potřeba změnit tento zákon plyne přinejmenším z toho, že pravidla následnictví se v Británii změnila, takže kdyby se vévodovi a vévodkyni z Cambridge narodila holčička, byla by rovněž následnicí trůnu. I když naléhavost této změny narozením syna mírně klesla, snaha by neměla polevit.

Parlament Nového Jižního Walesu však zatím k této změně nepřikročil. Nejspíš proto, aby se poslanci vyhnuli debatě o ústavním významu „zneuctění“ a o tom, proč proboha vůbec takový zákon máme ve sbírce. V paragrafu 12 našeho trestního zákona je rovněž psáno, že můžete být odsouzeni na 25 let za záměr či snahu zbavit krále či jeho následníky koruny. To platí i pro psaní či mluvení na téma odstranění monarchy či nastolení republiky.

Britský Guardian jednou upozornil na deklaraci Sněmovny lordů, že nebude trestáno publikování článků hájících myšlenku republiky. Jinak by každý školní debatní tým hrající si s republikánskými argumenty mohl skončit před soudem za velezradu. Na tom je vidět, jak směšné tyto zákony dnes jsou, když je ani soudy neberou vážně. Možná by nejlepším darem mladému princi bylo, kdybychom se těchto zákonů zbavili.


Čtěte také:

Británie zná jméno následníka trůnu: George Alexander Louis

Královský porod podpoří ekonomiku. Britové sází a kupují suvenýry

Mohlo by vás zajímat

  • Pavel Ryba - muž, který Čechům prodá ročně tunu zlata

  • Majitel textilky Juta a senátor Hlavatý: V Senátu by…

  • Jan Hawelka: kavárenská hvězda z Mostu

  • Aleš Kučera: Chvíli potrvá, než se lidé naučí se státem…

  • Ondřej Kania: Otevřeme další dvě školy

  • Martin Burda: Bankám v Česku ujíždí vlak

  • Mnislav Zelený Atapana: Přítel amazonských indiánů

  • Jan Bílý: Nebuď uštvaný manažer. Buď král!

  • Jaroslav Žlábek: Na jedno nabití ujedeme 1000 kilometrů

Hry pro příležitostné hráče