Názory odjinud: Bankéři pustili frank ze řetězu

22. ledna 2015, 07:26 - Martin Čaban a Petr Třešňák
22. ledna 2015, 07:26

Překvapivé rozhodnutí švýcarské centrální banky (SNB) opustit měnovou politiku, která držela frank na úrovni 1,2 franku za euro, způsobilo na trzích globální otřes. Frank skokově posílil o desítky procent. Tento vývoj znamená šok pro tamní ekonomiku a zmatek pro zbytek světa. Přesto švýcarský list Neue Zürcher Zeitung hledí na krok centrálních bankéřů s pochopením. Pochopení mají i Britové ve Financial Times, nicméně upozorňují na dopady, které může krok mít pro důvěryhodnost konfederace.

Financial Times: Špatná reklama

Během minut po oznámení SNB, že ukončuje svou politiku kurzového stropu, vystřelila švýcarská měna až o 39 procent. Jen málo forexových obchodníků někdy něco takového vidělo.

Na první pohled se může zdát divné, že něco takového se přihodí měně obvykle velebené pro její stabilitu. Ale status bezpečného přístavu je součástí problému. V horších časech tečou do Švýcarska peníze. To tlačí na posilování měny. Bránit měně v posilování by mělo být jednodušší než ji chránit před kolapsem, neboť podle teorie nemůže bance dojít munice. Centrální bance, která se snaží povzbudit měnu, mohou dojít rezervy dříve, než se trh uspokojí.

Ti, kteří se snaží o devalvaci, mají v ruce dokonalou zbraň v podobě rotaček na peníze. Tím, že SNB opustila svou politiku, ovšem ukázala, že teoreticky neomezený nástroj má své praktické limity. Její bilance vzrostla na 75 procent švýcarského HDP. Poslední kapkou byla zřejmě rostoucí pravděpodobnost kvantitativního uvolňování v eurozóně, které by nutilo SNB nakupovat další miliardy eur, pokud by chtěla udržet stanovený kurzový strop.

A čím větší je bilance, tím vyšší jsou náklady při případném opuštění fixace kurzu. Proto se SNB rozhodla snést bolest teď raději než více bolesti později. Je pravda, že jakýkoli méně rozhodný krok by otevřel příliš velký prostor spekulantům. Přesto to pro SNB není hvězdná hodina. Důvěra ve švýcarskou měnovou politiku byla silně nabourána. Odhalení bodu, v němž už je bilance pro banku příliš velká, navíc může zkomplikovat práci s náladami trhů v budoucnu. Banka dnes říká, že bude intervenovat v závislosti na tom, zda vývoj bude „rozumný“. Po vřavě z minulého čtvrtka není vůbec jasné, jestli všichni vědí, co to znamená.

Neue Bürcher Zeitung: Bolestivý konec

Opuštění pevného kurzu franku vůči euru bylo překvapivé. S ním spojené výkyvy kurzů způsobí skutečné a bolestivé šoky švýcarskému exportu. Nicméně rozhodnutí SNB opustit „minimální kurz“, což bylo opatření vždy vydávané za dočasné, je konečné. A je velmi pravděpodobné, že pokud by k němu došlo později, vyjde ještě dráž.

Systémy kvazifixních směnných kurzů jsou v nejistých časech a stresových situacích velmi zranitelné především pochybami hráčů na trhu. Kurzová hranice může na čas sloužit jako polštář proti některým šokům. Ostatně Švýcarsku se víc než tři roky vyplácela. Ale čím déle toto opatření trvalo, tím intenzivněji se ozývala otázka, kam má tato cesta vlastně vést – k pevnému provázání kurzu franku s eurem, anebo k návratu k nezávislé měnové politice se svobodným směnným kurzem?

SNB se nyní správně rozhodla pro druhou možnost. Pod zřejmě rozhodující tlak dostala politiku minimálního kurzu radikální změna měnověpolitického okolí. Fed, jehož ekonomika se zotavuje, pomalu utahuje kohouty. Tím sílí dolar. Eurozóna se naopak stále potýká se strukturálními problémy. ECB už připravila trhy na to, že do nich všemi prostředky nalije další levné peníze. Tím slábne euro.

Tato nová měnová politika už ale Švýcarsku nesedí. Frank provázaný s eurem proti měnám jako dolar povážlivě slábl, ačkoli ekonomická situace Švýcarska je velmi dobrá. Rozhodnutí opustit minimální kurz proto primárně znamená, že SNB nechce, aby se frank stal jakýmsi kvazieurem. Způsobená bolest je nepopiratelná, ale půjde vydržet. Úkolem centrální banky je udržovat cenovou stabilitu a co možná nejstabilnější prostředí. Nikoli pomáhat exportu. Bolestivý konec je lepší než bolest bez konce.

Frankfurter Allgemeine: Poddajné euro

Přizpůsobení se šokujícímu posílení měny je pro švýcarský exportní průmysl sice bolestivé a některé firmy se s pětinovým růstem měny možná nesrovnají vůbec. To ale není důvod odepsat švýcarské hospodářství. Konfederace již žije se silným frankem dlouho a žije si dobře. Centrální banka navíc neudala žádný zásadně nový měnověpolitický kurz, jen ukončila tříletou výjimku. Sebevědomě a náhle.

Měnové politiky centrálních bank ve světě se letos poprvé od pádu železné opony budou rozcházet. A Švýcaři nepotřebují mít z franku poddajnou měnu, protože vědí, že za svůj blahobyt vděčí i silnému franku. Není náhoda, že Švýcaři od zavedení eura předstihli Němce v rozvoji bohatství. Zatímco v Německu jsou politiky i médii bez ustání zdůrazňovány výhody slabého eura, chytří Švýcaři jsou schopni podívat se i na druhou stranu obchodní bilance.

Kdo tak udělá, zjistí, jak moc může silná měna zlevnit dovoz. Z toho profitují spotřebitelé i firmy, které platí méně za zboží z celého světa, především za suroviny a polotovary. Navíc to zlevní dovolené, jak si z minulosti ještě pamatují i mnozí Němci. Jaké výhody by asi z tohoto pohledu mohla mít silná evropská měna pro mistra světa v exportu, ale též surovinově závislého druhého největšího dovozce na světě?


Čtěte také:

Švýcarsko šokovalo trhy: Frank vyletěl o 30 procent

Švýcaři zařízli hedgeový fond Everest capital global

Mohlo by vás zajímat

  • Majitel textilky Juta a senátor Hlavatý: V Senátu by…

  • Jan Hawelka: kavárenská hvězda z Mostu

  • Aleš Kučera: Chvíli potrvá, než se lidé naučí se státem…

  • Ondřej Kania: Otevřeme další dvě školy

  • Martin Burda: Bankám v Česku ujíždí vlak

  • Mnislav Zelený Atapana: Přítel amazonských indiánů

  • Jan Bílý: Nebuď uštvaný manažer. Buď král!

  • Jaroslav Žlábek: Na jedno nabití ujedeme 1000 kilometrů

  • Daniel Stein Kubín: Slova jsou jen slova, surf a poušť…

Hry pro příležitostné hráče